beránekznak Loun

farní sbor Českobratrské církve evangelické v Lounech

Hlas mučedníků Ženevský žaltář Podporujeme Izrael! Náhradní rodiny Ústeckého kraje

Exodus 4

Ex 4, 1

Mojžíš však znovu namítal: „Nikoli, neuvěří mi… Zde už nejde zcela jen o Mojžíšovu pokoru, ale o nedostatek víry v Boha. Bůh přece řekl, že bude s Mojžíšem. Že něco není v našioch silách neznamená, že je to vůbec nemožné.

Ex 4, 2

Hospodin mu řekl: „Co to máš v ruce?“ Odpověděl: „Hůl.“ Hůl je jednoduchý, srozumitelný symbol moci. Dává člověku páku, znásobuje výrazně jeho sílu. Je to prodloužená, tvrdší ruka. Jakási anténa, která přenáší sílu na dálku. Bůh volí jednoduchý symbol, který je po ruce.

Ex 4, 3

Hodil ji na zem a stal se z ní had. Had je nejzákladnější symbol ohrožení, nečeho, co nemá člověk ve své moci, v ruce. Had byl po tisíciletí hlůavním ohrožením člověka. Dokonce i lidé polárních oblastí se leknou hada, tak hluboko je zkušenost s tímto nebezpečím v člověku zakódována.

Ex 4, 4

Vztáhni ruku a chyť ho za ocas. Bůh však dává svým věrným vládnout i nad tak základním strachem. Je Pánem všeho a bez jeho vůle nás nic nemůže ohrozit.

Ex 4, 6

Když ruku vytáhl, byla malomocná, bílá jako sníh. Malomocentsví sice nenípříliš nakažlivé a choroba ani nepostupuje rychle. Díky tomu ale malomocní mohou žít dlouho mezi lidmi nepozorovaně a stálou přítomností mnohé nakazit. Trochu se to podová viru HIV, jímž je třeba v Botswaně nakažena polovina (!) obyvatel. To se nestalo přes noc. Had zabije okamžitě, malomocenství znamená zkázu, která postupuje pomalu, ale jistě, nepozorovaně. Had je, řekněme, osobní nebezpečí, malomocenství znamená rozklad společnosti. Bůh však může uzdravit i to, jak uvidíme na proměně Izraelců na poušti.

Ex 4, 9

Z vody, kterou nabereš z Nilu, se stane na suché zemi krev. Nil byluctíván jako životodárný – Bůh se však tímto znamením ukazuje jako skutečný Pán nad životem a smrtí.

Ex 4, 10

Mám neobratná ústa a neobratný jazyk. Staří někdy předpokládali, že Mopjžíš koktal. Spíše jeho neobratnost v řeči souvisela s jeho pokorou. Mojžíš se ale nemůže stát schopnějším pro svůj úkol, dokud se ho neujme. Človek se učí tím, že se o věc pokouší. Mojžíš pak bude dělat něco, o čem Bůh dopředu řekl, že to má smysl.

Ex 4, 13

Prosím, Panovníku, pošli si, koho chceš. Mojžíš odmítl Boží pozvání k velikosti, Boží přízeň. To už není pokora, ale pyšná lenost.

Ex 4, 16

On bude mluvit k lidu za tebe, on bude tobě ústy a ty budeš jemu Bohem. Mojžíš se sám připravil o část slávy. Stále však, jeho slovo bude slovem Božím.

© Tomáš Pavelka 2006–2018