Evangelická církev v Lounech

V oněch dnech Chizkijáš smrtelně onemocněl. Písmo nám nesděluje, že by Chizkijášova nemoc přišla jako trest za provinění. Mnohem spíše vidíme to samé, co dnes: Nemoc přichází náhodně. V tom je právě podstata zla, že není spravedlivé. Král Chizkijáš žije ve stejném světě jako ostatní lidé a jako i my dnes. Nekleká před baalem, před bohem zdraví a prosperity v tomto světě – protože právě v tom, kdo a je a kdo není zdravý v tomto světě není žádná spravedlnost, baal není bohem.

Udělej pořízení o svém domě, protože zemřeš Na mnoha místech vidíme, že úkolem proroků je zejména říkat nepříjemnou pravdu – a teprve potom slovo naděje. Neznáme-li vážnost situace, utěšujeme se falešnými nadějemi, které zklamou a nemáme důvod hledat skutečnou naději v Bohu. Podívejme se na dnešní čas, kdy jsou i starci nad hrobem neustále ujišťováni, že budou žít pomalu věčně. A pak tu jednoho dne prostě nejsou. Aniž by se důstojně rozloučili se svou širokou rodinou, našli smíření s těmi, se kterými měli dlouho spory, dali odpuštění těm, kteří se proti nim provinili. Zkrátka, aniž by udělali pořízení o svém domě.

Chizkijáš se otočil tváří ke zdi Pro styl Písma svatého je typické, kolik toho dovede říci krátkou zmínkou, detailem. Ve chvílích nejvyšší nouze se člověk právě takto choulí, uzavírá do úzkého prostoru proti zdi. Napodobuje vlastně pozici nenarozeného dítěte v lůně matky. Svou pozicí Chizkijáš naznačuje: Ač jsem král, nemám nic. Jsem zcela závislý na tvojí péči, Hospodine. Z tvého života žiji, jako plod ze života matky. Tvoje milost mne obklopuje, ať už má prosba dopadne jakkoliv.

takto se k Hospodinu modlil V Chizkijášově modlitbě se ukazuje pravá podstata víry v Hospodina: Bůh dopustí, ale neopustí. To, že je Chizkijáš nemocný neznamená automaticky, že Bůh je proti němu, že není i v utrpení na jeho straně, že není s ním. Pokud by věřil v baala, pak by nemoc automaticky znamenala nepřízeň této modly prosperity, znamenala by, že jej Bůh opustil. Pravý Bůh je ale vždy ještě nad tím, co se děje.

rozpomeň se prosím, že jsem chodil před tebou opravdově a se srdcem nerozděleným a že jsem činil, co je dobré v tvých očích Chizkijáš dává na první místo svou víru – „se srdcem nerozděleným“ – pak teprve své skutky – „činil, co je dobré“. Neříká „nikomu jsme neublížil“. Nestaví před Boha jako kupec své skutky, aby mu za ně Bůh něco dal, neříká, že mu Bůh dluží. Ale bere své skutky jako plod a důkaz své víry. Prosí jako ten, kdo ví, že prosí o laskavost, jako ten, kdo ví, že nemusí dostat. Prosí zároveň jako ten, kdo ví, že má proč v Boha věřit – protože jednal jako ten, kdo na Boha vsadil, kdo v něj věří. Právě proto je třeba dobře jednat, abychom ve chvílích zkoušek mohli sami sobě říci: Přece jsem doteď na Boha sázel, vždyť jsem podle toho i jednal. Budu v něj věřit i dál, i když je mi těžko. Nebudu najednou měnit, v co jsem dosud věřil.

Izajáš ještě nevyšel z vnitřního dvora, když se k němu stalo slovo Hospodinovo Zarazí, že zprávu o Chizkijášově smrti Izajáš předtím zaštiťoval Božím jménem. Jde o to, že takový by byl najisto další průběh, kdyby sám Hospodin nezasáhl. Vzpomeňme na Jonáše, který volá „Ještě čtyřicet dní, a Ninive bude vyvráceno.“ Sám se pak trápí, když se jeho slova nesplní.

Věci mají přirozený běh – a i ten má Hospodin v ruce. Když si dovedeme dát jedna a jedna dohromady, když si neděláme falešné naděje (v Chizkijášově případě třeba v nějaký zaručený lék), je to od Boha – pravda je vždy od Boha. Stejně tak ale Bůh může vždy zasáhnout; že věci fungují podle odhadnutelných pravidel neomezuje moc Boží. Navíc, ač to zní tvrdě, Chizkijášova smrt je jen o patnáct let odložena – zůstává smrtelným člověkem. (Stejně tak Ninive nakonec bylo vyvráceno, za jiné generace, jak dosvědčuje prorok Nahum.) Hospodin tedy neruší své slovo ale navzdory soudu dává milost.

vyřiď Chizkijášovi, vévodovi mého lidu Chizkijáš je král, Bůh však užívá titulu vévoda (= voj-voda, vojsko-vůdce). Takové totiž bylo prvotní určení krále: Měl vést lid do boje, protože v boji je potřeba jasné velení. Králové si ovšem začali osobovat právo zasahovat do bohoslužby atd. Titul vévoda je oceněním Chizkijášovy věrnosti; hned poté je zmíněn David, král věrný Bohu.

Vyslyšel jsem tvou modlitbu, viděl jsem tvé slzy. Bůh Chizkijáše vyslyšel pro jeho slzy, z lítosti – ne za odměnu pro jeho skutky.

Přidám k tvým dnům patnáct let. Vytrhnu… Když Bůh dává, dává víc, než člověk prosil. Chizkijáš ve chvíli svého zármutku pochopitelně vidí jen svou nemoc; Bůh vidí dál. Asyřané, kteří neodtáhli na pořád jsou ještě větší problém, než Chizkijášova nemoc. Náš vlastní problém je pro nás vždy největší. Bůh to přijímá, ovšem sám vidí dál.

„Vezměte suché fíky.“ Vzali je a přiložili na vře Uzdravení Boží mocí nevylučuje použití známých lékařských prostředků. Správně se říká: Lékař léčí, Bůh uzdravuje. A ovšem platí i první část toho pořekadla. Všimněme si rovněž, že prorok Izajáš má také znalosti medicíny, na první pohled „mimo svůj obor“. Ovšem pravda je vždy jen jedna. I znalost léčiv a neduhů je od Boha. Obvykle právě to je prostředek k uzdravení z nemoci. O užití fíků k léčbě vředů se zmiňují i antičtí autoři.

Co bude znamením, že mě Hospodin uzdraví a že třetího dne vstoupím do Hospodinova domu? Chizkijáš se uzdravuje „přirozeným způsobem“, postupně. Až za tři dny bude schopen vstát. Víru v uzdravení je třeba podpořit, podobně jako dnes lékař sděluje pacientovi zlepšující se výsledky testů aniž by byl pacient ještě zdráv.

A on vrátil stín na stupních Jde zřejmě jakýsi druh slunečních hodin. Chizkijášovo uzdravení není věc tak masivního významu, aby Bůh obrátil rotaci země (pak by se stín na slunečních hodinách vracel). Podobný efekt by mohlo přinést zatmění slunce, které by však samo v rámci doby bylo v mocným znamením. Můžeme spíše počítat např. s odrazem světla o plochu na rozhraní dvou vzduchových vrstev, jaký způsobuje „fatu morgánu“. Nicm. zázrak zůstává záhadou; od toho je to konečně zázrak.

V ten čas poslal Beródak-baladán, … král babylónský V tom čase je Asýrie na vrcholu své moci, ale jak to bývá, již na cestě k zániku. Brzy bude zničena spojenými silami Médů a právě Babyloňanů.

dopisy a dar, neboť uslyšel, že Chizkijáš onemocněl Poselstvo možná vzalo návštěvu v nemoci jako zmínku k návštěvě Chizkijáše, který se nedávno úspěšně zbavil Asyrské nadvlády. Babyloňané mohou takto hledat spojence proti Asýrii. Ale z Písma věc vypadá opravdu spíše jako zdvořilost – kdo je dobrý diplomat, udržuje dobré vztahy se všemi, i když je zatím nepotřebuje. Popis událostí v 2. knize Paralipomenon (32, 31) přicházejí Babyloňané „by se dotazovali na zázračné znamení, které se stalo v té zemi“, tedy zřejmě na onen div se slunečními hodinami. Babyloňané byli proslulí astronomové a astrologové a taková věc by je zajímala. Z věci možná chtějí uhádnout blížící se politické změny. Takže může jít o zdvořilostní návštěvu s politickým cílem, podnícenou zázračným jevem.

Chizkijáš vyslechl posly a ukázal jim celou svou klenotnici Podle Chizkijášových slov v následujícím verši („Přišli z daleké země, z Babylóna.“) jednal Chizkijáš zřejmě z naivity – blízkým sousedům by se asi takto neodhalil. Je to jako vychloubat se na veřejnosti, kolik máto doma cenností – lákáte tím lupiče. I z podání v 2 Paralipomenon jde soudit, že Chizkijáš je dětsky potěšen, jak daleko je známo jeho jméno. Možná ještě žije v euforii ze svého zázračného uzdravení a tak je přehnaně velkorysý a důvěřivý: „Svět je krásný a dobrý.“

V každé pošetilosti je ale vždy i trochu pýchy. Polichocen zájmem z ciziny, Chizkijáš se s tím nespokojí a chce cizí posly ještě utvrdit v tom, jak je dobrý. I nás pochvala, lichotka, někdy povzbudí k tomu, abychom přinášely další důkazy své skvělosti. I když by nám mohla stačit jen ta první pochvala. Chizkijáš přitom nabyl všeho svého bohatství jen díky Bohu. Dále, Izraelci musely žít meti pohany a nějak s nimi vycházet – ale slušelo se být k nim rezervovaný. Uznání viditelných sousedů začíná pro Chizkijáše být víc, než uznání neviditelného Boha. Chizkijáš také žije v dojmu falešného bezpečí, když jsou Babyloňané z dálky. Zapomíná, že mír není nikdy na stálo. Mír není přirozený stav, dárcem míru je Hospodin. Moudrý člověk si nikdy neříká, že válka už nemůže přijít. Tak uvažovali lidé před 1. i 2. světovou válkou, tak uvažuje náš západní svět právě dnes.

zeptal se ho: „Co říkali ti muži a odkud k tobě přišli?“ Prorocký dar může zahrnovat (a často zahrnuje) to, že má člověk „dobrý čuch“. Izajáš jednak ví, že diplomatická návštěva jen málokdy bývá jen zdvořilostní. Že mívá i mocenské cíle. Vlastně tím spíše, že není zřejmý přímý prospěch, jaký z ní vzdálení Babyloňané mohou mít, je podezřelejší. Izajáš, který má přístup ke dvoru, k velké politice, může tušit, že síly už se začínají pomalu přeskupovat ve prospěch Babylóna. I běžný dnešní divák zpráv dovede někdy odhadnout, jak se za pár let vyvine mezinárodní situace. Každopádně Izajáš se Chizkijáš ptá jako někdo, kdo tuší, toho, kdo neví, která bije.

Zeptal se: „Co viděli v tvém domě?“ Chránit své soukromí, neříkat vše, je dobré pro každého, nemusí být ani král. Že si domů zveme příbuzné a přátele a ne úplné cizince, že některé věci rodinného života řešíme jen v rodině, má svůj důvod. Už ten, že soukromí je poklad a to nejcennější si přece máme schovat pro ty nejbližší. Kdo vynáší své soukromí na veřejnosti, ať už v televizi, v hospodě nebo na internetu, nerozeznává dobře, kdo jsou jeho, a kdo cizí. Kdo jsou mí totiž vím jen tehdy, když znám i ty, kteří mí nejsou. Pravá blízkost je tam, kde také známe odstup. Když nám své tajemství sdělí někdo, kdo ho vykládá na potkání, už nám to nepřijde jako výraz důvěry toho člověka.

Jde tu pak též o to, že chlubením vyvolává člověk závist, tak trochu pokouší druhé. A kdo zdůrazňuje své štěstí, jitří tím někdy rány těch méně šťastných (zrovna Babylon se tehdy nacházel v pěkných problémech.)

bude odneseno do Babylóna všechno, co je v tvém domě Kapitola končí podobně, jako začíná: Co Izajáš ohlašuje není trest pro Chizkijáše, ale konstatování tvrdé pravdy. Samozřejmě, když onemocní, není Chizkijáš bez hříchu. A i na budoucích událostech má svůj podíl viny. Ne že by tedy svým vychloubáním k budoucí zkáze nepřispěl a ne že by bylo úplně bez stopy hříchu. Ale primárně nejde o Boží trest pro Chizkijáše, ale nelíčené ohlášení skutečnosti. Hřích v Izraeli trval již příliš dlouho, modlářství zapustilo příliš hluboké kořeny (jak uvidíme hned za následujícího odpadlického krále Menašeho), vše už trvalo moc dlouho na to, aby katastrofu šlo natrvalo odvrátit.

poklady, které nahromadili tvoji otcové Že je nějaká věc po generace v držení nějakého rodu, není úplně od věci. Všimněme si vztahu sedláků k rodové půdě, šlechty k jejím zámkům, ale třeba i půvabu rodinných firem. Všechna hmotná kultura má však velmi krátké trvání a tedy malý smysl pro budoucí věky. Dějepisec Herodotos popisuje mnohé poklady a divy 5. stol. pře Kristem – zachovalo se jich pramálo a větším pokladem jsou dějiny, které je popisují. Také z Chizkijášovy doby se nám zachoval jeho příběh, ne jeho poklady. Nakonec, jeho zbožný život je to hlavní, co přetrvalo až do dnešních časů.

Dobré je slovo Hospodinovo, které jsi mluvil. Chizkijášova smířenost překvapí. Snad si je vědom toho, co jsme zmínili u v. 17 – hřích zapustil kořeny příliš hluboko, jedna reforma už nedovede směřování Izraele zvrátit.

„Jen když bude za mých dnů opravdový pokoj.“ Chizkijáš tak koná reformu kvůli vlastní duši: Aby doba nezměnila jej, mění svou dobu. Možná se to podobá rodičovskému výroku „dokud u nás bydlíš, budeš dodržovat naše pravidla“. Vidíme, že člověk nijak není nucen sledovat dlouhodobý trend, i když se zdá neodvratný. Může proměnit svou dobu, své okolí, třeba jen na jednu generaci – a má to smysl.