Milé děti Boží, Tabita konala mnoho dobrých skutků, se všemi se dělila – a přece onemocněla a umřela. Nebylo to spravedlivé. Ale všechny zlé věci jsou zlé hlavně proto, že jsou nespravedlivé. Nemoc nedodržuje pravidla. Všichni víme, že člověk snadno onemocní, když si třeba nemyje ruce před jídlem. Ale někdy onemocní i ten, kdo si je pokaždé myje. To nakonec známe.
Tabita nakonec zemřela. Obvykle umírá člověk, až když je starý. Nebo třeba když musí bojovat ve válce nebo vůbec dělat něco nebezpečného. Ale někdy umře člověk ještě docela mladý; někdy neštěstí potká i toho, kdo nic nebezpečného nedělal. Smrt, stejně jako nemoc, podvádí. Tváří se, že dodržuje nějaká pravidla. Ale najednou udělá vše jinak.
A ještě něco: Víme, že když budeme na druhé zlí, nebudou nás lidé mít rádi. Ale stane se na světě i to, že nikdo nic moc zlého neudělal – a přece ho nikdo nemá rád. I na lidské nenávisti je nejhorší to, že nakonec není spravedlivá.
Známe, jaká jsou pravidla. A víme, že věci obvykle nedopadají dobře, když je neoddržujeme. Ale proto je nemoc zlá a nenávist zlá a smrt zlá – že porušují pravdila. A tak někdo onemocní, i když za to nemůže, někdo umře, i když nedělal nic smrtícího a i když ještě jeho čas na světě neuběhl, ještě nebyl moc starý. A někdo má mnoho nepřátel, i když druhým nedělá nic zlého. To je dílo ďábla, který, jak řekl Kristus Pán, je lhář od počátku. Je to falešný hráč, který nehraje podle pravidel.
Ale svět je takový proto, že i my jsme někdy takoví. Někdy totiž uděláme špatnou věc – a vida! Nikdo si toho nevšimne, nikdo na to nepřijde, nic se nám nestane. A tak si řekneme, že občas porušovat pravidla nevadí. Že nevadí dělat něco špatného, když na to nikdo nepřijde. A tak se sami podobáme tomu nespravedlivému světu.
Ale křesťané v Joppe, když viděli, že laskavá a štědrá Tabita předčasně zemřela, si neřekli: Muselo to tak být. Neřekli si: Třeba si Tabita nemila ruce. Třeba špatně jedla a proto umřela. Třeba jí Bůh za něco potrestal. Ne, křesťané v Joppe věděli, že Tabita byla spravedlivá a laskavá. Proto rychle vzkázali Petrovi: „Přijď rychle k nám!“ Nebylo jisté, že Petr může s věcí něco udělat. Vždyť i Petr musil prosit Boha, aby se něco stalo. A kdo prosí, nemusí vždycky dostat. Důležité je ale jedno: Svět není často spravedliví ani lidé nejsou vždy spravedliví. Ale my si nikdy nesmíme říci: Tak to musí být, tak je to v pořádku.
Když se nám děje nespravedlnost, máme to říci. To ještě celkem umíme. Ale i když se někomu jinému děje nespravedlnost, musíme se ho zastat. A nakonec, když sami uděláme něco nespravedlivého, musíme se k tomu přiznat. To proto, abychom nepatřili do toho nespravedlivého světa. Ale abychom patřili Bohu. Bůh má totiž v rukou všechno. A jenom Bůh může i mrtvého vzkřísit.
V našem příběhu Bůh vzkřísil laskavou Tabitu, aby všem připoměl, že jen on má moc vzkřísit mrtvé. Protože Syn Boží Ježíš Kristus se na kříži přiznal k našim vinám a nesl za nás trest, i když sám nic zlého neudělal. Smrt podvádí, protože každý podvádí. Ale Kristus se přiznal i k tomu, co sami zapíráme. Vzal na sebe trest za nás všechny a tak lstivou smrt obelstil.
Kristův učedník Petr dostal od Krista moc vzkřísit Tabitu. A vrátil ji všem, kteří ji měli rádi. Ukázal všem, že nespravedlnost nakonec nevyhraje. To si všichni pamatujme.
Milé děti, pozítří vám začíná učení. A tak řeknu ještě jednu věc: Všimněte si, když Petr přišel do domu Tabity, s pláčem ho obklopily všechny vdovy a ukazovaly mu košile a pláště, které jim Tabita šila, dokud byla naživu. Aby pro ně Tabita mohla udělat něco dobrého, aby pro ně mohla ušít oblečení, na které ty vdovy neměly peníze, musela nejdříve umět šít. Jinak by pro ně nemohla nic udělat. Vy se nyní budete učit spoustu nových věcí. A jako my jsme si ve škole říkávali, i vy si možná někdy budete říkat: Tohle nebudu nikdy potřebovat. Vy možná ne – ale někdo jiný může časem potřebovat, co se v příštím roce naučíte. Sám pro sebe toho člověk moc umět nepotřebuje: Malé miminko neumí nic a nepotřebuje to, protože se o něj ostatní starají. Také ale pro nikoho nic nedělá. Ale kdo chce pro druhé něco udělat, musí něco umět. Kdo chce pro druhé dělat něco dobrého, musí se to vždy nejdřív naučit. I když má člověk ve škole spoutsu starostí a trápení, škola je přes to vždycky dobrá věc.
A to je ta poslední věc, co chci říci: Být dobrý člověk neznamená jen nedělat nic zlého. Sami máme rádi ty, kdo pro nás něco dobrého udělají. A tak i my víme, že jsme ti dobří, pokud něco dobrého dovedeme udělat. Vy ještě žijete doma u rodičů a nechce se toho po vás ještě tolik. Když dovedete pomoci rodičům v tom, co po vás chtějí, když dovedete spolužákům a kamarádům někdy pomoci nebo udělat radost, je to dost. Na tom pak můžete poznat, že stojíte na té správné straně. Na straně Krista, který nelže a nepodvádí, který přemohl smrt a dovede každého z nás i z hrobu vzkřísit k životu. Přijdou i větší úkoly a větší věci, které budete dělat – ale na to je čas. Nejdřív se je musíte naučit. A k tomu ať vám dá Bůh všemohoucí požehnání! Amen