Introitus: Žalm 2
Pozdrav: Milost vám a pokoj od toho, který jest a který byl a který přichází, i od sedmi duchů před jeho trůnem a od Ježíše Krista, věrného svědka, prvorozeného z mrtvých a vládce králů země. Amen Bratři a sestry, vítám vás na bohoslužbách 4. neděle adventní.
2
Vstupní modlitba: Nebeský Otče, Tvým slovem povstala nebesa i země, Tvé slovo je udržuje, Tvým slovem též zaniknou v jednu chvíli a učiní místo království tvých věrných bez konce. Ty sám budeš uprostřed nich. Království se hroutí a slavná města zůstávají bez obyvatel. Ale Tvé slovo zůstává na věky. A tak Tě prosíme, dej nám dnes všem společně poznat své slovo, dej, ať zapustí v našich srdcích kořeny a vydá plody, abychom měli podíl na dnu věčnosti, jež se neodvratně blíží. Tobě, Otci i Synu i Duchu svatému, budiž sláva nyní i vždycky, na věky. Amen
1. čtení: Matouš 1, 17–25
259
2. čtení: Izajáš 7

Bratři a sestry, je jen jediný král, který zná všechny své poddané jménem: Hospodin. Jen tento věčný král může být svému lidu Otcem. Některým králům se sice říká otec vlasti. Ale ve skutečnosti je každý lidský vládce takový šachista. Protože žádný lidský král nezná své lidi jménem, vidí je jen jako figurky na šachovnici. Jako postavičky bez tváře – tak vypadají šachové figurky. Nemáte jednoho pěšáčka raději než druhého, všichni vypadají stejně.

Král v Jeruzalémě tedy hrál tyto velké šachy – a teď vidí, že on sám, král, dostal šach. „Aram táboří v Efrajimsku.“ Z políčka v Efrajimsku ho ohrožuje možná střelec, možná jezdec. Možná se už blíží i obléhací věž. A nejde udělat žádný rozumný tah. Efrajima kryje Aram a Aram zase Efrajim. Zdá se, že se blíží konec hry a proto se v Jeruzalémě všichni třesou jako stromy v lese. Podobně jako my se někdy třeseme vzteky nebo strachem, když to vypadá, že v nějaké hře prohrajeme. Ale zapomínáme, že je to jenom hra.

Jako děti jsme asi všichni hráli hry a vlastně je rádi hrajeme doteď. Proč? Protože ve hře je hned jasně vidět, zda vyhráváme, nebo prohráváme. Můžeme si spočítat, kolik máme figurek, kolik máme bodů, kolik máme herních peněz. Ve hře je nám na chvilku jasné, jak jsme dobří. I hra je dar od Boha, stejně jako každá chvilka, kdy můžeme na chvilku utéct od starostí a být v mysli někde jinde. Asi jako když si jdeme zaplavat do bazénu a chvilku se cítíme jako ryby.

Ale člověk musí vědět, že hra je jenom hra. Že hra není skutečný život. A že hra nic neříká o tom, jací jsme, zda dobří, nebo zlí. Jeden chodí běhat a v tu chvíli si připadá silný. Ale i když je to příjemné, pro život mu to málo pomůže. Jiný se napije trochu vína a na chvilku ho opustí starosti. Je to příjemné, ale druhý den na něj ty potíže budou čekat. A zase jiný uhraje v nějaké hře dvakrát tolik bodů – na chvilku má pocit, že je lepší, než ostatní. Ale zavrhnout zlé a volit dobré může jen ten, kterého porodila ta Panna z proroctví.

Ano, je bláhové žít život, jako bychom hráli hru. Je bláhové čekat, že nám nějaké skóre v životě řekne, jak jsme dobří. Mnozí berou jako takové životní skóre peníze. Ty se dobře počítají, takže když má někdo sto tisíc, zdá se mu jasné, že je lepší než ten, kdo má deset. Jiný to bere tak, že znamením úspěchu je, když jsou všechny figurky – táta, máma i děti – ve vlastním domečku. A ne někde v paneláku. To je cíl. A jiný se zas ohlíží, zda je na lepším nebo horším políčku. Jako v zábavné hře monopoly, kde hnědé políčko je nejmíň a modré nejvíc. Nějaké městečko v pohraničí je za nejmíň bodů a znamená neúspěch, Praha ze za nejvíc bodů a kdo to dotáhl až tam uspěl v životě. Ale život není hra a člověk v něm nemůže najít žádné skóre. Život má pravidla od Boha. Kdo je dodržuje, ví, že jedná dobře. Ví také, že Bůh to vidí, Bůh to hodnotí a Bůh to oceňuje. To musí stačit. V životě totiž jen ten Boží Syn, Bůh s námi, vyhrává. Vyhrává skutečný boj nad smrtí, vyhrává život a kdo spolu s ním zápasí také spolu s ním vyhraje. Skóre života je jen jedna, nebo nula. Více se v životě nepočítá.

Prorok Izajáš přišel k judskému králi a řekl mu: Tu hru vyhraješ. Bůh totiž nasadí do hry ještě jiného hráče, asyrského krále. Ten zamíchá šachovnicí. Ale po tobě Bůh chce něco jiného: Vyžádej si znamení, kterým hra skončí. Vždyť fotbalový zápas končí zvukem píšťalky, hokej zvukem sirény. Dětem někdy nastavíme budík, aby věděly, že končí jejich hodina u počítače. Řekni si také o takové znamení, že hra končí a Bůh ti ho dá.

Král nechce takové znamení, chce hrát dál, jako i my se nechceme nechat vytrhnout ze hry o peníze, domy, o postavení v životě. Král nechce slyšet zvuk píšťalky, trubky či zvonku. A tak mu znamení konce hry dá sám:

Proto vám dá znamení sám Panovník: Hle, Panna počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel (to je S námi Bůh). Bude jíst smetanu a med, aby dovedl zavrhnout zlé a volit dobré. Ještě než bude chlapec umět zavrhnout zlé a volit dobré, bude opuštěna země, z jejíchž obou králů máš hrůzu. Na tebe, na tvůj lid a na dům tvého otce Hospodin v těch dnech, jakých nebylo ode dne, kdy Efrajim odpadl od Judy, přivede asyrského krále.

Celá šachovnice, tak jak teď je, bude brzo zametena. Bude po hře. Už nebudou žádná lepší a horší políčka: Všude bude jenom roští a vysoká tráva. Asi jako dnes mezi Mostem a Litvínovem. Tam kdysi bývala drahá políčka a bohaté vesnice, dokonce drahocenné vinice. A pak všechno smetly doly a dnes by se tam klidně mohly pást krávy a ovce, to by asi bylo nejlepší. Ano, přijdou časy, kdy bude lidí méně. Kdy nebudou chudí ani bohatí, ale jen samí chudí pastýři.

V onen den Panovník břitvou, kterou si najme za Řekou, totiž asyrským králem, dočista oholí každou hlavu i chlupy na nohou a ostříhá bradu. V onen den zůstane člověku jedna kravka a dvě ovce.Nadojí však tolik mléka, že bude jíst smetanu, neboť smetanu a med bude jíst každý, kdo bude zanechán v zemi. Přijde nový lid, lid Boží. Lid chudých, kteří se ale radují z toho, že si mohou dát smetanu, kakao, že mohou spolu jíst medové cukroví. Že mají málo, ale přece dost, že je jim spolu dobře. Ti se spolu, ruku v ruce, jako bratři a sestry, jako děti Boží, přijdou poklonit tomu, jež se zrodil skrze Marii, vždy Pannu. Ti společně pokleknou před králem věčnosti v jeslích a společně je bude v srdcích hřát plamen Ducha. Amen

Modlitba po kázání: 
Ohlášení: 
Přímluvná modlitba: Nebeský Otče, prosíme Tě dnes za domy všech věřících, aby v nich v tomto čase přípravy vládl pokoj, pravé sebepoznání, pokání a smíření. I za všechny v tomto městě Tě prosíme, aby Tě poznali a nalezli pravý pokoj. Požehnej, Pane, našim přípravám na Tvůj slavný hod, požehnej vánočnímu času, dej, ať se dají na útěk všechny starosti a nářek. Radost ze slavného vtělení Tvého Syna nechť je naší záštitou. Amen
Poslání: 2 Petrova 3, 3–17
Požehnání: Kéž rostete v milosti a v poznání našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Jemu buď sláva nyní a až do dne věčnosti. Amen
276