Introitus: 
Pozdrav: 
Vstupní modlitba: 
1. čtení: 
2. čtení: Skutky 10, 1–33

Když Pavla prohlásili na Kypru místní obavytelé za Boha, Pavel se upřímně vyděsil. Petr rozhodně tak důrazný není. Řekně jen: „Vstaň, vždyť i já jsem jen člověk.“ Petr Kornéliovi jen řekne: Nepřeháněj to. Já vím, ano, být Žid je víc, než být Říman. A být první z apoštolů také něco znamená.Ale nepřeháněj to. Bůh je opravdu větší, než já.

Zmínil jsem apoštola Pavla. Toho bychom měli všichni mít rádi. Protože tomuto všelijak divnému člověku svěřil sám Kristus Pán, aby z nás pohanů udělal křestany. Všech odstatních dvanáct apoštolů poslal za Židy. Bratři a sestry, v tom je zase právě Petr velký, že ví, že tohle je ten největší čas Židů. Ví, že právě v tomto čase přišla mezi Židy a vzešla ze židů spása pro celý svět.

Kdekomu z Římanů se židovství líbilo už předtím. I když Římané zabili Krista víceméně šrtem pera, na druhou stranu pro ně židovství byla ta spravedlnost, kterou doma marně hledali. Vztah mnoha Římanů k Izraeli byl jako vztah mnoha dnešních Američanů a Evropanů k Indii nebo Tibetu. Jako dnes Evropané a Američané žijí v bezpečí a dostatku ve velmi dobře fungujícím systému, ale touží po životní prostotě; tak zse Římané, kteří tehdy vtiskli svou podobu celému světu, měli moc a mohli se chlubit fungující říší, hledali v Izraeli něco, co kdysi bylo v základech jejich staré republiky: Sebeovládání, právo, velkorysost. Už Julius Cézar tohle nacházel právě u Židů, v exotické cizině. Židovstí bylo v totmo čase římského císařství móda.

Kornélius obdivuje Židy. Dává židům peníze, udělal, co mohl, aby po Židovsku věřila celá jaho rodina. Kornélius je pomalu židosvštější než Žid: Modlí se ve tři odpoledne. Proč? Protože už se modlil v šest, v devět a ve dvanáct. Bude se modlit ještě v devět a ve dvanáct v noci. S celou rodinou, samozřejmě. Bratři a sestry, ukažte mi na jediného z dnešních křesťanů, který by se dnes sedmkrát za den modlil s celou rodinou!

Kornélius ovšem ví, že ani to nestačí. Kornélius při vší náboženské důslednosti zná sám sebe. Ví, že jeho modlitba je jen taková záplata. Že je to jen ta záchranná brzda, takový mantinel, zarážka. Musí dělat dobré věci, aby se postupně nestal zlým. Nekoná dobro, aby změnil svět. Ale koná dobro, aby svět nezměnil jeho. Kornélius, bratři a sestry, je důstojník, úředník, odpovědný člověk. Nelze mít moc a nebýt jednou nohou v nějaké špíně. Kornélius musí myslet na to, jak se vybírají daně, jak se staví vodovod, zda zrovna někde na náměstí banda výtržníků neskácela sochu. Kornélius zodpovídá za tisíc věcí. Kordnélius nemůže, než se modlit každé tři hodiny. Jinak už by se musel oběsit – nebo dát duši ďáblu. Takže nakonec není takové překvapení, že je Kornélius tak zbožný. V reálném světě je docela rozumné být zbožný. Člověka to zachrání od spousty věcí.

Petr je od narození Žid. V zemi, kde rozhodují Římané. Takže Petr neodpovídá za to, jak vypadá jeho země. Petr, po pravdě řečeno, nemůže být ani nikým jiným, než tím čistým člověkem. Římané řeší po svém každý problém; ne Židé. Ale tento Petr, i když to byl rybář z Galileje, i když to byl člověk nejean bez vlivu na vládu v Římě, ale i člověk bez vlivu na kněží v Jeruzalémě, tento Petr, prostý člověk, člověk, který se zajímá o Bibli, jediné, co může říci Kristu při prvním setkání, je: Pane, odejdi ode mne, neboť jsem hříšný člověk.

Proto je Petr skála církve: Petr nemá ani velké bohatsví, ani moc. Petr je z Galileje, ústeckého kraje Izraele, z problémového místa, Petr je středně bohatý řemeslník, který ani nevydělává moc, ani nežebrá. A při tom stejně musí říci: Já jsem špatný žid. Při tom, Petr je řece ideální věřící: Petr není ani boháč, ani žebrák. Ani nás nezaměstnává, ani u nás nežebrá. Ale ten nejnormálnější Petr přece říká: Radějidál ode mne. Máisře, mě ne. Raději dát lidem za příklad někoho jiného, než mne. Pane odejdi ode mne, neboť jsem hříšný člověk.

Máme tu tedy na jednu stranu Římana, který odpovídá za všechno. A i když dává mnoho peněz na dobré věci a modlí se jednou za tři hodiny s celou rodinou – tedy něco, co, troufám si tvrdit, nedělá vůbec nikdo z nás a, divil bych se, vůbec kdo v celé této zemi – pořád Kornélius ví, že co dělá v úřadě dnes a denně hodně smrdí.

Máme tu Žida Petra, který toho moc ovlivnit nemůže. Jen ví, že jeho lid má pravdu. A tak me nezbývá, nže se modlit semkrát za den úplně, ale úpně stejně, jako Kornélius. Při čemž Kornélius na své modlitby přirozeně nažene celou rodinu. Kdežto o Petrovi víme, že měl manželku, tchýni; ty mu asi chystaly oběd, Ale na střeše se Petr modlí sám. U lampasáka kornélia se doma modlí všichni. Kdežto skála cíkve Petr se na střše modlí sám, ostatní chystají oběd.

Máme tu člověka, který, ač reálně dělá mnoho dobrého, přece zná sám sebe a ví, že před Bohem nestojí vysoko. Máme tu Petra, který ví, že před Bohem stojí vysoko, že je skála, na které stojí církev – a přece se musí usilovně modlit, aby mu Bůh dal poznat, jak má věci dělat dobře.

Petr a Kornelius jsou lidé, které abychom dnes hledali ve dne s lucernou. Pohana Kornélia vůbec nenapadne, co dnes vysloví kde kdo: Na co je vlastně ta církev dobrá? Co dělá tak velkého. Vždyť jen podívejet, kolik dobrého toho dělám já. Ne, Kornélius někoná dobro, aby proměnil svět. Koná dobro, aby svět neproměnil jeho. Je to trochu jako když někteří lidé musí cvičit ne proto, aby si vypracovali svaly, ale protože by je jinak začala bolet záda. Kornelius pak ví, že správcem Boích dober je právě církev a právě Petr.

A Petra pro změnu ani nenapadne, aby se před Kornéliem hájil. Aby říkal: My toho také děláme mnoho dobrého. On ví, že spravuje poklad Božích milostí. A ovšem ví, že by mohl dělat i víc a že by to mohl dělat lépe. To však ví před Bohem, před světem se hájit nemusí.

A tak o nich obou platí to, co zaznívá v jednom slavém westernu: Pravý muž nemusí nikomu dokazovat, že je muž, než je sám sobě. Tak i pro nás platí, že vše dobré, co konáme, konáme aby nás zlé nepřemohlo a naše víra nepohasla. Ta víra, z níž je spasení. Amen

Modlitba po kázání: 
Ohlášení: 
Přímluvná modlitba: 
Poslání: 
Požehnání: