Introitus: Žalm 148
Pozdrav: Sláva na výsosti Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení. Amen Bratři a sestry, vítám vás na bohoslužbách 2. svátku vánočního.
284, 1–4
Vstupní modlitba: Nauč nás, Bože, žít podle toho, co dnes slavíme, narození Tvého Syna a nové narození v jeho smrti na kříži. Ať směřujeme k dokonalosti a nakonec milujeme i naše nepřátele, a tak následujeme svatého Štěpána, modlícího se za ty, kdo ho kamenovali. Prosíme o to skrze tvého Syna, našeho Pána Ježíše Krista, který s Tebou a s Duchem svatým žije a život tvoří na věky věků. Amen
1. čtení: Job 38, 12–36
284, 5–10
2. čtení: Matouš 2, 1–15

Je hezké, že se mudrci od východu přišli Kristu poklonit. Ale, po pravdě řečeno,bez nich by se Herodes vůbec nedozvěděl o pravém dědici Davicova trůnu. Vůbec by nevěděl o narození Mesiáše, který mohl téměř nikým nezpozorován dorůst svých třiceti let. Počátku své veřejné činnosti. Zato takto se Herodes rozlítil a provedl svůj ohavný plán.

Mudrci žili ve stejném omylu jako většina mudrců starověku, ostatně jak i mnoho moudrých lidí dneška. Totiž, že stačí zjistit, pučit se o tom, co je dobré. Najít správnou meteodu – a pak se vše obrátí k dobrému. Žili v tom omylu, že zlo je pouhá neznalost. Tak tomu ale není.

Přicházeli ostatně k národu, jemuž byl vydán Zákon na Sinaji. Herodes, ačkoliv nebyl skutečným Izraelcem, přece sám dobře Zákon znal. Dovedlo mu to nějak zabránit v rozkazu k vraždění? Jistě věděl, že toto je zlé – a přece to udělal. Ostatně kdo z nás může sklutečně říci, že něco zlého dělá z neznalosti? Ano, člověk dělá zlé a myslí si, že mu to projde. Že se zase tolik nestane. V tom může plést. Ale že je věc zlá, to ví.

Navíc, co si Herodes myslel? Že když Bůh pošle na svět svého vyvoleného, bude ho možné zastavit? Dá se konec světa přečkat ve sklepě plném konzerv? Jistě ne, je to konec světa, tedy i toho sklepa, i těch konzerv. Nebo jde před andělem zamknout dveře nebo si přichystat palici, kdyby se náhle objevil. Jistě že ne. Stejně tak, má-li na svět přijít někdo poslaný od Boha, jistě ho nepůjde zastavit. K tomu by rozumem Herodes hravě došel, byl velmi chytrý. Ale i tak se rozhodl rpo svůj plán. Prostě proto, že byl zlý. Rozum pro něj nebyl důvod. Teprve jako nástroj pouil rozum, když si dosti přesně spočítal v jakém rozmezí mají být chlapci, které je třeba zabít, aby mezi nimi byl i Mesijáš. Rozum člověka nevede. Rozum používá člověk jak nástroj pro cíl, který chce. Mudrci nezapočítali do svého plánu, že také existuje zlo. Přitom o tom se člověk snadno přesvěčí denně kolm sebe. A po pravdě řečeno nejlépe z valstního jednání.

Ale mudrci byli konec konců pohané. A všem pohanům je vlastní, že nepočítají se zlem. Všichni pohané se domnívají, že nic není zlé, když se na to člověk správně podívá. Že je jaksi potřeba svět jen nějak vyladit a vše bude dobré. To je konečně vlastní i většině našich současníků. Neustále se vrací jejich očekávání, že nějaké systémové změny odstraní zlo a pak se všichni svorně chytí za ruce – aniž by si přiznali, že s někým by se sami nikdy za ruku nechytili.

Mudrci od východu jsou doslova mágové od východu. Astrologové. Astrologie je přesně to jalové přesvědčení, že když se všechny sféry vyladí, všechny kružnice správně nastaví, bude život harmonický. Od počátku je to uvažování zcela mimo realitu.

Ovšem, aby astrologie byla alespoň o něco víc než ten druh řečí, které se vědou, když člověk vůbec nemá co říci – ty jsi beran a tak jsi tvrdohlavý a podobné nejapnosti – má-li být alespoň něčím, musí používat matematiku. A protože hvězdy neběhají po svých drahách tak jednoduše, jak by si člověk přál, protože časem z namalovaných drah utíkají a ocitají se jinde, než by člověk čekal, musí se člověk v matematice zlepšovat, aby mu vůbec co vycházelo.

Matematika sama má pak prapodivnou vlastnost: Víceméně cokoliv, co v ní člověk objeví, časem najde nějaký účel. Je to hezky vidět na Archimedovi, který stále něco počítal a vůbec ho nezajímalo, k čemu to bude dobré. Až tehdy, když bylo jeho město, Syrakusy, v obležení a hrozilo, že nebude místo či prostředky na další bádání, jakoby mimochodem postavil neuvěřitelné válečné stroje. Ostatně dost podstatný kus interneu, mobilních telefonů a platebních karet stojí na matematické hádance,kterou si lidé kladli od starověku, zčásti rozřešili v sedmnáctém a dořešeili v minulém století. Byla to jen hra, dnes se ukazuje, že seto dá na spoustu věcí použít. To ale ty, kteří otázku řešili a nakonec vyřešili, vůbec nezajímalo.

Mudrci tedy žijí ve světě vesmírných sfér. Takový svět je pohodlný. Snadno vám vysvětluje vše ve vešem okolí. I když se stane ta nejhroznější věc, nějak se dá otočit kolečky a dívat se na to tak, že tak je to vlastně dobře. – Jako když vás při loupežném přepadení zmrzačí do konce života. No, není asi vše zlé pro něco dobré. A asi každá krize není šance.

Naši mudrcové však uprostřed této duchovní jalovosti udělali něco navíc: Šli se podívat, zda-li to, co jim v rovnicích nebeských sfér vyšlo, skutečně funguje někdo mimo jejich nejbližší okolí. Pro sebe si člověk vždycky nastaví zvěrokruh tak, aby mu vyhovoval. Ale zde ve výpočtech vychází, že se narodil Král Židů. Židů, se kterými Peršané, což jsou pravděpodobně ti mágové, nemají už delší čas nic společného. Položili si tu důležitou otázku: Funguje toto poznání i tehdy, pokud já nejsem jeho středem? Pokud já na tom nemám žádný osobní zájem? Funguje tento recept i jinde než u mě doma na dvorku?

A kupodivu na tom místě, které propočítali, skutečně ležel v jeslích Král Židů. Místo, kam hvězda ukazovala, počítali dobře. – Právě proto, že to jen spočítali. Že se to přímo jejich života netýkalo. Že nebyli soběstřední, ale zajímala je pravda sama. Našli Mesijáše, protože se šli podívat, jestli to, co jim ve výpočtech vychzí, opravdu tak je.

Dostali se z moci zvěrokruhu, protože se šli podívat, zda jejich počítání je dobré ještě pro někoho jiného, než pro ně samé. Ze sebeohlupující magie se stal experiment. Pravda je pravda jen tehdy, když funguje i bez nás.

Jedna věc jim však chyběla stále a snad ji z milosti Boží poznali: I nestranné poznání, i to, že člověk nemyslí jen na sebe si stále neporadí s tím, že lidé sjou prostě zlí. Jako Herodes, který nechá povraždit neviňátka. Jen Král Židů, jež leží v jeslích, dovede porazit zlo, protože odpovědnost za ně vzal na sebe. Zlo nikdy nepřebírá odpovědnot, Kristus ji přijal, i když byl bez hříchu. Proto mu nálží zlato, jako pravému králi. Proto mu náleží kadidlo, jako pravému knězi. Proto mu náleží mirha na rány jako pravému proroku, který trpí s těmi, kekterým byl poslán. Amen

Modlitba po kázání: 
293
Ohlášení: 
294
Přímluvná modlitba: 
Poslání: Zjevení Janovo 7, 9–17
Požehnání: Probuďte se, plesejte, kdo přebýváte v prachu! Vždyť tvá rosa je rosou světel, porazíš i zemi stínů. Požehnej vás Všemohoucí…
299