beránekznak Loun

farní sbor Českobratrské církve evangelické v Lounech

13.4. Zelený čtvrtek
17h čtění pašijí
14.4. Velký pátek
17h bohoslužby
16.4. Hod Boží Velikonoční
9h bohoslužby

Hlas mučedníků Ženevský žaltář Podporujeme Izrael! Náhradní rodiny Ústeckého kraje

Numeri 21

Nu 21, 2

Tu se Izrael zavázal Hospodinu slibem: „Jestliže skutečně vydáš do mých rukou

tento lid, zničím jejich města jako klatá.“ To znamená, že z nich Izraelci nebudou mít žádnou kořist. Neusadí se v jejich městech, nebudou jíst z jejich polí. Izrael tím poprvé dává najevo, že jeho boj je boj Hospodinův. Nepřítel má být poražen, protože je zlý. A ne naopak: Nedělají z něj zlého jen proto, aby odůvodnili to, že si chtějí zvít jeho věci. Tak to totiž obvykle dělají všichni nájezdníci: Aby omluvili, osparvedlnili své výpady, tvrdí, že jejich nepřátelé jsou zlí. Tak třeba Arjové, když přišli do Indie, prohlásili původní obyvatele za draky. Ti, kteří hubili Indiány kvůli zlatu, hájili se tím, že Indiáni jsou lidžrouti, že to nejsou lidé, ale divoká zvířata a podobně. Izraelci ze svého boje nebudou nic mít, boují za správnou věc, proti zlu, ne pro kořist. Každý boj je dobré posuzovat podle toho, zda z něj něco útočník má.

Nu 21, 7

Zhřešili jsme, když jsme mluvili proti Hospodinu a proti tobě. Modli se k Hospodinu, aby nás těch hadů zbavil. Zdá se, že náhlý děs přivádí lidi k sebepoznání a víře v Boha spíše než mírnější trápení, ale vleklé. Nejdříve si stěžují, protože se jim „protiví nuzná strava“. Takže mají co jíst, ještě se jim bezprostředně nic neděje. Do chvíle, než přijde přímé ohrožení, připadají si lidé nesmrtelní, jejich vlastní život je něco samozřejmého a to jediné na světě. V nbezečí okamžitého zániku života, okamžité smrti (hadi) si najednou uvědomují, že svět tu bude i bez nich, že jejich život není samozřejmost a že jim ho někdo dal. Skoro každý je v takové chvíli schopen vidět nedokonalost svého života, podívat se na sebe jakoby z vnějšku. Lístost nad vlastním životem by ale nebyla k ničemu, kdyby nebyla spojena s vírou, že Bůh může pomoci.

Nu 21, 8

Udělej si hada Ohnivce a připevni ho na žerď. Když se na něj kterýkoli uštknutý podívá, zůstane naživu. Zrovna hada, protože kdyby hadi zmizeli jen tak, lidé to připíšou přírodním příčinám nebo náhodě a nebudou Bohu vděčný. Kdyby byl použit jiný prostředek, lidé to připíšou účinku toho prostředku místo Boha. Ale když, zcela protismyslně, má pomáhat had, který to celé způsobil, je jasné, že je za vším Boží zázrak. Zároveň Bůh zkouší víru Izraelců. Pokud, po tom, co se tak Bojí hadů, poslechnout tak protismyslný, absurdní příkaz na hada se dívat, pak skutečně věří Bohu.

Ježíš říká: „Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný.“ (J 3, 14) Ten had je předobrazem Krista. Kdyby Kristus na zemi vyhrával v bitvách, kdyby byl korunován na krále v Jeruzalémě atd., lidé to připíšou zákonům taktiky a politiky. Když umírá, vyvýšen na kříži, ukazuje se, že jeho síla je v lásce, která dovede zemřít za své přátele. A zkouší se víra každého, jestli i v Ukřižovaného Boha dokáže uvěřit, zda věří v Boha jen proto, že z toho může mít výhody, nebo proto, že Boha skutečně miluje. A tak se vlastně vracíme na začátek, kde Izraelci jsou ocohtni uznat Boha jen tehdy, když se jim daří, když mají výhody. Bůh je celou dobu učí, aby Boha milovali pro něj samého, protože chtějí to samé, co Bůh, protože jsou s ním jedné mysli.

Nu 21, 25

Izrael zabral všechna tato města. Tak se Izrael usadil ve všech emorejských městech i v Chešbónu a ve všech jeho vesnicích. Hospodin je ulehčuje trest Izraelců. Izrael nemusí těch 40 let jen bloudit po poušti, může se přeci jen částečně usadit, i když ještě není „doma“, v zaslíbené zemi. I my putujeme tímto světem jako pouští k Božímu králoství; přeci jen tu však máme přechodný domov, něco napůl svého.

© Tomáš Pavelka 2006–2015