beránekznak Loun

farní sbor Českobratrské církve evangelické v Lounech

13.4. Zelený čtvrtek
17h čtění pašijí
14.4. Velký pátek
17h bohoslužby
16.4. Hod Boží Velikonoční
9h bohoslužby

Hlas mučedníků Ženevský žaltář Podporujeme Izrael! Náhradní rodiny Ústeckého kraje

2 Samuelova 19

2S 19, 2

král pro Abšalóma pláče a truchlí Lásku k dětem stěží přemoci, i když se z nich stanou lidé vyloženě zlí. Snad proto, že rodič přeci jen zná děti ještě z doby, kdy byli „nepopsaným listem“, kdy pro ně ještě bylo možné vydat se jakýmkoliv směrem. A znovu připomínáme, původní Abšalomův hněv i jeho zacházení s vlastní zneuctěnou sestrou bylo příkladné. Podle verše 14,27 dokonce Abšalom po své nebohé sestře pojmenoval vlastní dceru. V Abšalómovi bylo na začátku spravedlivé a milosrdné jádro. Ale na konci v něm byla jen nenávist. A i to je pádný důvod ke smutku.

2S 19, 4

A lid se toho dne kradl do města, jako se vkrádá lid, který se stydí V orientální společnosti král jakoby žije život za svůj lid a lidé zase velmi prožívají jeho život. U nás naposledy lidé prožívali něco podobného v polistopadových letech. Ještě nemoci V. Havla a jeho nové manželství prožívalo mnoho lidí jako svoje vlastní. Dnes mnohdy lidé žijí spíše životy slavných herců či sportovců, ale ne tak silně, jako lid v Davidově době.

2S 19, 6

Tu vstoupil ke králi do domu Jóab a řekl Jóabovu výčitku netřeba vykládat. Všimněme si jen, že Jóab je Davidovi sice zcela oddaný, ale v podstatě si činí nárok na to Davida zcela ovládat. Jóab nežije vlastní život, David žije za něj – ale Jóab chce, aby za něj David žil, jak on si představuje.

2S 19, 8

Nevyjdeš-li, nebude této noci s tebou nocovat ani jeden muž. Něco ve smyslu jako „nikdo s tebou nebude oslavovat vítězství, nikdo s tebou nezajde na pivo“. Jóab říká, že Davidova skutečná rodina jsou jeho vojáci. A že je to on, Jóab, kdo má nad nimi skutečnou moc.

2S 19, 9

Král tedy vstal a usedl v bráně. David poslušně dělá, co Jóab řekne. Z Davida se stává Jóabův stín.

V bráně usedá proto, že v městech starého orientu nebyla náměstí. Města měla velmi úzké uličky, které dávaly stín v horku, aby šlo město bránit a také proto, že se domy musely vtěsnat do hradeb. (Podobně dodnes vypadají třeba italská města, kde bývá třeba jen jedno velké náměstí na celé město). Místo náměstí sloužila jako veřejný prostor městská brána, která vypadala jinak, než naše brány ze středověku: Byla to vlastně soustava opevněných dvorků. Bývala to největší budova ve městě.

© Tomáš Pavelka 2006–2015