beránekznak Loun

farní sbor Českobratrské církve evangelické v Lounech

13.4. Zelený čtvrtek
17h čtění pašijí
14.4. Velký pátek
17h bohoslužby
16.4. Hod Boží Velikonoční
9h bohoslužby

Hlas mučedníků Ženevský žaltář Podporujeme Izrael! Náhradní rodiny Ústeckého kraje

1 Samuelova 9

1S 9, 2

Mezi Izraelci nebylo hezčího muže nad něj; od ramen vzhůru převyšoval všechen lid. Naplňuje se úsloví „koho chce Bůh potrestat, tomu splní, co si nejvíc přeje“. Izraelci si přejí přesně takového krále: Který je o hlavu větší a hezky se na něj kouká. Lidé se chtějí ve svém vůdci vidět, vidět sami sebe na svém místě. Izraelci se chovají jako stádo a Saul vyhlíží jako hlavní „samec“. Ale zdání klame.

1S 9, 5

řekl Saul svému mládenci, který byl s ním: „Pojď, vraťme se, aby můj otec místo o oslice neměl obavy o nás.“ Saul bude vždy váhavec. Na tomto místě to bude jeho mládenec (podřízený) kdo hned zná řešení. Saulův příběh zřejmě záměrně připomíná Josefa (Gn 37, 13–17), který naopak chodí, dokud své bratry nenajde. Saulův záměr sice vypadá chvályhodně, „aby otec neměl obavy“, ale u Saula to takhle bude často: Něčím chvályhodným se bude maskovat vlastní slabost a laksnost. Pro Saula je věc ztracená, jeho mládenec hned ví, co dělat. Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody. I dále hledá důvody – nemá co Samuelovi nabídnout – mládenec ale má. Takže nakonec jdou ale Saul na tom nemá žádný podíl.

1S 9, 13

Lid totiž nebude jíst, dokud on nepřijde Z dnešního vyprávění se zdá, že Samuel měl sklon k pozdním příchodům; dívky jsou si poměrně jisté, že „zastihnete ho, ještě než vystoupí na posvátné návrší“. Možná je tu záměrná souvislost s 1 Sam 13,8, kdy Saul čeká na Samuela, který nepřijde do staneoveného času a tak svévolně obětuje místo něho. Tehdy Samuel oznámil Saulovi, že Bůh místo něj našel jiného krále. A tak je možná stejná věc na konci a na začátku. A sice že Boží věci jsou nadřazené všem praktickým ohledům (tady jim třeba mohlo vystydnout jídlo). Bohoslužba neztrácí platnost, ani když se v ní stane něco těžkopádného či komického. Když Boží věci přicházejí mezi nás, jejich „nositeli“ jsou lidé, kteří mají své slabiny, svou nemotornost. Dokonalé k nám přichází skrze nedokonalé, ale tím neztrácí svou posvátnost. Možná zde je místo připomenout dětem, je bohoslužba je vážná věc a jako takovou, jako Boží dílo, je ji vždy potřeba brát, i když ji slaví lidé, všelijak nedokonalí.

1S 9, 16

Pomažeš ho za vévodu nad mým izraelským lidem Hospodin říká za vévodu, nikoliv za krále, jak si přejí Izraelci. Vévoda znamená to samé co vojevůdce. Bůh má pochopení ("úpěnlivě volání ke mně proniklo") pro slabost lidí, kteří se nedovedou dohodnout na jednotném vojenském velení. Ve válce se kutečně nedá moc dlouho radit, je potřeba jeden velitel. Takové velitele dával Bůh už před tím lidem v soudcích. Ale vojevůdce je jen na válku, v míru Izrael klidně může zůstat bez krále. Pokud ovšem nechce poslouchat člověka místo Boha.

1S 9, 19

dnes budete jíst se mnou. Ráno tě propustím a odpovím ti Bohoslužba má přednost před každou všední starostí. Jako v případě Saula, i v životě se bežně ukazuje, že když člověk kvůli bohoslužbě, modlitbě, ale i kvůli laskavému rozhovoru s blžním něco odloží, zas tolik se nestane. Problémy se někdy řeší sami, pokud je odkládáme z opravdu podstatného důvodu.

1S 9, 21

Jak mi můžeš říkat něco takového? Počáteční Saulovy pochyby jsou v pořádku a mají je při povolání skoro všechny biblické postavy. Panna Maria říká „Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?“ (L 1,34) Něco jiného bude, když Saul bude pochybovat i po poctách, kterých se mu dostalo u obětního hodu, i po Božím pomazání.

1S 9, 24

Hle, polož před sebe, co zůstalo, a jez. Bylo to uchováno pro tebe na tento slavnostní okamžik. Tato část je zřejmě pravá přední kýta – což byla porce určená kněžím. Saul je tak ujištěn, že si ho Bůh vybral. Teď už by neměl váhat, stejně jako my bychom neměli pochybovat o svém vyvolení po tom, co jsme byli pokřtěni a účastníme se stolu Páně, jeho těla a krve. Když Samuel nabídl Samuelovi své jídlo, byl s ním podle orientálních zvyků v těsném společenství, zaručoval se za něj atd. Druhá možnost je, že samuel nabídl Saulovi druhou, levou kýtu, levé rameno. Pak by to znamenalo spolupráci duchovní a světské moci, která má každá jiné úkoly: Církev napravuje svět slovem, stát mečem. Tato možnost je však méně pravděpodobná. Důležitější poselství opravdu je: Když nás Bůh nechá jíst u svého stolu, neměli bychom pochybovat, že jsme jeho. Je to jasný důkaz.

1S 9, 25

Samuel mluvil se Saulem na střeše Žádné povolání není jako blesk s čistého nebe, ale je také spojeno s přípravou. Skoro každý Boží povolaný je nějak připravován lidmi.

© Tomáš Pavelka 2006–2015