beránekznak Loun

farní sbor Českobratrské církve evangelické v Lounech

Hlas mučedníků Ženevský žaltář Podporujeme Izrael! Náhradní rodiny Ústeckého kraje

Genesis 22

Gn 22, 1

Chtěl Abrahama vyzkoušet: Není to tak bezdůvodné. Abraham dvakrát přenechá Sáru někomu jinému faraonovi a abímelekovi. Tu Sáru, ze které se má narodit zaslíbený syn. A ještě si klidně vezme Hagaru. Tak jaké je to vlastně s jeho vírou.

Neví Bůh, co v Abrahamovi je? Jistě, že ví a jak se ukáže, má celou věc pod kontrolou. Nejde o to, aby Bůh poznal, jaký Abraham je, ale aby sám Abraham poznal, na čí straně vlastně je. Vždyť často jedná podle toho, jak se jemu hodí. Bůh ho za to nijak netrstá, nic mu nevyčítá, když dvakrát přijde o svou ženu, Bůh ho z toho zázrakem vyseká a ještě dostane dary. Tak jak to je? Jde mu jen o výhody, které mu Bůh dává a myslí jen na sebe? A nebo jen lidsky selhal, ale to neznamená, že v Boha upřímně nevěří?

Věří. Ano Bohu nic nenamítne, když po něm Bůh chce, aby Izáka „kterého miluje“, obětoval. Abraham selhal ze strachu. Ale „v klidu“ uznává Boží nárok. Abraham je typem člověka, který sice dělá spoustu chyb, ale když jde do tuhého, obstojí. Takovým protipólem je David, který vlastně celou dobu dělá všechno správně a pak strašně selže.

Gn 22, 2

obětuj jako oběť zápalnou jedno z nejtěžších míst Písma. Od Abrahama se vlastně chce to, co Bůh sám skutečně udělal – obětoval svého Syna. Zřejmě proto máme toto místo v SZ, abychom si uvědomili, co je to absolutní láska i svého Syna dát pro někoho. Jak se ukazuje na Abrahamovi, po nás se tohle vlastně nechce, je to něco za hranicí, něco, co dokáže jen Bůh sám. Boží láska tak není něco z romantického románu, ale něco až hrozivě velikého.

Gn 22, 5

pak se k vám vrátíme Abraham sám trochu tuší, že jde o zkoušku. Stejně tak nám se zdá na první pohled hrozivé, co po nás Bůh chce: Zachovat se čestně, i když tím třeba přijdeme o práci. Starat se o nemocného blízkého, i když si tím zničíme život apod. Ale tušíme, že Bůh nás v tom nenechá, i když nemáme žádný zjevný důvod.

Svým způsobem, je Abrahamův příběh tak výjimečný? Svého času my člen našeho sboru vyprávěl, jak ho opustila žena i s dětmi, když uvěřil. Měl právě tento výběr – Boha nebo rodinu. Velmi se snažil zůstat v kontaktu se svými syny, ale jeho žena je nakonec poštvala proti němu. Takových lidských příběhů bychom našli mnoho. Můžeme ještě dodat: Jaký prospěch by z nás měli naši blízcí, kdybychom byli ochotni prodat svou duši? Kdybychom sice zůstali s nimi, ale byly bychom bez Boha, zcela v posledu zaměření na sebe? Abrahamův příběh se možná opakuje v méně drastické ale stejně bolestné variantě stále. Na co bychom byli našim blízkým, kdybychom sice zůstávali s nimi, ale za cenu toho, že jsme zlí lidé?

Gn 22, 13

vzal berana a obětoval jej v zápalnou oběť místo svého syna Beránek, který je nakonec obětován, je bez pochyby obrazem Krista. Bůh po nás nakonec nechce úplné extrémy, i když by mohl chtít. Ale za náš život, který si nikdy nežádá absolutní rozhodování, platí Beránek jednorozený Syn Boží.

Gn 22, 20

Příběh končí úplným opakem toho, co Bůh na začátku žádal: Rodina se rozrůstá a všimněme si, že je tu dokonce zpráva o narození nevěsty pro Izáka, Rebeky.

© Tomáš Pavelka 2006–2015