beránekznak Loun

farní sbor Českobratrské církve evangelické v Lounech

Hlas mučedníků Ženevský žaltář Podporujeme Izrael! Náhradní rodiny Ústeckého kraje

Genesis 24

Gn 24, 2

správci svého domu, který vládl vším Abraham věří v Boha, který řídí vše, v důvěře proto může svěřit úkol svému služebníku a doufat, že i jeho Bůh povede. Později v příběhu se ukáže, že i Abrahamův služebník se obrací na Boha v důvěře a že Bůh jej vede.

Polož ruku na můj klín. Pro nás podivný způsob přísahy; dále, než v příbězích praotců se nevyskytuje. Jde o místo, odkud pochází Abrahamova plodnost. Do Abrahamovy rodiny patří i jeho služebníci, čeledíni. Abraham je jakoby i jejich otcem.

Gn 24, 3

abys nebral pro mého syna ženu z dcer Kenaanců Protože ač „kněžské“, veřejné náboženské úkony patřily mužům, žena ve skutečnosti dost určuje náboženství domácnosti. Už proto, že připravuje domácí oslavy náboženských svátků, určuje rytmus běhu domácnosti, ve větší míře se věnuje výchově dětí v nejrannějším věku. Její působení na chod rodiny je nepřímý, ale o to právě účinnější.

Gn 24, 4

Půjdeš do mé země a do mého rodiště Abramavova původní rodina nemá s Hospodinem tak důvěrný vztah, ale mají nejspíše alespoň nějaké ponětí. Ani Abrahamova víra nespadla z nebe, Duch svatý připravoval Abrahama k víře již skrze prostředí, ve kterém vyrůstal. Abrahamova rodina jsou pastevci, zvyklí hledět k nebi a podle nebe (hvězd a slunce) řídit svou cestu. Jako pastevci nemají na zemi nic svého a jsou dokázáni na milost nebes. Jako pastevci jsou též zvyklí se starat o stádo, pečovat o život. Jako kočovníci nemohou spoléhat na státní moc, pokud jde o právo, ale musí spravedlnost, kodex cti, nosit v sobě.

Gn 24, 6

Chraň se tam mého syna zavést! Že je Abrahamova rodina lepší, než Kennaanci neznamená, že je dobrá. Částečné poznání Boha, spravedlnosti, je sice skutečné poznání, ale nestačí ke spáse. Téměř ve všech náboženstvích najdeme dílčí poznání pravdy, ke spáse ani zcela spravedlivému životu však nestačí.

Gn 24, 8

Kdyby tě snad ta žena nechtěla následovat Na vztah jsou vždy dva. Vůli druhé strany nejde změnit „správným technickým postupem“. Že Rebeka řekne ne je stále možností, součástí Abrahamových úvah.

Gn 24, 9

do aramského Dvojříčí Zřejmě oblast mezi řekami Eufrat a Chábúr na severovýchodě dnešní Sýrie.

do města Náchorova Možná Cháran, ze kterého Abraham vyšel. Není však jisté, zda je po tolika letech rodina na stále stejném místě,

Gn 24, 11

v době, kdy ženy vycházívají čerpat vodu Studna byla společným majektem obce, často zakrytá těžkým kamenem. Čerpá se z ní v jednu dobu, aby byl jediný zdroj pod dozorem.

Ženy nosily džbány s vodou na hlavě, což nutilo ke vzpřímenému, atraktivnímu držení těla. Orientální ženy u studně bylo jsou dosti oblíbeným tématem klasického evropského výtvarného umění. Je to obdoba taktéž oblíbeného motivu žen peroucích prádlo (již Odysea, u nás Oldřich a Božena). Ještě v 19. století pak bylo čerpání vody (u kašny atd.) příležitostí k společenskému životu žen.

Gn 24, 12

Bože mého pána Abrahama, dopřej mi to prosím Jak jsme řekli, Abraham správně věří, že Bůh, který jedná s ním, bude jednat i s jeho blízkými, i s tímto jeho služebníkem, kterému se nemusí obávat svěřit úkol.

Gn 24, 13

Hle, stojím nad pramenem a dcery mužů města Podobnou scénu spatříme u Jákoba a Ráchel a u Mojžíše v Midjánu. Viz v. 11. Služebník se nachází na poněkud nepatřičném místě, v čistě ženské společnosti. Je poněkud dezorientován. Je to trochu podobné „dvanácti stejným panám“, poslednímu úkolu ve Zlatovlásce.

Gn 24, 14

Odvětí-li: Jen pij, a také tvé velbloudy napojím Kýžená odpověď funguje trochu jako výměna „hesel“ ze špionážních filmů; znamení má být jednoznačné. Odpověď dívky však také vypoví o vstřícnosti k cizinci (ve v. 5 se služebník obává, že dívka nebude chtít jít do cizí země), obecně o pohostinnosti (základní etická hodnota onoho času) i o pracovitosti a fyzické zdatnosti – čerpat vodu z hluboké studně nebylo snadné. Žíznivý velbloud dovede vypít až sto litrů vody na jeden zátah a služebník jich má deset, což v extrémním případě znamená až tunu načerpané vody. Samozřejmě nemuseli pít dosita, rozhodně však nejde o jeden džbánek vody.

Gn 24, 15

Rebeka, která se narodila Betúelovi, synu Milky, ženy Abrahamova bratra Náchora Je to tedy dcera Izákova bratrance. Izák se však narodil Abrahamovi v pozdním věku, bude tedy podobného stáří jako Izák.

Gn 24, 16

Byla to dívka velmi půvabného vzhledu Jak je řečeno i o Sáře a později o Ráchel. Písmo je velmi přímočaré a nezatajuje, že to je pro ženu výhoda, že to je její klad.

Gn 24, 20

Rychle vylila vodu ze svého džbánu do napajedla a znovu odběhla ke studni čerpat Viz v. 14, napojit deset velbloudů je docela práce.

Gn 24, 21

Muž ji přitom mlčky pozoroval, aby poznal, zda Hospodin dává jeho cestě zdar, či nikoli. Až přízemně věcně, jde asi jednak o zdatnost v rpáci, jednak o zdraví a vzhled.

Gn 24, 22

zlatý nosní kroužek o váze půl šekelu a dva náramky pro ni o váze deseti šekelů zlata Zhruba 115 g zlata. I při dnešní ceně zlata šperky v ceně 100 000 Kč; při tehdejší hodnotě zlata zřejmě ještě mnohem vyšší. Je to cena za nevěstu či alespoň záloha. Darem zlata se uzavíraly zásnuby ještě v renesanční Evropě a dodnes někteří dávají zásnubní prsten. Toto svého druhu věno dnes v orientě slouží k zabezpečení ženy v případě rozvodu. Je to její „rezervní fond“; můžeme očekávat podobný smysl i v této době.

Gn 24, 26

Dovedl mě až do domu bratří mého pána. Služebník by zřejmě dříve nebo později do domu Betúela došel. Není divem, že dívku potkal. Ale že ji potkal hned jako první. Div Boží většinou člověk může vidět a nemusí.

Gn 24, 29

Rebeka měla bratra jménem Lábana. Později bude tchánem Jákoba a zachová se k němu velmi ziskuchtivě.

Gn 24, 30

Viděl totiž nosní kroužek a na sestřiných rukou náramky Že ho upoutaly šperky, byť drahé, přeci jen cosi nenápadně napovídá.

Gn 24, 31

Pojď, požehnaný Hospodinův! Rodina Abrahamova bratra tedy ví, kdo je Hospodin. Asi pro ně není jediným Bohem; kdo ví, zda je pro ně nejdůležitějším bohem. Ale poznáváme, že povědomí o Hospodinu již v rodině bylo. K Abrahamovi tak na začátku nepromlouvá bůh zcela neznámý.

Gn 24, 32

jemu a jeho mužům dal vodu k umytí nohou Protože cesty byly prašné. Jde o základní pohodlí, jako pro nás osprchování. Ale i o více: Umytím nohou vstupuje člověk do čistého, důvěrného, svým způsobem posvátného prostoru domácnosti. Asi jako se na návšěvách zouváme či nespíme v botách atd.

Gn 24, 37

Mne pak můj pán zavázal přísahou K našemu překvapení se celé vyprávění, které jsme již slyšeli, opakuje. Najdeme to na mnoha místech Písma, ba je to skoro pravidlem biblických vyprávění. Písmo se lidé učili nazpaměť a tato technika vyprávění slouží k dobrému zapamatování. Příběh má jaksi svou „bezpečnostní kopii“.

Gn 24, 55

Ať s námi dívka ještě nějaký čas zůstane, aspoň deset dní; potom půjde. Víme z pozdějšího Jákobova příběhu, že zdržování těchto příbuzných se může protáhnout opravdu na dlouho. Je možná, že by se jim celá věc rozležela, kladli si další podmínky atd. Přílišné zdržování hosta na návštěvě v Písmu vícekrát špatně končí.

Gn 24, 57

Zavoláme dívku a zeptáme se přímo jí. Jde také o test Rebečina odhodlání.

Gn 24, 61

Rebeka a její dívky vsedly hned potom na velbloudy Betúel je zámožný, stejně tak jeho dcera. Její dívky jsou její služebnice/důvěrnice. Svým způsobem je Betúelova rodina cosi jako šlechta, Rebeka princezna.

Gn 24, 62

přicházel od Studnice Živého, který mě vidí Kde našla odpočinutí Hagar s Ismaelem po vyhnání z Abrahamova domu. Izák možná rozjímá nad osduem svého nevalstního bratra. Ještě spíše se studnice stala jako místo zjevení Boha místem posvátným.

Gn 24, 63

Vyšel totiž k večeru na pole a byl zamyšlen. Izák působí spíše pasivně, nesměle. Konečně je vymodleným dítětem svých rodiščů, jedináčkem. Mnoho v příběhu nevykoná, přece je jedním z praotců. Je na něm ukázáno, že lze prožít klidný život bez velkých činů a přece šťastně. Že lze prostě pokračovat v cestě předchozí generace, že nějaký obrovský zlo není nutný. Nevěstu mu vybral otec prostřednictvím svého služebníka, Izák je s ní však od počátku šťasten. (Domluvená manželství mimochodem překvapivě často fungují, jak ukazuje i současná Indie).

Gn 24, 65

„To je můj pán.“ Vzala tedy roušku a zahalila se. Zřejmě podobný zvyk jako na našich svatbách, kde by ve svatební den neměl ženich vidět nevěstu dříve, než před oltářem. Rebeka se nezahaluje kvůli služebníkovi, který ji provází ani kvůli jiným mužům, jen kvůli ženichovi. Jde o stupňování napětí, podtžení jedinečnosti „prvního pohledu“. A zdá se, že to skutečně je láska na první pohled.

Gn 24, 67

Izák pak uvedl Rebeku do stanu své matky Sáry. Podezřele znějící věta. Pohlédneme-li do Písně písní, biblická milostná literatura si s podobnými záměnami matka/nevěsta, sestra/nevěsta trochu pohrává. Jistý náznak takové záměny je však skutečně v lidské psychice přítomen – jak je obecně známo, je nebezpečný. Písmo se ovšem pohybuje na nebezpečných hranách.

Tak našel útěchu po smrti své matky. Text také ve zkratce zřejmě naznačuje jistou pasivnost Izákovi osobnosti. Nezapomeňme též, že druhý rodič Izáka, Abraham, jej málem obětoval na oltáři; matka pro něj celkem pochopitelně mohla být ostrovem bezpečí v rodině. Sledujeme příběh skutečné rodiny, který má vícero temných spodních proudů – jako příběh každé rodiny. Každopádně, vše dobře skončilo

© Tomáš Pavelka 2006–2018