beránekznak Loun

farní sbor Českobratrské církve evangelické v Lounech

13.4. Zelený čtvrtek
17h čtění pašijí
14.4. Velký pátek
17h bohoslužby
16.4. Hod Boží Velikonoční
9h bohoslužby

Hlas mučedníků Ženevský žaltář Podporujeme Izrael! Náhradní rodiny Ústeckého kraje

Matouš 2

Mt 2, 1

hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se Výrazem „mudrci“ překládáme řecké magoi (j.č. magos). Na všech ostatních místech je tento výraz překládán jako čaroděj, kouzelník, jen zde mudrc. Ovšem starří křesťanští autoři (Augustin, Jeroným atd.) překládali i zde „kouzelník, čaroděj“.

Magoi byli původně kněží perského Mazdaismu (jinak Zoroastriánství). Toto náboženství věřilo ve dvě proti sobě boující božstva, dobré a zlé. Je možné, že perský král Kýros, který propustil Izraelce z babylónského zajetí, vyrostl právě v tomto náboženství. Každopádně, duchovní svět Izraele a Peršanů se na čas střetl. K Mazdaistické tradici také patří očekávání spasitele (Saošjant), který se má narodit z panny třicet let před konečnou obnovou světa. Je však otázka, zda se zde do pozdější perské tradice pouze zpětně ve zkoolené podobě nepromítl příběh evangelia.

Zda byli „mudrci od východu“ mazdaisté, je ovšem dost otázka. Slovo magoi se v řečtině tehdy už používalo spíše pro kohokoliv, kdo dělá kouzla nebo se zabývá astrologií. Mudrce přivede hvězda, což je klíčové. Peršany ovládaný Babylón byl astrologií (tehdy neodlišenou od astronomie) proslulý. I z našeho dnešního pohledu byli Babylóňané ve výzkumu vesmíru z tehdějších civilizací nejdále. Astrologie je činnost výslovně zakázaná v Božím Zákoně a zabývat se astrologií je velmi závažný hřích. U křesťana se praktikování astrologie v podstatě rovná odpadnutí od víry.

Co tedy můžeme o mudrcích říci? Zřejmě mají jisté povědomí o pravém náboženství, jak bylo zjeveno Izraeli. Izrael nebyl izolován od okolního světa. I jeho pohanští sousedé měli jisté povědomí, kdo je Hospodin. Když přišli Izraelci do Babylóna, střetli se s místním náboženstvím. V knihách jako Daniel, Ester, Ezdráš a Nehemijáš máme záznami o tom, jak zde stateční vyznavači před pohanskými králi a jejich dvorem hájili pravou víru. Můžeme tedy říci, že mudrci od východu zhruba tušili, že z Izraele vzejde Spasitel. Hledali jej však způsobem, který normálně pravdu odhalit nemůže, který člověka nechává jen na prahu poznání. Ovšem i Abraham na začátku svého povolání uctíval Hospodina v podstatě pohanským způsobem: Na pohanských božištích, u posvátného stromu atd. Závěrem, že hvězda nakonec mudrce dovedla ke spasiteli, je prostě zázrak. Nalezli pravdu způsobem, jakým ji normálně nalézt nejde.

Stává se i dnes, že zejména astronomy a fyziky okouzlení z krás stvoření nakonec přivede k tomu, že uvěří. (Nelze ovšem tak docela srovnávat – zabývat se astronomií nebo fyzikou je na rozdíl od astrologie chvályhodné.) A ovšem, opět to nejsou hvězdy nebo fyzikální síly, které dovedly člověka k víře, ale Duch svatý, který v srdcích takových vědců působí změnu smýšlení pod dojmem toho, co objevili.

Mt 2, 2

Kde je ten právě narozený král Židů? Jak jsme již řekli, hvězda sama dovedla mudrce jen na práh poznání. Každé zkoumání rozumem přivede člověka jen na práh pravdy. Aby lidé našli Boha, musí jim Bůh o sobě nejdříve sám říci. Ve verši 5 říkají zákoníci, že Mesijáš se má narodit „Oni mu odpověděli: 'V judském Betlémě; neboť tak je psáno u proroka'“. Mudrci museli pracně bádat a hvězda jim nejdříve dala jen velmi obecnou odpověď: Mesijáš se narodí z Izraeli, na území o několika tisíci čtverečních kilometrů. Boží lid zná z Písma přesně místo – tehdy i dnes celkem malou obec, Betlém. Co jiní zkoumají a mohou zjistit jen velmi obecně, Boží lid znám z Písma přesně, bez vlastního úsilí nebo zásluhy.

Mt 2, 3

Když to uslyšel Herodes, znepokojil se a s ním celý Jeruzalém Herodes byl Idumejec, neměl tedy právo na Izraelský trůn. Získal jej tím, že se vlísal do přízně Římanů. Každý, kdo neoprávněně získá moc (převratem, revolucí, vzpourou, podvodem) se o ni pak celý život bojí, třeba jen podvědomně. V jisté nepřímé obdobě můžeme i u nás, kde se lidé volbamiz běžného života náhle a rychle dostávají k moci, můžeme sledovat obavu mnohých, že o své místo přijdou, lpění na moci.

S Herodem se znepokojil celý Jeruzalém: Herodes se obklopil „svými lidmi“, pochlebníky, které živil na svém dvoře. I někteří Jeruzalémští kněží konali svůj úřad neoprávněně, jen z přízně Heroda a Římanů. Tvořili stranu Saduceů, se kterou se později setkáme v Ježíšově Sporu o vzkříšení. To, že v Jeruzalémě bylo mnoho takový kariéristů je také jeden z důvodů, proč byl Jeruzalém (a Judea) k Ježíšovi nepřátelštější než Galielea.

Mt 2, 7

Tedy Herodes tajně povolal mudrce a podrobně se jich vyptal na čas, kdy se hvězda ukázala. Než mudrci po objevení hvězdy, která ohlašovala narození, dorazili z „východu“ do Jeruzaléma, zabralo to nějaký čas. Návštěva tří králů tedy probíhá až po delším čase po Ježíšově narození. Ve v. 16 čteme, že Herodes „dal povraždit všechny chlapce v Betlémě a v celém okolí ve stáří do dvou let, podle času, který vyzvěděl od mudrců“. To znamená, že návštěva králů se nejspíše odehrála až po více než roce od Ježíšova narození, možná až po dvou letech.

Mt 2, 9

A hle, hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě. Jak šla hvězda před nimi, je težké určit. Z vyprávění vyplývá, že sama o sobě je k Ježíši nedovedla dovést. Tedy například zmizela z oblohy během cesty do Izraele, což konec konců objekty na obloze dělají. Hvězda mohla být kometa, jak si to dnes představujeme. O kometách se ve straých záznamech někdy používá výraz „stála nad městem“. Vzheledem k tomu, že magoi byli astologové, mohlo jít o to, že třeba přepočítali souřadnice hvězdy a okolních hvězd na pozemské souřadnice. Tedy hvězda je nevedla podle vidění pouhým okem, ale podle propočtů. Možností je mnoho. Pointa příběhu však není v tom ukázat, jak funguje astrologie (která po pravdě řečeno nefunguje a je to démonská nauka), ale jak Bůh vedl pohany, aby jim zjevil Spasitele všech národů.

Podle L 2,39 víme, že po Ježíšově uvedení do chrámu (což bylo 40 dnů od jeho narození) se jeho rodiče vrátili do Nazareta. V době návštěvy mudrců tak už možná ani v Betlémě nebyli.

Mt 2, 11

Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou V Betlémě se pro Marii a Josefa nenašlo místo pod střechou – Ježíš se narodil ve chlévě, v jeskymi nebo dokonce na otevřeném prostranství. Hvězda tedy nejspíše zavedla mudrce do Nazareta, kde dům měli. Lukáš totiž říká, že po uvedení do chrámu (40 dnů po narození) se vrátili do Nazareta. Druhá možnost je, že se z Jeruzaléma vrátili ještě na čas do Betléma (jen 10 Km od Jeruzaléma, na rodzíl od Nazareta, který je daleko), dokud dítě nebude lépe snášet cestu. Matouš píše, že hvězda zastavina „nad místem“, neuvádí však nad jakým. Může jít už o Nazaret nebo ještě o Betlém.

padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary – zlato, kadidlo a myrhu Chování mudrců odpovídá odpovídá uctívání božstva – ležení na zemi, klanění, obětování (!). Na východě a u pohanů obecně ovšem nebylo tak nezvyklé uctívat člověka jako Boha. V Ježíši se naplňuje odvěká touha lidí, aby jim Bůh byl blízko, aby byl mezi nimi, aby jej spatřili. Doposud a pak i později vedlo vždy uctívání člověka místo Boha k těm nejhorším hrůzám. Jen Kristus je totiž Bůh narozený jako člověk, nikdo před ním ani po něm.

Ze tří darů se později odvodil počet mudrců na tři; ve folklóru z nich pak vznikli tři králové. Bylo zvykem, ostatně jako podnes, že návštěva přiváží typické produkty dané země. Z toho se někdy usuzovalo na různou zemi původu králů, často na Evropu, Asii a Afriku (proto je Baltazar černý). Myšlenka, že Kristovo vtělení spojuje ve společné chvále všechny rasy a světadíly, je dobrá. A je hezké, že si je tak tradičně představujeme. Písmo samo ovšem jejich počet neuvádí a zrovna tak zlato, kadidlo i myrha se vyskytovali všechny na území Persie na východě.

Darům se v tradici často dává výklad podle pozdějšího Kristova života i podle jeho titulů: Zlato, protože je král. Kadidlo, protože je kněz (kadidlo v Písmu, např. ve Zjevení, značí modlitby Božího lidu, které stoupají jako libá vůně k Hospodinu). Myrha (vonný olej) se používala k balzamování mrtvých, tedy značí Ježíšovo utrpení a to, že je prorok ("dnes, zítra i pozítří musím jít svou cestou, neboť není možné, aby prorok zahynul mimo Jeruzalém“ L 13,33). Nebo opět zlato, protože je král, kadidlo, protože je Bůh (vůně pro Hospodina) a myrha, protože se stal smrtelným člověkem. Jiní usuzují na praktičnost darů: Zlato, kterým se dá uhradit cesta do Egypta, kadidlo a myrha jako svého druhu příruční lékárnička (obojí se používalo k léčení). Zlato dále může znamenat ctnost (tedy dobrou vlastnost, ve které ječlověk tak doma, že jedná dobře automaticky), kadilo modlitbu, myrha utrpení. Podobně jako u počtu a původu králů, je to zajímavý podnět k přemýšlení, s jistotou smysl darů určit nemůžeme. Jisté však je, že se jedná o velmi luxusní (i v dnešní době) dary. Momentem jejich přijetí svatá rodina dosti zbohatla.

Mt 2, 12

Potom, na pokyn ve snu, aby se nevraceli k Herodovi Nelze opomenout, že příchod pohanských astrologů uvádí právě narozeného Spasitele ve smrtelné nebezpečí. Dobrý důvod uvědomit si, že začlnenění nás, pohanů, k Božímu lidu, nebylo zadarmo. Hospodin vyvolil Izrael a jiné národy zavrhl ("Jákoba jsem si zamiloval, Ezaua však nenávidím.“ Malachiáš 1, 2n) Připojení pohanů znamená od počátku utrpení pro Krista, na kterého se přenáší stres vyděšené rodiny a velmi nepohodlná a náročná cesta ve velmi útlém věku (pod dva roky). A v posledu, teprve po ukřižování říká Ježíš „jděte ke všem národům“. Za svého života však „mezi pohany a Samařany nechoďte“. Ježíš na svém těle nesl hněv Boží proti pohanům.

Mudrci od východu vstupují do příběhu Božího lidu jako slon do porcelánu. Namíří si to přímo k největšímu nepříteli Krista v tu chvíli, k Herodovi. Také později vstup pohanů do církve znamenal vždy zaplevelení církve pohanskými zvyky a způsoby, ze kterých se dlouho vzpamatovávala. Že Bůh dovoluje pohanům přijít ke Kristu je velká milost. Pokud si zoufáme nad stavem církve, vězme, že je z velé části tím, že je z pohanů. Vzpomeňme, často děsivé poměry v prvních křesťanských sborech, které čato zmiňuje Pavel: Smilstvo, opilství, lakota, záliba ve sporech atd. Tak vypadala často vypadala první církev z pohanů.

Mt 2, 13

Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uprchni do Egypta a buď tam, dokud ti neřeknu; neboť Herodes bude hledat dítě, aby je zahubil. Ježíš přichází z Egypta jako nový Mojžíš. Mojžíš do zaslíbené země nevešel (a tedy ani nedovedl lid), pouze ji z dálky spatřil. Uvedl jej tam až Jouzue-(heb.) Jehošua-(řec.) Jesus=(čes.) Ježíš. Zákon vysvobozuje od hříchu, ale nedovede vykoupit. Ježíš je nový Mojžíš, který Zákon naplňuje, vykupuje lid a uvádí jej vodou křtu do věčného života. Herodes v příběhu vystupuje jako nový farao, který chce zabít malého Mojžíše/Ježíše. Ježíš sestupem do Egypta a výstupem odtmtud také opakuje cestu Izraele, Božího lidu – „ve všem nám byl podoben“.

Všimněme si také blízkost anděla Josefovi. Josef má v podstatě jen dva úkoly v ději: Uchránit Marii před hanbou a zachránit narozeného spasitele. Jen dva úkoly, ale pro dílo Boží klíčové. A Josef se těchto dvou věcí přesně drží: „zůstaň tam, dokud ti neřeknu“. Někdy se od nás žádá prostě jen vydržet v jedné dobré věci. Josef je tichou postavou příběhu, ale bez něj by to nešlo a svým způsobem na něm všechno záleželo. To je řečeno nenápadně a dojde to až tomu, kdo nad příběhem více přemýšlí. Josef je tichým hrdinou příběhu.

Mt 2, 15

a byl tam až do smrti Herodovy Herodes veliký zemřel zřejmě kolem roku 4 př. n. l., Ježíš se zřejmě narodil někdy kolem roku 7–6 př.n.l. (náš kalendář byl zaveden až někdy ve 4. století a tehdejší datace Ježíšova narození byla méně přesná). Každopádně, pobyt svaté rodiny v Egyptě mohl trvat tak dva, tři roky nanejvýše, možná šlo o pouhé měsíce. Z toho, že jej nezmiňuje jinak podorbný evangelista Lukáš lze soudit, že šlo spíše o krátkou dobu. Egypt byl, přes svízelnou cestu tam, nejvohnější útočiště, protože byl mimo pravomoc Heroda, ale stále ještě na území římské říše, v Jejímž rámci bylo, na rodzíl od jiných zemí, cestování relativně bezpečné.

Mt 2, 16

Když Herodes poznal, že ho mudrci oklamali, rozlítil se a dal povraždit všechny chlapce v Betlémě a v celém okolí ve stáří do dvou let, podle času, který vyzvěděl od mudrců. Jak jsme již zmínili, návštěva mudrců od východu podle všeho proběhla o pár měsíců až let po Ježíšově narození. Herodes postupuje podle data, které vyzvěděl od mudrců. Hvězda oznámila Ježíšovo narození na východě, několik měsíců (i let) trvala cesta mudrců do Jeruzaléma. Ježíš mohl být v té době dvouletý. Pravděpodobné je i to, že Herodes dal pobýt děti s jistým rozptylem od data Ježíšova narození pro jistotu.

Událost dobře odpovídá Herodově povaze, jak ji líčí historikové té doby. Dal zabít mnoho členů své rodiny, mnoho zákoníků a farizeů té doby. Betlém byl malé městečko a i s okolím v něm mohlo být nanejvýše 15–20 chlapců ve věku do dvou let – a spíše méně. Vzhledem k daleko většímu rozsahu dalších Herodových krutostí mohla taková událost proběhnout celkem bez povšimnutí širšího světa.

Otázka je, zda Josef a Marie utekli těsně před masakrem, nebo byli už dávno v Nazaretě a masakr v Betlémě jen ukazuje, že Herodes se nezastaví pře ničím a bude i dál „hledat dítě, aby je zahubil“. Mudrci možná musí rychle odcestovat jinudy, protože vědí, že Ježíš už je v Nazaretě a ne v Betlémě.

Mt 2, 22

Když však uslyšel, že Archelaos kraluje v Judsku po svém otci Herodovi, bál se tam jít; ale na pokyn ve snu se obrátil do končin galilejských Archelaos byl tak krutý, že musel být po šesti letech vlády sesazen Římany (kteří sami nebyli nijak zvlášť jemní). Herodes Antipas, který spravoval Galileu, byl daleko mírnější a vícero lidí utíkalo do Galileje před Archelaovou krutostí.

Mt 2, 23

a usadil se v městě zvaném Nazaret – aby se splnilo, co je řečeno ústy proroků, že bude nazván Nazaretský Jde zřejmě o slovní hříčku, které se v hebrejštině používají často, sice na slovo necer, proutek, z Izajášova „vzejde proutek z pařezu Jišajova“ a „vyrostl před ním jako proutek“.

© Tomáš Pavelka 2006–2015