beránekznak Loun

farní sbor Českobratrské církve evangelické v Lounech

13.4. Zelený čtvrtek
17h čtění pašijí
14.4. Velký pátek
17h bohoslužby
16.4. Hod Boží Velikonoční
9h bohoslužby

Hlas mučedníků Ženevský žaltář Podporujeme Izrael! Náhradní rodiny Ústeckého kraje

2 Královská 8

2Kr 8, 7

Elíša přišel do Damašku. Ben-hadad, král aramejský, byl nemocen. Oznámili mu: „Přišel sem muž Boží.“ Překvapí nás možná, že Elíša je Damašku unáván jako „muž Boží“ a že se s ním radí i král. Muž Boží jakého Boha? Je třeba říci že pohané v době starého Izraele „věděli, že je Hospodin“. Možná jej stotožňovali se svým bohem-stvořitelem Elem. kterého uznávali, ale neuctívali! Je to vlastně podobné dnešku, kdy větší část lidí uznává, že je „nějaký (nejvyšší) Bůh“, ale pro svůj život považuje za důležitější „praktičtější“ věci a hodnoty.

K Elíšovi se tak v Damašku staví trochu podobně, jako dnes mnozí pohané k faráři: Počítají s tím, že Elíša mluví s „tím nejvyšším Bohem“, který pro ně osobně je příliš vzdálený a nezajímavý. Ovšem Elíšových „kontaktů“ je vhodné v určitých situacích využít.

2Kr 8, 10

vyřiď mu: Určitě vyvázneš živ. Hospodin mi však ukázal, že určitě zemře. Ben-hadada zejímá Hospodin jen kvůli jedné jeho osobní záležitosti: Uzdraví se z nemoci? Nezajímá ho Boží Zákon, je nepřítelem jeho lidu Izraele. Obrací se na Hospodina ne jako na Otce, ale asi jako mi voláme instalatéra kvůli ucpanému potrubí – je nám jedno, kdo to je, co dělal před tím a kam půjde potom; má vyřešit jen jeden náš problém. Proto Elíša odpovídá stejným stylem: Na tu nemoc nezemřeš. A vynechává ve svém vzkazu, že král ovšem zemře z jiných důvodů.

Příběh má i obecný smysl: Člověk si dělá starosti kvůli jednotlivým problémům své současnosti a zapomíná, že jeho největším problémem je, že propadl smrti, že jednou stejně zemře. Hlavím problémem člověka je nakonec jeho hřích – a hlavní, čeho je třeba dosáhnout, je odpuštění hříchů (srov. Mk 2, 1–9).

V příběhu také hraje roli, že absolutním vládcům jejich služebníci tehdy i nyní nosí obvykle dobré zrpávy; posel špatných zpráv nebývá oblíben. Elíša tedy předjímá, že Ben-haddad si stejně poslal jen pro kaldnou odpověď a jen takovou bude Chazael ochoten vyřídit. Ponaučení z toho zní: Kdo nechce slyšet o negativních věcehc, kdo nechce slyšet kritiku či napomenutí, oslepuje sám sebe.

2Kr 8, 11

Potom mu znehybněla tvář, muž Boží nadobro strnul a pak se rozplakal. Zřejmě je zachycen přímo moment, kdy prorok zahlédl budoucnost – právě v tu chvíli mu to došlo. Jakým způsobem mu Hospodin dal budoucnost poznat, zůstává otevřenou otázkou. Možná měl přímo vidění. Možná pocítil intuici, vnuknutí. Možná se mu v tu chvíli věci srovnaly v hlavě, „docvaklo“ mu to.

Tušení budoucích věcí může probíhat na úrovni vědomí i podvědomí. Někdy nám třeba sny napovídají, co bychom si za bdělého stavu odmítli připustit. Někdy zas o věcech přemýšlíme a najednou nám něco dodje. Poznání pravdy ale každopádně vždy dává Hospodin a na způsobu zas tolik nezákleží – krom toho, že vidění bývají pro člověka působivější, než když na věc „sám přijde“. Na druhou stranu, vidění je zase pro člověka cizejší, než „vlastní myšlenky“. Těžko říci, co je „lepší“.

2Kr 8, 13

Cožpak je tvůj služebník pes, že by se dopustil něčeho tak strašného? I když se Chzael dozvěděl „vyřiď mu: Určitě vyvázneš živ“, stále mohl králi vyřídit celou prorokovu řeč, i s dodatkem o smrti. Chazael se mohl rozhodnout a také se rozhodl. A zároveň již bylo rozhodnuto. Je téměř nemožné si představit, že se rozhodujeme a odpovídáme za svá rozhodnutí a zároveň že Bůh předem rozhodl, co uděláme; nicméně tak to je. Zároveň nemůžeme popřít, že se rozhodujeme, máme tu zkšenost. Zároveň nemůžeme udělat nic, o čem by Bůh předem nevěděl, že uděláme.

Ve chvíli, kdy Chazael ochutná moc, zjistí, že větší moci se nejrychleji dosáhne bezohledností. Když bude chtít Izraelské území, nejrychleji je získá, když svými činy bude budit hrůzu. Přtiom na budoucí války se zakládá už teď, kdy se ve svém srdci rozhodl zabýt svého krále. Na této křižovatce již si vybral svou cestu. (Na tom je vidět, jak důležité je pokání, ve kterém můžeme nastoupenou zlou cestu opustit, i když jsme se po ní už vydali).

2Kr 8, 15

Ale druhého dne vzal prostěradlo, namočil je do vody Tj. udusil krále tak, aby to nebylo poznat, aby neměl otlaky na hrdle a vůbec stopy zápasu na těle. Asi proto, že není v přímém podezření, se hned může stát králem místo krále, kterého zabil.

© Tomáš Pavelka 2006–2015