Introitus: Jób 38, 15–24
Pozdrav: Milost vám a pokoj od toho, který jest a který byl a který přichází! Amen Bratři a sestry, oslavujeme 1. neděli adventí, počátek nového církevního roku. Připomínáme si, jak vše stvoření od počátku směřovalo k vtělení našeho Pána a Spasitele Krista a připravujeme se na jeho druhý příchod ve slávě.
530
Vstupní modlitba: Všemohoucí Bože, očekáváme příchod našeho Pána Ježíše Krista

a prosíme tě: posiluj naši vůli, ať jednáme vždy podle víry a připravujeme se na setkání s ním, abychom v den soudu stáli po jeho pravici a vešli do nebeského království. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

1. čtení: Jan 1, 1–12
240, 1–3
2. čtení: Genesis 1

Zpráva o stvoření je součástí první knihy Zákona. To proto, že je také příkazem: Vykazuje člověku jeho místo. Není ani mezi atomy, ani ve vesmíru či v oblacích či na dně moří. Je na souši, mezi živými tvory. A ze všech tvorů mezi lidmi. A jako všechny příkazy zákona, i tento je k dobru člověka.

Je to potřeba? Ano. Lidé od pradávna mají sklon rozumět svému životu ze špatného konce. Ptají se hvězd – nejen primitivové, kteří vztyčili kamené observatoře dávnověku jako ve Stonehange nebo zde u nás v Kounově. Pošetilí lidé se dodnes snaží najít své místo ve hvězdách. Ale už pozotovatelny dávnověku vydaly člověku jediné – pouze sled čísel. Čísel, která udávají místa, po kterých se hvězdy a planety stále pohybují. Jsou zde konečně na měření dnů, měsíců a let. Podle čísel však žít nelze. Jen podle nich počítat – třeba zase právě drýhy hvězd.

Jiní, třeba staří Římané, hleděli směrem k ptákům a z jejich letu se snažili vyčíst, jak má jejich život běžet. Ptáci však jednají, jak jim Bůh určil: Hemžete se a létejte. Ptáci i mořské ryby, přes nedozírné prostory, jež obývají, se pohybují na delší vzdálenosti po stále stejných trasách, trochu jako ty hvězdy. A na menší vzdálenosti se prostě hemží kolem. Říká se: Létat si jako pták. Ale pták létá pořád stejnou trasu, takže by se stejně tak mohlo říkat: Chodit do práce jako pták.

A stejně tak člověk, který si vybere nezřízenou volnost, končí obvykle tak, že stále dělá to samé. Poznal jsem lidi, kteří se rozhodli strávit svůj život cestováním. Létat jako ptáci. Po pár letech již téměř nerozlišovali, v které jsou zemi. Protože všude už to probíhalo podle vzorce: Ubytovat se v levném hotelu. Zajít ma místní tržiště. Pak klábosit s ostatními turisty. Podobné, jako doma: Jít domů. Jít do obchodu. Popovídat si s někým po práci. Jenomže to není doma.

To už je lepší mít kočku nebo psa. U těch se člověk občas dočká nečekaného jednání. I když tedy nepřekvapí zase tak často. Psí oddanost a kočičí lísání jsou dost předvídatelné. Pes prostě potřebuje někoho poslouchat a poslouchal by i jiného, kdyby u něj byl od mládí. Kočka se při nejhorším přitulí k radiátoru a bude na něm příst úplně stejně. Lidé jsou zábavnější, méně předvídatelní. Děti jako pes nikdy poslouchat nebudou a překvapí každou chvíli – v dobrém i ve zlém. A lidé dospělí jsou po svých vlastních cestách víc, než si po nich chodí kočka a sejít se s nimi v něčem je pořádná výzva. Zvláštním, neopakujícím se, dělají život lidé. Nikoliv hvězdy, nikoliv ptačí volnost, ani zvířecí společnost.

Místo člověka je na zemi, mezi lidmi. Heider-Simmelové experiment ze čtyřicátých let minulého století ukazuje, že lidem stačí ukázat dva pohybující se trojúhelníky a jeden kruh a většina lidí v tom vidí příběh, který dovede vyprávět. Čloběk je nastven vnímat hlavně lidi a jejich příběhy. Nakonec, i souhvězdím dali lidé jména lidí, jako třeba Perseus a Androméda, nebo jména zvířat a lidských výtvorů. Člověk vidí nejdříve lidi, protože lidi nejvíce potřebuje.

Správa o stvoření je na počátku Zákona na svém místě. Říká o světě to nejdůležitější: Svět se řídí Zákonem. Netřeba prosit hvězdy, protože ty nemohou uhnout z drah, které jim Bůh vykázal. Netřeba vzhlížet k ptákům, protože ti stejně podle zákona na podzim od letí a na jaře zase přiletí po vykázaných drahách. Zvířata pak poslouchají naše rozkazy, pokud nechtějí, raději se nás straní. Člověk pak žije mezi lidmi. Tam teprve se může dočkat ledasčeho – ale to je terpve život. A nejlépe člověk s lidmi vyjde, když poslouchá Boží přikázání – což je ovšem občas obtížné a člověk musí přemýšlet, jak. – Ale to je teprve život.

Pro člověka je Zákon, který je z nebes. Ne zákon planet nebo zákon džungle. Který oznamovali andělé, který dosvědčovali proroci, kteří spatřili nebeskou slávu Boží. Který naplnil Kristus, když přišel z nebes a stal se člověkem skrze Marii Pannu. Zákon pro člověka je z nebes. Které člověk poslechne nebo ne. Je to velmi odlišné, než zákony přírody. Stvoření nemá na výběr.

Ostatně Bůh přímo tvoří příkazy. Na počátku stvoří jen pusto a prázdno, kde je tma. Nejdůležitejší otázka stvoření není jak. Nejdůležitější otázka je, proč je vůbec něco. Jak Bůh stvořil svět, to už pak můžeme zjišťovat poznáváním, toho, jak Bůh přikázal, aby věci běžely. Protože hned potom, co je vůbec něco, přikazuje už bůh samotnému stvoření, aby z něj něco vzniklo. Třeba: Vydej země zeleň.

Dále Bůh řekne „Buď světlo!“ A bylo světlo. A světlo již jedná podle svých Zákonů. A jak se nám dnes jeví, samo je jakoby zákonem světa, protože nic nemůže být rychlejší, než světlo. A protože, jak se zdá, vesmír se stále rozpíná rychlostí světla a světlo z jednoho konce tak ani nemůže dorazit na druhý konec. A když ne světlo, tak nic. Takže jeden kout vesmíru ani nemůže působit na druhý, vše nesouvisí se vším. Vesmír sám nad sebou nevládne. Jen Duch Boží obsáhne všechno.

V prvním dni je tedy vůbec něco. Prostor a v něm světlo. Slunce a měsíc, na první pohled překvapivě, se objevují až dne čtrtého. Nejedná se totiž o naše lidské dny – nám je odměřuje právě slunce a měsíc – ale o dny Boží. Když se podíváme pořádně, Bůh ve svých prvních třech dnech tvoří místa, sféry: V první den vesmír, v druhém obyvatelný svět, chráněný před spoustami z věsmíru. Třetí den souš. 4trvtý ten přijdou obyvatelé vesmíru: Slunce a hvězdy. Pátý den obyvatelé vzduchu a moře – ryby a ptáci. Šetý den obyvatelé souše – člověk a zvířata.

Je to až nápadně podobné tomu, co učenci dosud o vzniku světa zjistili: Nejříve cosi jako svět, zaplněný světlem. Později dělení na různé hvězdy. Později planety a naše planeta. Život nejdříve v mořích a pak na souši, člověk nakonec mezi zvířaty a zřejmě ze zvířat. Dosti to odpovídá. Což není překvapivé, protože lidé zkoumají svět na základě toho, co jim o něm Bůh sám řekl: Jsou hvězdy – a ty málo souvisí s člověkem. Ale hodně se světlem a s čísly. Je svět moří a vzduchu – člověk se v něm může pohybovat, ale pluje v něm s proudem, stejně jako ryby plují s proudem a ptáci letí s větrem. Od počátku vlastně lidé z této zprávy vědí, pro kterou oblast hledat jaké zákony. Že třeba hvězdy s ptáky vůbec nesouvisí, i když jsou také na obloze, protože jsou až za nebeskou klenbou.

A především, že Bůh světu zákony dal. Že platí stále. Proto se vůbec lidé odhodlali tyto zákony hledat. Proto také k většině oběvů došlo v křesťanském světě – a dosti často skrze křesťany. Vše, co bylo nalezeno, bylo nakonec nalezeno tam, kde Bůh řekl.

A tak, tento svět se o sebe postará sám. Má své zákony. Co lze poznat, bude nakonec poznáno. Na člověku však je, aby v zrcadle Zákona, který je určen jemu, poznal sám sebe. Aby hledal nápravu sebe sama skze Krista, skrze nějž je vše stvořeno. Aby následoval přikázání a žil s lidmi v pokoji. Neboť mezi lidmi je jeho vykázané místo. A Bůh tak učinil dobře. Amen

Modlitba po kázání: 
260, 1–3.7
Ohlášení: 
276, 1–2
Přímluvná modlitba: Nebeský Otče, Tebe prosíme, aby čas, kdy se chystáme k oslavě vtělení Tvého Syna, byl pokojný. Požehnej, Pane, pokojem naše rodiny i rodiny všech lidí. Dej nám nahlédnout naše nedostatky a statečně s nimi bojovat, abychom k Tvému hodu mohli usednout s čistým svědomím. Dopřej zdaru všem vánočním přípravám a dej nám k nim důvtip a rozvahu. Chraň všechny, kdo se vydávají na cesty, aby dorazili do cíle. Nemocným dej brzké uzdravení. Dej, aby v nadcházejícím čase mnozí nalezli radost v Tvém Synu. Jeho slovy k Tobě voláme: Otče náš…
Poslání: 2 Petrova 3, 3–9
Požehnání: Hospodin je tvůj ochránce, Hospodin je ti stínem po pravici. Ve dne tě nezasáhne slunce ani za noci měsíc. Hospodin tě chrání ode všeho zlého, on chrání tvůj život. Hospodin bude chránit tvé vycházení a vcházení nyní i navěky. Požehnej vás Všemohoucí…
276, 3