beránekznak Loun

farní sbor Českobratrské církve evangelické v Lounech

Hlas mučedníků Ženevský žaltář Podporujeme Izrael! Náhradní rodiny Ústeckého kraje

1 Královská 20

1Kr 20, 1

Ben-hadad, král aramejský, shromáždil celé své vojsko. Bylo s ním dvaatřicet k

rálů Aramejské království se necházelo zhruba v dnešní Sýrii. Hlavním nepřítelem Aramu byla Asýrie dále na severovýchodě a dvaatřicet králů se mohlo k Ben-hadadovi přidat právě z obav z Asýrie.

1Kr 20, 3

Toto praví Ben-hadad: … mně patří i tvé ženy i tví nejlepší synové U orientálních vládců často překvapuje úchylně sadistická touha své vazaly dokonale ponížit.

1Kr 20, 4

Izraelský král odpověděl: jsem tvůj se vším, co mám Podle Achabovy kladné odpovědi na toto smělé tvrzení můžeme soudit, že Achab si Ben-hadadovo poselství vyložil ve smyslu: Kdybych chtěl (!), můžu si vzít vše, co máš. Tedy, že Ben-hadadovi jde jen o uznání jeho svrchovanosti. Verš Achaba tituluje „izraelský král“ aby zdůraznil hanbu, že král izraele patří někomu jinému, než cele Hospodinu.

1Kr 20, 6

zítra v tento čas pošlu k tobě své služebníky. Prohledají tvůj dům Ben-hadad však žádá úplné podrobení Achaba. Ukazují se meze lidské chytrosti. Slíbit někomu poslušnost, tak říkajíc „podepsat spolupráci“ jde jen zřídka, aniž by pak po člověku bylo požadováno více, než je mu milé. Ve skutečnosti jen málokdy se člověk stává poddaným jen na oko, i když to sám sobě namlouvá.

1Kr 20, 8

Všichni starší i všechen lid mu řekli: „Neposlouchej ho a nepřivoluj mu.“ Vidíme, jak lidé do svých předáků vkládají část svého důstojenství a jejich ponížení berou jako ponížení své. Přitom starší i lid tuší, že nepodřídit se znamená válku proti značné přesile a snadno skázu celé země. V čase ohrožení jsou však ochotni semknout se za svými vůdci – jen pokud tito mají dost rozhodnosti a vůle k boji. Nic snad není u vládců horší než nerozhodnost.

1Kr 20, 11

Izraelský král odpověděl: „Vyřiďte mu: Ať se nechlubí ten, kdo se opásává, jako ten, kdo pás odkládá!“ Tj. kdo se teprve opásává (mečem) do bitvy ať se nechlubí, jako by se z ní už vrátil a odstrojoval se. Podobné jako naše „neříkej hop, dokud jsi nepřeskočil“.

1Kr 20, 12

Jak Ben-hadad to slovo uslyšel, právě totiž popíjel … rozkázal svým služebníkům: „Nastupte!“ Ben-hadad si je jist svou převahou, vydává v opilosti, řekli bychom, rozkaz k frontálnímu útoku bez jakékoliv taktiky. Vítězství je Hospodinovo, ale zde snad můžeme sledovat, kudy k němu vedla cesta.

1Kr 20, 13

I přistoupil k izraelskému králi Achabovi jeden prorok Dosud jsme mohli považovat Elijáše za jediného proroka své doby. Již Boží řeč na Chorébu však ukazuje, že prorok není nikdy zcela osamocen, byť by o dalších prorocích nevěděl.

Ještě dnes ti je dám do rukou a poznáš, že já jsem Hospodin. Bůh kupodivu svévolnému Achabovi dopřeje ohromující vítězství. Snad proto, že zde Achab jedná podle původního Božího pověření pro krále: Aby byl vojevůdcem, vojenským obráncem lidu. Achab konečně nezasahuje do náboženství, do hospodářství země atd., nerozmnožuje svou moc, ale brání zemi.

1Kr 20, 14

„Toto praví Hospodin: Skrze družinu velitelů krajů.“ Naděje v Boží pomoc se nevylučuje s racionálním plánováním. Zde je vojenská strategie dána přímo Božím vnkunutím. Z dalšího verše vidíme, že jde o taktiku elitního úderného oddílu (družina velitelů krajů), kteří prolomí zřejmě nesourodou masu aramejských odvedenců a do průlomu pak vnikne řadové izraelské vojsko. Tato taktika je založena na šoku, který elitní vojáci způsobí v přímém střetu u méně zdatných řadových vojáků.

Otázal se: „Kdo svede bitvu?“ Prorok odvětil: „Ty! Myslí se zřejmě, která strana bude útočit. Šokový efekt, potřebný k takové taktice, je možný jen v útoku, nikoliv v obraně.

1Kr 20, 18

Jestliže vyšli kvůli míru, zajměte je živé Ben-hadad spíše předpokládá, že jde o mírové poselstvo, protože Izraelci se zdánlivě nelogicky zbavují výhody opevněného města. Je opilý, není schopen zreorganizovat zmatené vojsko a šoková taktika vyjde.

1Kr 20, 22

Jdi a vzchop se! Uvaž a pohleď, co učiníš, až proti tobě na přelomu roku vytáhne aramejský král. Hospodin užívá zázraku, zde zázračného vítězství, aby probudil, posílil víru. Zázrak však nelze brát jako standardní řešení situace. Pro příště radí prorok, aby král Achab, v důvěře v Boha, sám hledal rozumné řešení.

1Kr 20, 27

opatřili si potravu a vytáhli proti nim. Izraelci se před nimi utábořili jako dva houfy koz Zdá se, že si Achab vzal výzvu proroka k srdci. Vojsko má jednak zajištěné zásobování, rozdělení do dvou houfů prozrazuje cosi o plánované strategii bitvy.

1Kr 20, 30

U města se zřítily hradby Hradby měst starého Orientu se hroutily poměrně často, lidé je prostě neuměli postavit stabilně (proto i v Písmu stále někdo hradby opravuje). Zde se však zřítily „jako na zavolanou“, jde o Boží zázrak.

1Kr 20, 31

Slyšeli jsme, že králové izraelského domu jsou králové milosrdní. Při všem, co víme o Achabově špatnosti, etika Izraele stále vyniká nad jeho okolí. Boží soud v Písmu začíná od těch nejlepších. – I Ježíš kárá zejm. farizeje, nejlepší lidi své doby. Zde však byla věc složitejší, jak uvidíme.

1Kr 20, 42

Protože jsi propustil muže propadlého klatbě Více v poznámce. Nyní jen: Na začátku Hospodin zachránil Achaba od toho, aby byl před člověkem zcela podroben a ponížen jako pře nějakým bohem. Achab nyní zcela zapomněl, že v jeho nejtežších chvílích byl Bůh nepřítelem jeho nepřátel. Sbratřil se s nepřítelem a tak se otočil zády ke svému „spojenci“ Hospodinu. Dělá tlustou čáru za minulostí, jako by nebyl rozdíl mezi dobrem a zlem, důstojností a ponížením.

© Tomáš Pavelka 2006–2015