MĚSÍCE ČERVNA 15. DEN
UMUČENI BLAŽENÝCH MUČEDNÍKU VÍTA, MODESTA A KRESCENCIE
PANE, POŽEHNEJ, OTCE!
1.
Z/a časů bezbožných císařů Diokleciána a Maximiana, v zemi sicilské blažený Vít konal mnohé divy v dětství svém. Bál se Boha nebes i země, ve dne v noci vzýval Pána a obracel duše nevěřících, věnuje se péči o chudé a vdovy. Hoch ten byl z dobrého a velmi bohatého rodu. Modlitbu konával oblečen v žíněné roucho a prosíval Krista řka: „Učiň milosrdenství se služebníkem svým a nezavrhuj mne od přikázání svých ani nevylučuj ze shromáždění spravedlivých."
Byl pak jeho otec pohan a nestoudník, jenž se nevzdaloval služby modlám. Tu zazněl hlas s nebe řkoucí: „Víte, vyslyšena jest modlitba tvá. Hle, učiním s tebou, jak sis žádal." Otec jeho Hylas jej učil tak, aby jej přivedl k sloužení modlám. Blažený Vít mu odpověděl: „Já neznám jiného Boha kromě jediného, který jest od věku, jehož duch se vznášel nad vodami, který oddělil světlo ode tmy, a nazval světlo, a stalo se světlo, a nazval tmu, a stala se tma. Tomu já sloužím a jemu samému, králi andělů, který stvořil nebe i zemi i moře i vše, co na nich jest, se klaním. Toho vyznávám po všechny dny života svého." Uslyšev to otec jeho, kázal hocha metlami zmrskati, řka jemu: „Kdo tě naučil, abys toho vyznával? Nevíš, že bude veta po tobě, uslyší-h to knížata?" Blažený Vít však řekl: „Tomu, cos mě slyšel mluvit, naučil mě Kristus, jehož jsem já služebníkem."
Tu si otec zavolal Modesta, pěstouna jeho, a řekl mu: „Hleď, ať již nikdy takových slov nemluví." Svatý Vít odpovídaje mu řekl: „Hle, sladká jsou mi slova tato podle proroka řkoucího: Blahý je mi zákon rtů tvých nad tisíce zlata a stříbra, ruce tvé mě učinily a vytvořily, dej mi rozum a naučím se
oo
jSĚsmoBcrr. ——." Tu se ukázal dítěti anděl Páně a řekl: „Jsem ti dán za —iž:: ibych tě chránil do konce života tvého, a všechno, začkoli poprosíš, : :,: uděleno." Zplakal otec nad synem svým, neboť byl jeho jedináč-a laskavými siovy ho přemlouval, aby jej přivedl k sloužení ďáblu. Svatý Vít mu pravil: „Kterým bohům kážeš mi sloužiti?" Otec jeho Hylas mu odpověděl: „Což neznáš skutečných bohů, Junony, Jupitera, Herkula a Minervy, jimž se koří knížata?" Odpověděl jemu svatý Vít: „Ty je nazýváš bohy, ale jsou to modly rukama zhotovené. Ústa mají a nemluví, oči mají a nevidí. Ale já znám jediného skutečného Otce i Syna i svatého Ducha, a vyznávám jediného Syna Božího, který byl mučen za naše hříchy, jehož krví jsme my byli vykoupeni. Toho ty, otče, neznáš. Kdybys ho však chtěl poslouchati, poznal bys, že Kristus je Syn Boží, Beránek, který snímá hříchy světa." Odpovídaje otec jeho řekl: „Já vím, že Kristus, o němž ty mluvíš, je syn člověka, na kříž přibitý, a od Piláta biči zmrskaný a vydaný na ukřižování. A toho ty vyznáváš, synu." Rekl jemu svatý Vít: „Jeho ukřižování bylo vykoupením našich hříchů. Od něho nikdo mě nemůže odloučiti." Neboť mnozí posedlí vyznávali blaženého Víta a mnohé slepce osvítil a nemocné uzdravil.
2.
Když to uslyšel král Valerián, zavolal si otce jeho a řekl mu: „Slyším, že tvůj syn je vyznavačem Krista ukřižovaného od Židů, a že našimi bohy pohrdá. Poruč jej tedy přivésti." A když hoch byl přiveden, zasedl král na soud a tázal se ho řka: „Proč neobětuješ bohům, jimž se koří knížata? Oni rozkázali, aby každý, o kom se nalezne, že uctívá tohoto Krista, byl strašnými mukami zabit." Blažený Vít, jsa pln Ducha svatého a nic se netřesa ani neboje, učinil znamení Krista, Syna Božího, otevřel ústa svá a řekl: „Já nijak se nekořím prázdnému kameni, ale mám Boha živého, jemuž duše má bude sloužiti." Uslyšev pak to otec jeho, zvolal hlasem velikým, pobízeje své příbuzné a řka: „Plačte se mnou, neboť vidím hynout jednorozeného svého syna." Svatý Vít řekl: „Nezahynu, jestliže mohu vejiti do shromáždění spravedlivých." Valerián řekl: „Poněvadž jsi zrozen z dobrého rodu a že přátelství s tvým otcem mě zdržuje, tedy tě rozkáži nyní jen zbiti holemi. Pokoř se a obětuj bohům." Svatý Vít odvětil: „Již jednou jsem ti řekl, králi, Kristu, Synu Božímu, se klaním."
Rozhněvav se král, poručil hocha biči zmrskati. Když vztáhl ruku na hocha, ihned mu ruka uschla. Vzkřikl král a pravil: „Ruku jsem pozbyl,
bolestí se trápím." Tehdy zavolal otce jeho Hylase a řekl mu: „Ty nemáš syna, neboť vidím, že je to čaroděj." Odpověděl svatý Vít řka: „Čaroděj-stvím mým je Kristus, který mě učí po všechny dny přikázáním svým, jehož naukou a dílem jsem naplněn, který mrtvé křísí a nohama po moři chodí, který přikázal moři a utišilo se od hněvu svého. Toho já jsem služebníkem. Mohou-li to bohové tvoji, ať ti tedy uzdraví tvou ruku." Valerián řekl: „Učiň to ty." Rekl svatý Vít: „Ve jménu Ježíše Krista to učiním." A ihned uzdravil ruku tomuto člověku.
3.
Tu král svěřil jej otci jeho řka: „Jdi a naprav syna svého, aby se pokořil bohům a obětoval a nezahynul." Otec si ho vzal a uvedl jej do svého domu a velikým bohatstvím a úlisnými slovy naň působil, s cymbaly a houslemi, aby jej obměkčil. A vystrojiv otrokyně své, kázal jim tančiti před ním. On však očima zíral na nebe, říkaje: „Srdce zkroušené a ponížené Bůh nezavrhne". I kázal ložnici jeho vyzdobiti podivuhodnými drahokamy. A když vešel do ložnice, poručil otec jeho, aby ji uzavřeli. Tu blažený Vít, vrhaje se na kolena, prosil Boha, řka: „Bože Abrahamův, Bože Isakův, Bože Jakobův, smiluj se nade mnou a upevni mě silou svou, aby bezbožná saň ne-přemohla mne, služebníka tvého, ani aby neřekli národové: kde je Bůh jeho ?" I rozzářila se ložnice jeho jakoby dvanácti hořícími lampami a vznikla vůně jako z mnohých kadidel plných líbezného pachu. I řekl otec jeho a všechna čeleď: „Takové vůně nikdy nepamatujeme, co jsme živi." Rekl pak otec jeho: „Bozi vešli do domu", a zasmál se a okénkem nahlížel do ložnice, jak zářila. Otevřely se oči jeho a viděl sedm andělů stojících okolo dítěte, křídla měli jakoby orlí. A otec ihned oslepl ze strachu před nimi.
Tehdy blažený Vít konal modlitbu za svého otce řka: „Bože Eliášův, Kriste Syne Boží, který jsi se narodil z Ducha svatého, neodlučuj mne od otce mého, ale rozkaž, ať jest přijat do tvého svatého paláce." A ten pln bolesti křičel řka: „Běda mi, neboť jsem ztratil světlo očí svých." Strhl se křik otroků a otrokyň, oplakávajících pána svého a pobouřilo se celé město. I řekl Valerián: „Proč vznikl u vás tento nepokoj ?" A doptávaje se uzřel toho člověka slepého, a povolav jej otázal se: „Jak se ti to stalo ?" Odpověděl jemu Hylas: „Seděl jsem v ložnici svého syna a žasl jsem, když jsem viděl okolo něho bohy ohnivé, jejichž oči byly jako jiskry, a jasu jejich nemohl jsem snésti." Rekl Valerián: „Jistotně byli to bohové." Hylas rozkázal služebníkům svým, aby jej vedli do chrámu Jupiterova. Sliboval mu žertvy a řekl
jemu: „Bože Jupitere, uzdravíš-li mne, obětuji ti býka se zlatými rohy a panny čisté." Zaspali však bozi jeho, nijaké pomoci mu neposkytli. On pak bolestí křičel.
Zatím blažený Vít ustavičně poklekaje prosil Pána řka: „Ty, který jsi Tobiáši vrátil zrak a Joba uzdravil z ran, učiň milosrdenství též s otcem mým." i přivedli k němu slepého a padl k nohám syna svého a řekl mu: „Synu, uzdrav mě." Odpověděl mu svatý Vít: „Chceš býti zdráv?" Odpověděl otec jeho: „Chci." Rekl jemu svatý Vít: „Odřekneš se ďábelské hry a skutků jejich?" Hylas řekl: „Odřeknu." Rekl jemu svatý Vít: „Odřekneš se Jupitera a Artemidy a Herkula a Junony a Minervy ?" Rekl Hylas: „Kterak se jich mohu odříci ?" Rekl jemu svatý Vít: „Jestliže se jich nyní odřekneš, prohlédneš." Hylas řekl: „Odřeknu." Rekl svatý Vít: „Vím, žes zatvrdil srdce své. Avšak pro lid okolo stojící učiním s tebou milosrdenství." i vložil ruce na oči jeho. A ihned spadly šupiny s očí jeho a byl uzdraven. Dívaje se viděl a zvolal hlasem velikým řka: „Poděkuji bohům svým, kteří mě uzdravili." Svatý Vít uslyšev to, smál se mu řka: „Kristus tě uzdravil a ne bozi tvoji." On pak hledal, jakými mukami by zabil syna svého.
4.
Zjevil se anděl Páně Modestovi a řekl: „Vezmi dítě a jdi k moři a nalezneš lodici, a převezu vás do jiné země, kam ti povím." Pravil svatý Modest, pěstoun jeho: „Cesty neznám." Rekl anděl Páně: „Já vás budu provázeti." Svatému Vítu bylo tehdy sedm let. Vyšli ven a anděl Páně je doprovodil k moři. I nalezli lodici, kterou jim připravil Kristus. Zkoušeje hocha řekl pán té lodice: „Do které země se ubíráte?" Rekl svatý Vít: „Kam nás Kristus Bůh vede." Rekl jemu: „Kde máš poplatek?" Odpověděv svatý Vít řekl: „Kristus, jehož já jsem služebníkem, dá ti převozné." i vstoupili do lodice a spatřili, že jsou na místě, které se nazývá Alektorium. A ihned ten, který je z lodice vysadil, zmizel. I octli se poblíž řeky, která se nazývala Silar. Svatý Vít odpočívaje pod stromem činil mnohé divy. Orel pak jeden v noci přinášel jim živobytí. Tehdy běsové vzkřikli pravíce: „Co je nám a tobě, Víte, že jsi nás přišel mučit před časem? Vždyť tak velikých muk nikdy jsme necítili. Kruté jsou muky tvé, blažený Víte." Lidé pak mnozí přicházeli k nim. Neboť mnohé obrátil křtem, uče je přikázáním Kristovým řka: „Uvěřil jsem, proto jsem mluvil, já pak ponížen jsem velmi." A v jiném žalmu řekl: „Jako jelen dychtí po pramenech vod, tak dychtí duše má po tobě, Bože."
Zatím syn císaře Diokleciána byl trápen od nečistého ducha. I řekl démon: „Nepřijde-li sem Vít Lukánský, nevyjdu." Císař Dioklecián řekl: „Kde můžeme takového člověka nalézti?" I odpověděl démon: „V zemi tanagriťánské, tam jej nalezneš." Tehdy přikázal Dioklecián ozbrojeným sluhům, aby šli a přivedli svatého Víta. Sluhové jdouce nalezli jej při řece a řekli jemu: „Nejsi-li ty Vít?" Odpověděl blažený Vít: „Vy jste řekli, já jsem." Pravili jemu sluhové: „Císař si tě žádá." Odpověděl blažený Vít a řekl: „Já jsem toliko ubohý člověk, k čemu mě potřebuje?" Řekli jemu sluhové: „Syn jeho je posedlý ďáblem." Odpověděl jim: „Vím, že mám přijíti do římské země." Pověděli to císaři Diokleciánovi. I kázal, aby jej přivedli, a zasedl ve shromáždění. Byl pak blažený Vít tělem ruměnný jakoby ohnivý a velmi krásný, oči jeho jako paprsky sluneční. Sláva samého Krista se na něm skvěla. Rekl jemu Dioklecián: „Ty jsi Vít?" Ale on mu neodpověděl. I otázal se Modesta, jeho pěstouna. Byl pak Modest starý a od rodu tichý a nechtěl odpovídati císaři, ježto císař starce uvedl ve zmatek. Rekl blažený Vít: „Proč se doptáváš, císaři, starce jako nějakého mladíka, je to člověk šedivý, ctíti by se jej slušelo." Dioklecián řekl: „Co se vztekáš na nás a hněváš?" Odpověděl Vít: „My nejsme hněviví, ale tiší jak holubice. Neboť učitel náš, který nás vyučil, jest dobrý."
Zlý duch vzkřikl: „O Víte, proč mě týráš před časem?" Rekl mu císař Dioklecián: „Můžeš-li uzdraviti mého syna ?" Odpověděl jemu Vít: „Ne já, nýbrž Kristus, syn Boží, jehož já jsem služebníkem." I přistoupil k jeho synovi, a položiv ruku na hlavu jeho řekl: „Nečistý duchu, vyjdi ze stvoření Božího." A ten ďábel ihned vyšel a zahubil mnohé. Císař Dioklecián ze-smutněl, užasl a bál se. I pravil: „Víte, poslouchej mě, co ti řeknu, a obětuj mým bohům, a dám ti polovici svého království. Dám ti též zlata a stříbra a drahocenných šatů." Svatý Vít odpovídaje řekl: „Tvého království a tvých šatů nepotřebuji, mám Boha, s nímž obcuji ustavičně, ten mě přioděje rouchem zářícím a nesmrtelným, takže mne tma nebude moci pojmouti." Dioklecián mu pravil: „Víte, potěš své srdce a obětuj mým bohům, sic všelikými mukami umřeš." Odpověděl svatý Vít: „Já chci dosíci té palmy, jakou Bůh přislíbil svým vyvoleným."
I řekl císař, aby jej odvedli do žaláře a vložili naň železná pouta těžká 140 měr, a svým prstenem jej zapečetil, aby mu žádný člověk nemohl dát vody. A když jej přivedli do žaláře, v té chvíli veliké světlo naplnilo žalář, takže strážcové se divili. Tu blažený Vít zvolal hlasem velikým řka: „Přispěj
var* ku pomoci, Pane, v naší bídě a vysvoboď nás z muk, jako jsi vysvobodil tři mládence židovské z pece ohnivé a Susannu od lživé pomluvy." Tu světlo I vše ozářilo žalář a stalo se zemětřesení veliké, neboť sám Pán sestoupil I služebníkům svým a řekl jim: „Vstaňte, hle, já jsem s vámi." Železné okovy pak se proměnily jakoby v popel a byl jeden hlas pějících andělů a řkoucích: „Blahoslavený Pán Bůh israelský, ježto navštívil a učinil vykoupení lidu svému, a vyzdvihl nám roh spasení v domě Davida služebníka svého." Když to uslyšeli strážcové, běželi do paláce, hlasem velikým řkouce: „Císaři, je veta po městu." Znepokojil se císař Dioklecián a odpověděl řka: „Co je a co to pravíte ?" Žalářní strážcové řekli: „Vít, kterého jsi nám ty poručil odvésti do žaláře, náhle byl v žaláři obklopen velikým světlem a libou vůní, a jest tam s ním muž, jehož pohledu nemůže snésti žádný z lidí."
6.
Tu rozkázal císař, aby připravili arénu, řka: „Vydám jejich život na pospas divé zvěři, ať vidím, zda je bude moci jejich Bůh vysvoboditi z mých rukou." A když je uvedli do arény, svatý Vít povzbuzoval svého pěstouna Modesta, aby se nebál a pravil mu: „Buď zmužilý, neboj se zbraní nepřítelových. Hle, nyní se přiblížila koruna naše." Bylo pak tu nesčíslné množství lidu, přihlížející tomuto divadlu, čtyři tisíce mužů a žen a nespočetné množství dětí. Tehdy řekl císař Dioklecián svatému Vítovi: „Víte, kde se vidíš?" On pak pozdvihnuv oči své patřil na nebe a nic neodpovídal. Opět řekl jemu: „Kde se vidíš?" Svatý Vít řekl: „Vidím, že jsem v aréně. Hodláš-li něco učiniti, učiň to rychle." Rekl císař Dioklecián: „Měj ohled na svůj život a obětuj velikým bohům." Svatý Vít však řekl: „Nikdy ať ti není dobře, ďáble, vlku a lupiči, mučiteli duší nevinných. Divím se, císaři, tvé drzosti, neboť řekne-li se psu: běž ven, tu se zastydí a jde, a ty se nestydíš ? Já však mám Krista, jemuž sloužím."
Tu se naplnil císař Dioklecián hněvem a kázal sluhům svým připraviti kotel a házeti dovnitř olovo a smůlu. I učinili sluhové, jak poručil císař. I řekl císař: „Zda je může Bůh vysvoboditi z mých rukou?" Svatý Vít učinil znamení Kristovo, než byl uvržen doprostřed kotlů. Vřel pak kotel jako moře. Anděl Páně však uhasil vření kotlů, a blažený Vít stoje uprostřed vzdával díky Bohu: „Ty, kterýs vysvobodil syny israelské ze země egyptské a z ruk otrockých skrze služebníky své Mojžíše a Arona, učinil jsi s námi milosrdenství pro jméno své." A ohlédnuv se řekl svatý Vít: „Co je, Dio-kleciáne, kde jsou hrozby tvé? Děkuji ti za to, že jsi nám připravil koupel,
ještěs nám měl přichystat i mýdlo." Všecek lid volal řka: „Nikdy jsme neviděli takového zázraku. Vpravdě, jak veliký jest jeho Bůh!" I vyšelzkotlu zdráv, nemaje ani jediné úhony na těle svém, tělo jeho se skvělo jako sníh, i řekl: „Styď se, císaři, s ďáblem, otcem svým."
Císař se rozlítil a kázal naň vypustiti velmi strašného lva, jehož útoku nemohl vzdorovati žádný člověk. Rekl mu císař: „Zda i tomu odolají tvé čáry?" Svatý Vít řekl: „Pošetilý blázne, Kristus i s anděly svými je se mnou. Ten mě vysvobodí z tvých rukou." A tu vypustili naň lva. Svatý Vít učinil kříž a překonal zuřivost lvovu. I běžel lev a padl k nohám jeho a svým jazykem stíral pot s jeho tváře. Odpovídaje svatý Vít řekl císaři: „Hle, císaři, tato šelma vzdává poctu Bohu, a ty nemůžeš jej poznati? Kdybys ho chtěl poznati a uvěřiti v Krista, byl bys spasen." Císař řekl: „Ty věř a rod tvůj." Svatý Vít se zasmál a řekl: „Dobře jsi mi řekl, císaři, neboť všechen rod můj touží po životě věčném a postaven jest do ráje." Mnozí z těch, kteří to viděli, okolo tisíce mužů, uvěřili v té chvíli. Rekl jemu císař: „Víte, co to jest, že i ohni i šelmám přikazuješ ?" Odpověděv svatý Vít řekl: „Tato šelma vzdává poctu Bohu, a nikoli mně, protože poznala tvůrce svého."
Tehdy nařídil císař sluhům svým, aby připravili železné skřipce a roz-piali na ně chrabré služebníky boží, blaženého Víta spolu se svatým Mo-destem a s Krescencií, chůvou jeho. Rekl svatý Vít císaři: „Nectný mu-čiteli, styď se a utiš, vždyť co je ti po ženě, a přece mučíš ji společně na soudě." Císař vzplanul hněvem a tak je kázal trýzniti, že všechny vnitřnosti jejich byly zpřetrhány. Tehdy svatý Vít, pozdvihnuv oči k nebi zvolal řka: „Pane Bože, vysvoboď nás!" A ihned se stalo zemětřesení veliké a blýskání a hromobití a zřítily se chrámy modlářské. A zemřela třetina z lidí. A císař prchal bije se dlaní do čela a pravě: „Běda mně, od takového maličkého hošíka byl jsem přemožen." Sestoupil pak anděl Páně a vysvobodil je se skřipce. A ihned se octli poblíž řeky, která se nazývala Silar, a spočinuli pod stromem. I vzýval blažený Vít Krista řka: „Pane Bože, Ježíši Kriste, Synu Boha živého, přijmi duše naše k sobě, a prosím tě, ať se na tomto místě čtyři dny po mém zrození pro nebe neobjeví moucha." I stal se hlas kněmu s nebes řkoucí: „Víte, bude ti dáno, zač jsi prosil." I zesnuli v pokoji. I ukázaly se duše jejich bílé jako holubice, ano sedmkrát bělejší než sníh, a sbor andělů zpívajících na nebi i na zemi. A orlové po tři dny ochraňovali těla jejich.
7 pak, žena jedna urozená, seděla v krytém kočárku, když se
: .*': r.ě splašili a pádili s ní, takže bylo nebezpečí, že bude stržena do ;: ■ Tu se jí zjevil svatý Vít, chodící po vodě. Když jej žena uzřela, zvolala řkouc: „ Jsi-li anděl boží, tedy mě vysvoboď." Svatý Vít řekl: „Já jsem Vít. Jestliže opatříš a pohrbíš naše těla, tu dá ti Bůh, co od něho žádáš, a přijmeš to." A když byla vysvobozena z dravého proudu řeky, sebrala svatá jejich těla a s vůněmi je zavinula a pohřbila na místě, kde zesnuli, jež sluje Marian. Umučeni pak byli blažení mučedníci Vít a Modest a Krescencie v 15. den měsíce června, za císařů Diokleciána a Antonia, když nám panoval na nebi a na zemi Pán Bůh a Spasitel náš Ježíš Kristus, jemuž trvá čest a sláva nyní i vždycky i na věky věků. Amen.