beránekznak Loun

farní sbor Českobratrské církve evangelické v Lounech

13.4. Zelený čtvrtek
17h čtění pašijí
14.4. Velký pátek
17h bohoslužby
16.4. Hod Boží Velikonoční
9h bohoslužby

Hlas mučedníků Ženevský žaltář Podporujeme Izrael! Náhradní rodiny Ústeckého kraje

Marek 4

Mk 4, 1

Opět začal učit u moře. Tedy u Genezaretského nebo také Galilejského jezera. Podle Josefa Flavia bylo toto jezero centrem vzkvétajícího rybářského průmyslu. Na hladině bylo možné většinu času napočítat přes dvě stovky větších lodí. Cenou i velikostí odpovídaly dnešnímu náklaďáku. Bohaté úlovky byly zpracovávány sušením a solením. Sladkovodní ryby, upřednosťnované před mořskými, byly vyváženy do celé země. Ježíš se tak pohybuje v oblasti náročné fyzické práce, ale také značných příležitostí. Řekněme, jako by dnes kázal v Mladé Boleslavi.

musel vstoupit na loď na moři Z hlediska akustiky je vodní hladina skvělý odrážeč, reflektor. Na Ježíše se nejen netlačí zástupy, ale jeho hlas se i přes hladinu dobře nese.

Mk 4, 4

Když rozsíval, padlo některé zrno podél cesty Zrna, která rozsévač rozsívá, jsou částí minulé úrody, na kterou se mezi sklizněmi za žádnou cenu nesmělo sáhnout. Zrno, které nejde semlít, i kdyby byly vlastní děti hladové. Zrno, v kterém je jediná naděje další sklizně, budoucnost života. A toto tak dlouho úzkostně ochraňované zrno nyní rozsévač plnými hrstmi rozhazuje. A rozsévač vidí, že některé padá na udusanou zem, na kameny a pod. hned ve chvíli, kdy zrno rozhodí. S něčím výsostně dobrým, opatrovaným, svatým, se nyní musí plýtvat. Obilí se totiž nedá sázet jako ředkvičky: Udělat prstíkem důlek, zasadit semínko a o dva centimetry v řádku zase další. Obilím se musí rychle pokrýt velká plocha.

Mk 4, 10

vyptávali se ho … co znamenají podobenství Oproti rozšířené představě nejsou podobenství názorné příklady pro prosté. Jsou to hádanky! I Ježíšovi nejbližší jsou řečí v podobenstvích zmateni. V Matoušovi se učedníci přímo rozhořčeně ptají „Proč k nim mluvíš v podobenstvích?“ Kolem jsou shromážděny davy. Není volba takových záhadných výroků promeškanou příležitostí oslovit co nejvíce lidí?

Mk 4, 11

těm, kdo jsou vně, děje se všechno v podobenstvích, aby hleděli a hleděli, ale neviděli Ježíš sám, velmi překvapivě, odpovídá, že je jeho cílem být „širšímu publiku“ nesrozumitelný! Srovnejme to s často patrnou snahou farářů/kazatelů na „půlnoční“ a při jiných příležitostech, kdy mají jinak nezvykle velké publikum, podat co možná nejlidovější a nejsympatičtější sdělení.

Ježíš volí podobenství proto, aby v neynámém davu cíleně zasáhl ty, kteří si kladou duchovní otázky. Podobenství funguje jako vtip: Některé vtipy pochopí člověk až s věkem. Některé pochopí člověk, jen pokud má zkušenost s rodinným životem. Některé se vyprávějí jen v určité profesní skupině. Zkrátka, člověk potřebuje určitou životnní zkušenost a teprve pak mu sepne.

Když je Ježíš dotazován na správný život, obvykle se odvolává na Zákon: „Přikázání znáš…“, „mají Mojžíše a proroky, ty ať poslouchají“, atd. K etice, k tomu, co je správné jednání, už není mnoho co dodat.

Jenže: Kdo se skutečně pokusí jednat dobře, tomu vyvstávají otázky nové: Jednal jsem dobře – ale výsledek se nedostavil. Jednal jsem dobře – ale setkal jsem se s nezdarem. Jednal jsem dobře – ale teď cítím jen únavu, žádné zadostiučinění. Jednal jsem dobře – ale setkal jsem se jen s nevděkem. Nakonec: Zkoušel jsem jednat dobře – ale pak jsem selhal, sešel jsem z cesty. Otázka pak uže nezní „co je správné“, ale spíše: Mělo to cenu, i když výsledek nepřišel? Mělo to cenu, i když z toho mám divný pocit? Nebo: Vím, co je správné. Ale mohu ještě já po svých selháních v životě jednat správně. A spíše na takové otázky podobenství odpovídají. Vyžadují, aby měl člověk už nějakou praktickou zkušenost s dobrým jednáním a jeho dopady.

Mk 4, 13

Nerozumíte tomuto podobenství? Jak porozumíte všem ostatním? Rozsévač je jediné podobenství, u kterého Ježíš podává výklad. A položme si otázku: Pokud má podobenství jen ten smysl, který nyní vyloží: Proč neřekl rovnou přímo, že různí lidé přijímají slovo s různým úspěchem? A proč nemáme zaznamenán výklad všech ostatních podobenství?

Ježíš zde totiž ukazuje svým učedníkům i nám metodu výkladu: Podobenství lze pochopit jen z vlastní životní zkušenosti. Jen při plnění vlastních životních úkolů. Úkolem učedníků je kázat. Kázat slovo, které dává naději, život. Které je jim drahocenné: Podobně jako rozsévač zná velkou cenu toho pracně ušetřeného osiva z loňské úrody.

Jak je potom možné, že někdo je k tomu slovu úplně lhostejný? A že někdo se ho nadšeně chopí, ale za chvilku z toho není nic? A že i tam, kde viděli růst ve víře nakonec přišlo odpadnutí? Každý kazatel tohle, myslím, zná. Je to jedna z nejvíce ubíjejících věcí na tomto jinak krásném povolání. Ale tam, kde se slovo ujme, přináší hlubokou proměnu.

Něco podobného však zažívá dobrý učitel ve třídě – učí něčemu, co má sám rád a přitom vidí, že se s většinou žáků nějak míjí; u některých však možná položí základy budoucího úspěchu v daném oboru. Kdo pomáhá bezdomovcům, narkomanům atd. musí vynaložit velké úsilí a přitom výsledky bývají málo patrné. Ale některé nakonec může vrátit do života a to je malý zázrak. Každý, kdo se o něco upřímně snaží, se zde může najít.

Ježíš tak podobenství jednak říká: Vím, jak vám je. Vše jsem to sám poznal a jsem s vámi. Dále: Dobré má přece naději. I v pracovním, hospodářském, politickém životě můžete vidět, že různé zdánlivě beznadějné či podivné činnosti nakonec vedou k cíli. A nebo: Podívejte se, kolik toho jsou lidé schopni podstoupit pouze pro pozemské věci a nevzdávají se. Tím spíše nevzdávejte své usilování o věčný život, i když váš život byl plný selhání, dokud jsem já vás nenalezl.

© Tomáš Pavelka 2006–2015