beránek

Evangelická církev v Lounech

znak Loun

2 Samuelova 1

2S 1, 10

Postavil jsem se k němu a usmrtil jsem ho. Poznal jsem, že po svém pádu stejně nebude živ. Sňal jsem mu z hlavy královskou čelenku a z paže náramek a přinesl jsem je sem svému pánu. Ten někdo se chce Davidovi zvaděčit, věří Saulovu lživému nařčení, že David usiloval Saulovi o život. Přináší Davidovi odznaky královské moci. Ale David dostal království od Hospodina, ne svou šikovností, ne od lidí.

2S 1, 12

Naříkali, plakali a postili se až do večera pro Saula Pro svět je překvapivé, že spravedlivý člověk nemá radost ze špatného konce svého nepřítele. Jde mu o smíření – a tomu právě smrt zabránila.

Postili se až do večera. Může se nám zdát, že nejíst do večera člověka „moc nebolí“. Ale u půstu nejde o to, aby bolel, ale o sebeovládnutí, o dobrovolné rozhodnutí a poslušnost. I půst ve starších dobách většinou znamenal, že se nejedlo přes den; málokdy to bylo úplné hladovění a pokud ano, tak na jen velmi krátkou dobu.

2S 1, 14

Jak to, že ses nebál vztáhnout ruku a zahubit Hospodinova pomazaného? Jak už jsme řekli dříve, ať byl Saul jaký byl, přece byl ke svému úřadu pověřen Bohem. Nikdo neměl právo na něj vztáhnout ruku.

2S 1, 17

I zpíval David nad Saulem a nad jeho synem Jónatanem tento žalozpěv. I na tom je vidět, že nám nepřísluší nad Saulem vynášet konečný soud. V Písmu se možná více mluví o jeho špatných skutcích – abychom se jich sami varovali – a naopak se nezmiňují úplně všechny dobré věci, které Saul udělal. Je pro nás hlavně prospěšné vidět, jak člověka pstupně ničí hřích.

2S 1, 18

Vyzval také Judejce, aby se při něm učili zacházet s lukem. Tzn. píseň je myšlena jako píseň „do kasáren“, u které mají cvičit vojáci, aby věděli, že mají pomstít Saulovu a Jonatanovu smrt. David, i když skrušen smutkem, neztrácí duchapřítomnost a cvičí už vojsko na obranu před Pelištejci.

Je zapsán v Knize Přímého. Nedochovaly se nám všechny spisy z biblické doby, např. zmíněná kniha. Dochovalo se jen to, co osloví i nás, co je nám ku prospěchu.

2S 1, 24

Dcery izraelské, plačte pro Saula, který vás odíval karmínem Saul jako vojevůdce byl ochráncem slabých a tím pádem jakýmsi „nejsilnějším chlapem z vesnice“, „idolem“ žen. Saul je jakoby „manželem – ochráncem“ všech žen v Izraeli, v duchovním smyslu.

2S 1, 26

Stýská se mi po tobě, můj bratře Jónatane, byls ke mně pln něhy, tvá láska ke mně byla podivuhodnější nad lásku žen. Pro naši kulturu nezvykle silné vyjádření přátelství muže k muži. Ovšem ne tak neobvyklé v orientě, kde je mužský a ženský svět více oddělen, jednotlivé pohlaví spolu tráví více času a tak jsou si bližší a v projevech citů k sobě i otevřenější. Celkově drsnější svět mužů v těchto zemích dává dostatek příležitosti k prokázání mužnosti v bojích a jiných nebezpečných činostech, že se hlubším projevem přátelství nikdo neshodí.