beránekznak Loun

farní sbor Českobratrské církve evangelické v Lounech

13.4. Zelený čtvrtek
17h čtění pašijí
14.4. Velký pátek
17h bohoslužby
16.4. Hod Boží Velikonoční
9h bohoslužby

Hlas mučedníků Ženevský žaltář Podporujeme Izrael! Náhradní rodiny Ústeckého kraje

Genesis 13

Gn 13, 2

Abram neuctívá Boha, protože by od něj nutně něco potřeboval. Má velké bohatství – že to nestačí. K Bohu se neobracíme pouze proto, že jsme v nouzi. Důvod je hlubší, chceme Boha samého, nejvyššího přítele, Otce.

Gn 13, 3

Abram postupuje po stanovištích – tzn. postupuje od jedné oázy k druhé. Kromě míst kolem Jordánu je všude poušť. Ne písečná, ale kamenitá, rostly tam spíše suché rostliny, bodláky. V oázách byly prameny, kde se mohly napít lidé i ovce. Lidé se tam společně mohli bránit loupežníkům a dravým šelmám.

Gn 13, 4

Abram uctívá Hospodinovo jméno na stejném místě jako předtím. I když je Bůh všude, člověk má zvláštní, pro Boha vyhrazená místa (dnes kostely), kde jej uctívá. Trochu jako my máme domluvená místa srazů s našimi přáteli. Víme, že se na nich vždy najdeme.

Jak vypadal oltář? Byla to hromada kamenů tak asi do pasu; měl po stranách čtyři rohy (obr. oltáře je v Dějepravě). Na oltář se dávala oběť, většinou ovce. Ta se spálila a jako kouř šla nahoru k Bohu. Abraham obětoval, aby Bohu řekl: Všechno jsem dostal od tebe, všechno, co mám, patří tobě, všechno si ode mne zase můžeš vzít. Na znamení toho ti jednu ze svých ovcí posílám zpět.

Gn 13, 7

Abram a Lot proti sobě nic nemají – přou se jen jejich pastýři. Znakem dospělosti je odpovědnost za další lidi. Člověk, který má odpovědnost za další lidi potřebuje volnost jednání. Proto lidé zakládají oddělené domácnosti. Někdy našemu přátelství s druhými lidmi prospívá jistý odstup – když je nevidíme pořád.

Gn 13, 9

Abram dává Lotovi vybrat. Není to zkouška, jako v pohádkách, kde je pravá princezna oblečená v hadrech a falešná v krásných šatech. Abram mu dává skutečně vybrat. Kdyby si Lot vybral pustiny, šel by Abram místo něj do úrodného údolí Jordánu. Vtip je spíše v tom, že Abram si může DOVOLIT dát Lotovi vybrat – nemusí se za každou cenu rvát dopředu, ví, že Bůh s ním bude i ve skromějších poměrech. Křesťan po jeho vzoru nemusí urvat všechno pro sebe, nemusí být všude první, Bůh s ním bude vždy – i když samozřejmě má možnost i usilovat o pohodlnější, lepší život. Ale nemusí ho mít nutně.

Gn 13, 10

Oblast kolem Jordánu je dobrá k životu, skutečně lepší než pustny kolem, je jako „zahrada Hospodinova“. To ale znamená, že tam chce žít každý. A když tam chce žít každý, všichni se tam nevejdou. Prosadí se tedy ti s ostřejšími lokty, bezohlední. Tak je to dodnes všude, kde jsou peníze, moc, sláva, pohodlný život – to by chtěli všichni a tak se na taková místa tlačí. Nakonec se tam přirozeně prosadí spíše zlí, úskoční lidé. Proto je život v politice, ve velkém byznysu, v populární hudbě, v televizi nebo u filmu drsný. Lot v Sodomě přesto zůstává spravedlivým – stejně tak i v politice, světě peněz a médií najdeme i poctivé lidi. Číhá zde na ně však mnoho nástrah.

Gn 13, 14

Přestože si Lot vybral území u Jordánu, Abram se má na boží pokyn podívat na sever i na jih, na východ i na západ – tedy kam oko dohlédne, všude kolem. Abramovi patří i to bohaté uzemí u Jordánu, které si vybral Lot. Bohu aptří celá země a stejně tak i věřícím patří už teď celý svět. Abram má projít zemi křížem krážem. Tak i my, jako křesťané, kamkoliv přijdeme, máme se tam cítit tak, že je to už naše, že to jednou dostaneme za dědictví. Křesťan se nikde nemůže cítit úplně cize. Zároveň se všude chová odpovědně – jako nikdo neničí to, co mu patří, nebude přece ničit to, co mu jednou BUDE patřit.

© Tomáš Pavelka 2006–2015