V 28. DEN MESICE ZÁŘÍ
ZABITI SVATÉHO VÁCLAVA, KNÍŽETE ČESKÉHO.
PANE, POŽEHNEJ, OTČE!
Hle, nyní se naplnilo prorocké slovo, které řekl sám náš Pán Ježíš Kristus: „Bude zajisté v poslední dny, - a ty, jak se domníváme, jsou právě nyní -, povstane bratr proti bratru svému a syn proti otci svému, a nepřátelé budou člověku jeho domácí." Neboť lidé budou k sobě nelaskaví a odplatí jim Bůh podle skutků jejich.
1.
Byl jeden kníže v Cechách, jménem Vratislav, žena pak jeho se nazývala Drahomiř. I narodil se jim prvorozený syn, a pokřtili jej a dali mu jméno Václav.
Když povyrostl, bylo třeba mu postřihnouti vlasy. Otec jeho Vratislav
povolal k těmto postřižinám jednoho biskupa, jménem Notára, i s jeho duchovenstvem. I odzpívali proň mši v chrámě svaté Marie, potom biskup zal hocha a postavil jej na stupeň stranou před oltářem a požehnal jej řka: „Pane Ježíši Kriste, požehnej tohoto hocha, jako jsi požehnal všechny své spravedlivé." A tak s požehnáním byl postřižen. Proto myslíme, že požehnáním tohoto biskupa a jeho zbožnými modlitbami počal hoch růsti, jsa chráněn milostí boží.
Jeho bába Ludmila dala jej vyučiti knihám slovanským podle návodu kněze, a osvojil si dobře jejich smysl. Vratislav pak jej odeslal do Budce; tam počal se hoch učiti knihám latinským a naučil se jim dobře.
2.
V té době zemřel otec jeho Vratislav a Ceši dosadili na dědičný stolec jeho syna, knížete Václava. Boleslav, bratr jeho, vyrůstal pod ním. Neboť byli oba ještě malí. Ale matka jejich Drahorniř upevnila zemi a spravovala lid, dokud nedospěl Václav. A když dospěl, počal sám svůj lid spravovati. Měl čtyři sestry; i provdali je do různých knížetství a vybavili je.
Milostí boží kníže Václav vskutku nejen dobře se naučil knihám, nýbrž i ve víre byl dokonalý. Všem nuzným prokazoval dobrodiní: nahé odíval, lačné krmil, pocestné přijímal podle slov evangelia, vdovám nedával ukřivdit, všechny lidi, chudé i bohaté miloval, přisluhoval služebníkům božím, kostely zdobil zlatem. Ježto věřil v Boha celým srdcem, konal v svém životě všechny dobré skutky, jaké jen mohl.
3.
I zpychli muži čeští, neboť kníže jejich byl ještě mlád, a ďábel vnukl jim do srdce, jako dříve do srdce Jidáše, zrádce Páně, aby povstali proti pánu svému Václavovi, jako 2idé proti Kristu. Neboť psáno jest, že každý, kdo povstává proti pánu svému, podoben jest Jidáši.
Ti tedy namluvili Boleslavovi řkouce: „Bratr Václav tě chce zabiti a dohodl se o tom se svou matkou a se svými muži." Ti zlí psi byli dříve Václava navedli, aby vyhnal matku svou bez příčiny. Ale Václav věda, co je to bázeň boží, ulekl se slova řkoucího: „Cti otce svého i matku svou," a „Milovati budeš bhzního svého jako sebe samého." Aby splnil všelikou spravedlnost boží, přivedl matku svou nazpět a velmi se kál a s pláčem pravil: „Pane Bože, nepokládej mi to za hřích." A připomínaje si slovo
proroka Davida řekl: „Hříchů mladosti mé a nevědomostí mých nevzpomínej, pane."
Kál se tedy a ctil svou matku, ona pak se radovala z jeho víry a z dobroty, kterou konal. Neboť nejen chudým a ubohým a pocestným a mnohým jiným prokazoval dobrodiní, jakož jsme shora řekli, nýbrž vykupoval také ty, kteří byli prodáni do otroctví.
Zbudoval kostely na všech hradech velmi dobře a při nich zřídil velkolepě služebníky boží z mnohých národů, kteří konali bohoslužby ve dne i v noci, podle ustanovení božího a jeho služebníka Václava. Jak mu byl Bůh vložil do srdce, vystavěl též chrám svatého Víta.
4.
Boleslavovi však, bratru jeho, který byl proti němu naveden, zasel ďábel zlobu do srdce, aby jej zabil, a tak aby nebyla spasena duše jeho na věky. Když se přiblížil den svatého Jimrama, jemuž byl svatý Václav zbožně oddán, a veselil se v ten den, ti zlí psi pozvali Boleslava a konali s ním ďábelskou poradu o bratru jeho Václavovi jako kdysi Židé o Pánu našem, Ježíši Kristu.
Kdykoli se někde slavilo svěcení chrámu, Václav jezdíval do všech hradů. Vešel i do hradu Boleslavova v neděli na svátek Kozmy a Damiana. Když vyslechl mši, chystal se, že se vrátí domů do Prahy. Ale Boleslav jej zadržel s podlým úmyslem a řekl mu: „Proč odcházíš, bratře ? Vždyť mám zdravý nápoj!" On tedy neodřekl bratru, ale vsedl na kůň a počal rytířskou hru s družinou svou na hradě Boleslavově.
A tu se domníváme, že mu pověděli řkouce: „Bratr Boleslav tě chce zabiti." On však tomu neuvěřil a poručil to Bohu.
Když nastala noc, shromáždili se ti zlí psi na dvorci jednoho vraha Hně-vsy, zavolali Boleslava a potvrdili s ním onu ďábelskou poradu o bratru jeho. Neboť jako kdysi Židé se shromáždili, kujíce proti Kristu pikle, tak se tito zlí psi sešli a radili, jak by svého pána, knížete Václava, zavraždili. A řekli: „Až půjde na jitřní, tehdy si naň počínáme."
5.
Když nastalo ráno, zvonili na jitřní. Václav pak uslyšev zvon, řekl: „Díky tobě, Pane, že ses mi dal dočkati tohoto jitra." I vstal a šel na jitřní. Hned v bráně dostihl jej Boleslav. Václav se ohlédl k němu a řekl: „Bratře,
;eras nám byl dobrým služebníkem." Boleslav, jemuž se ďábel naklonil k uchu a zkazil srdce jeho, tasil meč a odpovídaje mu řekl: „Nyní ti chci lepším býti." A když to řekl, udeřil jej mečem po hlavě.
Václav se obrátil k němu a řekl: „Co ti to napadlo, bratře ?" A uchopiv jej, srazil ho k zemi. Tu přispěchal jakýsi Tuža a ťal Václava do ruky. Ten poraněn na ruce, pustil bratra a běžel do chrámu. Dva zločinci, řečení Tira a Cesta, dobili jej však v bráně chrámové. Hněvsa pak přiskočil a probodl mu bok mečem.
Václav ihned vypustil duši svou řka: „V ruce tvé, Pane, poroučím ducha svého."
Zabili pak v tom hradě i jakéhos Mstinu, urozeného muže Václavova. Ostatní hnali do Prahy, některé povraždili, a jiní se rozprchli po zemi. I nemluvňátka k vůli němu povraždili, ženy mnohé provdali za jiné muže, služebníky boží vyhnali a všecku ďábelskost napáchali.
Tira pak řekl Boleslavovi: „Pojďme a zabijme i vaši paní matku, tak najednou oželíš bratra i matku." Boleslav však řekl: „Není, kam by se poděla, dokud nebudeme hotovi s jinými." A opustili Václava rozsekaného a nepohřbeného.
6.
Kněz jeden Krastěj vzal a položil jej před chrámem a přikryl jej plachtou. Když uslyšela matka, že její syn byl zavražděn, přišla a hledala jej. A spatřivši jej padla na jeho srdce, plačíc, a posbírala všechny údy jeho těla, ale neodvážila se je odnésti k sobě domů, nýbrž umyla je a oblékla v příbytku knězově, a pak je zanesla a položila v chrámě. Poněvadž se bála, že bude zavražděna, utekla do Charvát. Boleslav už jí tu nezastihl. i povolal jednoho kněze, jménem Pavla, aby vykonal modlitbu nad tělem Václavovým.
Pobibili pak ctné tělo Václava, dobréhoFa spravedlivého ctitele božího a milovníka Kristova, duše pak jeho odešla k Bohu, jemuž sloužil s nábožností a bázní.
Krev jeho po tři dny nechtěla vsáknout do země. Třetí pak den, jak všichni viděli, krev jeho se ztratila a vzešla v chrámě nad ním, takže se všichni divili.
A doufáme v Boha, že se na přímluvy zbožného a dobrého muže Václava ukáže ještě větší zázrak. Neboť opravdu jeho utrpení se vyrovnalo utrpení Kristovu a svatých mučedníků. Vždyť konali poradu o něm j ako Židé o Kristu, rozsekali jej stejně jako Petra a nemluvňátka k vůli němu povraždili jako i k vůli Kristu.
Byl pak zabit kníže Václav 28. dne měsíce září.
Bůh uděl pokoj duši jeho na místě věčného pokoje se všemi spravedlivými i s těmi, kteří k vůli němu byli pobiti, ač byli nevinni.
7.
Bůh však nenechal svých vyvolených na potupu nevěřících, nýbrž shlédnuv na ně svým milosrdenstvím, obrátil kamenná srdce jejich na pokání a doznání hříchů. Také Boleslav, rozpomenuv se, jak veliký hřích spáchal, modlil se k Bohu a všem svatým jeho, a přenesl tělo bratra svého, spravedlivého muže Václava, do Prahy, řka: „Zhřešil jsem a hříchu svého jsem si vědom."
Uložili jej v kostele svatého Víta, po pravé straně oltáře dvanácti apoštolů, kde sám řekl, že postaví chrám. Přeneseno pak bylo tělo knížete Václava, milovníka Kristova, 4. den měsíce března.
V lůně Abrahamově, Isakově a Jakobově ať umístí Bůh jeho duši, kde všichni spravedliví odpočívají, očekávajíce vzkříšení svých těl v Kristu Ježíši, Pánu našem, jemuž sláva na věky. Amen.