Nebudeš dychtit po domě svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.

Pozdrav: Milost vám a pokoj od toho, který jest a který byl a který přichází. Amen

Bratři a sestry,vítám vás na Bohoslužbách květné neděle. Připomínáme si vjezd našeho Pána Ježíše Krista do Jeruzaléma a touto poslední nedělí v postu zakončujeme čtení Desatera Božích přikázání.

273

1. čtení: Ester 4, 6–16

259

2. čtení: Matouš 20, 1–15

Když je člověk na cestách a má hlad, je rád, když si může dát rohlík se salámem. A nakonec mu pramálo záleží na lidech, co v okolních domech zrovna zasedají k svátečnímu obědu. Když by byl ale člověk doma a dostal rohlík se salámem, zatímco ostatním by se podávala pečínka, cítil by velkou křivdu. A přitom ten hlad je přece pořád stejný.

Když člověk putuje v zimě daleko od domova a už je z toho mrazu celý ospalý, povzbudí ho i to, když ho ovane teplý vzduch z nějakého větráku. Schoulil by se u kamen kdekoliv. Ale když za dlouhých zimních večerů leží ve své posteli, převaluje se, tahá se se ženou o peřinu a pro sebe si brblá: Už se sem nevejdeme. Děti se tu pořád kolem nás motají. A jiní? Bydlí si ve vilách, u vily mají pěknou zahradu, mají tam i garáž z kůlnou. A my ty svoje věci nemáme kam dát. Oč jsou oni lepší než já? A takový člověk si pak ani pořádně neužije návštěvu u známých. Tak vida, myslí si, zatímco se servíruje káva, oni mají tři pokoje. A přitom zima je venku pořád stejná, teplo vevnitř také, ať je člověk v činžáku, nebo ve vile.

A stejně tak ti dělníci, když čekali na tržišti, zda je někdo najme. Už jenom ta představa, že se brzy ráno v bolestech vyhrabete z postele, abyste tam prostáli celý den zbytečně, a pak se vrátíte k rodině bez jakéhokoliv výsledku. Jen to ne, jen sehnat alespoň nějakou práci.

A práce se na ně dostala, a to hned od rána.

A teď stojí na terasách vinohradu, před nimi ty nekonečné řádky. Slunce už začíná pěkně hřát a to je teprv deset. U nás je v létě úmorné horko často už od jedenácti odpoledne třeba až do noci. A co teprve v Zemi zaslíbené, kde je třeba pětatřicet stupňů ve stínu. A ta dřina na vinohradu, celý den stát ve svahu, réva se za vás neustále chytá svými úponky. Člověk má někdy sklon hrát takové pracovní hry. Kdybych třeba prořezal celou vinici odshora dolů , tak už nebude co dělat, můžu si sednou a čekat na výplatu. A tak počítá řady vinné révy, které už má hotové, kolem poledního je spolu s ostatními tak v jedné desetině. A co to, přicházejí noví dělníci, načínají další řadu a trochu tak tu hru na počítání řádků kazí. A o druhé hodině další. A pak zas ve čtyři. A v šest přijdou nějací jen na jednu hodinu: No co to má být, říká si člověk skoro pobaveně, co vy víte, já tu byl od rána. A práce je hotova. Tak za kolik to dnes bude. Vida, ti co dělali jednu hodinu, dostali denár. No to je až moc, vždyť denár je živobytí na den a den se na něj obvykle také dělá. Tak kolik dostanu já? Cože, také denár? „‚Tihle poslední dělali jedinou hodinu, a tys jim dal stejně jako nám, kteří jsme nesli tíhu dne a vedro!‘ ‚Příteli, nekřivdím ti! Nesmluvil jsi se mnou denár za den? Vezmi si, co ti patří, a jdi! Já chci tomu poslednímu dát jako tobě; nemohu si se svým majetkem udělat co chci? Nebo snad tvé oko závidí, že jsem dobrý?‘“

Ale dosti už vyprávění. Mluvil jsem o závistivých záměrně v žertu, protože závist opravdu legrační je. Kdosi mi nedávno moudře řekl: Závist je hloupá, protože je zbytečná. Už mi to pak nevysvětlil, ale asi tuším, co myslel. Vždyť nakonec závidí jenom ten, kdo už něco má. Kdo má hlad, ten nezávidí, chce se jen najíst. Komu je zima, ten nezávidí, chce se jen ohřát. Kdo má práci, hlavně myslí na to, jak ji sehnat, ne na to, že má někdo práci lepší nebo horší. Kdo nemá, soustředí se na svůj nedostatek, kdo má, ten se srovnává z druhými. A dobře řekl ten hospodář: Nemohu si se svým majetkem udělat co chci? Nebo snad tvé oko závidí, že jsem dobrý?.

Ta vinice, to je Boží vláda v tomto světě. My můžeme být jenom rádi, že jsme pod tuto vládu zahrnuti. Můžeme být jenom rádi, protože víme, že co v životě dostáváme, dostáváme od samého Boha. A měly bychom být vděčni už jen za to, že víme, od koho všechno dostáváme. Můžeme tak všechny věci lépe ocenit, když máme být komu vděční.

A Hospodin, hospodář tohoto světa, má právo najímat na celý den a nebo taky jen na podvečerní hodinu a dá za to stejný denár. Má právo určovat odměnu, protože má pro tento svět svůj plán. Komu patří podnik, určuje také platy, protože ví, jak věci fungují a kolik co stojí. A kdo je najat, není zodpovědný za to, k jaké práci je postaven. Zodpovídá jen za to, jak svou práci udělá. A odměnu určuje Bůh, protože on jediný má svůj plán.

Má svůj plán, ale to neznamená, že má zvláštní plán pro každého z nás. Pořád si lámu hlavu, kde se ta myšlenka v křesťanstvu vzala. Jaký má pro mě Bůh plán, takovou otázkou se trápí lidé od patnácti do pětačtyřiceti. A většinou ji nijak nevyřeší. Třeba se pletu, ale řekl bych, že vy starší byste mi potvrdili, že ze svého života žádný Boží plán zpětně sestavit nedovedete. Prostě se událo to a to a život uběhl, aniž by se člověk nadál. Věci beželi většinou jinak, než jak si člověk dopředu představoval a dohromady do sebe události života moc nezapadají.

Člověk jistě může svůj život hodnotit (a to nejen ke konci, ale třeba i uprostřed života); vidí dobré události a rozhodnutí, vidí špatné události a rozhodnutí, vidí věci, které dlaší běh života neodvratně určovaly. Ale že by viděl nějaký plán, to se mi zdá nesmyslné.

Vždyť i v dobrém románu nevíme dopředu, co se hrdinou stane. Přicházejí nečekané zvraty, důležité jsou vedlejší postavy. Nakonec máme z knihy celkový dojem, něco nám řekla. Ale pokud jsme už od začátku tušili, o co půjde, pak její autor asi nebyl moc dobrý spisovatel. Z takových knih a autorů si obyčejně děláme legraci. Z toho, kdo píše knihu života, z Otce nejvyššího, si však legraci dělat nemůžeme. Raději bych se tedy neodvažoval tvrdit, že Bůh má s každým člověkem zvláštní plán. Pak by to nebyl dobrý autor.

A tak vidím za tím hledáním Božího plánu jistou pýchu. Protože, jak si člověk může dovolit myslet, že ho Bůh potřebuje? Bůh si stačí sám. Bůh sice má svůj plán, ale bez kohokoliv z nás se v něm obejde. Nikoho z nás nutně nepotřebuje. Naopak mi nutně potřebujeme Boha.

Je to s námi jako s tím člověkem, který jde celý promrzlý daleko od domova. Taky neřeší, že někdo bydlí v činžáku, někdo ve vile. Chce prostě do tepla. Také mi bychom v tomto chladně nemilosrdném světě, v tom mrazivě hlubokém a mlčenlivém vesmíru bloudili bez útěchy. Ale Bůh nás skrze Krista pojal do mateřského tepla svého srdce. Víc není potřeba řešit.

Protože když se přijde na vinici, netřeba dlouho něco vysvětlovat. Tady máš nůž, tady motyku, okopávej a prořezávej. Také pro nás v tomto světě je právě jen těch deset přikázání, které jsme v uplynulých nedělích slyšeli. Jsi mladý, jsi starý, přišel jsi teď nebo jsi tu už léta, to je jedno. Zde jsou Boží přikázání, žij svůj život podle svého srdce a opravdu se neboj, že bys z toho vyšel bez námahy. Byl si najat, abys plnil Boží vůli, jak byla zjevena v Zákoně a završena ve smrti a vzkříšení Ježíše Krista. Co je v Písmu psáno, co církev zvěstuje, tomu se v životě nevyhneš, ať tě srdce nebo prostě okolnosti vedli kamkoliv. A´t si nikdo nemyslí, že jsou jeho životní rozhodnutí pro Boha kdovíjak důležitá. Pro Boha je důležitá věrnost; ať se člověku v tom labyrintu života namane cokoliv, prostě bez debat musí plnit, co je v Písmu psáno. A jen znovu pročtěte evangelia a uvidíte, že jsou to dost konkrétní věci a sami o sobě dost určují náš život. Pro naše bratry a sestry v jiných zemích znamená křesťanství často pracovní tábor nebo vězení. Pro nás to znamená být přímý, laskavý a velkorysý. A přitom je to stejné evangelium. A tak je různé dílo, ale stejná odměna: Právě ten jeden denár, nutný k denní obživě.

V tomto světě je ten denár tím vším, co už máme. Podívejte se na svůj život: I ti z nás, co trpí, mají stále dost věcí, za které mohou děkovat. Především máme v životě naději, to má málokdo, nadto své bratry a sestry, své blízké, a, vskutku, i ti nechudší z nás mají stále ještě slušný majetek. Někomu dal Bůh víc, někomu míň, ale to je jeho věc. Vskutku, není důvod závidět a závist je tak hloupá, že se o ní ani nedá pořádně mluvit.

Neboť v království toho, jenž přichází v oblacích, je ten denár také vším, co je potřeba k denní obživě. K denní obživě věčné blaženosti v náruči našeho Otce. Kdo vidí před sebou tento cíl, ten už jinam nehledí – ani sousedovi přes plot. Amen