beránekznak Loun

farní sbor Českobratrské církve evangelické v Lounech

Hlas mučedníků Ženevský žaltář Podporujeme Izrael! Náhradní rodiny Ústeckého kraje

Genesis 6

Gn 6, 1

Když se lidé počali na zemi množit Gn 4, 17–24 a Gn 5 podávají pokolení Kaina a Šéta, naznačují dva způsoby života. Kainovo pokolení jsou nomádi, hudebníci, kováři – v tradičních kulturách vyděděnci. Kain staví město – místo anonymity. Enóšem, synem Šéta začíná vzývání Hospodina. Jsou to dvě odpovědi na Adamův pád, na stav lidského pokolení: Obrácení se do sebe, k sobeckým zájmům u Kainovců. A nebo vzývání Boha, prosba o pomoc, o nápravu, o poučení z chyb. Následně popisované zřejmě nastává v průběhu rozrůstání se těchto pokolení.

viděli synové božští Syn má v hebrejštině a jiných semitských jazycích daleko obecnější smysl, než v češtině. Znamená, že je někdo nějakého druhu. Jako nám známé „jsi synem smrti“ znamená prostě, že to s někým brzy špatně skončí. Být syn něčeho/někoho znamená být něčím/někým určován. Synové boží jsou ti lidé, kteří jsou v něčem jako Bůh, jsou určeni k tomu být v něčem, jako Bůh. Často je to výraz pro soudce: Protože jim nemá jít o osobní zájem, ale o nestrannou spravedlnost, o něco vyššího.

Gn 6, 2

jak půvabné jsou dcery lidské, a brali si za ženy všechny Synové Boží, lidé schopní vnímat více, než vlastní zájem, mají přece, protože jsou lidé, ten nejosobnější zájem – druhé pohlaví.

Dobré lidské vztahy obecně vyžadují jistý odstup. Pravdivé je přísloví „vysoké ploty dělají dobré sousedy“. Tak přátelé si nenárokují všechen náš čas, veškerá naše tajemství, souhlas v každém názoru, úplně stejný vkus atd. Dobří rodiče vychovávají ke stále větší samostatnosti a tedy ke stále většímu odstupu dětí od nich samých. Dobré děti nesvalují všechny své chyby na rodiče atd.

Vztah muže a ženy, na rozdíl od ostatních vztahů, spočívá ve vzájemném vlastnění těch dvou osob. Spočívá v tělesné blýzkosti jinde nemyslitelné. Jeho podstatou je, že chceme druhou osobu a druhá osoba chce nás. V jiných vztazích hraje roli soucit, vědomí povinnosti atd. Vzít si někoho ze soucitu nebo z „občanské povinnosti“ je naproti tomu vůbec popřením toho, čím je vztah muže a ženy. Manželství ze soucitu nebo z povinnosti je takřka ztělesněná lež. Vztah muže a ženy je jediný vztah, kde je sobectví na místě. Beru si toho, koho si chci vzít, ne toho, koho bych si měl vzít. Tak je to správně, protože sám chci, aby druhému šlo opravdu o mě, ne o něco dalšího.

Takový vztah však ze své podstaty upozaďuje obecné principy, ostatní lidi atd. Náš biblický příběh tak v mistrné zkratce ukazuje na v tomto čase ne zcela řešitelný problém střetu milostné lásky a lásky k Bohu. Obojí vznáší absolutní nárok.

Synové lidští nyní musí brát i jiné ohledy než je ohled na spravedlnost, obecné soužití atd. Náš krátký příběh popisuje jev, se kterým se běžně setkáváme: Určitý muž by se možná spokojil s majetkem, který má, možná by nevedl spory se sousedem, které vede, kdyby mu doma někdo neříkal „to si chlap?“. Písmo zde popisuje, co vystihujeme příslovím „kam čert nemůže, nastrčí ženskou“. Přičemž když se poctivě podíváme, hříchy mužů samotných se zabývá na svých stránách dost a dost, proto by tím nikdo neměl být pobouřen.

Gn 6, 3

Můj duch se nebude člověkem věčně zaneprazdňovat. Vždyť je jen tělo. Ať je jeho dnů sto dvacet let. Sami vidíme lidské sobectví a malichernost. Na každém člověku je mnoho toho, co nemá žádný vyšší cíl, co z vnějšku vidíme jako zcela zbytečné jednání. Představme si pak svět, kde člověk něco zcela nesmyslného rozvíjí po tisíc let. Když pomyslíme na různé tyrany a jiné zlé lidi, přináší vědomí, že déle než sto dvacet let žít nebudou, skoro jedinou úlevu. Sovětský svaz svým způsobem zanikl na tom, že vše vedli straci a ani nebylo možné, aby se na důležitá místa dostal někdo mladší.

Gn 6, 4

synové božští vcházeli k dcerám lidským a ty jim rodily, vznikaly na zemi zrůdy, ba ještě i potom. Vraťme se k tomu, že výraz „synové Boží“ se často užívá pro soudce. Vezměme pak někoho znalého zákonů – právníka. Takový člověk je nesporně inteligentní, sečtělý, znalý širších souvislostí. Ožení se s krasavicí, protože je to krasavice. Jejich syn bude velmi pravděpodobně půvabného vzhledu po matce. Velmi pravděpodobně inteligetní po otci, znalý širších souvislostí, společensky obratný. Zda mu bude záležet na tom, co je správné, ovšem nijak zaručeno není. Inteligentní a k tomu charismatický člověk je dobrý adept na to napáchat opravdu velké zlo.

To jsou ti bohatýři dávnověku, mužové pověstní. Základní hrdinský příběh naší kultury je Homérova Ilias a Odysea. Její hrdinové mají nepopiratelné kouzlo, jsou krásní, chytří, schopní. A působí obrovské ničení a chaos kolem sebe. Achyles je nepřemožitelný, hrdý – a také se vinou jeho náladovosti protahuje boj a tím utrpení. Právě on v osobní pomstě zabíjí spravedlivého Hektora atd.

Odyseus je zase chytrý, lstivý, zvídavý. On vymyslí použít dar na usmířenou – trojského koně – jako zbraň k vyhlazení celého města. Jeho zvědavost a lstivost vede k tomu, že přechytračí sám sebe, cestou domů zahyne celá jeho posádka a ke své rodině bloudí zpět snad dvacet či více let.

Výjimeční lidé bývají obvykle také výjimečně ničiví. Géniové umění, vědy, dokonce velcí dobrodinci mývají obvykle velmi ničivý dopad na své nejbližší okolí. Výjimeční lidé jsou v něčem zrůdní. Jistě je možné tomu zčásti uniknout, pokud má člověk pokoru a nemá zalíbení sám v sobě.

Gn 6, 5

I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka Spojila se krása, inteligence, abstraktní myšlení. Ale pokora chybí. Můžeme se opět podívat na staré Řecko, z jehož dědictví dodnes žijeme. A snad se ani nezabýváme ničím, o čem by „již staří Řekové“ nepřemýšleli. Pokud si někdo dá práci a čte antické texty (což moc práce nedá, protože jsou sami o sobě mistrovsky srozumitelně napsány a do češtiny skvěle přeloženy), pozná, o jak málo je proti těmto lidem dopředu. A přece je to svět, kde třeba v Athénách 80% obyvatel tvoří otroci, kde si sice všichni říkají „my jsme Řekové, ostatní jsou barbaři“ ale zároveň mezi sebou vedou neustálé války, kde celý život Sparťana se podobá těm dvěma letům na vojně za socialismu. Kdybychom se podívali na starou Čínu nebo Indii, bude to ještě strašnější. Ve zlatých epochách lidstva, ze kterých právem čerpáme, je vždy mnoho odporného pod kobercem.

Gn 6, 6

Litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se ve svém srdci. Jako vše v prvních kapitolách Genesis, i toto je velmi hutná zkratka pro rychlé pochopení. Pochopíme nejlépe z vlastních pocitů, když nás někdy přemůže všechno to zlo, které vidíme. Zlo, které je bezbrannému způsobeno – a ovšem on se pak sám v hněvu stané zlým a původcem zla, například. Zlo plodí další zlo.

Gn 6, 7

Člověka, kterého jsem stvořil, smetu z povrchu země Bůh však není vůči všemu zlu bezbranný. Nečiní zlé, nenařídil nic zlého, neponouká ke zlému. Nemá na zlém podíl. Proto má právo zlé zničit. Každý člověk na proti tomu má na zlu na světě podíl. Proto musí začít se zlem u sebe. Protože zlé nemůže vzít zpět, alespoň může skusit udělat něco dobrého. Člověk na rozdíl od Boha nemá právo si říci: Zničím svět, protože je zlý.

i zvířata, plazy i nebeské ptactvo Jakýmsi nám ne zcela zřejmým způsobem odpovídá člověk i za zlo v přírodě. Ze slov v Gn 3, 17 můžeme usoudit, že když se skazil člověk jako pán stvoření, odpovídajícím způsobem se skazilo i stvoření samo. Člověk se může podivovat nad některým krutým chováním zvířat – ale z jaké pozice? Příroda mnohdy škodí člověku – ale neškdoí člověk svým bližním? Člověk si chce dělat, co chce. Nemůže se divit, že i příroda si dělá, so chce. Že bakterie sleduje svůj cíl bez ohledu na to, co působí atd.

Gn 6, 8

Ale Noe našel u Hospodina milost. Našel milost. Noe není dokonalý, bezhříšný. Není dobrý, ale alespoň chce být dobrý. List Židům 11, 7 uvádí: „Noé věřil, a proto pokorně přijal, co mu Bůh oznámil a co ještě nebylo vidět“ Noe vidí, že svět není dobrý, že sám není dobrý, ale alespoň chce, aby to bylo jinak. Věří, že je to možné. Přeje by si, aby to bývalo bylo jinak.

Gn 6, 9

Noe byl muž spravedlivý, bezúhonný ve svém pokolení Ve svém pokolení, možná můžeme říci „vzhledem k tomu, mezi jakými lidmi žil“, „relativně ke svému pokolení“. Kristus říká: „Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského.“ (Mt 5, 20) Být zhruba stejně dobrý jako lidé kolem mne není tak obtížné – lidé kolem mne sami vynucují vlastní standard. Dělat víc, než lidé kolem mne, být poctivější, vlídnější – tím začínají obtíže.

Noe chodil s Bohem. Tedy, byl schopen se dát Bohem poučit, vidět své chyby. A věřit, že mu je Bůh pomůže překonat.

Gn 6, 11

Země však byla před Bohem zkažená a plná násilí. Násilím prosazuje člověk to, co nemůže být oboustranně výhodné. Pokud od druhého něco chce, ale nechce mu za to nic dát.

Gn 6, 14

Udělej si archu Archa, v originále tebách, je dosti záhadné slovo. Rozhodně však neznamená loď, ale truhlu, krabici. Stejné slovo je pak v Písmu užito jen jednou, pro košík, v němž je uložen Mojžíš.

z goferového dřeva Podobně záhadné slovo, ukazuje na cosi jako cypřiš, smloný jehličnan.

V arše uděláš komůrky Popis naznačuje jakoby krychličky uvnitř velké krychle, trochu jako komůrky v plástvi (ovšem čtyř- a ne šestihrané), slovo doslova znamená hnízda. Cosi podobného rubikově kostce, kostku z kostek. Celkově jazyk popisu archy naznačuje cosi hodně pravoúhlého, jakoby trojrozměrný čtverečkovaný papír. Cosi jako plovoucí panelák nebo bedýnka, do které ukládáme do přihrádek šroubky.

Noe má celkem vzato postavit něco velmi uspořádaného. Uprostřed chaosu násilí má konat dílo podle pečlivých pravidel, cosi jasně uspořádaného. Je to jako učit děti matematiku ve čtvrti ovládané pouličními gangy. Překvapivá pečlivost na místě, ovládném násilím.

vysmolíš ji uvnitř i zvenčí smolou Nejen konstrukce je podle promyšleného, striktního plánu. I řemeslné provedení musí být pečlivé. Noe si musí „umazat ruce“, aby to nakonec plavalo. Právě detail, dokončovací práce jsou něco, do čeho už se člověku moc nechce. Když zasádruje díru ve zdi, už se mu nechce očistit přebytečnou sádru, zabrousit místo do hladka. Na arše má být drobý celek i dětail. Člověk má sklon buď vidět celek a přehlížet podstané detaily nebo naopka ulpívat na detailu a „pro stromy nevidět les“. Bůh vyzývá Noeho: V tomto zlém světě udělej něco pořádně.

Gn 6, 15

Délka archy bude tři sta loket, šířka padesát loket a výška třicet loket. 137.16 x 22.86 x 13.716 metrů. Poměr šířky a výšky je cca 1.6, blízko tzv. zlatému řezu, poměru stran, který je příjemný lidskému oku (užívá se v malbě, forografii, archtaktuře, typografii), vyskytuje se hojně v přírodě. Zřejmě jde opět o to, že archa je pečlivé, krásné dílo. Uprostřed zla udělej něco krásného, dobře udělaného, zní zřejmě Boží výzva Noemu.

Augustin dokazuje, že poměry rozměrů archy odpovídají poměrům rozměrů lidského těla. Poměry stran archy se blíží poměrům stran u rakve. Může zde jít o znovuzrození: Noe je ve vodách jako mrtvý, po opadnutí vod Noe i celé stvoření povstává k novému životu. Podobně Mojžíš jakoby zemřel ve vodách Nilu, pak je povolán k novému životu; dokonce dostává jméno ,Z-vody-vytažený‘ – tak se vykládá jméno Mojžíš. Noe je připomínán v tradiční modlitbě upomenutí na křest ,ve vodách potopy jsi zničil zlo / a ve své arše jsi dal nový počátek‘.

Gn 6, 18

S tebou však učiním smlouvu. Vejdeš do archy a s tebou tvoji synové, tvá žena i ženy tvých synů. Žádný člověk není ostrov, jak řekl anglikánský kazatel a básník John Donne. Před tváří Boha nikdy nestojíme jako izolovaní jedinci, naši nejbližší jsou naší součástí nejen z našeho, ale i Božího pohledu. Když apoštol Petr o letnicích vyzývá k obrácení, říká: „to zaslíbení platí vám a vašim dětem“ (Sk 2, 39). Obchodnice Lýdie i žalářník ve Filipách v Makedonii jsou pokřtěni s celou svou rodinou (Sk 16). Stejně tak Kornélius je pokřtěn se všemi příbuznými a přáteli (Sk 10). Hospodin zachraňuje Noeho se všemi, kteří k němu patří, aniž bychom věděli, jestli jsou také spravedliví. Nový život pro Noeho však není představitelný bze jeho blýázkých.

Gn 6, 19

A ze všeho, co je živé, ze všeho tvorstva, uvedeš vždy po páru do archy, aby s tebou zůstali naživu; samec a samice to budou. Zkaženost člověka vnesla zkaženost do celého stvoření. Skrze člověka zase dojde k nápravě.

© Tomáš Pavelka 2006–2015