Introitus: Žalm 37, 1–11
Pozdrav: Milost vám a pokoj od toho, který jest a který byl a který přichází. Amen Bratři a sestry, vítám vás na bohoslužbách 2. adventní neděle.
Vstupní modlitba: Mocný Bože, náš Nebeský Otče, Tebe, který přebýváš spolu se svým Synem na pravici a s Duchem svatým jako jeden Bůh v nepřístupném světle, Tebe prosíme: Přijď k nám, mezi nás, v tomto čase temnoty. Odpusť nám hříchy a shlédni milostivě na naše shromáždění. Tvá je věčnost, přece jsi v každé chvíli zcela přítomen, tvůj úmysl se zcela děje, vldneš nade vší. Nám ubýhá další rok, který často ani nepoznáme od jiného a nemáme moc nad svým životem. A tak se nad námi smiluj. Ať jsme Ti milí, Pane. Ať máme radost z tebe a ty, Pane, ve své nekonečné milosti měj radost z nás. Buď s námi, Pane, a skrze svého svatého Ducha posvěť tento den vítězství své Syna. Tvá je sláva i moc, v tobě je naše spasení. Amen
1. čtení: Malachiáš 3, 13–24
2. čtení: Lukáš 3, 1–6

Co víme, už někdy od roku 1000 si touto dobou církev připomíná vystoupení Jana Křtitele. Jméno Jana Křitele nosí mnoho křesťanů po celém světě. Všichni známe Jana Křtitele. Ale co k němu dodat? Když se točí nějaký film o životě Krista, ba i často, když se o Křiteli mluví mezi křesťany, jako by zde Křtitel sloužil jen jako takové tmavé pozadí, na kterém Kristus vynikne. Nesmlouvavý, rozcuchaný Křtitel proti příjemnému a učesanému Ježíši.

Kdo čte Písma, s takovým pochopením se nespokojí. Křitel nakonec nechce po lidech mnoho, když si přečtete jeho kázání: Zástupy se Jana ptaly: „Co jen máme dělat?“ On jim odpověděl: „Kdo má dvoje oblečení, dej tomu, kdo nemá žádné, a kdo má co k jídlu, udělej také tak.“ Přišli i celníci, aby se dali pokřtít, a ptali se: „Mistře, co máme dělat?“ On jim řekl: „Nevymáhejte víc, než máte nařízeno.“ Tázali se ho i vojáci: „A co máme dělat my?“ Řekl jim: „Nikomu nečiňte násilí, nikoho nevydírejte, spokojte se se svým žoldem.“

Kristus často žádá daleko, daleko víc. Protože je Pán, Syn Boží. Jan si nemůže dovolit to, co sám Kristus. Podobně jako my nemůžeme od lidí žádat tolik, co žádá sám Kristus. S Janem máme spojený soud; s Kristem odpuštění.

Ale Kristus má právo žádat od lidí, aby odpouštěli — protože za lidskou vinu trpěl a vydobyl nám odpuštění. Lidé se však mají spokojit s tím, co je spravedlivé. A tak je veliký rozdíl, když Kristus jako Pán říká našemu srdci: Odpusť, protože já sám jsem sňal tvoje hříchy. A mezi tím, když ten, koho to nic nestojí, říká „nebuď naštvaný, lidi by se měli mít rádi“. Je veliký rozdíl mezi tím, když nám něco káže Syn Boží, Spasitel rozepjatý na kříži. A když to samé hlásají do větru lidé, kteří dohromady moc neznamenají a kterým na světě dohromady nic neschází.

A proto je Jan Křtitel skromný. Káže jen: Dělejte to, co se normálně považuje za spravedlivé a správné. Dejte se do pořádku, radím a varuji vás. Teď přichází král věčnosti, Boží Syn. A ten od vás bude chtít něco navíc. Protože je to Boží Syn. Protože on si může přát, co chce. Buďte alespoň v rozumné míře správní. Protože on — a jenom on — má právo chtít od vás o dost navíc, protože je Pán.

A tak Jan Křtitel není někdo jako Dr Watson pro Sherlocka Homese. Není to jen nechápavý nahrávač, který předehrává Ježíši, aby to on řekl správně. Jan je největší z proroků, protože říká: I když děláš všechno v rozumné míře správně, Boží Syn má pořád právo a pravomoc říci: Ještě jinak si to představuji.

Jan byl vyslán jako poslední prorok po dlouhé, dlouhé době, kdy žádný prorok nevystoupil. Stalo se tak proto, že už vše, potřebné k životu, bylo lidem řečeno. A už dávno. Asi před patnácti sty lety byl skrze Mojžíše dán Zákon na Sinaji. Ale už o tomto Zákonu říkají sami židé, že je věčný. Že jsou to pravidla, sama o sobě zřejmá, která dal Bůh lidem od počátku stvoření. Přes to, jak říká apoštol Jan, že „jeho přikázání nejsou těžká, neboť kdo se narodil z Boha, přemáhá svět“, přes to museli stále přicházet proroci, aby je lidem připomínali. A lidem se proto zdálo, že stále rostou. Že probíhá neustálý vývoj. Přišel ten prorok a ten, pořád nové slovo přicházelo, jak se zdálo. Ve skutečnosti připomínali proroci stále to samé, co bylo dáno od počátku.

Proto, zcela spravedlivě, po proroku Malachiášovi se téměř pět set let prorocký hlas neozval. Pro naši představu, je to jako bychom neslyšeli žádné slovo od roku 1592. Trochu stranou řečeno, když přemýšlíme nad tím, na co v církvi navázat, co má cenu, co má být nahrazeno, mysleme i na to, že svého času Jan Křtitel navazoval na čas, jakým je pro nás čas kolem roku 1592. U Boha je jeden den jako tisíc let — a stejně tak i nám patří, ve vší čerstvosti, třeba i čas před čtyřmi sty lety. A to co tehdy lidé říkali, co zpívali, jak jednali, co pro ně bylo důležité — snadno může mít velkou platnost a cenu i pro nás.

Nicméně tedy, po zhruba čtyři sta let nepřišel žádný Boží posel. A tak byli lidé ponecháni tomu, co už Bůh vyřkl. Lidé tak měli dost času si uvědomit: Bůh už dávno řekl, co po nás chce. Problém není v tom, že by nám chyběly informace. Že bychom nevěděli, co máme dělat. Problém je v nás. Že v tom všem selháváme. Že i když skoro všichni, i když mnohý z nás chce být dobrý, nemůže se dobrým jednáním zcela upřímně vykázat.

Čtyři sta let, kdy žádné prorocké slovo nepřicházelo, měli lidé na to, aby si uvědomili, že co proroci kázali, nebylo nic nového. Že to není tak, že přijde jeden prorok, něco řekne a pak přijde další, a řekne něco lepšího. Ne. Mluví se stále o tom samém. Co se má dodržovat postě proto, že je Bůh na nebesích a jemu se budou skládat účty. Že až na druhém místě je osobní vývoj člověka, to, jak časem dostáváme rozum. Jistě dostáváme — ale stejně důležitější je vždy, i s omezeným poznáním, dělat, co je správné.

Nyní tedy přichází Jan a říká: Už to konečně dorovnejte, neboť přichází sám Pán: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky! Každá propast bude zasypána, hory i pahorky budou srovnány; co je křivé, bude přímé, hrbolaté cesty budou rovné. On sám zaplatil za to, co je u nás nerovné, aby jako Pán mohl žádat víc, než předepsal Zákon: Když my jsme od něj přijali velkorysost, abychom sami byli velkorysí. Když on sám zaplatil za to, že lidé neposlouchají to, co se jim tisíc let stále znovu opakuje, abychom i my zůstali při tom, co je Boží ne proto, že se to vyplácí. Ale proto, že je to správné. A abychom byli velkorysí k těm, kteří tu tak jednoduchou věc ještě nepochopili.

Janovo poselství tedy zní: Chcete být s Bohem, protože z toho budete okamžitě něco mít? Nebo se vám jeho nařízení líbí, protože jsou prostě správná, dobrá, moudrá — ba krásná. Teď přemýšlejte, zda chcete žít jinak — a jak jinak. Bud vám lépe, když budete zlí a sobečtí? Jak si chcete sami sebe vážit? Čím sami sebe poměříte? Jak poznáte, že za něco stojíte, že máte nějakou cenu, ne li na vahách Zákona, ne-li podle Božího metru.

A pokud toto přijmete, budete, praví Hospodin zástupů, v den, který připravuji, mým zvláštním vlastnictvím, budu k vám shovívavý, jako bývá shovívavý otec k synu, jenž mu slouží. Ať se vám to daří lépe nebo hůře, pokud nakonec chcete být Boží, pak Bůh v Kristu prokáže shovívavost vám a pak už nelze jinak, že i vy, hrdi na vaše vykoupení, budete shovívaví k druhým. Pro Krista, vašeho Pána, ne proto, že by si lidé přáli, aby na světě bylo vše dovoleno.

Nyní je tedy čas rozhodnutí, zda chceme Bohu sloužit, prostě proto, že je to Bůh a protože jeho nařízení jsou spravedlivá. Nyní je i čas milosti v Kristu, takže je k vám Bůh shovívavý, jako bývá shovívavý otec k synu, jenž mu slouží. Neklesejme tedy nyní pod tíhou svých vin, nebuďme zničení a otrávení těmi, kteří zhřešili proti nám. A mějme radost z toho, že nám Bůh v Kristu ukázal cestu, která má smysl a v níž je věčný život. Nyní je ten čas rozhodnutí. Pán je blízko! Amen

Modlitba po kázání: 
Ohlášení: 
Přímluvná modlitba: Tebe, Nebeský Otče, prosíme: Přijď ke svému lidu. A jako Otec, pomáhej mu v čase přípravy na přeslavný hod narození Tvého Syna. Zbav nás, Pane, starostí a dej dobré skončení všemu, co není v naší moci. Modlíme se za naše nemocné, ať se jim uleví od všech bolestí. Modlíme se za umírající, ať jsou připraveni přijmout lepší radost u tebe a tento svět opouštějí smířeni s tebou. Modlíme se za ty, kteří pracují a v obtížích si shánějí živobytí, abys občerstvil jejich duše, požehnal jejich práci a dokončil za ně zápas. Vyzbroj v tomto čase kazatele tvého evangelia vším důvtipem, obnov síly všech starších tvé církve. Zjev se jako laskaví Otec všech dětí v tomto světě, které tvůj Syn s láskou přijímal. Buď se všemi, kdo jsou mimo domov, aby i tam poznali, že Ty jsi všude přítomen a tvé slovo je pravý pokrm. Smyluj se nad námi všemi a vyslyš modlitbu svého Syna, kterou se k Tobě modlíme: Otče náš…
Poslání: Jan 1, 12–18
Požehnání: Kolem Jeruzaléma jsou hory, kolem svého lidu je Hospodin, nyní i navěky. Nesetrvá žezlo zvůle na údělu spravedlivých, aby snad nevztáhli spravedliví své ruce k podlostem. Hospodine, prokaž dobro dobrým, těm, kdo mají přímé srdce! Ale ty, kdo uhýbají na své křivolaké stezky, zažene Hospodin s pachateli ničemností. Pokoj s Izraelem! (Žalm 125, 2–5)