Introitus: Žalm 60, 3–7
Pozdrav: Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není. Amen Bratři a sestry, sešli jsme se ke kajícným bohoslužbám Velkého pátku, dne utrpení a smrti našeho Pána Ježíše Krista.
Vstupní modlitba: Hospodine Bože, ty usmrcuješ i obživuješ, přivádíš dopodvětí a vyvádíš též dotud. Ty ses smiloval nad lidstvem, když propadlo hříchu a smrti, a dals nám svého Syna, Ježíše Krista, aby svou smrtí hřích a smrt přemohl; dej, ať také v nás je hřích přemožen, abychom se podobali svému Vykupiteli. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků. Amen
1. čtení: Genesis 6, 5–19a
2. čtení: Jan 18, 28–40

Co je pravda? Pravda je, že existuje skutečné zlo. A že každý člověk je ho schopen. Každý z vás je ho schopen. Ježíš Kristus, dokonalý člověk a pravý Bůh, skončil umučený na kříži. Každý, kdo dnešního dne vnitřním zrakem hledí na Krista, přibitého hřeby na kříž, s trnovou korunou na hlavě, má pochopit: To bych mu dovedl udělat i já. A i kvůli mě se to stalo. Jen takový může pochopit tajemství dnešního dne.

Kdo si myslí, že by za Ježíše bojoval s jehoslužebníky, nechápe nic a nemá z jeho kříže prospěch. Kdo si myslí, že by vtrhl do davu a volal by, ať Pilát propustí Ježíše (tak je to v jednom hloupém filmu), nechápe nic a nemá z jeho kžíže prospěch. Kdo si myslí, že by Ježíšovi pomáhal nést jeho kříž, aniž by ho donutili, jako donutili Šimona z Kyrény, nechápe nic a nemá z jeho kříže prospěch. Kdo si myslí, že by nad ním plakal, jako ty ženy – tomu platí Ježíšova slova: Plačte sami na sebou a nad svými dětmi. Neboť děje-li se toto se zeleným stromem, co se stane se suchým? K čemu je pláč, kterým člověk dává jen najevo: Nemám ani schopnosti ani sílu zde něco udělat. Jen to všechnu tu hrůzu nechám proběhnout před svýma očima. Dobrý je leda jako výmluva. Kdo si myslí, že by byl platný víc, než že by jako Josef z Arimatie vyzvedl tělo a účastnil se příprav k pohřbu, nechápe nic a nemá z kříže prospěch.

Větší vinu, jak Ježíš říká v dalším oddíle, mají skutečně ti, kteří Ježíše vidali. Ne jen velerada, ale i Jidáš ve své okázalé krizi víry, Petr a učedníci, ty ženy, co nad ním plakaly. Všichni, kdo si říkají: Já s tím přece nemám nic společného. Já jen nemůžu dělat nic jiného. V jiném světě, v království Božím, by bylo přirozené za Krista bojovat.

Ale v tomto světě spočívá první část Kristova vítězství, jeho kříž, v tom, že i ti, kteří pro něj byli ochotni vytasit meč, se o sobě dozvědí něco hlubšího. Že vydá svědectví pravdě. Rozhodnout se dobře v kritickém okamžiku dovedou lidé povětšinou dobře. Dodnes je poměrně běžné, že při střeleckém útoku se muži vrhají před ženy, které ani neznají; muži i ženy pak kryjí překvapivě často svým tělem děti, které ani neznají. Cosi dobrého je v lidských genech, ve stvoření. Horší už to bývá, když má člověk čas rozvažovat, přemýšlet o následcích a vyhlídkách. Kdy věci nejsou dramatické, ale spíš trapné, stresující, zahanbující. Když se člověku jeví, že nebezpečí, nepříjmenostem, se dá předejít. Proto Ježíš říká Petrovi: „Schovej ten meč do pochvy! Což nemám pít kalich, který mi dal Otec?“

Ne proto, že by se nemělo bojovat. Vyhýbat se násilí, když na to nemáte, není žádná ctnost: Násilí se vyhývbají velekněží; sami říkají: „Není nám dovoleno nikoho popravit.“ Hned v další rozmluvě však říkají: „My máme zákon, a podle toho zákona musí zemřít, protože se vydával za Syna Božího.“ Pokud podle toho Zákona měl Ježíš skutečně zemřít, měli Ježíše zabít sami, Pilát by je přece nemohl zastavit. Boha je přece více třeba poslouchat, než lidi. Ale velekněží se domnívají, že jeden člověk musí zemřít za lid, aby se předešlo krveprolití.

A také Pilát se snaží vyhnout násilí. Říká: „Já na něm žádnou vinu nenalézám. … Chcete-li, propustím vám tohoto židovského krále.“ Nenalézá na Kristu žádnou vinu. A jen proto a z žádného jiného důvodu má moc od Boha, aby trestal vinné a chránil nevinné. Na to má své legie. Je v jeho moci řvoucí dav rozprášit – ale nechce mít potíže.

Jan Kalvín napsal, že morální příkazy zákona, nauka o tom, jak se má jednat, jsou zrušeny, naharezeny milostí. To, co trvale platí, jsou předpisy o obřadech, protože všechny ty předpisy o obřadních oblecích, očištování a obětech se naplnily v Kristu. A má pravdu. Co je dobré a co zlé lidé víceméně tuší, většinou se k tomu rozumem dá i dojít. Ale jaká je pravda o životě, o člověku, to poznáváme, jen když zažíváme, když to vidíme vlastníma očima. Jen skrze jednou chvíli, jeden obraz, který nám zůstane v mysli. Kristova oběť je obřad, jako každá oběť. Když jde Kristus Pán na smrt, je to skutečný obětní obřad. Řekl Petrovi: „Což nemám pít kalich, který mi dal Otec?“ Kalich z nebe, posvátný předmět a posvátný nápoj. Ježíš jediný věří v tu chvíli v moc obětního obřadu. Ostatní mají dojem, že na náboženství teď není chvíle. Je čas na akci, jak Petrovi říkají reflexy. Je čas realistického uvažování o společnosti, domnívají se velekněží. Je čas na taktický ústip, uvažuje Pilát. Ježíš mluví o andělích, kalichu z nebe a o království v nebesích. Vypadá to, že je mimo.

Ale v jeho dokonané oběti na kříži se nakonec vyjevuje pravda, která dosud nebyla zjevena. Sice že hřích je hlubší, než násilné jednání, než hrubost. Že hřích je především nekonat, co mám konat. Neposlouchat Boha. Takticky lhát. V tom příběhu si každý připadá jako bezmocná oběť. Petr, protože Ježíš vydal nepraktický rozkaz. Velekněží, protože si namlouvají, že bez nich by Boží lid zanikl. Nemohou, než jednoho obětovat. Pilát, protože provincie je neklidná. Nikdo z nich se nezachoval násilně, agresivně. Každý z nich, jak se domnívá, by v nějaké jiné realitě, jiném světě, Ježíše nechal být; možná i za něj bojoval. Každý z nich se domnívá, že za to nemůže. Že je oběť situace.

Ale skutečná oběť vysí s probitými zápěstími a kotníky v ohavných bolestech na kříži. Čím to, že když nikdo, jak se domnívá, nezamýšlel nic zlého, když každý se snažil zabránit, jak se domnívá, nečemu horšímu, vše končí tak hrozným obrazem bolesti a utrpení, že jich mnoho takových k vidění není? Co je pravda? Piláte, tohle je pravda! A každý ji vidí, víc vidět být ani nemůže.

Ježíš nám tedy ukazuje, co je v každém z nás. Počátek poznání je parvdivě rozpoznat, že i já bych Krista přibyl na kříž. Lépe, že já jsem svými přestoupeními a selháním ve svých povinnostech Krista na kříž přibyl. Kdo toto pozná, tomu nezbývá, než pevně věřit, že Bůh je mocnější a Krista skutečně vzkřísil. Jinak jsme všichni ztraceni. Amen

Modlitba po kázání: 
Ohlášení: 
Přímluvná modlitba: Modleme se za svatou církev Boží: Kéž ji Hospodin, náš Bůh, naplní pokojem, kéž ji dovede k jednotě a po celém světě chrání, abychom ho všichni mohli chválit v míru a bezpečí: Všemohoucí, věčný Bože, tys v Kristu zjevil svou slávu celému světu. Chraň toto své dílo, ať pokračuje ve tvé církvi; upevňuj ji ve víře, aby ti po celém světě vydávala svědectví. Skrze Krista, našeho Pána. / Modleme se za všechny, kdo jsou v církvi a mezi námi pověřeni k službě na předních místech, za kazatele, presbytery a učitele církve, za ty, kdo konají skutky milosrdenství: Všemohoucí, věčný Bože, tvůj Duch posvěcuje každého věřícího a řídí celou církev. Prosíme tě: Zachovej všem svého svatého Ducha, abychom ti ve svém povolání věrně sloužili. Skrze Krista, našeho Pána. / Modleme se také za všechny, kdo se připravují na křest: Kéž Hospodin, náš Bůh, otevře jejich srdce svému slovu a kéž se nad nimi smiluje, aby se z vody a Ducha svatého znovu narodili, dosáhli odpuštění hříchů a byli s námi spojeni v Kristu Ježíši, našem Pánu: Všemohoucí, věčný Bože, ty svou církev stále obnovuješ. Prosíme tě za všechny, kdo se připravují na křest: Dej jim víru, aby se ti otevřeli, dej jim ve křtu nový život a připoj je ke svému vyvolenému lidu. Skrze Krista, našeho Pána. Modleme se za všechny ve kterékoliv církvi, kteří vyznávají Krista: Kéž Hospodin, náš Bůh, sjednotí všechny, kdo žijí v poznané pravdě, a dovede svou církev k dokonalé jednotě: Všemohoucí, věčný Bože, jsme rozptýleni, ale ty nás chceš shromáždit, jsme rozděleni, ale ty nás chceš sjednotit. Dej, ať si uvědomíme, že všichni jsme byli pokřtěni jedním křtem, že všichni patříme jednomu Kristu; veď nás k plnosti jedné víry a k dokonalosti jedné lásky. Skrze Krista, našeho Pána. / Modleme se vděčně za Židy: Vždyť oni jsou první, kteří poznali jméno Hospodina, našeho Boha; on s nimi uzavřel smlouvu a zjevil skrze ně v Kristu své jméno všem národům; kéž ho stále více milují a věrně zachovávají smlouvu, kterou s nimi uzavřel: Všemohoucí, věčný Bože, tys slíbil spásu především Abrahamovi a jeho potomkům. Vyslyš prosby své církve a dej, ať tvůj izraelský lid přijme v Ježíši Nazaretském tvého Mesiáše. Skrze Krista, našeho Pána. / Modleme se také za ty, kdo v Boha nevěří: Kéž jej poznají v Ježíši Kristu: Všemohoucí, věčný Bože, stvořiteli všech lidí, smiluj se nad těmi, kdo o tobě nevědí, a nezříkej se těch, kteří se zřekli tebe. Dej, aby uvěřili v Krista a aby tvé jméno bylo posvěcováno a vzýváno ve všech národech. A těm, kdo v tebe věří, dej, ať jejich život uprostřed světa je znamením tvé lásky, aby každý, kdo se s nimi setká, setkal se s tebou, pravým Bohem a Otcem všech lidí. Skrze Krista, našeho Pána. / Modleme se také za všechny, kteří od Boha přijali moc: Kéž Hospodin, náš Bůh, řídí jejich úmysly a rozhodnutí, aby usilovali o skutečný pokoj a svobodu všech lidí: Všemohoucí, věčný Bože, lidská srdce i osudy národů jsou v tvých rukou. Veď všechny, kdo jsou zodpovědní za společnost a státy, aby všude ve světě usilovali o rozvoj národů, prosazovali spravedlnost a mír, aby zachovávali všechna lidská práva a neporušovali svobodu svědomí. Skrze Krista, našeho Pána. / Modleme se k našemu všemohoucímu Otci za všechny lidi: Kéž Bůh nedopustí, aby bloudili, kéž zažene hlad a odvrátí pohromy, otevře žaláře a rozváže pouta. Kéž vede bezpečně k cíli ty, kdo jsou na cestách, a ty, kdo jsou v cizině, přivede domů; kéž dá nemocným zdraví a umírajícím věčnou spásu: Všemohoucí, věčný Bože, útěcho zarmoucených a sílo trpících: Slyš prosby těch, kdo k tobě volají v úzkosti a soužení. Dej, ať všichni poznají, že jsi jim blízko. Skrze Krista, našeho Pána. Amen
Poslání: 1 Korintským 15, 16–20
Požehnání: Milost Pána Ježíše se všemi. Amen