beránek

Evangelická církev v Lounech

znak Loun

Bohoslužba Českobratrské církve evangelické

Večeře Páně v Lounském kostele

Bohoslužbě předsedá duchovní (farář), oblečený do černého taláru, podobného obleku soudců. Kolem krku má bílé tabulky (dva pruhy bílé látky nebo krajky). Je to původně univerzitní oděv, který značí vzdělání duchovního, které je předpokladem pro řádné vedení bohoslužeb.

Introitus

Shromáždění povstane, je čteno vstupní slovo z Bible, většinou žalm. Žalmy jsou staré izraelské modlitby a písně. Postihují širokou škálu situací: od jásavé radosti, přes střízlivá ohlédnutí člověka, který už něco zažil, až po úpěnlivá volání o pomoc. Původně se žalm zpíval při vstupu duchovního. Slouží jako znamení sváteční chvíle, jako výzva k soustředění.

Pozdrav

Začíná buď slovy „Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.“ nebo pozdravem z apoštolského dopisu („Milost vám a pokoj od Boha Otce i Pána Ježíše Krista“) která značí, kdo je při bohoslužbě naším hostitelem. Po tom teprve duchovní pozdraví shromáždění.

1. píseň

Zpívá se vsedě. Většinou žalm, který byl čten jako introitus a nebo obsahem podobná píseň, sloužící k soustředění. Písně během bohoslužeb jsou většinou z Evangelického zpěvníku, který obsahuje více než 700 písní původem od 10. století až po současnost. Kromě staročeských, husitských, písní Jednoty Bratrské, německých luterských, švýcarských kalvinistických atd. je zde i mnoho písní jiných církví: katolických, metodistických, anglikánských atd. Zpívá se za doprovodu varhan nebo harmonia.

Vstupní modlitba

Shromáždění povstane (modlíme se vestoje). Vstupní modlitba vyjadřuje radost, úžas a úctu před Bohem. Někdy je Bůh oslavován za to, jak moudře stvořil svět, jindy za trpělivost a věrnost svému lidu, kterému poslal svého Syna. Následuje vyznání vin a prosba o posvěcení Duchem svatým a skrze to o porozumění slovům Písma (Bible), která budou čtena.

První čtení z Písma

Shromáždění povstane. Předchází druhému čtení, které se potom vykládá v kázání. Protože církev považujeme za rozšíření vyvoleného lidu Izraele, čteme při bohoslužbách ze Starého Zákona, který máme společný se Židy, i z Nového, který uznávají jen křesťané. Když se káže na Nový Zákon, bývá první čtení ze Starého Zákona a obráceně. Obě čtení spolu obsahem souvisejí, čímž právě naznačujeme, že mezi Izraelem a církví je pevné spojení.

2. píseň

Zpívá se vsedě. Většinou radostná oslavná píseň. Také zde může být vyznání víry jako odpověď božímu oslovení i vzájemná posila věřících ve víře. Jinou možností je prosba o Boží slovo a o dar Ducha svatého k jeho pochopení.

Druhé čtení z Písma

Shromáždění povstane. Druhé čtení je základem kázání a prvním vrcholem bohoslužby. Jsou v zásadě dvě možnosti volby čtení: Buď podle církevního roku (tzv. perikopy), nebo lectio continua, čtení bilické knihy na pokračování. Jednotlivá období církevního roku jsou zaměřená na různá témata. Tak v adventu (začátek církevního roku) se zaměřujeme na Ježíšův příchod v ponížení (jako dítěte v betlémských jeslích) i na jeho příchod ve slávě na konci tohoto světa. V postním období (40 dnů před Velikonoci) zase sledujeme Ježíšovu cestu do Jeruzaléma atd. Naše tzv. starocírkevní perikopy jsou mnohdy shodné s perikopami římskokatolické církve. Lectio continua, čtení jednotlivé biblické knihy na pokračování, je typický způsob reformovaných církví.

Kázání

Shromáždění sedí. Kázání umožňuje hlouběji se ponořit do druhého čtení. Umožňuje text prožít, vidět ho v širších souvislostech. Kazatel upozorňuje na deatily, které by bylo možné přehlédnout, vyslovuje otázky, které si nad textem klademe. Může se pokusit text podat jako drama. Odhaluje souvislost textu s naší běžnou životní zkušeností. Bere text za svůj, když mluví o jeho praktických důsledcích pro život. Kázání většinou trvá v rozmezí 10–20 minut.

3. píseň

Shromáždění sedí. Třetí píseň je odpovědí na kázání. Buď s kázáním přímo tématicky souvisí, nebo je díkem za slyšené slovo.

Ohlášení

Shromáždění sedí. Zde se projevuje, že sbor, církev, je společenství. Zejména s ohledem na nové příchozí se ohlašuje čas příštích bohoslužeb, biblické hodiny, setkání dětí a mládeže. Ohlašuje se účel sbírky. Ohlašují se i další akce, které sbor koná. Středem pozornosti je dále život sboru. Nejpodstatnější na ohlášeních jsou ale zprávy o tom, kdo slaví narozeniny, kdo je nemocný, komu se narodilo dítě, pozdravy od jiných sborů atd. Součástí ohlášení je i poděkování kazateli a varhaníkovi i dalším, kteří pro sbor vykonali nějakou práci.

Večeře Páně

Koná se každou první neděli v měsíci a o význačných nedělích (Velikonoce, Vánoce, Svatodušní svátky, Neděle svaté Trojice, Den díkčinění). Shromáždění povstane a postaví se do kruhu. V kruhu je přijímán chléb, který je skrze Ducha svatého Kristovým tělem a víno, které je jeho krví. Přijímání předchází jednohlasné vyznání vin, po kterém duchovní vyhlásí shromáždění odpuštění hříchů. Pak se čtou slova z Písma, kterými Kristus Večeři Páně ustavil. Následuje modlitba, abychom skrze Ducha svatého byli účastni Kristova těla a krve. Po přijímání je děkovná modlitba. K večeři Páně jsou zváni všichni pokřtění (bez ohledu na to, z které jsou církve), kteří věří v Ježíše Krista.

4. píseň

Shromáždění sedí. Zpívá se, pokud není Večeře Páně, jinak se zpívá během ní. Často ještě souvisí s kázáním, bývá citovější, osobnější.

Přímluvná modlitba

Shromáždění povstane. Setkání s Bohem nás vede k tomu vyjít sami ze sebe k druhým lidem. Prosíme tedy Boha o pomoc za jednotlivé členy sboru, např. za nemocné, za ty kteří nastoupili studium, za novorozence atd. Modlíme se za celou církev, zejména za pronásledované křesťany. Modlíme se za trpící. Modlíme se za lékaře, zdravotní sestry, pečovatele, hasiče, policisty, vojáky, zkrátka ta ty, kdo konají náročnou a potřebnou službu. Modlíme se za ty, kdo vládnou, aby vládli spravedlivě. Modlíme se za celý svět. Přímluvná modlitba často souvisí s kázáním.

Poslání

Většinou se čtou některá ze závěrěčných slov dopisů apoštolů. Je to většinou konkrétní rada pro život, nebo povzbuzení. Tato slova si s sebou křesťan má odnášet do nádledujícího týdne.

Požehnání

Buď je to nějaké požehnání z Písma, nebo prosté „Požehnej vás všemohoucí Otec i Syn i Duch svatý.“. Požehnání je slib boží pomoci. Pokud mu věříme, je nám ku prospěchu. Náš život je jím proměňován směrem k Bohu, i když nám to nemusí být vždy partné.

5. píseň

Shromáždění zůstává stát. Pátá, závěrečná píseň je většinou krátká, radostná. Vyjadřuje díky za setkání s Bohem, spolehnutí se na Boha a odhodlání jednat podle jeho vůle.

Sbírka

Se koná v Lounském sboru až po bohoslužbách, do košíčku u dveří. Dává se buď přímo na dobročinný účel, nebo na potřeby sboru. Účel sbírky je vždy předem ohlášen.