Introitus: Žalm 101
Pozdrav: Ve jménu Všemohoucího Boha Otce i Syna i Ducha svatého. Amen Bratři a sestry, vítám vás na bohoslužbách 15. neděle po sv. Trojici.
190
1. čtení: 1 Královská 16,29–17,6
433
2. čtení: Matouš 21, 23–27

Každý může svobodně vyjádřit svůj názor — pokud ovšem neřekne něco, co se nám nelíbí. Tak by se dal shrnout přístup velekněží a starších lidu v dnešním příběhu. V Ježíšově době panovala docela velká svoboda v tom, co člověk může říci. To proto, že nikdo neměl v zemi navrch. Byli tu: Farizeové, saduceové, herodiáni, zélóti. A i když by nejspíš každý z nich chtěl, nikdo neměl na to ovládnout celou zemi — protože už jí vládli Římané. A tak každý mohl hlásat, co chtěl. Pokud se tím nedotkl Římanů. A nebo pokud si neudělal mocného nepřítele jako Jan Křtitel. Ten by asi kázal dál, kdyby nepokáral Heroda.

Takové je to prý doteď v Jižní Americe. Tamní diktatury se nepodobají tomu, co jsme zažili u nás. Nikdo tam nemá nikdy moc úplně pevně v rukou. A tak i za vojenského režimu tam vychází svobodné noviny, ve kterých můžete ledacos kritizovat — dokud neuvedete přímo jméno někoho mocného. Když to uděláte, ten mocný to někdy i nechá být. Ale někdy (nevíte dopředu kdy) si řekne: Tak tohle už je moc. A nechá vás zmizet. Nikdo nezkoumá, zda si myslíte to samé, co prezident. Ale nesmíte urazit něčí mužnou hrdost. Také Herodes by asi časem Jana pustil; Herodias a Salome ho však zapletly do situace, kde by už nevypadal dostatečně mužně, kdyby nechal Jana žít.

Tak se stal z Jana morální hrdina. Všechny nás kritizoval — ale nikoho z nás úplně adresně, nikoho přímo nejmenoval. Až na Heroda. Ovšem, ten není jeden z nás. To je ten nahoře, ten boháč, ten mocný. Nikdo nemá rád Heroda — a ten Herodes dal Jana zabít. Z Jana se tak stal ideální hrdina — mrtvý hrdina. Nikdo už nemusel přemýšlet nad tím, co Jan kázal. Zbyl tento dojem: Jan říkal, že jsou věci špatně — a to si každý myslí, že jsou věci špatně. Jan říkal, že děláme chyby — nu a jak bychom je nedělali, když je svět kolem nás tak špatný. A špatný je proto, že vládne Herodes — ten dal přece Jana zavraždit.

Není nic jednoduššího, než kývat, když někdo říká „to je ale dneska zkažený svět“. A není nic jednoduššího, než kývat, když někdo kritizuje jednoho člověka, který je všeobecně neoblíbený. Podívejte se jen na náš čas: Takový Andrej Babiš: I tento člověk, který zcela prokazatelně přišel k velkému jmění nepoctivě už jen proto, že byl policejním udavačem a členem jediné vládní strany, i takový člověk může říkat: Ti mocní jsou zkažení, sám to vím, protože jsem se mezi nimi pohyboval. Musíme to změnit. A jistě bude mnoho lidí, kteří si řeknou: Ten jim to nandal, dobře to řekl. Na tom je vidět, že nadávat na zkažený svět může každý — i člověk, který ten zkažený svět sám vytváří. I naprosto nemravný člověk jako je Andrej Babiš může říkat: Chybí nám morálka.

Na tom je vidět, že názory, kterými člověk nic neriskuje, jsou jen mlácení prázdné slámy a je ztrátou času je poslouchat. Skutečný názor je jen ten, kterým si můžete udělat osobní nepřátele, za který někdo přímo vás osobně nebude mít rád.

Proč to tedy nebyli velekněží a starší lidu, kdo řekl Herodovi: Nemůžeš si vzít ženu svého bratra, dokud je naživu? Proč to nebyli velekněží a starší lidu, kteří by pojmenovali jednu konkrétní věc, která je špatně? Protože se to týkalo Heroda, jeho manželky a jejich ložnice. A to už se nepromíjí. Jak si jistě starší lidu říkali: Jan si otevřel ústa, kde neměl a může si za to sám.

Nyní přišel Kristus Ježíš a udělal ještě horší věc: Promluvil nejen proti někomu mocnému, ale cizímu. Promluvil proti vlastním lidem. Vyčistil chrám od prodavačů i kupujících a tím řekl: Ve vaší bohoslužbě je něco špatně. A ne jen něco, konkrétní věc: Stala se příliš snadnou, děláte bohoslužby tak, že se víra dává každému na stříbrném podnose až pod nos. Už nestojí námahu, už nebolí. Ne svět je špatný — vy jste ti špatní.

Ježíš promluvil a jednal ve věci, na kterou mohou mít lidé různý názor. Někdo může být přesvědčen, že bohoslužba má být co nejpřístupnější, co nejsnazší. A pro takové lidi byli právě v chrámu ti prodavači holubů a dobytka. Pro lidi, kteří se s tím nechtějí tahat z dálky. A kdo chtěl, tomu přece nic nebránilo svá obětní zvířata přivést až z rodné vesnice na druhém konci země. Každý si to může udělat po svém a každý to může prožívat jinak. Tak se na to jistě dívali velekněží a starší lidu. Ale Ježíš řekl: Ne. Je jen jeden správný způsob.

A teprve v tu chvíli je napadlo se ho zeptat: „Jakou mocí to činíš? A kdo ti tu moc dal?“ Zajímavé je, že doteď se nikdo nikoho na pravomoci neptal. Každý přece může říci, co chce. Tedy do chvíle, než ukáže na jednu konkrétní věc, kterou spousta lidí dělá a řekne: To je špatně. Pak se samozřejmě hned ozve: „Kdo jsi, abys soudil? Kdo jsi, abys kritizoval? Kdo jsi, abys všem stanovoval jeden správný způsob?“

Zaráží, že se takto ptají zrovna kněží a starší. Kněží a starší přece mají vědět, kdo má moc a kdo mu ji dává. Pokud by bylo všechno, jak má být — pokud by bylo všechno, jak má být, tak jsou to právě kněží a starší, kteří mají moc. Moc z Božího slova, moc od Boha. A pokud by všechno bylo, jak má být, tak by to byli právě oni, kdo by všechny volali k pokání. A kdo by kritizovali Heroda, jeho manželku a jejich hříšný vztah. A byli by to velekněží a starší, kteří by skončili s useknutou hlavou — možná. A nebo možná už tolik lidí nejde nechat zmizet. To nikdo dopředu neví, někdy to jde, někdy ne.

Nikdo z velekněží a starších však s hlavou na podnose skončit nechce. A tak se ani neujímají moci, kterou jim Bůh dal. Mluvit z Boží moci vždy znamenalo, znamená a bude znamenat, že si také uděláte nějaké nepřátele; někdy i mocné nepřátele. Nechce se jim tedy ujmout moci slova, kterou jim Bůh dal. Nechce se jim rozdělenému národu, rozdělené církvi říkat: Tak a jenom tak Bůh chce, aby vypadalo manželství. Tak a jenom tak Bůh chce, aby vypadala bohoslužba. Dovedou tedy jen praštit přes prsty toho, kdo v moci promluví. My mlčíme, když o něco jde — ať mlčí také všichni ostatní.

Moc znamená také vždy odpovědnost. Kdo dostane od Boha moc, zvláště moc slova Božího, ten ji musí používat. Musí ukazovat na hřích, musí stanovovat správné řády, musí dbát na správnost bohoslužby i vyznání. Musí někdy říci: Toto nejde. Takové moci se velekněží a starší ujmout nechtěli.

Člověk se rád vzdá moci, pokud se tím vzdá i odpovědnosti. Člověk se rád vzdá moci — pokud moc ovšem moc nemá ani nikdo jiný. Velekněží a starší rádi přenechali moc cizím — Herodovi, Římanům. A pak mohou snadno říkat: My bychom rádi to i ono, ale doba je zlá.

Tak proto mluví Ježíš o Křtiteli: Ten také řekl, že doba je zlá. Řekl: „Sekera je už na kořeni stromů; a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.“ Ale také říkal Herodovi, přímo a konkrétně: „Není dovoleno, abys měl manželku svého bratra!“ Takovou moc a takovou odvahu nejde získat z lidské nespokojenosti, ale jen od Boha.

Modlitba po kázání: Hospodine, dej nám skutečně a do hloubi porozumět svému slovu. A skrze něj nám dej moc, moc Kristovu, která přemáhá svět. Amen
434,1–4
Ohlášení: 
434,5–9
Přímluvná modlitba: 
Poslání: 1. Janova 5, 1–15
Požehnání: Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je ten, který vás povolal; on to také učiní. Amen
448