Introitus: Žalm 39, 5–10
Pozdrav: Milost, milosrdenství a pokoj od Boha Otce i od Ježíše Krista, Syna Otcova, v pravdě a lásce. Vítám vás, bratři a sestry, na Bohoslužbách 3. neděle po velikonoční.
568
Vstupní modlitba: Všemohoucí Bože, ty, který každou hvězdu vyvoláváš jménem, ty, před jehož zrakem se hroutí celé galaxie; náš Otče. Děkujeme Ti, že jsi nás ochránil od hladu a pronásledování. Stojíme tu před tebou s prázdnýma rukama a nedokážeme Ti být dost vděčni. Prosíme tě, pro tvého Syna, který objímal děti, měj s námi slitování jako s dětmi. I v tomto věku nás učiň statečnými, dej nám svého Ducha, abychom si věděli rady a byli oporou svým bližním. Ukaž nám svou slávu, abychom si nezakládali na sobě, ale dychtili po tvém království, kde nám setřeš každou slzu z očí. Za to tě prosíme skrze Ježíše Krista, našeho Pána, který s tebou a s Duchem svatým žije a kraluje jako jeden Bůh, na věky. Amen
1. čtení: Deutorenomium 10, 12–22
473
2. čtení: Marek 10, 17–31

Bohatého mladíka jsem měl vždycky rád. Pohleďte, on má všechno! Všechno, po čem toužíme. Není v nouzi. A na Krista se obracejí především lidé v nouzi. Nejčastěji nemocní. A je to dobře. Ale on není nemocný! Nebo k stáru se lidé často vracejí k Bohu. A je to to nejlepší, jak se zbytkem života naložit. Ale on je mladý! A většina prvních křesťanů, většina křesťanů dnes, je chudých. Ať už u nás, nebo ty miliony křesťanů v Africe, Jižní Americe a Asii. Ale on je bohatý!

Ale ukazuje se, že nemoc, chudoba a utíkající čas se může dotknout každého člověka. Zde je mladík. Mladíci jsou vzdorovití, jsou výhonkem vší síly a bujnosti. Ale tento přesto před Kristem kleká! Zde je boháč. A boháči si vždy najdou své pochlebníky, lidi, kteří se před nimi budou plazit a lichotit jim. Ale tento před Kristem kleká!

A co se dozví: Proč mi říkáš dobrý? Nikdo není dobrý, jedině Bůh. A jestli jsem dobrý, pak jsem sám Bůh. A jestli jsem Bůh, pak mi patří všechno. A co potom znamená, jestli má někdo majetek nebo ne? Bůh je věčný, patří mu nebesa i nebesa nebes, země a všechno, co je na ní. Člověk je smrtelný. Čí bude všechno, co má, až tu nebude? A tak tedy prodej všecko, co máš, rozdej chudým a pak přijď a následuj mne!

Po těch slovech svěsil mladík hlavu a smuten odešel. To se zdá jasné. Ale proč ta slova tolik poděsila učedníky? Vždyť Petra hned napadne, že jich se ta slova netýkají. Oni opustili všechno a šli za Ježíšem!

Proč se učedníci zhrozili? Protože poslouchali pozorně. Obyčejně se lidé domnívají, že boháči myslí jen na peníze a škudlí. Ale lakomstvím a slepou touhou po penězích nikdo opravdu nezbohatne. Jen se podívejte po církvi: Mít ve sboru boháče je většinou požehnáním. Bývá to člověk moudrý, rozvážný a ukázněný. Nemusí se tlačit dopředu, rozkřikovat se. Lidé sami se na něj obracejí, protože si ho váží.

Bohatý je zkrátka hospodář. Je rozvážný a ví co dělá. Lidé se od něj dozví, co mají udělat a jakou za to dostanou odměnu. A tak mají nějakou jistotu. Ne náhodou pochází jméno Hospodin od hospodář a Bůh od bohatý; ten, který rozděluje bohatství. Taková slova přirozeně zvolili naši předkové pro Nejvyššího, který ví, co dělá, říká člověku, co má v životě dělat a má pro něj připravenu věčnou odměnu. I v jiných jazycích je to obdobné.

A tak se učedníci děsí právem: Když do Božího království těžko vejde bohatý, tak kdo potom může být spasen? Když vejde do Božího království těžko člověk uměřený a uvážlivý, jak do něj potom můžeme vejít my? Jak do něj mohou vejít ti rybáři, kteří byli jen zaměstnanci svého otce Zebedea? On byl hospodář, věděl, co dělá. Oni jen zaměstnanci, protože byli příliš zbrklí, nedůslední, nerozvážní. Věděli o svých slabinách, proto jen poslouchali. Proto se vydali na cestu za Kristem, aby zmoudřeli, získali rozvahu a zodpovědnost. Proto se vydali za Kristem, aby se z nich stali muži, aby zmužněli.

A když i zmužilí těžko vejdou do království Božího, kdo už potom? A je to tak, že muži se stávají křesťany, aby zmužněli; aby nabyli moudrosti, odvahy, uměřenosti a rozvahy. U žen to asi musí být obdobné, vždyť stejně tak i ženy šly za Ježíšem, aby nabyly statečnosti, jemnosti, cudnosti a půvabné vnitřní krásy. Nakonec, tohle všechno, to je skutečné bohatství. Ale když bohatý těžko vejde do království Božího, kdo už potom?

Tohle všechno člověk získá, když dodržuje přikázání. Vždyť v Zákoně se píše: „Dům a majetek lze zdědit po otcích, ale prozíravá žena je od Hospodina.“ A stejně tak „Čeho se leká svévolník, to na něj přijde, kdežto touha spravedlivých se splní.“

A tak, bratři a sestry, pokud dodržujeme přikázání protože milujeme Krista, nemůžeme v životě už více získat. Vždyť kdo se stydí za pravé náboženství, tím nakonec pohrdá i pohan. Ale kdo je pevný ve víře, toho se nakonec bojí i ten největší lotr. Muž, který netouží po pomstě a není zbabělý; je vlídný, štědrý a upřímný, ten má dopředu vyhráno, i kdyby ho utloukli. Nadutým, lakomým a pyšným pohrdají i ti, které živí. Po statečné, tiché, cudné a laskavé ženě touží i ti, kteří ji urážejí. Kdežto chtivou, pomlouvačnou, sprostou a hrubou ženou pohrdne i ten, kdo si jí vydržuje. Kde je větší bezpečí, důstojnost a sláva než v Hospodinově Zákoně? Kdo se ho ze srdce, z horlivé lásky k Ježíši drží, získal už všechno. To je uvážlivé a moudré.

A s tím my, bratři a sestry, máme spoustu práce. Je u nás stále mnoho slabosti. A vždycky se najde někdo, kdo je zcela přirozeně moudřejší, uvážlivější, statečnější a vnitřně krásnější než my. Jenže! Jací bychom bývali byli, kdybychom nepoznali Krista? Jak odporný člověk bych byl, kdyby mě k sobě nezavolal! Jen díky jemu se dnes za sebe nestydím, i když znám své slabosti. I když znám lidi po všech stránkách lepší, než jsem já. Každý z nich by mne snadno nachytal.

Jsou zde tedy lidé, kteří přirozeně, bez nesnází, dosahují toho, co nás stojí zápas. Zápas, ve kterém bychom bez Krista neobstáli. My řekneme: Kdyby sám Bůh nebyl při mě, neobstál bych. A oni o té samé chvíli řeknou: To jsem vůbec neřešil. Co my jsme dostali od Krista, to oni mají od začátku.

Jen se podívejme, co Kristus říká Petrovi: „není nikoho, kdo opustil dům nebo bratry nebo sestry nebo matku nebo otce nebo děti nebo pole pro mne a pro evangelium, aby nyní, v tomto čase, nedostal spolu s pronásledováním stokrát více domů, bratří, sester, matek, dětí.“ Petře, o čem to mluvíš? Byl jsi chudý rybář, který nevytáhl paty ze své vesnice. A teď stojíš vedle Syna samého Boha. A pod horou jsou nadšené zástupy, které dychtivě poslouchají. Kolik lidí jsi za tu krátkou cestu se mnou poznal! Lidi z cizích vesnic a měst, se kterými bys jinak nikdy nemluvil, protože by ses jich bál nebo jimi pohrdal. A když někam přijdeme, skoro vždy máme kde bydlet. Vzal by tebe, chudáka, někdo na nocleh, kdybys nebyl se mnou, s Mistrem? Jistěže sis vybral dobře!

Tedy, nás něco stojí zápas, ve kterém bychom bez Krista neobstáli. A jiní mají to samé sami od sebe. A jsou díky tomu bohatí. Nebo také ne. Ale záleží na tom dnes, kdy je bohatý vlastně každý? Takoví lidé chtějí víc. Ovšem co víc mohou mít, když jsou odvážní, velkorysí, důslední a rozvažní? A my, kteří jsme takoví jen díky Kristu, co můžeme mít víc?

Kdo chce mít víc, ať zapomene na to, že tohle všechno má. Vždyť Bůh bude vždy bohatší než my. Vždyť kdo z nás by jen tak nechal zničit svou zahradu, kdo by nechal cizí lidi chodit po svém domě? Ale Bůh klidně dopustí povodně, nechá lidi otravovat řeky a lidi svévolné a zlé páchat ve světě násilí. Ví, že to na jeho slávě nic neubere. Že ti, které vyvolil, obstojí. A tak i ten, kdo je od přirozenosti citlivý, ať se nezatvrzuje kvůli násilí. Kdo je od přirozenosti moudrý, ať se nerozčiluje kvůli lidské hlouposti a zlobě. Kdo je silný a odvážný, ať se ho nezmocňuje pohrdání nad lidskou slabostí. Vždyť Bůh bude v tom všem vždy lepší. Moudrý a rozvážný se rozčílí nad plýtváním. Ale Bůh nechá hodit do pece polní lilie, krásnější než sám Šalomoun. Citlivý nemůže věřit, protože vidí trudný osud tolika jemných lidí. Ale Bůh nechá zahynout statisíce roztomilých vrabců, kteří nezávidí a ještě pěkně švitoří. A ví, že se jeho sláva tím nijak neumenší.

A tak, kdo chce dosáhnout věčného života, ať dodržuje přikázání. A kdo chce víc, ať nelpí na tom, že je lepší než ostatní lidé, i kdyby byl. Bůh bude vždycky větší a vše dovede ke zdárnému konci! Amen

Modlitba po kázání: 
636
Ohlášení: 
388
Přímluvná modlitba: Všemohoucí Bože Hospodine, Hospodáři světa: Vroucně tě prosíme, žehnej dobrodincům církve. Koho miluješ, tomu ukážeš svou slávu. Ukaž ji jim jako nám, abychom byli všichni pokorní. Dej nám pochopení jeden pro druhého, napomínej nás, abychom si jeden druhého vážili a milovali se navzájem. Pane, tvůj Syn byl ve světě chudý a beze cti. Podpírej, prosíme, své chudé a všem nám ukaž svůj Jeruzalém, na drahých kamenech založený, ze zlata postavený. V tomto bídném světě k tobě voláme slovy tvého Knížete nejvyššího: Otče náš
Poslání: 2. Korintským 2, 14–17
Požehnání: Kéž jsou naši synové jak štěpy, krásně urostlí v svém mládí. Naše dcery ať jsou jako sloupy vytesané podle chrámového vzoru. Naše sýpky ať jsou plné, ať skýtají hojnost všeho. Našich ovcí ať je na tisíce, desetitisíce všude vůkol,náš skot ať je březí. Ať nás nepostihne vpád a odvlékání, ať nezazní žalostný křik na ulicích. Blaze lidu, jemuž se tak daří. Blaze lidu, jehož Bohem je Hospodin. Požehnej vás Všemohoucí
489