Introitus: 65
Pozdrav: Milost vám a pokoj v hojnosti. Amen Vítám vás, bratři a sestry, na bohoslužbách neděle seslání Ducha svatého.
65
Vstupní modlitba: Všemouhoucí Bože, ty, který jsi byl před věky, tvá vláda nepřestává, až pomine svět, ty stále budeš. Děkujeme Ti, že Tě v důvěře můžeme volat jako svého Otce. Tvá jsou všechna tajemství, veškerá moudrost je písní Tvé chvály. K důvěřě se k tobě obracíme se svými vinami a slabostmi. Nikdo neobsáhne tvé mylšení a ty jsi se k nám přece sklonil a ukázal nám jasnou cestu v kříži a zmrtvýchvstání tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána. My jsme ale pohrdli tím, co je jasné; se záhadným a temným si však nevíme rady. Laskavý Otče, vyslyš své děti, které se urpostřed vesmíru chvějí chladem. Pro svého Syna nám dnes sešli svého Ducha Utěšitele a Přímluvce, ať se zahřejí naše srdce a naše duše i naše těla ti zazpívají k oslavě. Amen
1. čtení: Římanům 8, 5–12
373
2. čtení: 1. Samuelova 19, 18–24

Také on si svlékl šaty a také on upadl před Samuelem do prorockého vytržení. Celý den a celou noc ležel nahý. Máme sice za sebou děštivý týden, ale předtím jsme si užili už dost suchého horka. Není tedy problém přenést se v mysli do judských krajin, kde horko kraluje po většinu roku. Lidé té země se do horka rodí, v horku dospívají, v horku pracují, jednají, žení se a vdávají. V horku myslí a v horku i umírají. A v tom horku nám náhle Saul leží na studené podlaze v chládku prorockého domu celý den a celou noc. Bez hnutí, chlad objímá a proniká celé tělo. A Saul leží, slunce zachází, chlad se stupňuje, místnost halí stín. Jen nahé tělo se rýsuje proti podlaze. Saul leží dál, zachvácen Božím Duchem.

Hle, Duch ho zcela přemohl, svlékl jej do naha, přitiskl jej k zemi. Toto je Duch Boží! Nadvětná síla, která člověka stiskne uprostřed celého kosmu. Je to Duch Boha Všemohoucího, který zná dobré a zlé. Nyní Saul nahlíží, jak nejstřasšnější hrůzy i nejhřejivější krásy slouží Bohu Všemocnému poslpolu k nekonečné slávě. Jak se veškerá pravda, i ta nejkrutější, připojuje k oslavě Toho, jenž trůní na nebesích. Může takový duch dělat život jedodušší? Může usnadnit naše chápání věcí? Je to Duch Boha, který nad vším kraluje, který ví o každém atomu, o každém lístku, který roztáčí oběžnédráhy hvězd a vzdálených galaxií. Bratři a sestry, dnes přicházím s napomenutím: Dejme si pozor, jak o Duchu mluvíme.

Dílo Ducha je skryté a tajemné. Vždyť Saul poslal dvoje poselstvo a obojí zahalil Duch. Takže se musel do Rámy vydat sám. A najednou, z ničeho nic dělal věci, kterých by se nenadál, sám nad sebou nevládl. Přitom nebylo vidět nic, co by jej nutilo .Duch je všemocný a zároveň zcela skrytý. A říci: Duch svatý je mocná karta v rozhovoru. A zároveň za tím nemusí být vůbec nic — Duch totiž není vidět.

A tak se stává, že se v církvi rokuje. A je přítomen někdo, kdo nemá žádný nápad, nebo se mu nechce přemýšlet, nebo prostě nechce, aby se věc vyřešila. A tak dlouho mlčí, na závěr si významně odkašle a řekne: Nechme to Duchu svatému. Vynesl mocnou kartu. Všichni se stáhnou, zmlknou. Protože nikdo přede nechce mluvit proti Duchu svatému. Slovo je to mocné, účinné. A zároveň to nemusí znamenat vůbec nic. Rokující se vrací domů s dobrým pocitem. Ano, necháme to Duchu, že nás to hned nenapadlo. Ale doma se jim věci přeci jen rozleží a zjistí, že se vlstně nic nevyřešilo.

Ale Duch nikdy neznamená, že věci volně plynou. Naopak, Duch znamená odvážný zvrat věcí. Duch Boží, to je nečekaný zásah. Všichni se diví: „Cožpak také Saul je mezi proroky?“ Kdo by to čekal? A tak nechat něco Duchu nikdy neznamená nechat něco být, ale naopak: Odvahu, zásadní změnu.

A když se vykládají Písma: Kolikrát jsme slyšeli: Litera zabíjí, Duch oživuje. A tím se často bijí po hlavě právě ti, kteří berou Písma vážně. Kteří je čtou celá. Kteří vidí, jak přýsným metrem Zákona nás Bůh měří. A zároveň, jak nepochopitelné je jeho odpuštění, které se pro tento krátký čas otevřelo v Kristově kříži. Kdo studuje Písma, vidí jak složitě jsou utkána. Kolik temných zákoutí lidské duše vynášejí na světlo, jak úzká a křivolaká je cesta víry. Kdo studuje Písma, musí mluvit pomalu, ze široka, musí mnoho trpělivě vysvětlovat. Ale tu je tu hned někdo rychlejší, který řekne: Litera zabíjí, Duch oživuje. Ale kde má člověk toho Ducha najít, objevit? V literách tedy není, kde potom? Nakonec pak člověk zjistí, že se jen zavhrlo Písmo a místo něj zůstal jeden jediný nápad. Jen jedna myšlenka, kterou měli vykladači už dopředu připravenou. Kterou mají za Ducha a teď už jen hledají v Písmu důkazy, jak se hodí. U jedněch vykladačů ten Duch znamená: Vše je dovoleno, ničím se nedej svázat. Co člověku rozvazuje pouta, je dobré. A u druhých zas: Duch znamená žít jako v akváriu, všemu silnému a tedy nebezpěčnému se vyhýbat, žít s nohama v teple a suchu.

A přitom Písmo mnoho nebezpečného povoluje, mnoho zdánlivě neškodného zakazuje. Nevázaného má stejně v opovržení jako zbabělého. To proto, že právě z Písma promlouvá Duch Boží. Kdo chce slyšet jeho hlas, musí se trochu namáhat. Kde se Saula zmosňuje Duch? V prorockém domě, v prorocké škole. Protože i na proroka se člověk musí učit. Zůstává snad na Saulovi Duch Boží? Nediví se všichni „Což také Saul je mezi proroky?“ Saula se Duch jen zmocňuje, ale nepromlouvá k němu denně skrze různá slova Písem. Proto za chvíli uvidíme Saula zase jako úkladného vraha. Myšlenku, kterou měl předtím, bude mít i potom, stejně jako ti vykladači, kteří ve jménu Ducha zavrhují Písma.

Tu zase pro jiné je Duch záminkou ke vzpouře. Duch je Všemocný a vane kam chce. A tak, kd se cítí obdařen Duchem, všechno chce posuzovat ale od nikoho se nechce dát posoudit. Má Ducha, nepotřebuje, aby ho mírnili či povzbuzovali lidé. Takový člověk je pak zcela nezvladatelný. V čem by ho jinak mírnil vrozený stud, strach z lidského odsouzení a trestu nebo jen prostý ohled na druhé — to vše odhodí, protože se cítí neomylně veden duchem. I pohana zkrotí strach z trestu, z hanby. Ale takového člověka nikdo.

Ale i bezbožní poslové Saulovi spatřili sbor proroků v prorockém vytržení a Samuela stojícího jako představeného nad nimi. Byl to sbor, uspořádaná obec a nad nimi stál, právě v prorockém vatržení, Samuel jako představený. Ani Samuel nebyl bez chyb, možná si vzpomenete, jak se opozdil před vrcholně důležitou bitvou s obětní jalovicí. Celou operaci, která byla otázkou života a smrti, svou nedbalostí zdržoval. A to se stalo už před tím. Ale zde, místo aby Duch činil člověka nevázaným, podřizuje jej představenému, které ho si, opět nikdo neví proč, Duch vybral. Duch je to, kdo spojuje tělo. Duch vždy činí z člověka součást Kristova těla, kde si jednotlivé údy navzájem slouží a každý má svůj úkol: Někdo vznešenější, jiný méně vznešený, ale o to zas potřebnější.

Duch člověka nečiní volným a bezbřehým. Ale naopak zcela jej zbavuje vlastní vůle a chtění. Člověk nemá před Bohem nic, je nahý. Člověk před Bohem nedokáže nic učinit, leží na zemi. A přeto je plný pokoje a soustředění. Takový duch na člověka přichází v prorockém sboru, ve škole Písma svatého. A kdo v tom sboru a v té škole setrvává, s tím setrvává i Duch.

Modlitba po kázání: Duchu svatý, prosíme, važ nás všechny k sobě a voď nás po přímých cestách. Amen
364
Ohlášení: 
Přímluvná modlitba: Pane Ježíši Kriste, prosíme Tě v tento den o tvého Ducha pro všechny pastýře tvé církve. Daruj pokoj jejich srdcím, zpevni jejich kolena, posilni jejich hlas. Všem starším dej rozvahu i odvahu; vyuč je v otcovské i mateřské vlídnosti a péči o tvé stádo. Prosíme Tě za doktory církve — ať tvá vznešená pravda zažene všechny bludy a projasní kažkou zakalenou mysl. Dej jim proniknout tvá svatá tajemství, dej, ať jsou bdělými strážci Tvé pravdy a z pokladu Tvé moudrosti rozdílejí každému, kdo po pravdě hladoví. Prosíme Tě pane za učitele a učitelky nedělních škol — dej, aby si děti zamilovali ta místa aradovali se z Tebe. Vyhledej, Pane, všechny pokřtěné, kteří se ztratili ve světě, připomeň jim znamení tvých svatých zaslíbení. Veříme a vyznáváme, že veškerá moudrost i pravá krása pochází z nebe. Proto Tě prosíme i za všemožné umnělce — dej jim důvtip, jasný zrak a sluch, aby nám předkládali pravou krásu, která vždy jen k Tobě ukazuje. Pane, kéž tvé slovo proudí z tohoto místa jako proudy živé vody a je požehnáním tomuto městu i kraji. Amen
Poslání: Efezským 4, 4–14
Požehnání: Louky se oděly stády, doliny se halí obilím, zvučí hlaholem a zpěvem. Požehnej vás Všemohoucí…
378