beránekznak Loun

farní sbor Českobratrské církve evangelické v Lounech

13.4. Zelený čtvrtek
17h čtění pašijí
14.4. Velký pátek
17h bohoslužby
16.4. Hod Boží Velikonoční
9h bohoslužby

Hlas mučedníků Ženevský žaltář Podporujeme Izrael! Náhradní rodiny Ústeckého kraje

1 Královská 12

1Kr 12, 1

Rechabeám se odebral do Šekemu. Do Šekemu totiž přišel celý Izrael, aby ho ustanovil králem. Hlavní město je Jeruzalém, ale Šekem zůstává „tradičním hlavním městem“. Šekem byl prvním centrem Izraele pro dobití země. Je to hlavní město mocného Efraimského kmene, z kterého je i rebel Jarobeám. Šalomounův syn Reachbeám jsem jde asi také proto, aby si získal přízeň Efraimců, kterým pravděpodobně moc nesedí, že hlavní město Jeruzalém je na území jiného kmene. Představme si Čechy a Moravu – na Moravě vznikl první velký stát na našem území, ale později se moc přesunula do Čech. Je to jako by se Rechabeám vidal na korunovaci do Brna nebo ještě spíš na Velehrad.

1Kr 12, 4

Tvůj otec nás sevřel tvrdým jhem. Ulehči nám nyní tvrdou službu svého otce… Jde o nucené práce k vybudování Jeruzalémského chrámu a pevností, možná o daně. V době budování jsou lidé ochotni si utáhnout opasky, jsou schopni odříkání, když vidí jeho smysl. Nyní důvod zvýšených nároků pominul a požadavek je oprávněný. Zajímavé je ovšem, že správcem nucených prací byl právě Jarobeám. Takový člověk je obvykle ve dvojím ohni – musí splnit požadavky vládce i nějak vycházet s lidmi, kteří jsou mu podřízení. Jarobeám možná schválně zmiňuje Jarobeámova otce, aby vyvolal u Rechabeáma dojem, že si všichni myslí, že je měkčí, méně silný, než jeho otec, že stojí v jeho stínu.

1Kr 12, 6

Král Rechabeám se radil se starci Starci zřejmě chápou, že nyní již není potřeba nakládat na lidi takovou zátěž.

1Kr 12, 7

Jestliže se dnes tomuto lidu projevíš jako služebník a posloužíš jim… Jestliže někomu projevíme úctu, je pro něj pak daleko snazší prokázat úctu nám. Už se necítíme tak, jako bychom se před někým ponižovali, ale dáváme uznání někomu, o kom víme, že uznává nás. Lidé, kteří jsou vážení, se na nikoho nemusí vytahovat.

1Kr 12, 10

Mladíci, kteří s ním vyrostli, promluvili k němu … Můj malík je tlustší než bedra mého otce. Mladíci takto radí, protože mají obavu všech mladých lidí – že zůstanou ve stínu svých rodičů, že dokáží míň, než jejich rodiče.

1Kr 12, 14

Můj otec vás trestal biči, já vás však budu trestat důtkami. Důtkami se mylí buď několik bičů dohomady, nebo bič s uzly; každopádně, důtkami to víc bolí.

1Kr 12, 16

Jaký podíl máme v Davidovi? Nemáme dědictví v synu Jišajovu. Už po Saulově smrti si Davida nejdříve zvolil za krále jen kmen Juda, ostatní kmeny z počátku zůstaly při Saulovu synu Íš-bošetovi. Ostatní kmeny na silný kmen Juda si dost žárlily. Možná je to trochu podobné vztahu, který má k Praze a pražákům zbytek naší země. Dokonce i volby dopadají jinak v Praze a ve zbytku země.

1Kr 12, 18

Král Rechabeám vyslal Adoráma, který byl nad nucenými pracemi, ale celý Izrael ho ukamenoval k smrti Tj. pokusil se neúspěšně uplatnit svou vládu nad severními kmeny.

1Kr 12, 25

Jarobeám vystavěl Šekem v Efrajimském pohoří Tj. udělal hlavní město z města, které jím bylo už v dávných dobách, v době po dobití země.

1Kr 12, 28

dal udělat dva zlaté býčky a řekl lidu: „Už jste se dost nachodili do Jeruzaléma. Zde jsou tvoji bohové, Izraeli, kteří tě vyvedli z egyptské země! Jak ukazuje předchozí verš, Jarobeám to udělal proto, aby lidé nechodili obětovat do Jeruzaléma. Čekal, že lidé budou brát místo s chrámem za hlavní město. Měl však místo toho věřit Hospodinu, který ho ujistil, že jeho rod bude vládnout nad Izraelem.

Jarobeámovi nejde přímo o to, aby lidé přestali uctívat Hospodina. Slovo „bohové“, elohim, se dá přeložit také jako „Božstvo“ nebo jak Bůh s velkým B, Pán. Také býk bylo zvíře spojené s Elem, bohem stvožitelem, jehož jméno znamená prostě Bůh. Jarobeám také přímo řekl, že je to ten Bůh, který Izrael vyvedl z Egypta. Je i možné, že bíčci měli fungovat podobně jako cherubové na arše, tedy jako Boží trůn. Hlavní chyba je v tom, že Jarobeám udělal ty býčky, aby mohl použít Hospodina pro svoje účely, aby mohl ovládat jeho bohoslužby.

1Kr 12, 29

Jednoho býčka postavil v Bét-elu a druhého dal do Danu. To byly hranice Izraelského království. Bét-el na jihu, Dan na severu. Udělal je vlastně jako hranice svého království, Bůh tu jakoby měl sloužit jeho moci. Bůh je jeden, Jarobeám udělal dvě svatyně, aby to každý měl tak blízko, jak se mu to hodí. Jarobeám tím také řekl, že si každý může věřit jak se mu líbí, jak se mu to hodí.

1Kr 12, 31

Jarobeám udělal též domy na posvátných návrších a nadělal ze spodiny lidu kněze, kteří nepocházeli z Léviovců. Lidé už ta měli sklon chodit na posvátná návrší místo do chrámu. Jarobeám tak lidem nadbíhal, chtěl se jim zavděčit. Na posvátných návrších je ten problém, že si pak lidé myslí, že Bůh je jen jejich, jen u nich. Jako bychom si mysleli, že Bůh je pouze a jenom u nás v kostele, že jsme jediní věřící na světě. Zapomínají pak, že všichni věřící mají jednoho Boha. Vede to k sobesctví.

Kněží ze spodiny lidu ustavil asi proto, že lévijci znali Zákon a věděli, že pravá bohoslužba je jen v chrámu v Jeruzalémě. Kněží ze spodiny lidu mu budou vděční, že dostali nějakou funkci, nebudou krále kritizovat. Je zajímavé, že úcta ke kněžím, duchovním vr ůzných kulturách zdaleka nepřevažuje. Šaman například byl čato člověk, kterého všichni nějak potřebovali na obřady, ale kterým jinak pohrdali. Podobně třeba pravoslavní kněží v carském Rusku byli většinou nejméně vážení lidé v celé venici/městě. A dnes tam, kde lidé ještě dávají ze zvyku křtít děti, berou se v kostele a mají církevní pohřby, ale nevěří, farářem často pohrdají a zesměšňují ho – často tomu tak bývalo i ve středověku a i naší vesnici v minulých dobách.

Duchovenské povolání přitahuje jednak lidi přemýšlivé a ctnoctné, naproti tomu ale i lidi, kteří nic neumějí a na nic se nehodí.

1Kr 12, 32

zavedl Jarobeám svátek, podobný svátku v Judsku Svátek stánků, podobný našemu díkčinění. Slavila se sklizeň ovoce a dalších věcí. Byl podobný našemu díkůvzdání a byl to velmi veselý svátek, trochu jako masopust. Jarobeám ho posunul o měsíc oproti svátku ustavenému v Zákoně, možná proto, že na severu je sklizeň pozdější, než na jihu. Obdobu můžeme vidět třeba v minulém režimu, který velmi zdůrazňoval velikonoční pondělí s pomlázkou a vajíčky na úkor Kristova ukřižování v pátek a vzkříšení v neděli.

obětoval býčkům, které dal udělat Obětoval tomu, co přitom sám udělal, co nad ním nemělo moc, ale nad čím měl on sám moc. A dalo by se říci: Býčkům obětoval býčky.

© Tomáš Pavelka 2006–2015