Introitus: Žalm 84
Pozdrav: Hospodinovo tajemství patří těm, kdo se ho bojí, ve známost jim uvádí svou smlouvu. Amen Bratři a sestry, vítám vás na bohoslužbách 4. neděle v půstu.
84
Vstupní modlitba: Hospodine zástupů, náš Nebeský Otče; kde všichni tápu, Ty znáš odpověď, co nikdo nespatřil, to máš ty stále před očima, když se lidé třesou strachem a zakrývají si tvář, ty stále sedíš na svém trůnu. Tvoje cesta je přímá a jasná. Měj s námi slitování a narovnej naše cesty, dej, abychom šli tvou stezkou. Hlídej nás zprava i zleva, kryj nám záda a kráčej před námi. Otevři nám oči, abychom uznali tvou slávu a sílu, proměň naše srdce, abychom Tebe, i tvého Syna i Ducha svatého, Boha jediného, ctili a oslavovali od věků na věky. Amen
1. čtení: Jeremiáš 7, 5–14
152
2. čtení: Matouš 5, 17–20

Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Otázka je, proč bychom se vůbec měli domnívat, že Ježíš přišel zrušit Zákon a Proroky. Jaký bychom k tomu měli důvod. Řekl zatím Ježíš něco takového, z čeho bychom mohli usuzovat, že přišel Zákon a Proroky zrušit? Vždyť zatím téměř vše, co jsme slyšeli z Ježíšových úst, jsou jen věty ze Starého Zákona. Dokonce, povšimněme si, tak odpovídá na ďáblovo třetí pokušení: Všechno ti dám, když se mi budeš klanět. Člověk by čekal, že Ježíš řekne něco v tom smyslu, že miluje Boha a zůstane mu věrný. Nebo že se štítí zla. Ale ne! Jeho odpověď je: je psáno: `Hospodinu, Bohu svému, se budeš klanět a jeho jediného uctívat. Ježíšova odpověď je: Nebudu se ti klanět, ďáble, protože to je zakázané v Písmu. To je možná i na nás moc velký fundamentalismus, až nepochopitelné lpění na liteře Písma.

O tom, co začal Ježíš po návratu z pouštět kázat, máme jen stručnou zprávu: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.“ Výzev k pokání jsou prorocké knihy také plné; stejně tak zaslíbení Božího království. Co nám tedy už zbývá? Snad zaslíbení? I Zákon vyzývá k spravedlnosti, k milosrdenství, k čistotě srdce, k působení pokoje. Snad jen jedna věc: Zákon učí: Jednej podle přikázání a bude ti dobře. Ale zde čteme: blaze chudým, blaze plačícím, blaze pronásledovaným.

Podle Zákona bychom mohli skutečně usoudit, že kdo je chudý, kdo pláče, kdo je pronásledován, děje se mu tak proto, že Zákon přestoupil. A někdy to tak skutečně je. I o tom mluví Ježíš, když říká, že Zákon zůstává v platnosti.

Takže když jsme teď slyšeli blahoslavenství, když uslyšíme četná slova přijetí a útěchy od Ježíše, před tím vším ještě stojí otázka: Dělám všechno skutečně správně? A teď nejde o to, zda mohu nebo nemohu; zda jsem vysílený, unavený, zraněný životem; zda se ke mně chovají správně druzí. Teď jde jen o mne a o Zákon: Dělám, co mám, nebo ne? Vždyť Ježíš skutečně začal slovy: Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.

Člověk by z běžné skutečnosti řekl: Nejde pořád dělat všechno správně. Časem už člověk ztratí chuť, motivaci být dobrý. Snaží se a má pocit, že se snaží sám. Nesetkává se se stejnou poctivostí u druhých. Každý dobrý skutek bude po zásluze potrestán, říká se mezi námi trpce. Ježíš již svým prvním kázáním mění náš pohled na věc: Přiblížilo se Boží království. Teď uprostřed běhu času se zdá, že se dobrým jednáním člověk jen vysiluje. Snaží se jednat dobře, ale žádný výsledek. A tak časem poleví. Ale málo které jednání má okamžitý výsledek. I zloděj není obvykle dopaden hned. Obvykle ukradený majetek hned zpeněží a pak si za utržené peníze několik dnů bere všechno, po čem jeho srdce zatouží. Pak teprv je dopaden. Z těch několika dobrých dnů by mohl usuzovat, že krást se vyplácí. Tak také mi, když nevidíme hned výsledek dobrého jednání, můžeme nabýt dojmu, že je lepší je vzdát. I u špatného jednání nepřichází trest obvykle hned. Nabýváme tedy o mnohých špatných věcech dojmu, že jsou v pořádku, že na nich není nic špatného.

Že se zloděj mílí, vidíme jasně. Drobní zlodějíčci nemají většinou dobrý život. Malé zloděje obvykle brzo chytí. Pak jsou dlouho ve vězení. Vyjdou ven, nemají kde bydlet, nikdo je nezaměstná. Jsou chudí, plačící. Žízní po spravedlnosti, říkají si: Proč mne chytili a daleko větší zloděje ne? Brzy zase skončí ve vězení. Usuzují jen z toho krátkého času, kdy jim zlé věci procházejí.

Zákon není zcela naplňován. Ale přeci jen, v malých, nekomplikovaných věcech naplňován je. Ježíš nám říká: Ta velká, dokonalá spravedlnost už je blízko. Už teď se Zákon prosazuje v malých věcech. Už teď jste v málu za zlé věci trestáni, za dobré odměňováni. Se mnou tohle nepřestane. Pokud jednáte neurvale a neuctivě s druhými, už teď se vám to vrací. Pokud zapomínáte, že výsledek přichází až po soustavném úsilí, nečekejte, že se mnou se tohle změní. Se mnou přichází naplnění Zákona. Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Se mnou je blízko konec tohoto času, kdy ještě nepřichází odměna ani trest ihned. Se mnou má smysl být chudý v duchu, s pláčem se snažit o dobré, hladovět a žíznit po spravedlnosti. Protože ta nejednoznačná doba našeho života, kdy se nevyplácí být příliš dobrý, ta se teď velmi zkrátila. Nebuďte tedy jako zloděj, který uvažuje jen o nejbližších dnech, jen o té chvíli, kdy něco chce.

Se mnou, říká Ježíš, přichází dokonalá spravedlnost, ve které dojde i na velké zloděje, kteří dnes většinou spravedlnosti unikají. Bude odhalena přetvářka, kterou ještě nyní nemůže nikdo rozpoznat. Se mnou padnou vaše důvody. Protože já jsem přišel naplnit Zákon. Přišel jsem na tento svět jako člověk. A Zákon beze zbytku naplním. Až ke mě přijdete v den soudu a řeknete: Nemohl jsem, neměl jsem sílu, život byl moc dlouhý na to, abych vydržel, pak já řeknu: Jak to, že já jsem vydržel, jak to, že já jsem Zákon naplnil? V čem jsem jiný, než ty?

A tak ti, kteří trpí neprávem, se dozvídají: Hlavně, že jednáte správně. Vaše trápení, to jsou jen průvodní okolnosti. To je jen na chvilku — uvidíte, jak rychle nakonec život uteče. Je to jako s ostatními povinnostmi: Když musíte jít nakoupit, jistě se vám jde lépe, když je pěkné počasí. Ale když nemáte doma nic k jídlu, půjdete i ve vánici. Jistě lidé uznají, že jste to v nepříznivém počasí měli těžší než jiní za slunečného dne. Ale nikdo se nebude divit, že jste šli i za chumelenice — vždyť co byste jinak jedli. A nejen chlebem bude živ člověk, ale každým slovem, které vychází z Božích úst. Konat Boží vůli je důležitější, než si nakoupit jídlo. Samo sebou by se mělo rozumět, že tak člověk bude jednat i přes nepřízeň světa kolem — vždyť ta je jen na chvilku. Je mnoho těch, kteří trpí zcela nespravedlivě, jsou i mezi námi zde. Ba, každému z nás se to někdy stalo, nebo právě teď v něčem děje. A Ježíš dnes říká: Proto ještě nepřestávej doufat ve spravedlnost, když nepřišla ještě dnes. Spravedlnost bude zcela jistě naplněna. Proto jsem přišel.

Ale co dnes Ježí říká, také znamená: Když se člověku špatně daří, neznamená to automaticky, že tím není vinen. Některé věci jsou patrné na první pohled. Zákon třeba vyzývá, aby si dal člověk pozor na ústa. Když nepřemýšlíme o tom, zda naše slova nemohou druhé zranit, patrně brzy zůstaneme osamělí. Když nemáme na druhé ohledy, brzy i oni přestanou brát ohledy na nás, budou s námi jednat ostře. Zákon zakazuje dychtit po majetku bližního. Když budeme chtít mít všechno, co mají ostatní aniž na to máme peníze, brzy skončíme v dluzích.

Jsou však i věci, které jsou méně patrné. Přicházejí potíže a my ani nevíme odkud a za co. Ale i tak je na místě se zeptat: Neříkám si u něčeho: To mi projde, tohle nikomu vadit nebude, dělají to tak všichni. Nebo: To mi prošlo, nikdo to neviděl.

Musím důrazně říci: To zdaleka neznamená, že vše zlé, co se nám stane, je Boží trest. Jde jen o to, zda uznáváme Boha za spravedlivého. Pokud trpíme nevinně a přitom věříme v Boží spravedlnost, nakonec vše nějak přetrpíme, protože věříme, že odměna přijde relativně brzo — podle Ježíšových slibů. Pokud trpíme vlastní vinou, i tak nám bude lépe, když přijmeme náš trest jako spravedlivý. Protože Ježíš řekl: Blaze těm, kteří pláčou. My si můžeme dovolit trpět spravedlivě, protože nám Bůh sám nabízí útěchu i v tom, co jsme si sami zavinili. Bůh nám nabízí útěchu i v tom, co jsme si sami zavinili. Pokud nám není co odpouštět, pokud nechceme uniknout trestu, proč bychom hledali odpuštění? A na druhou stranu, pokud nevěříme, že nám Bůh odpustí, proč v něj vůbec věříme?

Dokud nepomine nebe a země, nepomine ani jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane. Spravedlnost zákoníků a Farizeů s tím nepočítá. Je to spravedlnost, která potřebuje lidské soudce. Která potřebuje lidské předpisy, aby se prosadila. Která hledá pro člověka výjimky, když je naplnění Zákona příliš těžké. Spravedlnost zákoníků a farizeů je spravedlnost, ale jen pro tento čas. Nepočítá se spravedlností Boží, která už je za dveřmi. Je to spravedlnost lidského úsudku, protože Bůh je pro ni příliš daleko. Je mu potřeba vyhovět, domnívají se Farizeové, ale našim věcem nerozumí — neví, jaké to je, být člověkem.

Naše spravedlnost na napevno počítá s tím, že nejpozději na konci našeho pozemského putování Bůh vše napraví, odmění dobré činy a potrestá ty zlé. Naše spravedlnost uznává, že Bůh ví, jaké je to být člověkem. My víme, že i cílem a naplněním trestu je náprava hříšníka. Aby mohl být znovu přijat, aby mu bylo znovu dopřáno dobrých věcí, aby se znovu mohl radovat. Proto máme jednat dobře, jako bychom se neměli s kým poměřovat, jako by našeho okolí, naší doby ani naší únavy nebylo. Proto máme přijímat i Boží tresty, protože jejich cílem je, aby nás Bůh opět přijal k sobě a dal nám plno dobrých věcí. Amen

Modlitba po kázání: 
192
Ohlášení: 
178
Přímluvná modlitba: Pane Ježíši Kriste, nejvyšší biskupe své církve, prosíme, buď s námi. Veď ve své službě pevnou rukou své kazatele, ať nekolísají; ať hlásají tvé slovo beze strachu, přímě a prostě a přece s důvtipem. Tvé slovo je Pravda, ty jsi pravda. Kéž je všechen tvůj lid proroky; dej, ať jsou všichni starší ozdobou tvé církve, požehnej je pokojem, dej jim jistotu víry, svou ruku přidej ke všemu jejich konání. Kéž je každý z nás tvým vyslancem v tomto světě, kéž každý z nás nese na sobě tvou důstojnost; tvé požehnání ať je mezi námi vidět. Přijmi v tomto čase přípravy na Velikonoce pokání a snahu každého, kdo se chce vrátit k tobě. Jako otcové volali, i my voláme: Navrať nás k sobě a my se navrátíme. Stůj za každým, kdo chce vést život bez poskvrny, všem upřímně věřícím neodpírej hlubší poznání. Dej, ať z tohoto místa odcházíme na každý den proměněni. Chraň naše děti, mladým dej rozvážnost a vytrvalost, těm, kteří jsou uprostřed života, sílu a radost z plodů jejich práce, staré zahrň pokojem a útěchou. Všem buď vším, a vyslyš nás, když nyní myslíme a prosíme jeden za druhého, i za své skryté starosti a trápení (tichá modlitba) K tobě, jenž modlitby slyšíš, přichází veškeré tvorstvo. Voláme k Otci, jak jsi nás Ty sám učil: Otče náš… Amen
Poslání: Židům 12, 1–8
Požehnání: Spravedlivý roste jako palma, rozrůstá se jako libanonský cedr. Ti, kdo v domě Hospodinově jsou zasazeni, kdo rostou v nádvořích našeho Boha,15 ještě v šedinách ponesou plody, zůstanou statní a svěží, aby hlásali, že Hospodin je přímý, skála má, a podlosti v něm není! Požehnej vás Všemohoucí… Amen
195