Introitus: Žalm 23
Pozdrav: Naše pomoc je ve jménu Hospodina; on učinil nebesa i zemi. Amen Bratři a sestry, vítám vás na bohoslužbách 6. neděle po Zjevení Páně.
23
Vstupní modlitba: Bože Hospodine, jenž přebýváš v těch, kdo mají čisté a upřímné srdce; dej nám svou milost, ať žijeme tak, abychom byli tvým důstojným příbytkem. Posíme tak skrze tvého Syna, našeho Pána Ježíše Krista, kterýs Tebou a s Duchem svatým žije a kraluje jako jeden Bůh, bez proměny. Amen
1. čtení: Jan 16, 20–28
262
2. čtení: Genesis 11, 27–12, 5

Všimněme si: Už Abramův otec měl s celou rodinou namířeno do země kenaanské, do země zaslíbené, do dnešního Izraele. Vzal svého syna Abrama a vnuka Lota, a snachu Sáraj, ženu svého syna Abrama, a vyšli spolu do země kennanské.

Ještě v Kaldejském Uru zemřel Abramův bratr Náchor. Terach musel unést, že přežil své dítě. Sáraj, jeho snacha, byla od pohledu milá žena, jak víme z pozdějších příběhů. Byla však byla neplodná, neměla dítě. Rodinu, nad kterou vysí tato těžká mračna, vyvádí Terach na cestu. Z Uru, rušného přístavu, Hamburku starověku, někam na pastviny Kannanu – tam snad půjde začít znovu a lépe. I vnuk-syrotek Lot. I neplodná snacha Sáraj. Už Terach, ne až Abraham, ale už Terach vyšel na cestu s nadějí.

Ur by tehdy rušný přístav na pobřeží Perského zálivu, kousek od dnešní Nasírije v jižním Iráku. Přímou cestou by se do Izraele muselo jít přes poušť; místo toho se jde podél řeky Eufratu velkým obloukem na sever a pak zase kolem středozemního moře dolů. Vyšli na tu cestu. Ale zůstali stát přesně v půlce. Přesně na vrcholu oblouku, v městě Cháranu v dnejším jihovýchodním Turecku.

Cháran znamená v akkadštině "Cesta, Putování" a také "Křižovatka". Cháran zde byl nejspíš ještě dříve, než existovala města. Už v době lovců a sběračů byl Cháran podle všeho obydlená křižovatka. Jakási benzínka pravěku a starověku. Spoují se zde cesty mezi Středomořím na západě a úrodnými pláněmi Eufratu a Tigridu na východě. Vede odtud cesta na jih do Damašku a až dolů do Egypta. Z Cháranu se dalo jít prakticky kamkoliv do tehdy známého světa. Dalo by se říci, Cháran znamená nekonečnou možnost výběru. Nekonečná možnost může pro člověka skončit jako past: Nic si nevybere a zůstane na místě.

Když už měli konečně půlku cesty za sebou, bylo celkem rozumné si v Cháranu odpočinout, nabrat síly. Dále vyrazíme až za týden. Nebo, reálněji, až za měsíc. I když, teď po měsíci to vypadá složitější. Takže, raději až příští rok z jara. Jenže v Cháranu jsme hodně utratili, na těhle křižovatkách je všechno dražší. Takže, vyrazíme, až na to budeme mít peníze. Příští rok. Asi trochu později než příští rok. Teď se nedá říci kdy, ale jednou určitě, to si slibme.

Většina z nás se asi upamatuje z dětství na nějaký "projekt" své rodiny, který zůstal jen "na papíře", v přípravné fázi, někde v polovině. Pokud jsme sami rodiči, celkem snadno nám může právě teď protékat mezi prsty něco, co jsme pro svou rodinu vytýčili jako světlý cíl. Cíl, ke kterému lze hledět se zálibou, se zářícíma očima. Třeba jsou to jen malé věci: Drak, který ale nakonec nikdy nevzlétne. Domeček pro panenky, který zůstal jen neobyvatelnou hrubou stavbou. Malé věci. Zároveň nenápadné symboly, nenápadná znamení pro naše bližní, že na budoucnost nemá cenu se těšit.

Když ale není na co se do budoucna těšit, zbývá jen bezprostřední potěšení. Něco, co je už teď na dosah, blýzko tělu. Ale to bývá jen moje útěcha, moje dobře. Radost, která je i pro lidi kolem mě, obvykle leží pár minut, pár hodin a pár let v budocnosti. S lidmi je potřeba se sladit, nebývá jasné hned, co potěší všechny zúčastněné. Pokud nemá cenu se těšit na budoucnost, zbývá jen čistě osobní útěcha: "Utrácíš svá léta, svévolně jen hřešíš a rozkoší světa bídnou duši těšíš, / zlého života nelepšíš." Zbývá párty na benzínce v Cháranu.

Abram v Cháranu, ve věčném provizoriu, ztratil sedmdesát pět let života. Ale Bůh žádná léta neztratil, protože je věčný. Bůh spolu s Abramem nezstárl, neboť, jak je psáno: "Hospodin, Bůh věčný, stvořitel končin země, není zemdlený, není znavený, jeho rozumnost vystihnout nelze." Každá zmínka o Kennanu je jistě v Abramově rodině bolestivá, jako každý nesplněný slib působí bolest. Ale Boha pravda nebolí. A tak může Abramovi říci: Ten nápad na stěhování do Kenaanu, který měl tvůj otec, je ve skutečnosti velmi dobrý. Co víc, je proveditelný. Vy se tím doma trápíte, ale ve skutečnosti:

Cesta z Cháranu do kenaanu je dlouhá asi 800 km. Tehdejším terénem pěšky se stádem to znamená asi tři měsíce cesty. Cokoliv, co bezpodmínečně vyžaduje tři měsíce není nenáročná vyhlídka. Ale co jsou tři měsíce soustředění na náročný cíl, co jsou tři měsíce námahy proti desetiletím promarněného života na křižovatce v Cháranu? Za tři měsíce může být léta odkládaný plán naplněn.

Není divu, že se Abraham vydal na cestu. Protože to opravdu zase tak daleko nebylo. Co vlastně dělali celou tu dobu? Abramovi je pětasedmdesát, pokud zhruba odpovídá dnešní průměrný pětasedmdesátiletý tehdejšímu průměrnému pětasedmdesátiletému, tak je to skoro nejzazší chvíle, kdy jde s takovou cestou ještě počítat. Nic moc, ale ještě to půjde.

A ono „ještě to jde“ zůstává, dokud jsme živi. Co je dobré a rozumné se nemění s tím, jak stárneme nebo kolik nezdarů už za sebou máme. Dobré pro nás i naše bližní leží často poměrně blýzko nás. Nejde toho dosáhnout bez jisté námahy – ale rozhodně ne nekonečné námahy. Ale námahy jen do té doby, než je věc hotova. Zakládáme-li si však na svém dosavadním životě a na svých dosavadních zkušenostech, známe-li jen svá selhání, k cíli ani nevykročíme. Bůh však, bez našich zásluh, z pouhé své milosti říká nám stejně jako Abramovi: „Staň se požehnáním.“ Buď ty tím, kdo dovede k dobrému, co je nadosah.

Jistěže znáš své slabosti – a kdo je zná lépe, než je Bůh sám. Přesto říká: „Požehnám těm, kdo žehnají tobě, prokleji ty, kdo ti zlořečí.“ Nebudu Tě srovnávat s druhými. Avšak ty sám srovnej, kde jsi byl včera, kde jsi dnes. A jaký krok k cíli je třeba učinit zítra. Bůh chce, aby se právě tobě věc zdařila; On tě také dovede až k cíli. Amen

Modlitba po kázání: 
559
Ohlášení: 
568
Přímluvná modlitba: Modleme se za svatou církev Boží: Kéž ji Hospodin, náš Bůh, naplní pokojem, kéž ji dovede k jednotě a po celém světě chrání, abychom ho všichni mohli chválit v míru a bezpečí: Všemohoucí, věčný Bože, tys v Kristu zjevil svou slávu celému světu. Chraň toto své dílo, ať pokračuje ve tvé církvi; upevňuj ji ve víře, aby ti po celém světě vydávala svědectví. Skrze Krista, našeho Pána. / Modleme se za všechny, kdo jsou v církvi a mezi námi pověřeni k službě na předních místech, za kazatele, presbytery a učitele církve, za ty, kdo konají skutky milosrdenství: Všemohoucí, věčný Bože, tvůj Duch posvěcuje každého věřícího a řídí celou církev. Prosíme tě: Zachovej všem svého svatého Ducha, abychom ti ve svém povolání věrně sloužili. Skrze Krista, našeho Pána. / Modleme se také za všechny, kdo se připravují na křest: Kéž Hospodin, náš Bůh, otevře jejich srdce svému slovu a kéž se nad nimi smiluje, aby se z vody a Ducha svatého znovu narodili, dosáhli odpuštění hříchů a byli s námi spojeni v Kristu Ježíši, našem Pánu: Všemohoucí, věčný Bože, ty svou církev stále obnovuješ. Prosíme tě za všechny, kdo se připravují na křest: Dej jim víru, aby se ti otevřeli, dej jim ve křtu nový život a připoj je ke svému vyvolenému lidu. Skrze Krista, našeho Pána. Modleme se za všechny ve kterékoliv církvi, kteří vyznávají Krista: Kéž Hospodin, náš Bůh, sjednotí všechny, kdo žijí v poznané pravdě, a dovede svou církev k dokonalé jednotě: Všemohoucí, věčný Bože, jsme rozptýleni, ale ty nás chceš shromáždit, jsme rozděleni, ale ty nás chceš sjednotit. Dej, ať si uvědomíme, že všichni jsme byli pokřtěni jedním křtem, že všichni patříme jednomu Kristu; veď nás k plnosti jedné víry a k dokonalosti jedné lásky. Skrze Krista, našeho Pána. / Modleme se vděčně za Židy: Vždyť oni jsou první, kteří poznali jméno Hospodina, našeho Boha; on s nimi uzavřel smlouvu a zjevil skrze ně v Kristu své jméno všem národům; kéž ho stále více milují a věrně zachovávají smlouvu, kterou s nimi uzavřel: Všemohoucí, věčný Bože, tys slíbil spásu především Abrahamovi a jeho potomkům. Vyslyš prosby své církve a dej, ať tvůj izraelský lid přijme v Ježíši Nazaretském tvého Mesiáše. Skrze Krista, našeho Pána. / Modleme se také za ty, kdo v Boha nevěří: Kéž jej poznají v Ježíši Kristu: Všemohoucí, věčný Bože, stvořiteli všech lidí, smiluj se nad těmi, kdo o tobě nevědí, a nezříkej se těch, kteří se zřekli tebe. Dej, aby uvěřili v Krista a aby tvé jméno bylo posvěcováno a vzýváno ve všech národech. A těm, kdo v tebe věří, dej, ať jejich život uprostřed světa je znamením tvé lásky, aby každý, kdo se s nimi setká, setkal se s tebou, pravým Bohem a Otcem všech lidí. Skrze Krista, našeho Pána. / Modleme se také za všechny, kteří od Boha přijali moc: Kéž Hospodin, náš Bůh, řídí jejich úmysly a rozhodnutí, aby usilovali o skutečný pokoj a svobodu všech lidí: Všemohoucí, věčný Bože, lidská srdce i osudy národů jsou v tvých rukou. Veď všechny, kdo jsou zodpovědní za společnost a státy, aby všude ve světě usilovali o rozvoj národů, prosazovali spravedlnost a mír, aby zachovávali všechna lidská práva a neporušovali svobodu svědomí. Skrze Krista, našeho Pána. Modleme se k našemu všemohoucímu Otci za všechny lidi: Kéž Bůh nedopustí, aby bloudili, kéž zažene hlad a odvrátí pohromy, otevře žaláře a rozváže pouta. Kéž vede bezpečně k cíli ty, kdo jsou na cestách, a ty, kdo jsou v cizině, přivede domů; kéž dá nemocným zdraví a umírajícím věčnou spásu: Všemohoucí, věčný Bože, útěcho zarmoucených a sílo trpících: Slyš prosby těch, kdo k tobě volají v úzkosti a soužení. Dej, ať všichni poznají, že jsi jim blízko. Skrze Krista, našeho Pána. Amen
Poslání: 2 Petrova 1, 3–11
Požehnání: Cožpak nevíš? Cožpak jsi neslyšel? Hospodin, Bůh věčný, stvořitel končin země, není zemdlený, není znavený, jeho rozumnost vystihnout nelze. Od dává zemdlenému sílu a dostatek odvahy bezmocnému. Mladíci jsou zemdlení a unavení, jinoši se potácejí, klopýtají. Ale ti, kdo skládají naději v Hospodina, nabývají nové síly; vznášejí se jak orlové, běží bez únavy, jdou bez umdlení. Požehnej vás Všemohoucí Bůh Otec i Syn i Duch svatý. Amen
485