PAMET A ŽIVOT BLAŽENÉHO OTCE A UČITELE NAŠEHO,
METODĚJE, ARCIBISKUPA MORAVSKÉHO.
POŽEHNEJ OTČE!
1.
Bůh dobrotivý a všemohoucí stvořil z nicoty v bytí všecky věci, viditelné i neviditelné, a ozdobil je všelikou krásou, takže kdo o ní pomalu rozvažuje, může zčásti pochopiti a poznati toho, jenž stvořil takováto díla, podivuhodná i mnohá. Neboť z velikosti a dobroty děl usuzujeme rozumem na jejich původce. Toho opěvají andělé hlasem třikrát svatým, a my všichni právo věrní slavíme jej ve svaté Trojici, totiž v Otci i Synu i Duchu svatém, to jest ve třech hypostasích, které se mohou nazvati třemi osobami, v jednom však božství. Před jakoukoli zajisté hodinou a jakýmkoli časem a rokem, způsobem nedostupným rozumu a smyslu i bytostí netělesných, Otec sám zrodil Syna, jak dí Moudrost: „Před všemi pahorky rodí mne", a jak v Evangeliu řeklo přečistými ústy samo Slovo Boží, učiněné v poslední čas tělem pro naši spásu: „ Já v Otci a Otec ve mně". Z tohoto Otce vychází i svatý Duch, jak dí sám Syn božím hlasem: „Duch pravdy, jenž z Otce vychází."
Tento Bůh učinil všechno tvorstvo, jak praví David: „Slovem Hospodinovým utvrzena jsou nebesa a dechem úst jeho všecka síla jejich, on řekl, a stalo se, on přikázal, a zbudována jsou." Přede všemi věcmi stvořil člověka, vzav prsť ze země a vdechnuv do ní oživujícím dechnutím duši, dal jemu schopnost myšlení i svobodnou vůli. A uvedl jej do ráje a na zkoušku mu ustanovil přikázání: zachová-li je, aby zůstal nesmrtelným, pakliže je však přestoupí, aby smrtí zemřel, ze své vůle, nikoli z rozkazu božího. Tu ďábel, spatřiv člověka takto poctěného a uvedeného na místo, s něhož sám svou pýchou byl spadl, způsobil, že přestoupil zákaz. I vyhnal Bůh člověka z ráje a odsoudil jej k smrti. Od té chvíle jal se zlý duch mnohými uskoky ponoukat! a sváděti lidské pokolení.
Avšak Bůh, z velikého milosrdenství a lásky, neopustil Udí dokonce, nýbrž na každý rok a čas vyvolil muže a zjevil lidem jich skutky a ctnosti, aby se jejich příkladem všichni povzbuzovali k dobrému. Takovým mužem byl Enos, který první s důvěrou vzýval jméno Hospodinovo. Potom Enoch, zalíbiv se Bohu, byl přenesen do ráje. Noe shledán byl spravedlivým v pokolení svém a vyvázl z potopy v arše, aby se země opět naplnila a ozdobila tvorstvem božím. Po rozdělení národů, když všichni zbloudili, Abraham poznal Boha a nazván byl jeho přítelem a dostalo se mu zasUbení: „V semeni
tvém požehnáni budou všichni národové." Isak, jako předobraz Kristův, vyveden byl na horu, aby byl obětován. Jakob zničil modly tchánovy a spatřil žebř od země do nebes, a po něm anděly boží vystupující a sestupující, a žehnaje synům svým, prorokoval o Kristu. Josef živil lid v Egyptě, božím se býti ukázav. Joba Ausitského Učí Písmo spravedlivým, pravdomluvným, bezúhonným; když obstál ve zkoušce naň seslané, byl požehnán od Boha. Mojžíš s Aronem mezi knězi božími nazván byl Bohem faraónovým, stíhal Egypt ranami, boží lid vyvedl, ve dne oblakem světlým a v noci sloupem ohnivým, a moře prorazil, že přešli po suchu, Egypťany pak potopil, a v bezvodé pustině napojil lid vodou a nasytil andělským chlebem a ptáky. A po rozmluvě s Bohem tváří v tvář, pokud je možno člověku s Bohem mluviti, dal lidem zákon napsaný prstem božím. Josue, syn Nunův, poraziv v boji nepřátele, rozdělil zemi mezi lid boží. Taktéž soudcové dobyli mnohých vítězství. Samuel, jsa milován Bohem, pomazal a ustanovil krále slovem Páně. David pásl lid v tichosti a naučil jej písním božím. Šalomoun, nadaný moudrostí od Boha nad všechny lidi, sepsal mnoho dobrých naučení s příslovími, ač sám jich neplnil. Eliáš hladem usvědčil lidskou zlobu, vzkřísil mrtvého hocha, svedl oheň s nebe, mnohé při tom popáliv, sežehl tímto zázračným ohněm žertvy, mrzké pak kněze pobil, a vystoupil do nebe na ohnivém voze a koních, dav svému učedníku dvojího svého ducha. Eliseus přijav plášť jeho, vykonal dvojnásob divů. Ostatní proroci, každý v svůj čas, prorokovali o podivuhodných věcech, jež se měly stati.
Po nich veliký Jan, prostředník mezi Starým zákonem a Novým, stal se Křtitelem Kristovým a svědkem i kazatelem pro živé i mrtvé. Svatí apoštolé Petr a Pavel s ostatními učedníky Kristovými, jako blesky prošedše celý svět, ozářili veškerou zemi. Po nich mučedníci svou krví smyli poskvrnu, nástupci pak svatých apoštolů, pokřtivše císaře, s mnohým úsilím a námahou vyhladili pohanství. Ctihodný Silvester se třemi sty osmnácti Otci, přibrav na pomoc velikého císaře Konstantina, shromáždil prvý sněm do Niceje, zvítězil nad Ariem a proklel jej i jeho blud, který pozdvihl proti svaté Trojici, podobně jako kdysi Abraham se třemi sty osmnácti junáky pobil krále a od Melchi-sedecha, krále salemského, přijal požehnání a chléb i víno. Bylť zajisté knězem Boha nejvyššího. Damas pak a Řehoř Bohoslov se sto padesáti Otci a s velikým císařem Theodosiem v Cařihradě potvrdili svaté Vyznání víry, to jest: Věřím v jediného Boha, a vyobcovavše Macedonia prokleli jej i s jeho rouhačstvím, jež mluvil proti Duchu svatému. Celestin a Cyril se dvěma sty Otci a s jiným císařem v Efesu potřeli Nestoria i se vším bludem, který hlásal proti Kristu. Lev a Anatol s pravověrným císařem Marci-
anem a s šesti sty třiceti Otci v Chalcedone prokleli bláznovství a poblouzení Eutychovo. Vigil s bohumilým Justinianem a sto šedesáti pěti Otci uspořádali pátý sněm, a [kde se byla nějaká bludná nauka ukryla,] vyšetřivše -ji prokleli. Papež Agatho s dvěma sty sedmdesáti Otci a ctihodným císařem Konstantinem na šestém sněmu vyobcovali a prokleli mnohé strůjce nepokojů se všemi účastníky bludařských sněmů, totiž Theodora Faran-ského, Sergia a Pyrrha, Cyra Alexandrijského, Honoria Římského, Maka-ria Antiošského a ostatní jejich pomocníky a upevnili křesťanskou víru, postavivše ji na pravdě.
2.
Po těchto všech milosrdný Bůh, který chce, aby každý člověk byl spasen a dospěl ku poznání pravdy, za našich let pro náš národ, o nějž se nikdo nikdy nestaral, povznesl na vysoký stupeň našeho učitele, blaženého Metoděje. Přirovnáme-li všechny jeho ctnosti a veliké činy k těmto světcům jednomu po druhém, nebudeme zahanbeni. Neboť jedněm byl roven, než jiní byl o málo menší, opět než jiní větší, výmluvné překonal pracovitostí a činné výmluvností. Jelikož se všem připodobnil, obraz všech na sobě jevil, bázeň boží, zachovávání příkazů, ustavičné modlitby a posvátné úkony s tělesnou čistotou, řeč mocnou a líbeznou, mocnou na protivníky a líbeznou na ty, kdo přijímali napomenutí, hněv, tichost, milosrdenství, lásku, strádání a trpělivost, stávaje se všechněm vším, aby všechny získal.
Bylť z rodu po otci a matce nikoli nepatrného, nýbrž velmi dobrého a vznešeného, známého především Bohu a císaři a veškerému soluňskému kraji, jak to bylo viděti i na jeho zevní podobě. Proto si ho též oblíbili právníci hned od dětství a vyslovovali se o něm s pochvalou, až i císař dověděv se o jeho bystrosti svěřil mu správu slovanského knížectví, já bych řekl, jako by byl předvídal, že jej bude chtít poslat Slovanům za učitele a prvního arcibiskupa, aby se obeznámil se všemi slovanskými obyčeji a pomalu jim navykl.
3.
Když působil takto jako kníže po mnoho let a byl svědkem mnoha nezřízených zmatků v tomto žití, zaměnil zálibu v pozemské temnotě za myšlenky nebeské, neboť nechtěl drahocené duše znepokoj o vati věcmi, které netrvají na věky. Jakmile našel příhodnou chvíli, zbavil se vladaření a odešel na Olymp, kde žijí svatí Otcové, byl postřižen, oblékl černý šat a s pokorou se podrobil poslušnosti, plně všecek mnišský řád a obíraje se knihami.
Když se naskytla taková příležitost, poslal císař jeho bratra filosofa k Cha-zarům, a ten si vzal Metoděje s sebou na pomoc. Byliť tam Židé velmi ostouzející křesťanskou víru. Tu on řekl: „Jsem hotov za křesťanskou víru zemříti," a nezpěčoval se, nýbrž šel a sloužil svému mladšímu bratru jako otrok, poslouchaje ho. On modlitbou, filosof pak řečí je přemohl, a zahanbili je. Císař a patriarcha, vidouce jeho dobrý prospěch na cestě boží, doléhali naň, aby se dal vysvětiti na arcibiskupa na čelné místo, kde takového muže je potřebí, a když nes volil, přinutili a ustanovili jej opatem v klášteře zvaném Polychron, který mívá příjmů čtyřiadvacet měr zlata, a otců v něm bývá víc než sedmdesát.
5.
Stalo se v ty dny, že Rostislav, kníže slovanské, se Svatoplukem vypravili poselství z Moravy k císaři Michalu, pravíce toto: „Jsme Bohu díky zdrávi. Přišlo k nám mnoho učitelů křesťanských z Vlach, z Řecka a z Němec, rozličně nás učíce. My Slované však jsme lid prostý a nemáme, kdo by nás vyučil pravdě a rozumně nám ji vyložil. Nuž tedy, pane, pošli takového muže, který nás uvede ve všelikou spravedlnost."
Tehdy císař Michal řekl filosofu Konstantinovi: „Slyšíš, filosofe, co praví? Jiný toho nesvede, leda ty. Hle, tu máš hojné dary, vezmi si svého bratra opata Metoděje, a běž. Neb vy jste Soluňané a Soluňané všichni hovoří čistě slovansky." I neodvážili se odpírati ni Bohu ni císaři, podle slov svatého apoštola Petra, jenž dí: „Boha se bojte, císaře ctěte," ale vyslechnuvše tu velikou věc, jali se modliti i s jinými, kteří byli s nimi téhož ducha. A tehdy zjevil Bůh filosofovi slovanské písmo, a on ihned sestrojiv písmena a pořídiv překlad, vydal se na cestu na Moravu, vzav s sebou Metoděje. Ten opět s pokorou se mu podroboval a jemu sloužil a s ním učil. A když uplynula tři léta, vrátili se z Moravy, vyučivše žáky.
6.
Papež Mikuláš, dověděv se o takovýchto mužích, poslal pro ně, přeje si je spatřiti jako anděly Boží. [Papež Hadrián] posvětil učení jejich, položiv slovanské evangelium na oltář svatého Petra apoštola, blaženého Metoděje pak vysvětil na kněžství. Bylo tu mnoho všelijakých Udí, kteří haněli slovanské knihy pravíce, že se nesluší, aby některý jiný národ měl své písmo,
kromě Hebreů, Reků a Latiníků, podle nápisu, který Pilát dal napsati na kříži Páně; ty nazval papež pilátníky a trojjazyčníky a proklel je, poničiv jednomu biskupoyi, jenž byl stižen týmž neduhem, aby vysvětil ze slovanských učeníků tři kněze a dva lektory.
7.
Po mnohých dnech filosof odcházeje na pravdu boží, řekl Metoději, bratru svému: „Hle, bratře, my dva jsme byli souspřeží, jedinou brázdu táhnouce a já padám na líše, skončiv svůj den, ty pak miluješ velmi horu [Olymp]. Ale k vůli hoře neopouštěj svého učení, neboť jím můžeš býti spíše spasen."
8.
Kocel pak vypravil poselství k papeži prose, aby k němu propustil Metoděje, blaženého učitele našeho. A papež odpověděl: „Nejen tobě samému, nýbrž všem těm krajům slovanským posílám jej za učitele od Boha a od svatého apoštola Petra, prvého náměstka a kHčníka království nebeského."
I poslal Metoděje, napsav tento list: „Hadrian, biskup a sluha boží, Rostislavu, Svatopluku a Kocelovi. Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj, v lidech dobrá vůle. Doslechli jsme o vašich duchovních snahách, a přáli jsme si jich s touhou a modlitbou pro vaši spásu, - kterak Bůh ponukl vaše srdce, abyste ho hledali, a ukázal vám, že třeba Bohu sloužiti netoliko vírou, nýbrž i dobrými skutky. Víra zajisté bez skutků je mrtva a hynou ti, kdož myslí, že znají Boha, avšak skutky ho zapírají. Neboť jste prosili o učitele nejen u tohoto velekněžského stolce, nýbrž i u zbožného císaře Michala. I poslal vám blaženého filosofa Konstantina i s bratrem, zatím co my jsme včas nedospěli. Oni pak dověděvše se, že váš kraj náleží Apoštolské Stolici, nic neučinili proti církevnímu zákonu, nýbrž přišli k nám, přinášejíce ostatky sv. Klimenta. Tu my, trojnásob potěšeni, rozhodli jsme se Metoděje, našeho syna, muže dokonalého rozumem a právo věrného, přezkoušeti, vysvětiti jej i s učedníky a poslati do vašich krajin, aby vás učil, jak jste žádali, tlumoče písmo svaté do vašeho jazyka, podle veškerého církevního řádu úplně i se mší svatou, to je se službou a se křtem, jak začal filosof Konstantin s boží milostí a za přímluvy svatého Klimenta. Podobně i dovede-li kdo jiný důstojně a pravověrně tlumočiti, ať jest to svaté a požehnané Bohem i námi a celou katolickou i apoštolskou církví, abyste se snadno naučili přikázáním bo-
žím. Ten jediný obyče: však zachovejte, aby se při mši napřed čtlaepištola a evangelium římsky, porom slovansky, by se naplnilo slovo Písma: Chváliti budou Pána všechny národy, a jinde: Všichni budou hovořiti rozličnými jazyky o velikých skutcích božích, jak jim dá Duch svatý promlouvati. Jestliže však kdo z učitelů u vás shromážděných, kteří lichotí uším a odvracejí od pravdy k bludům, odváží se vás jinak sváděti, tupě knihy vašeho jazyka, ať jest vyloučen nejen od stolu Páně, nýbrž i z církve, dokud se nenapraví. Jsouť to vlci a ne ovce, jež sluší poznávati po ovoci jejich a chrániti se jich. Vy tedy, milené dítky, poslouchejte božské nauky a nezamítejte kázání církve, abyste byli shledáni pravými ctiteli Boha, Otce našeho nebeského, se všemi svatými. Amen."
I přijal jej Kocel s velikou úctou a vypravil jej znovu k papeži s dvaceti muži urozenými, aby mu jej posvětil na biskupství v Pannonii, na stolec svatého Andronika, apoštola, jednoho ze sedmdesáti; což se i stalo.
9.
Po tom starý nepřítel, závistník dobra a odpůrce pravdy, pozdvihl proti němu srdce nepřítele moravského krále se všemi biskupy, kteří pravili: „V naší oblasti učíš." On však odpověděl: „I já bych ji byl pominul, kdybych byl věděl, že je vaše, avšak ona patří svatému Petru. Opravdu, postupuj ete-H vy z řevnivosti a lakoty proti církevním zákonům na staré hranice a tím zabraňujete učení božímu, střežte se, abyste svůj mozek nerozlili, chtíce železnou horu kostěnou lebkou proraziti!" Odpověděli mu hněvivě řkouce: „Zlým to odpykáš!" On na to: „Mluvím pravdu před císaři a nestydím se, vy však si čiňte se mnou, co libo. Neboť nejsem lepší nežli ti, kdož mluvíce pravdu, v mnohých mukách i o život tento přišli." Když mnoho řečí jejich byl vyvrátil, aniž co zmohli proti němu, řekl král zachmuřeně: „Netrapte mého Metoděje, vždyť se již zpotil jako při peci." On řekl: „Ovšem, pane. Kdysi potkali lidé zpoceného filosofa a tázali se ho: Co se potíš ? On dí: S hrubou cháskou jsem se přel." O tomto výroku se pohádali a rozešli, jeho pak odeslali do cizí země a drželi ho ve vazbě půl třetího roku.
10.
Zpráva o tom pronikla k papeži, a když se to dověděl, dal je do klatby, aby žádný z biskupů králových nezpíval mše, to je služby, pokud by Metoděje věznili. Pročež jej propustili, řkouce Kocelovi: „Budeš-li jej míti
u sebe, tak snadno nám neunikneš." Zatím však oni neunikli soudu svatého Petra, neboť čtyři z těch biskupů zemřeli.
Stalo se tehdy, že Moravané, pozorujíce, jak cizí kněží, kteří u nich žili, jim nepřejí, nýbrž kují pikle proti nim, všechny je vyhnali; a k papeži poslali s prosbou: „Jelikož dříve naši otcové přijali křest od svatého Petra, tož i nám dej Metoděje za arcibiskupa a učitele." Ihned ho tedy tam papež odeslal. I přijal jej kníže Svatopluk se všemi Moravany a svěřil jeho péči všechny chrámy a kleriky na všech hradech.
Od toho dne počalo učení boží velmi vzrůstati a duchovních přibývati na všech hradech, a pohané jali se věřiti v pravého Boha, odříkajíce se svých bludů. I moravská říše počala tím více rozšiřovati všechna svá území a své nepřátele úspěšně porážeti, jak sami vždy o tom vypravují.
11.
Měl též dar prorocký, ježto mnohé jeho předpovědi se splnily. Uvedeme z nich jednu či dvě. Jeden velmi mocný kníže pohanský, sídlící na Visle, tupil křesťany a působil jim škody. Metoděj mu vzkázal: „Bude ti, synu, k dobru, dáš-li se pokřtíti dobrovolně v své zemi, abys nebyl pokřtěn v zajetí a proti své vůli v cizí zemi, a vzpomeneš si na mě." To se i stalo.
Jindy zase Svatopluk bojoval s pohany a nic nepořídil, nýbrž otálel, a tu Metoděj, když se přibližovala mše svatého Petra, to je služba, vzkázal mu řka: „Slíbíš-li mi, že ztrávíš den svatého Petra se svými vojíny u mne, důvěřuji v Boha, že ti je v brzku vydá." Což se i stalo.
Jiný jakýsi velký boháč a rádce knížecí oženil se se svou kmotrou a Metoděj, ač mnoho jim domlouval, je poučoval a těšil, nemohl jich roz-vésti. Neboť jiní, vydávajíce se za sluhy boží, potají je kazili, lichotíce jim pro jmění, až konečně je odloučili od církve. I řekl Metoděj: „Přijde čas, kdy pochlebníci oni nebudou vám moci přispěti, ale kdy budete vzpomínati na má slova, jenže již nebude možno nic dělati." Tu z nenadání Bůh je opustil a oba je stihla pohroma, a nenašlo se místo jejich, ale vichr je uchvátil jako prach a rozvál. A mnoho jiných případů těm podobných, které jasně vykládal v podobenstvích.
12.
Toho všeho nestrpěl starý nepřítel, závistník pokolení lidského, a pozdvihl některé proti němu, jako Dathana a Abirona proti Mojžíšovi, jedny zjevně a druhé potají, ty kteří stůní bludem iopatorským, a slabší odvracejí
k sobě s pravé cesty, říkajíce: „Nám dal papež moc, a jeho káže vyhnati ven i učení jeho." i shromáždili všecek lid moravský a nařídili v jejich přítomnosti přečisti list, aby sami slyšeli jeho vypuzení. Lidé pak, jak už bývá jejich zvykem, všichni se rmoutili a hořekovali, že ztrácejí takového pastýře a učitele, kromě slabých, jimiž lest zmítala, jako vítr listím.
Čtouce však list papežův našli tam psáno: „Bratr náš Metoděj je svatý a pravověrný a koná dílo apoštolské a v jeho rukou jsou od Boha a od apoštolského stolce všechny slovanské kraje, aby koho prokleje, proklát byl, a koho posvětí, posvěcen byl." i zastyděvše se, rozešli se jako mlha s hanbou.
13.
Ani zde se však nezastavila jejich zloba, nýbrž pomlouvali jej pravíce: „Císař se naň hněvá, a dopadne-li jej, nevyvážné živ." Ale milosrdný Bůh nechtě ani v tom pohaněti svého služebníka, vložil císaři do srdce, jakož vždy v boží ruce je srdce císařovo, že poslal Metodějovi list:
„Ctihodný Otče, velmi tě toužím spatřiti. Buď té lásky a vyprav se k nám, abychom tě uviděli, dokud jsi na tomto světě, a přijali tvé požehnání."
Metoděj tam ihned šel, a císař jej přijal s velikou poctou a radostí, a pochváliv jeho učení, podržel si z jeho učedníků kněze a jáhna s knihami. Vše učinil mu po vůli, co chtěl, a neoslyšel ho v ničem a oblíbiv si jej a hojně jej obdarovav, doprovodil jej opět slavně do jeho sídla. Podobně i patriarcha.
14.
Na všech svých cestách upadal do mnohých nebezpečenství od ďábla, v pustinách mezi zbojníky, a na moři do vln, na řekách do nenadálých nebezpečí smrti, takže se na něm splnila slova Apoštolova: „Nebezpečí od loupežníků, nebezpečí na řekách, nebezpečí od lživých bratří, v pracích a svízelech, v bdění mnohokrát, o hladu a žízni mnohokrát" - a v jiných strastech, které Apoštol připomíná.
15.
Potom však, když se oprostil od všeho shonu a péči svou uvrhl na Boha, posadiv napřed ze svých učedníků dva kněze, dovedné rychlopisce, přeložil v brzku všechny knihy Písma úplně, kromě Makkabejských, z řeckého jazyka na slovanský, v osmi měsících, počav měsícem březnem, do dvacátého šestého dne měsíce října. Po ukončení pak vzdal náležitý dík a slávu Bohu,
jenž dává takovou milost a zdar, a obětovav se svým duchovenstvem svatou a tajemnou obět, vykonal památku svatého Demetria. Neboť dříve s filosofem přeložil toliko evangelia s Apoštolem a vybranými službami církevními. Tehdy přeložil i nomokanon, to je pravidlo zákona, a knihy Otců.
16.
Když přišel do krajin dunajských uherský král, přál si jej viděti, a ačkoliv někteří říkali a myslili, že nevyvážné od něho bez muk, odebral se k němu. Ten však jej přijal, jak se sluší na biskupa, čestně a slavně s veselím, a po-rozprávěv s ním, jak takovým mužům slušelo rozprávěti, propustil jej objímaje a líbaje s velikými dary, řka jemu: „Pamatuj na mne vždy, ctihodný otče, v svých svatých modlitbách."
17.
Tak na všech stranách zutínav všechny viny, zacpal ústa mnohomluvných, běh života dokonal, víru si uchoval, čekaje koruny spravedlnosti. A poněvadž se tak zalíbil Bohu a byl jím milován, počal se přibližovati čas, aby přijal odpočinutí od strastí a mzdu za mnohé své námahy. I tázali se ho řkouce: „Koho uznáváš, otče a ctihodný učiteli, mezi svými učedníky za hodna, aby se stal tvým a tvého učení nástupcem?" Metoděj ukázal jim na jednoho ze svých spolehlivých učedníků, zvaného Gorazd, a pravil: „Tento je muž svobodný a z vaší země, dobře znalý v knihách latinských, pravověrný. Staň se tedy boží vůle a vaše láska, jakož i má!" Když se na Květnou neděli shromáždil všechen lid, vešel Metoděj do chrámu a jsa nemocen, kázal žehnati císaři a knížeti i duchovenstvu a lidu, a řekl: „Opatrujte mne, dítky, do třetího dne." Tak se i stalo. Když svítalo na třetí den, řekl naposled: „V ruce tvé, Pane,poroučím duši svou." Zesnul v rukách kněží v šestý den měsíce dubna v třetí indikci roku šest tisíc tři sta devadesát tři od stvoření světa [6. dubna 885]. Učedníci jeho jej uložili do rakve a učinili mu důstojné pocty; smuteční obřady vykonali latinsky, řecky a slovansky a pochovali jej v stoličním chrámu. I přiřazen byl k Otcům svým a patriarchům a prorokům a apoštolům, učitelům a mučedníkům. Lidí pak se sešel nesčíslný zástup; provázeli jej se svícemi, oplakávajíce dobrého učitele a pastýře, mužské pohlaví i ženské, malí i velcí, bohatí i chudí, svobodní i otroci, vdovy i sirotci, cizí i tuzemci, nemocní i zdraví, všichni toho, který býval všechněm vším, aby všechny získal.
Ty pak s výše, svatá a ctihodná hlavo, přímluvami svými shlédni na nás, kteří toužíme po tobě, a zbav učedníky své od všelikého nebezpečí, rozšiřuj učení a vyhlaď kacířstva, abychom žili zde důstojně podle svého povolání a potom stanuli s tebou, tvé stádo, po pravé straně Krista Boha našeho a přijali od něho život věčný. Jemu zajisté náleží sláva a čest na věky věkův. Amen.