beránekznak Loun

farní sbor Českobratrské církve evangelické v Lounech

Hlas mučedníků Ženevský žaltář Podporujeme Izrael! Náhradní rodiny Ústeckého kraje

Genesis 2

Gn 2, 8

A Hospodin Bůh vysadil zahradu v Edenu na východě Domovem člověka původně není celý svět, ale Bůh pro něj vysadil zahradu. Zahrada je velmi omezený výběr z přírody. Zejména těch stromů, které jsou pro člověka užitečné. Ve v 9. se dozvídáme o ovocném stromoví. Zahradou se v orientě myslí zahrada oplocená, obehnaná zdí.

Člověk není prostou součástí přírody. Lidé mají vě většině rádi už upravenou, kulturní krajinu. Pod dlouhá staletí lidé žijící jako zemědělci nenacházeli nijakou zálibu v horách. Tuším Petrarca popisuje, jak se mu lidé smáli, když vyšplhal na koec jen proto, aby se z něj podíval dolů. Do hor a divočiny se člověk vydává již s nějakou duchovní motivací, tuší, že svtupuje na cizí území. Konečně, v příběhu vydání Zákona nikdo krom Mojžíše nesmí vystoupit na horu Sinaj.

Mluvíme-li tedy o dobrém stvoření, z pouhého lidského pohledu se tím myslí ta část stvoření, která nám slouží. Písmo také ze všech stromů a rostlin jmenuje v podstatě jen ty „použitelné“ – fík, oliva, réva. A ještě cedr, protože je to dobré stavební dřevo. V divoké přírodě se odehrává z našeho pohledu velmi kruté drama. Např. některé druhy ptáků mohou být odpovídajícími druhy dravců během pouhého jednoho roku vyhubeny třeba z 90%. Dravci se následně přemnoží a v dalším roce umře většina hlady. Následně se pomalu obnoví populace lovných ptáků a tak dokola. To dává nějaký smysl z celkového pohledu „z nebes“, z lidského pohledu je to soti brutání. Poušť nebo prales, skutečná divočina, nepůsobí obvykle na lidi po delším pobytu dobře. Jen člověk, který je studuje jako celek, jako systém, kdo tedy k věci přistupuje duchovně, dovede je ocenit. Žít by tam ale většinou také nechtěl. Podobně svět hmyzu nebo baktérií je zajíavý pod mikroskopem, když studujeme jeho zákonnitosti. Sama o sobě nás většina hmyzu obtěžuje a mnoho baktérií nám dovede způsobit utrpení, ba smrt.

V rámci světa má člověk skutečně rád svůj malý svět, svou zahradu. Pokud tvrdí, že má rád divočinu, možná o ní nic neví, skutečnou divočinu nezažil. A nebo musel vynaložit značná duchovní úsilí, aby ji ocenil.

© Tomáš Pavelka 2006–2015