Introitus: Žalm 25, 14–15
Pozdrav: 
25
Vstupní modlitba: K tobě, Hospodine, pozvedáme své duše. Neseme ti jako oběť své životy, když ty jsi, ještě než jsme přišli na svět, dal za nás svého Syna. Pane, ujmi se našich srdcí, ať jsme svobodní od lži, strachu, úzkosti, zbabělosti a zášti. Pane Ježíši Kriste, ty jsi prošel nocí smrti pro života, každé neděle oslavujeme tvé zmrtvýchvstání. Pane, veď nás cestou spravedlnosti, dej, ať jdeme za tebou a ať jsou naše nohy pevné a krok jistý; ať každý pozná, že jsme tví učedníci. Duchu svatý, prosíme, otevři nám velká tajenství Písem. Dej nám pokorné srdce, ať přijmeme Boží soud a dej nám ještě pokornější srdce, ať také přijmeme vysvobození od soudu skrze Ježíše Krista, našeho Pána. Amen
1. čtení: Izajáš 49, 24–26
690
2. čtení: Lukáš 11, 14–28

Bratři a sestry, nikdo nechce změny méně než já. Nejraději bych byl, kdyby všechno zůstalo tak, jak je. A nebo, ještě lépe, aby to bylo jako kdysi dávno. Proto se vlastně moc nedivím těm ze zástupu, které rozladil Ježíšův čin. Jistě, čteme, že se divili. Ale co kdyby se vaši blízcí vrátili ze shromáždění, a na vašich otázku, jaké to tam bylo, by odpověděli: Takové divné. Divné je vlastně jen lepší slovo pro podezřelé, nebezpečné.

A kdyby sem do shromáždění přišel němý, jak byste se dívali na to, kdybych z něj začal vyhánět ducha? Bylo by to asi dost divné. Proto bych to taky nedělal, spíš bych třeba při kázání více otevíral ústa, (což mimochodem vypadá dost divně), aby mi bylo víc rozumět. Jsou mi prostě vlastní spíše zavedená řešení.

Už nemusím říkat víc, bratři a sestry, abyste mi věřili, že se příliš neztotožňuji se současným tažením proti předsudkům. Člověk přece nehromadí zkušenosti nadarmo. Nebo jsme snad přišli do světa, abychom zůstali nedotčení zkušeností? Máme být, jak se říká, dnešní? Nemáme se z věcí poučit? Tak proč vůbec něco zažíváme, proč vůbec řešíme nějaké životní problémy, pokud si z nich nemáme odnést ponaučení?

Proto i sám Kristus Pán se často odvolává na lidskou zkušenost, když chce sdělit něco nového. Z té nakonec vycházejí všechna podobenství. Ježíš Kristus přiznává lidem, že jejich zkušenost je platná. A říká třeba: Když pozorujete, že na západě vystupuje mrak, hned říkáte: 'Přijde déšť' — a bývá tak a nebo což by někdo z vás dal svému synu hada, když prosí o rybu, nebo říká: od fíkovníku si vezměte poučení. Ježíš Kristus přiznává lidem, že jejich zkušenost je platná. Ale právě skrze jejich zkušenost jim ukazuje něco nového.

I v dnešním příběhu přece čteme: Protože znal jejich myšlenky, řekl jim: Ježíš se nediví tomu, že se mu lidé diví. Nežene přece lidi do nějaké vyšinuté nekonvenčnosti. Sám je vlastně dost konzervativní často cituje staré proroky a odvolává se na staré obyčeje, třeba když říká: Mojžíš dovolil ustavit rozlukový lístek, od počátku však tak nebylo. Sám kritizuje farizeje, kteří si starou tradici všelijak upravují pro pohodlnější život v současnosti. Zapomeňme už konečně na Ježíše revolucionáře, který se tak dlouho kázal, aniž by z toho povstalo co dobrého. Stal se snad Ježíš člověkem jen proto, aby pak nakonec bylo vždycky všechno jinak, aby si nikdo nemohl být ničím jistý? Přišel Ježíš, aby nakonec člověku dobro i Bůh sám byli ještě vzdálenější? Jistě tomu tak není.

Ale skrze důsledné připomenutí toho starého a známého, skrze tak důsledné připomenutí starého a známého, že jej ani člověk není schopen, skrze to nejstarší a nejzákladnější ukazuje Ježíš nové. Proto se odvolává na žáky farizeů, že přece také oni vymítají démony. Proto říká Oni budou vašimi soudci. Protože jedni rovnou říkali, že vyhání démony Belzebulem. A druzí zase chtěli znamení z nebe, tedy něco neutrálního. Upřímně, bratři a sestry, není to už trochu moc velké chytračení, je tohle opravdu prostá lidská zkušenost? A nejsou nakonec podobně chytrácké, překombinované, i naše předsudky? Opravdu, nejsou naše soudy o světě někdy už moc překombinované, když za vším vidíme přetvářku, spiknutí a lest? Opravdu se nás každý snaží obelstít, opravdu má každý nekalé úmysly, opravdu má každý hodně co skrývat?

Ale nechme toho. Prostě, nejprostší zkušenost říká: Když němý začne mluvit, je to prostě a jednoduše dobré. To je přece stará zkušenost může se přece pak s lidmi domluvit. Proč by ďábel kazil vlastní dílo, proč by bojoval proti sobě. To je prosté je to nesmysl. Stačí vzpomenout na občanskou válku posílí snad ta zemi? A proč chtít ještě navíc znamení z nebe? To je přece něco neutrálního ale tady se rovnou stalo něco dobrého. Jestliže já vyháním démony ve jménu Belzebula, ve jménu koho je vyhánějí vaši žáci? Proto budou oni vašimi soudci. Jestliže však vyháním démony prstem Božím, pak už vás zastihlo Boží království. Co k tomu ještě dodat? Ano, pokud démoni prchají, tak to prostě je prst Boží, tak prostě prchají před božím královstvím.

Možná mi namítnete, a vlastně správně, že je to trochu moc jednoduché. Proto i Ježíš přichází s druhým podobenstvím: Střeží-li silný muž v plné zbroji svůj palác, jeho majetek je v bezpečí. Napadne-li ho však někdo silnější a přemůže ho, vezme mu všechnu jeho zbroj, na kterou spoléhal, a kořist rozdělí. Kdo není se mnou, je proti mně; a kdo se mnou neshromažďuje, rozptyluje. Co jím říká? Ano, satan je nepochybně silný, člověk jako vy jej nedokáže porazit, prostě s ním musí počítat. Ale, amen amen, ve mně přichází někdo ještě silnější, než satan. A nebo: Ano, chápu vaši ostražitost, založenou na dlouholeté životní zkušenosti. Máte pravdu, že lidé často lžou. Ale se mnou přichází čas, abyste si navzájem věřili, abyste věřili těm, kteří jsou mí. A nebo zase: Máte pravdu, že lidé se nemění. Máte pravdu, že lump většinou zůstane lumpem. Ale se mnou přichází i možnost výjimek, já mohu změnit, koho chci, pokud on chce. A nebo, do třetice: Kdo je na dně, většinou se zněj už neodrazí. Ale vy buďte v mém jménu možností, aby se odrazil. Buďte obezřetní, nenechte se napálit, ale neuzavírejte se možnosti, že někdy mohou být věci také jinak, než jak vám říká zkušenost. Buďte opatrní, ale ne zbabělí!

Modlitba po kázání: 
442
Ohlášení: 
397
Přímluvná modlitba: Bože, náš laskavý Otče, toužíme spatřit tvé mocné činy. Nežádáme znamení z nebe, vždyť tím je pro nás tvůj Syn, který k nám přišel z nebe, byl vyvýšen na kříži a tak k nám prokázal svou lásku, když za nás zemřel. Že jeho láska přemáhá i smrt jsme poznali, když byl tebou vzkříšen a k tobě na nebe vstoupil. Tvé svaté slovo a tvá svatá večeře jsou nám mocným znamením tvé přítomnosti. Proto tě tedy v důvěře prosíme o uzdravení. Vděčně ti děkujeme za tvou pomoc, kterou jsme spatřili u sestry Anny Šnoblové a sestry Roubínkové; proto k tobě usilovně voláme o pomoc pro bratra Šutta a sestru Mikušovou. Pane, nejsme sto pamatovat ve svých modlitbách na všechny, ty však máš všechny trpící v patrnosti, odevzdáváme ti je v důvěře. O vše potřebné tě prosíme slovy, které nás naučil tvůj Syn. Otče náš
Poslání: Matouš 10, 16
Požehnání: : 2. Korintským 13, 13
488