beránekznak Loun

farní sbor Českobratrské církve evangelické v Lounech

Hlas mučedníků Ženevský žaltář Podporujeme Izrael! Náhradní rodiny Ústeckého kraje

1 Královská 11

1Kr 11, 1

Král Šalomoun si zamiloval mnoho žen cizinek Můžeme se jen domýšlet proč. Kromě tělesné touhy může jít o víc: V knize Kazatel, která lze chápat jako šalomounovu závěť a poaučení jeho synovi vidíme, že Šalomoun je unaven z toho jak všemu rozumí, do všeho do hloubky vidí – a přitom má omezenou možnost něco změnit:

neboť kde je mnoho moudrosti, ji i mnoho hoře, a čím víc vědění, tím víc bolesti (Kaz 1,18)

Dále mluví o tom, že se tedy prozměnu rozhodl chovat „pomateně“, aby věděl, co na tom lidé mají. Unavený mourostí, rozhodne se šalomoun „divočit“, být povrchní. Ženy mohly být pro Šalomouna zajímavé tím, že přeci jen uvažují o dost jinak, než muži, mluví často v náznacích, nepřímo, jsou tajemné a muž je nedovede úplně pochopit. A tak měla jeho touha řešit záhady, poznávat, stálou potravu. Nezůstalo ale jen u jedné ženy, celkem jich měl tisíc. Podobně jako muži, kteří se stále snaží najít „tu pravou“, objevit v ženách nějaké konečné, hluboké tajemství.

Nic takového ovšem najít nelze, protože odpověď na poslední otázky není v žádné ženě ani muži. Stejně tak nelze nalézt dokonalou lásku, protože ta je jen v Bohu skrze Krista.

Šalomoun měl ovšem mnoho žen také z politických důvodů – tím, že si bral cizí princezny, uzavíral s jejich rodnými zeměmi smlouvu. (Téměř jen pomocí výhodných sňatků vznikla například habrburská říše, původně jen malé knížectví.)

1Kr 11, 2

Jistě by naklonili vaše srdce ke svým bohům. V rodině určuje náboženskou orientaci spíše žena, protože chystá různé sváteční oslavy jako vánoce a velikonoce, určuje podobu společného stolování, kolem kterého se obvykle točí bohoslužba všedního dne. Muž má sklon mít „doma pokoj“ a tedy sklon sjednotit se nábožensky se svou ženou. Apoštol Pavel uvádí možnost, že manželka obrátí muže na víru v 1. listu Korinstkým na prvním místě: „Víš snad, ženo, zda se ti podaří přivést muže ke spáse?“, i když, jak vidíme, nebere ji jako samozřejmou.

Není vyloženě problém, že si Šalomoun vzal za ženy prostě cizinky, ale že to byly cizinky z okolních národů, často z Izraelci příbuzných, kteří měli podobné sklony a myšlení a tudíž jejich modloslužba byla pro Izraelce lákavější, než kdyby šlo o ženy z úplně jiných kultur. Větším pokušením pro nás je, co je nám povědomé, co je nám blízko, co máme nadosah. Kdybys si Šalomoun vzal za ženu lidožroutskou princeznu, těžko se z něj stane kanibal, protože to už je příliš vzdálené.

1Kr 11, 3

sedm set kněžen a tři sta ženin V mnohoženství je poměrně obvyklé, že mezi ženami vznikne jistá hierarchie. Obvykle první manželka mívá jisté rozhodovací pravomoci nad ostatními ženami. Zde je rozdělení na „kněžny“, regulérní manželky, které si zřejmě Šalomoun bral i z politických důvodů a „ženiny“, které měl čistě „pro zábavu“, v dnešní obdobě jakési vydržované milenky, které neměly přímo vliv na chod jeho domácnosti, které byly „bokem“.

Zajímavé je, že Šalomoun měl tisíc žen, ale pouze jediného (!) syna (nebo alespoň jen jeden stojí za zmínku/mohl být následníkem). Jeho vztahy jsou jalové v každém smyslu.

1Kr 11, 4

Když nadešel Šalomounovi čas stáří Zřejmě jde o to, že Šalomoun chtěl mít klid. Také je možné, že se u něj projevila stařecká dětinskost, která bere ženu především jako pečovatelku, jako svého druhu „maminku“.

1Kr 11, 11

jeden kmen dám tvému synu kvůli svému služebníku Davidovi Půjde o pozdější Judské království, zbytku říše se bude říkat Severní Izrael nebo jen Izrael. Jde také o to, že z judského královského rodu se nakonec narodí Ježíš.

1Kr 11, 16

Jóab a celý Izrael tam byli usazeni šest měsíců, dokud v Edómu nebyli vyhlazeni všichni mužského pohlaví Možná se myslí jen muži královského rodu nebo šlecht, aleita země.

1Kr 11, 19

Hadad získal velkou přízeň v očích faraónových Faraon měl zřejmě uprchlého prince v záloze, aby jím mohl později Šalomounovi dělat potíže. Je časté, že v mocnějších zemích žijí různé exilové vlády a vůdci povstalců, které je pak možné použít k vyvolání neklidu v jejich rodné zemi.

1Kr 11, 28

Ten muž Jarobeám byl udatný bohatýr. Když Šalomoun mladíka uviděl, jak koná své dílo, ustanovil ho nad veškerou pracovní povinností domu Josefova. Josefův dům jsou kmeny Efraim a Menaše. Efraim byl zřejmě velmi početný kmen, jeho horské území šlo dobře bránit a zároveň bylo velmi úrodné a laželo ve strategické ve středu ostatních kmenů. Z kmene Efraim byl Jozue a na území Efraimu leželo první náboženské a politické „hlavní město“ – Šekem. Kmeny Efraim a Menaše měli důležité postavení i jako synové Josefa, který byl nejdůležitejší z dvanácti bratrů, z nichž vznikly Izraelské kmeny. Efraimci tedy měli mnoho důvodů připadat si jako nejdůležitější kmen.

A Jarobeám byl ustaven „hejtmanem“ tohoto mocného kraje. Navíc byl synem vdovy – tudíž zároveň vzešel z chudých poměrů, zároveň je snadné si představit, jak jej jeho matka mohla zbožňovat a čekat, že z něj bude „něco velkého“. Mnoho mocných vládců mělo přehnaně pečující a zbožňující matky.

1Kr 11, 30

Achijáš uchopil nový plášť, který měl na sobě Oblečení vůbec a pláště zvlášť byly v biblických dobách velmi drahé, lidé často měli jen jedny šaty, v kterých léta chodili. Tak drahou věc člověk nezničí, pokud opravdu nejde o něco velmi důležitého. Bylo by šílenství se tak chovat, pokud by nešlo o příkaz s hůry. To přispívá k uvěřutlnosti proroctví.

1Kr 11, 35

Vezmu království z ruky jeho syna a dám je tobě, totiž deset kmenů. Jeho synu dám jeden kmen Počty zdánlivě nesedí, protože kmenů bylo dvanáct. Ovšem kmen lévi, kmen kněží, neměl vlastní území, ale byl rozptýlen mei všemi ostatními kmeny.

1Kr 11, 38

vybuduji ti trvalý dům, jako jsem vybudoval Davidovi, a dám ti Izraele Jarobeám dostává vládu podmínečně, dočasně. Ale přeci jen na několik generací. Jak ale uvidíme později, nestačil mu tento slib. Lidé se mnohdy nespokojí s velmi dobrými podmínkami, pokud nemohou být první.

1Kr 11, 40

Jarobeám uprchl do Egypta Jako před tím Hadad. Faraon na svém dvoře shromažďuje potencionální nepřátele mocného Šalomouna, aby jej oslabil.

© Tomáš Pavelka 2006–2015