Introitus: Žalm 33
Pozdrav: Ve jému Všemohoucího Boha Otce i Syna i Ducha svatého. Amen Bratři a sestry, vítám vás na bohoslužbách 5. neděle velikonoční.
33
Vstupní modlitba: Všemohoucí, věčný Bože, stále v nás posiluj účinky velikonočního tajemství, ať ti, které jsi obnovil svátostí křtu, pod tvou ochranou a s tvou pomocí přinášejí hojné plody a dosáhnou radostí věčného života. Skrze tvého Syna…
1. čtení: Kazatel 4, 13–17
2. čtení: Lukáš 18, 35–43

Ježíš musel jasně vidět, že je to slepec, kdo ho prosí: Smiluje se nade mnou. A přece se zeptal: „Co chceš, abych učinil?“ Co by slepec mohl chtít jiného, než vidět? Je to, jako kdyby nám někdo řekl, že oslepl. A my se ho zeptali: A co jinak, jinak se vám vede dobře?

Proto je velmi divné, že se Ježíš takto zeptal. Nejspíš proto uvízla ta chvíle v paměti učeníků a proto to máme i dodnes zapsáno. Hned první věc, kterou si z toho můžeme vzít: Krista nelze následovat jednoduchým napodobováním. Kristus byl sice člověk jako my, ale byl také Syn Boží, Bůh sám. Měl moc slepému vrátit zrak, proto se mohl i takto ptát.

My však, máme-li pokoru, jsme odkázáni jen na to, co vidíme. Jak Bůh řekl Samuelovi: „ Člověk se dívá na to, co má před očima, Hospodin však hledí na srdce.“ Skutečně, nevíme toho o moc víc, než vidíme. Do srdce nevidíme nikomu. V naší moci je odhadnout, že pokud člověk nevidí, i dojít z obývácího pokoje do kuchyně bude asi docela problém. Pokud je člověk bledý jako stěna, asi je dost nemocný. Pokud má metr padesát, je pro něj mnohem obtížnější se mezi lidmi prosadit. Povinost člověka je na prvním místě uznat, co vidí. Naše doba je často velmi krutá ve svém přesvědčení, že z veselou myslí se zvládne všechno. A že když si tragédie nikdo nebude všímat, tak už nebude tak tragická.

Neschopnost vidět, že druzí mohou mít problémy, které naprosto nejsme schopní vyřešit, je vidět na zástupech, které napomínají slepce. Ježíše následují ti, kteří poznali, že učí jako ten, kdo má moc. Ne jako jejich zákonníci a proroci. Ježíšovo slovo změnio jejich životy. A teď nechtějí, aby dojem z jeho moci pokazil někdo, komu velmi pravděpodobně pomoci nejde. Ježíš odstranil problémy z jejich života a tak mu teď dělají medvědí službu: Chtějí odstranit problémy z jeho života. Nechtějí, aby nastal problém, který by možná Ježíš nemohl vyřešit.

Ježíš může – jen my nevíme, jak. Dodnes ostatně nevíme, jak slepému vrátil zrak. Je rozdíl mezi dobou, kdy Ježíš chodil po zemi a dneškem. Ostatně Ježíš sám říká: „Přijdou dny, kdy si budete toužebně přát, abyste spatřili aspoň jediný ze dnů Syna člověka, ale nespatříte. Řeknou vám: 'Hle, tam je, hle, tu'; zůstaňte doma a nechoďte za nimi.“ A jinde: „Blahoslavené oči, které vidí, co vy vidíte. Říkám vám, že mnozí proroci a králové chtěli vidět, na co vy hledíte, ale neviděli; a slyšte, co vy slyšíte, ale neslyšeli.“

Teprve když jsme si to vše řekli, můžeme i říci: Bůh, nikoliv člověk, se může každého z nás zeptat: Co je tvůj hlavní problém? Co chceš, abych učinil? Někdy totiž jedna věc v životě může brzdit vše ostatní. Ukazuje to například zcela všední zkušenost: Když už nemůžete v životě dál a se sebezapřením dorazíte k psychiatrovi, starý praktik vám nejdříve otestuje štnou žlázu. Všechny vaše chmury mohly skutečně mít jen tak jednoduchý důvod: Špatně vám funguje nějaká žláza. Ve skutečnosti není váš život jedno velké sehlání, ve skutečnosti z vás nejsou všichni zklamaní, ve skutečnosti na vás někomu záleží. Problém skutečně může být jeden. Aby se na to ovšem přišlo, člověk musí nejdříve připustit, že jeho problém by mohl být jeden hlavní: Při všech mých potížích je divné, že mám stále špatnou náladu, že vidím černě naprosto vše.

Na vojně jsme měli poddůstojníka, který měl asi sto šedesát pět centimetrů výšky. Věděl o tom velmi dobře, mnohokrát nám řekl něco na způsob: Já sem malej a překážku přeskočím, s vaší výškou by to pro vás neměl být problém. Právě proto, že věděl, co je jeho slabina, šel problému jaksi naproti: Zvolil si jednu z nejmužnějších profesí, stal se výsadkářem a bojoval v Afganistanu. Měli jsme z něj strach, i když byl o hlavu menší. A měli jsme ho rádi. Byl to totiž člověk, který v životě poznal, co je jeho jeden, zcela viditelný problém. A udělal všechno pro to, aby jeho výška znamenala jen málo. A také znamenala jen málo. Věřil, že překonání toho problému změní jeho život. A to byl pohan.

Zmovu musím dodat, že Ježíšovy činy byly výjimečné – nikdo z nás nedokáže slepému vrátit zrak a podobně zůstává mnoho problémů, které nelze vyřešit, doku Ježíš nepřijde znovu. Přesto zůstává, že člověk by měl najít jeden svůj hlavní problém. Ježíš se ptá slepého zcela vážně: Co by se muselo stát, aby ses nemotal v kruhu. Abys nezůstával trčet na místě, ale mohl začít řešit další věci. Ten slepý totiž jistě nebyl jen slepý, jistě měl své viny, věci, které věděl, že by měl udělat a neudělal, měl svá nesplněná přání. Ale jedna věc trčela v cestě. U mnoha lidí jedna věc volá po zlepšení, aby se mohlo začít lepšit i vše ostatní. A ta věc bývá i vidět. Bývá to věc, kterou mu i ostatní připomínají, které si i neznámí lidé všímají. Zcela vážně, při všech problémech, které člověk má: Který je ten hlavní? Který se připomíná každý den?

I když pak někdo nemá do očí bijící problém a může tak jen Bohu děkovat za nezaslouženou milost, svoje nejslabší místo má každý. Někdo je příliš hovorný, někdo příliš mlčenlivý. Někdo neustoupí nikomu, někdo neumí říci ne. Někdo je líný, někdo neodpočine nikdy. Naši slabinu si nemůžeme dát do erbu, nemůžeme si říci: To sem holt já. Protože žádná z našich slabin nás nečiní milejší lidem; činí nás otravnými, hůře snesitelnými. Naprosto každý by měl tedy slyšet, co říká Kristus: Co chceš, abych pro tebe učinil?

A ovšem, stane se mu podle jeho víry. Stěží, když má někdo z nás potíže s jednoduchými počty, bude věřit, že se z něj stane matematický génius nebo když má metr padesát, reprezentant v košíkové. Pravá víra věří v to, co je k uvěření. Přesto, zlepšení, kterých se dá dosáhnout v našich nejslabších oblastech, snadno předčí naše očekávání. Pomoci Boží je však těžké se dočkat, pokud člověk řekne: Všechno je špatně. Každý z nás by měl dokázat začít jednou věcí, kterou je hlavní zlepšit. Každý z nás by měl mít oči otevřené. Amen

Modlitba po kázání: 
Ohlášení: 
Přímluvná modlitba: 
Poslání: 2 Korintským 13, 11a
Požehnání: Kdo doufají v Hospodina, jsou jak hora Sijón: nepohne se, strmí

věčně. Kolem Jeruzaléma jsou hory, kolem svého lidu je Hospodin, nyní i navěky. Nesetrvá žezlo zvůle na údělu spravedlivých, aby snad nevztáhli spravedliví své ruce k podlostem. Hospodine, prokaž dobro dobrým, těm, kdo mají přímé srdce! Požehnej vás Všemohoucí…