Introitus: 
Pozdrav: 
Vstupní modlitba: 
1. čtení: 
2. čtení: Lukáš 2, 8–20

Pastýři se o vánoční noci střídali u stáda. Což nevyžadovalo mnoho talentu ani tvořivosti. Stačilo včas vstát a neusnout, občas stádo obejít kolem dokola. Mohl by to dělat každý.

Pastýři vlastně nikdy nebyli úplně potřeba. Dnes se to ukazuje naplno. Nejvíce ovcí se dnes chová na Novém Zealandě a v Austrálii – ale už sto let na to není potřeba žádný pastýř. Stačí na to plot, jednou za rok vyhnat, jednou za rok zahnat nazpátek. Ovce se pasou samy. A že se jich pár ztratí – to se v tom počtu ztratí.

Práce/nepráce pastýřská vznikla, jak se zdá, jako svého druhu odkladiště lidí. Co naše paměť sahá, žil nejdříve člověk v divočině. Prázdné břicho ho hnalo houštinami v lesní stezce za zvěří. Ukrutný hlad mu dovoloval myslet jen na jelena tři sta metrů před ním. V mysli byl spojen se zvířetem, lovec a jeho kořist byli jedno. Na každém pachu, zvuku, změněném detailu v podrostu záleželo. Na každém pohybu, nádechu i výdechu záleželo.

Časem už toho bylo opravdu příliš. A tak se člověk raději usadil. Zemi zryl, zvíře ochočil, zvěř zahnal a postavil plot. Naplánoval si práci. A obzvláště chytrý a zručný už s býlím a zvířaty vůbec do styku nemusel přijít. Naučil se roztavit kov a dát mu novou podobu, jaká se v přírodě vůbec nevyskytuje. Na některých místech však nejde ani orat, ani se tam nenacházejí žádné rudy. Na některých místech není téměř nic zajímavého. Ale zas by byla škoda je nějak nevyužít. Mohou se tam víceméně samy pást ovce. No a protože se ale občas některá ztratí, protože nějakou občas něco sežere a protože je větší jistota, že jehně přežije, když se ovci s porodem maličko pomůže – tak je tam práce pro lidi, kteří zrovna nedělají něco důležitějšího. Pastýř víceméně jen hlídá, aby se něco nestalo. Pastýři, jak se zdá, nestáli na počátku dějin, ani nebyli nějakým důležitým mězistupněm k zemědělství a řemeslu – ale objevili se v zemědělské době jako takový doplněk lidí, kteří skutečně pracovali na poli či v kovárně.

Jsou to lidé, kteří se vrátili ze vsí zpět do přírody. Ale ne už jako lovci, kteří se tam vyznají. Ale jako lidé, pro které je už příroda stejná divočina, jako pro zemědělce a jako pro nás. Právě v počátcích osídlování Austrálie si vlastníci stád stěžovali, že pastýři se do buše bojí a často se jich tam ztratí pomalu víc, než samotných ovcí. Pastýř je tak trochu člověk na výletě do přírody, člověk na pikniku.

Společenství pastýřů je navíc výlučně mužské. Na pastvě není kde sehnat nevěstu. Na pastvu tak posíláme toho, od koho ani nečekáme, že by si nějakou našel. Pastýř, alespoň jak odhaduji dle těch, co jsem viděl v Karpatech, je typ člověka, kterému přebývají mužské vlastnosti: Nají se sekané a salátu rovnou z papíru, Nádobí myje po týdnu ve vaně, pokud vůbec, k snídani mu stačí startky a kafe. Na salaši mezi chlapy zapadne; ale není to typ na večeři při svíčkách. Takže je otázka, zda se v životě dočká potomka. Počet pastýřů se udržuje spíše náborem než z generace na generaci.

Pohleďme teď na pastýře v Písmu: Prvorozený Kain je zemědělec, na Ábela už zbývá jen pastýř. Abrahamova rodina, která nějak nikam nepatří, to jsou majitelé stád. Prvorozený Ezau je lovec i zemědělec, Jákob, zvaný Izrael, je pastýř. David je nejmladší v rodině, a tak je také pastýř. Protože, co s ním. Může sice vyprávět, jak zahnal od svého stáda lva, to se asi někdy pastýřům stane. Ale konec konců i zcela všední člověk parkrát za život zažije neuvěřitelnou historku. Přesto právě pastýřům se již z dávna v Písmu zjevoval Bůh. Abrahamovi, Jákobovi i Davidovi sliboval potomka, jež bude kralovat věčně, Mesijáše – Krista.

Náhle u betlémských pastýřů stojí anděl a sláva Páně se rozzářila kolem nich: Anděl jim řekl: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí.“

Spasitel, Kristus Pán se totiž narodil na prvním místě pro ty, kteří jsou na světě do počtu. Kteří sice něco dělají, musí plnit nějaké povinnoti. Kteří, jako pastýři musí držet hlídku, musí také na něco dbát, jinak budou mít problém. Přesto vidí, že pro běh světa nutní nejsou. Jim anděl říká: Vám se narodil. Vám, bezdětným pastýřům, jakoby trubcům vystrčeným pilnými včelami na okraj světa, pro vás se narodilo to děťátko v plenkách, položené do jeslí.

I my bychom mohli slyšet na ta slova. Kdo z nás by se dál mohl živit svou profesí nebo měl z nějakého titulu příjem, kdyby se zhroutil svět, jak jej známe. Což se nijak nutně nemusí stát, ale také vždycky může. Málkdo z dnešní lidí je zemědělec, kovář či tesař, málokdo čelil útoku palnou zbraní, I bez takových katastrofických úvah si kde kdo říká: Má moje práce nezastupitelný smysl? Jsem pro lidské spolčenství nepostradatelný? A nebo by se vlastně nic moc na světě nezměnilo, kdybych prostě zmizel? Takovou hlubokou otázku si může většina lidí pokládat jen v blyhobytném čase; v jiných časech každou chvíli pohlcuje jejich mysl starost o živobití: Asi jako toho hladem zdivočelého lovce, který je myslí jedno se svou kořistí.

V čase narození Krista to byli právě pastýři, kteří věděli, že jsou nadbyteční. A proto jim anděl zvěstuje: Vám se narodil Spasitel, Kristus Pán. I když nejste důležití pro běh světa ani obce, Bůh sám si přeje, abyste byli živi. Nevíš, nač žiješ. Přece si však sám Bůh přeje, abys žil.

Až to dítě, Kristus Pán, dospěje, také se stane světu nadbytečným. Jeden člověk musí zemřít za lid, řeknou. A vyvlečou ho za město, na kříž. To se věak ještě v betlémské noci nevypráví. Ježíš ostatně žil v Betlémě nejvíše do dvou let a nemáme zprávy, že by se do toho maličkého města kdy znovu podíval. A ovšem kdo ví kolik z pastýřů se dočkalo jeho veřejného vystoupení za třicet let. Ani nebylo zcela jasné, že on je to betlémské dítě, protože se mu říkalo Nazaretský.

Tajemství Krista se plně odhaluje až v jeho kříži a zmrtvýchvstání. A přece se začíná otevírat už zde. Už zde se říká: „Sláva na výsosti Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.“ Poselství svaté noci říká: Buď v pokoji, zachovej klid. Bůh sám chce, abys žil, i když jsi na světě do počtu. Když Bůh chce, abys žil, svět musí mlčet. Buď nyní v pokoji a čekej: Tobě je určeno slovo o kříži a vzkříšení. A v něm je odpověď. Amen

Modlitba po kázání: 
Ohlášení: 
Přímluvná modlitba: 
Poslání: 
Požehnání: