Introitus: Žalm 2
Pozdrav: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista. Amen Bratři a sestry, vítám vás na bohoslužbách 1. neděle po Zjevení Páně.
2
Vstupní modlitba: Všemohoucí Bože Hospodine, náš nebeský Otče. Hle, ti, které jsi milostivě povolal do společenství se svým Synem, se shromáždili před tebou. Prosíme, ukaž nám Svou tvář. Věříme, že ti na nás záleží, věříme, že jsi nám blýzko. Přinášíme před tebe všechno dobré, co jsme zažili v tomto týdnu. Děkujeme Ti za blýzkost všech našich blýzkých, děkujeme Ti, že s tebou nejsme nikdy sami, i když je nám i někdy těžko. Bez tebe nejsme bez naděje. Děkujeme Ti za vše dobré, co jsme okusili, cítili, viděli, slyšeli, čeho jsme se dotýkali. Přinášíme před Tebe všechny své těžkosti, prosíme Tě, abys nám pomohl. Tobě, stvořiteli všeho, není nic nemožného. Otevíráme před tebou svá srdce, odhalujeme a předkládáme před tebe všechny své viny. Pane, ty nás můžeš očistit; i když jsme daleko, i když chodíme ve tmě, ty nás můžeš pozvednout k sobě, do nepřístupného světla, skrze Krista, který s Tebou a s Duchem svatým žije a kraluje jako jeden Bůh navěky. Amen
1. čtení: Deuteronomium 4, 7–20
433
2. čtení: Marek 3, 9–17

Stupňující se roztrpčení. Toho byste se nenadáli. Totiž: Sedíte takhle ve společnosti, vyhlížíte netrpělivě ke dveřím. Slíbili jste společnosti zabávného hosta. Všichni už na vás zvědavě naléhají: Tak kdy už přijde. Místnost je naplněna očekáváním. A už je tu, ten vámi slíbený host. Všem se usměje na pozdrav, usadí se ke stolu. Stolovníci s ním hned rozpředou rozhovor v očekávání nějakých břitkých vtipů, poutavých a zábavných historek. A ono nic. Žádný vtip nepřichází, mluví tak obyčejně o životě. Společnosti postupně vadne úsměv na tváři, koutky nesměle kledají. Za chvíli nastane ticho. Tu někdo na oko překvapeně pohlédne na hodinky: Jejda, už budu muset. Zanechá společnosti i hostu, kterého jste tolik vychválili, povinný úsměv na rozloučenou a jde. Postupně se všichni vytrácejí, nedají sice nic znát, ale vy moc dobře víte: Z toho vašeho hosta jsou tedy opravdu zklamáni.

Tak právě něco takového se stalo Janu Křtiteli. Pohleďte: „Já vás křtím vodou k pokání; ale ten, který přichází za mnou, je silnější než já — nejsem hoden ani toho, abych mu zouval obuv; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. Lopata je v jeho ruce; a pročistí svůj mlat, svou pšenici shromáždí do sýpky, ale plevy spálí neuhasitelným ohněm.“ Tu přišel Ježíš z Galileje k Jordánu za Janem, aby se dal od něho pokřtít.

Žádná železná hůl v ruce, žádná planoucí pochodeň, jen pokorný muž, který žádá stejný křest jako všichni ostatní. Na první pohled ničím výjimečný, ztratil by se v davu. A skoro slyšíme to napjaté ticho přihlížejícího zástupu: teď se něco stane, teď zahřímá hromovým hlasem, silnějším než je hlas Jana Křtitele — a ono nic. Jen si tam ti dva něco špitají.

Místo naplněného očekávání panuje spíše rozčarování a pocit nepříjemného překvapení. Jako když nás někdo napálí. Jan Křtitel dával všanc svou pověst, když hlasitě prorokoval o přicházejícím Mesiáši a on nakonec vypadá úplně jinak než sliboval. A jako jediné vysvětlení od něj slyšíme: „Připusť to nyní, neboťtak je třeba, abychom naplnili všecko, co Bůh žádá.“

I když to ještě nikdo nechápe, v Ježíšově křtu se dokonává jeho sestoupení na rovinu člověka. Když Boží Syn přijal při narození ve chlévě lidské tělo, přihlašujese při křtu cele ke svému lidství. Kritova božská i lidská podstata se zde viditelně setkávají. Je to jednoduché: ve svém křtu vyznáváme svojí poníženost a hle, Kristus s námi. A jako my ve svém křtu vystupujeme vzhůru, Kristus naopak sestupuje k nám. Vtipné na tom všem je, že my i on děláme to samé, ocitáme se na tom samém místě. Nebesa a země se dotýkají.

To je cesta, jak mýt Boha za Otce. My přece před Boha nemůžeme přijít jako z nebe. Jako bychom to všechno z vrchu viděli a dokázali posoudit. Jako bychom mohli Bohu dávat rady, jak by to měl všechno jinak udělat. Ale můžeme k němu přijít bez ničeho. S pokorou. Říci: „pomoz“. Kristus viděl vše jako jeho Otec, jednal jako on. Přišel se vším. A teď to tu vše na břehu Jordánu zanechává. A jaké kouzlo: Jsme na tom najednou stejně. Zvláštní. Je to jediné, jak se můžeme Bohu podobat. Na tomhle místě.

Co tedy Ježíš u Jordánu smývá? Smývá se z něj ta nedotknutelnost, ta do očí bijící, odcizující čistota. Ježíš přichází o svou nedotknutelnost hříchem. Proto je hned po křtu vystaven ďábelskému pokoušení. Jak nám jej Jan vymaloval! Ale v podstatě správě. Na Ježíši se všechno dělí. Ale vypadá to jinak, než by si z Janových slov člověk představoval. Ježíš není nedotknutelný. Nepřichází ve skafandru, ve kterém by se jej nic lidského nemohlo dotknout. Křest jako by smívá jeho ochranou vrstvu před vším zlým, co člověka může napadnout, co může slyšet. Tím křtem se před ním otevírá i zlá cesta: Řekni, ať jsou z kamenů chleby. Skoč dolů! Všechno ti dám, budeš-li se mi klanět.

Není to ale úplně jiný křest? Nějaký opačný, než ten náš? Zase ne, Ježíšův křest je ten samý jako náš křest. Přijímáme jej s pokorou; přijímáme jím poznání, že jsme náchylní k hříchu. Že vcházíme do světa bez imunity a nákaza hříchu je všudypřítomná. Křest přijímáme. Jako toto poznání. Ale také jím vyznáváme: Já bych mohl dělat i špatné věci. Já bych být zlý tak snadno, jako se luskne prsty. Ne jako nějaký rarášek, jako nějaký zábavný rošťák. Ale jako lump, gauner, jako pijavice, jako upír, který saje na životech druhých lidí. Křtem říkáme: Pokušení není žádné pokušeníčko, žádné cukrátko ukradené tajně ze spíže. Pokušení je často až příliš prostá volba: Buď na sebe vezmu kříž já, nebo budou místo mě trpět jiní. Ježíšova volba.

Naplnil se Zákon. Křtem jsme postaveni před skutečnost, že lze hřešit — jako první lidé. Jako bychom znovu stáli před stromem poznání dobrého a zlého. Teď už tu ale nejsme sami. Stojí zde s námi Ježíš, na břehu Jordánu. Teď začínám na čisto. Moje cesta povede pouští z pokušení do pokušení. Vím, že si lze vybrat zlo. Vím, že já si mohu vybrat zlo. Ale vím také, že nemusím. Vše je na počátku. Otevírá se před námi znovu kniha Zákona. Ale nyní zde čteme: Nemusíš.

Stejně jako v Edenu i dnes můžeme poznávat to dobré a nikoli zlé. Je možné žít dobrý život, pokud jej žijeme v Boží poslušnosti (to platí zejména pro vás, milé sestry!) Jak říká sám Ježíš: Musí to tak být, aby se naplnil Zákon. Sám Bůh sklání svou hlavu před člověkem, na jeden jediný okamžik v dějinách světa stojí Bůh níže než člověk, při svém křtu. A to proto aby sám naplnil vlastní Zákon. Na takto pokořeného Ježíše sestupuje Duch svatý, aby jej provedl satanovým pokušením. Na ty, kdo jsou poslušni Božího slova, na ty sestupuje Duch svatý, aby je provedl pokušením a dal jim okusit ze stromu věčného života. Amen

Modlitba po kázání: 
440
Ohlášení: Zpěvníky za 10 kč, modlitby za Verunku.
331
Přímluvná modlitba: Pane Ježíši Kriste, ty jsi nás povolal k sobě, ty jsi nás stále učil, jak se máme navzájem milovat. Proto Tě především prosíme, abychom nalezli správnou cestu, abychom neměli tvrdá srdce jeden pro druhého ani pro nikoho, kdo se na ás obrátí pro pomoc a radu, kdo potřebuje naši důvěru a porozumění. Ty jsi konal mocné divy, prosíme Tě, Kriste, smiluj se. Zjednej své církvi dobré jméno v tomto městě, v tomto kraji i v této zemi. Dej, aby ti, kteří bloudí bez pomoci, nalezli na tomto místě tebe. Vyzbroj kazatele své církve srdnatostí a stálostí, všechny starší vlídností a prozíravostí, všem věřícím vlej do srdce radost a posilni jejich klesající kolena. Všem, kteří Tě neznají, otevři oči, nauč je lítosti, nauč je k tobě volat. Zjednej v našem světě právo, dej dobré skončení věcí. Zastaň se našich bratří ve světě, kteří trpí pronásledování; i všech spravedlivých. Ty jsi náš Pán a od tebe čekáme pomoc. S velikou lítostí Tě dnes prosíme za naši malou sestru Verunku, tebe, podivuhodný lékaři. Dej, aby se uzdravila ze svého zranění, dej, ať si je nenese sebou životem. Posilni jejijí matku, dej, ať máme Langerovi zase brzo u sebe a můžeme Ti vzdávat díky. Pane, zakusili jsme již dost trápení, smiluj se nad námi. Kyrie eleison, Kriste eleison, Kyrie eleison. Amen
Poslání: 1. Korintským 15, 39–49
Požehnání: Hospodin je tvůj ochránce, Hospodin je ti stínem po pravici. Ve dne tě nezasáhne slunce ani za noci měsíc. Hospodin tě chrání ode všeho zlého, on chrání tvůj život. Hospodin bude chránit tvé vycházení a vcházení nyní i navěky. Amen
450