beránekznak Loun

farní sbor Českobratrské církve evangelické v Lounech

Hlas mučedníků Ženevský žaltář Podporujeme Izrael! Náhradní rodiny Ústeckého kraje

Lukáš 5

L 5, 1

Jednou se na něj lidé tlačili, aby slyšeli Boží slovo Jako v životě každého člověka, i u Ježíše úspěch není bez stinných stránek. Z Ježíše se stala slavná, vyhledávaná osobnost. Jdou za ním davy. Ale dav není společenství. V davu je každý sám za sebe. V davu se na sebe lidé tlačí, jsou bezohlední. A tak Ježíšův úspěch zároveň začíná bránit tomu, aby ho vůbec někdo slyšel. Můžeme vzpomenout na slavný koncert Beatles, na kterém jekot a řev rozvášněných faninek přehlušil samotnou hudbu skupiny.

L 5, 3

Vstoupil do jedné z lodí, která patřila Šimonovi Podle J 1,42 znal Ježíš Petra již z Judska jako bratra Janova učedníka Ondřeje. Ježíš tedy zřejmě nenastupuje do jeho lodi náhodně. Žádá jej jako známého. Lukáš nám zde zřejmě podrobněji líčí, jak proběhlo povolání z Mt 4,18.

L 5, 4

Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k lovu! Ježíš jako tesař dává rady rybářům. Kteří, jak je vidět z následujícího verše, loví ryby v noci (kdy jsou blíž hladině) a kteří ten den nic nechytili. Ježíš tu učí své brzké učedníky přemoci vlastní pýchu. Osvobozuje je ze zajetí zkušenosti. Zkušenost každého člověka je omezená – a přece si na jejím základě mnohý říká „vím to nejlíp, kdo mě bude poučovat!“.

L 5, 6

zahrnuli veliké množství ryb, až se jim sítě trhaly Naynačuje, že když Bůh dává, dává víc, než člověk čekal, než člověk potřebuje. Jako je v Ž 23 „můj kalich plníš, až přetéká“. Podobě jako v Káni Galilejské, kde Ježí promění vodu na 600 l značkového vína i zde udělá Ježíš dojem na učedníky, neboť se ukáže, že je svobodný od majektu. Může mít bohatsví, jaké chce – ale nezajímá ho to. Ježíšovi učedníci, jak víme od jinud, byli mnohdy horliví, bojovní. Jakubovi a Janovi se říká Boanerges – synové hromu. Na takové lidi dělá dojem „frajerství“ Ježíšovo. To, že není usedlým člověkem, který se bojí o každou korunu, že je svobodný od peněz i luxusu.

L 5, 7

naplnili rybami obě lodi, že se až potápěly Boží požehnání přináší takovou hojnost proto, aby se člověk dělil. Podobné to bylo s velikonočním beránkem, na kterého bylo třeba pozvat další lidi, aby se snědl; nesměl zůstat do rána. Podobně o manu na poušti se lidé dělili. Sě se trhaly, lodě se potápěli. Kdyby se člověk nedělil o Boží požehnání, přišlo by nazmar.

L 5, 8

padl Ježíšovi k nohám a řekl: „Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný.“ I odtud můžeme z části pochopit, proč má Petr púřední místo mezi apoštoly: protože chápe, že je hříšník, který si milost nezaslouží. Petr se zná. Ví, že sám od sebe není dobrý.

L 5, 10

Neboj se, od této chvíle budeš lovit lidi. Ježíš ve své dopovědi nepopírá, že Petr je hříšný člověk. Je hříšný; ovšem čeká na něj úkol. Úkol šířit evangelium. Je hříšný – ale když nebude evangelium kázat on, když nebude spravedlnost Boží hlásat on, jak se o ní lidé dozvědí? A tak i my máme hlásat evangelium, i když třeba naše životy mu vždy neodpovídají. Protože jinak – jak se o něm lidé dozvědí?

L 5, 17

farizeové a učitelé Zákona, kteří se sešli Aby poznali, co je Ježíš zač. Ve v. 21 čteme „začali uvažovat: Kdo je ten člověk…“ Farizeové a zákoníci nejsou od začátku proti Ježíšovi jako jeden muž. Spíše se v něm nevyznají. Ježíšovo učení se mnohém podobalo učení farizeů nebo s ním bylo přímo shodné, v něčem se ale lišilo. Také jeho mocné činy není možné popřít. Ježíš je v tomto období své činnosti častěji hostem farizeů a vede s nimi rozhovory. Časem se budou věci lámat. Protože při setkání s Ježíšem nejde pouze o učení. Jde o rozeznání vlastního hříchu na základě Ježíšova učení a hledání spásy u něj. Jak uvádí evangelia, Ježíš začínal svou kazatelskou dráhu slovy: „Čiňte pokání“. Kdo k němu nepřichází jako člověk hříšný, musí se proti němu časem postavit.

Moc Páně byla s ním, aby uzdravoval. Z nepočetných zmínek evangelií vyplývá, že Ježíš nemohl uzdravovat vždy (v Mk 8, 24 se nemocného nezdaří (?) uzdravit ihned). Ježíš jako člověk na sebe vzal odkázanost na moc nebeckého Otce. Když mu ovšem tato moc byla dána, mohl konat vše – chodit po vodě, rozmnožovat hmotu atd.

L 5, 19

viděli, že ho nepronesou zástupem Zástupy kolem Ježíše nejsou církev, je to dav. A dav není společenství. V davu člověk nezná své sousedy. V davu je každý sám za sebe. Zde vidíme, že toto shromáždění není schopno, nebo spíše ochotno, ustoupit lidem, kteří nesou nemocného. Zástup nepomáhá, ale brání přijít k Ježíši.

Proto Ježíš vyvolil dvanáct učedníků, proto později s podobným posláním posílá dalších sedmdesát. Ti se totiž nevzájem znali, patřili k sobě, tvořili společenství – církev. Lidé, kteří k Ježíšovi přicházeli za pozemského života a ti, kteří uvěřili v jeho vzkříšení, nejsou totožná skupina.

vystoupili na střechu, udělali otvor v dlaždicích Domy v biblických zemích mají plochou střechu.

L 5, 20

viděl jejich víru Přátelé ochrnutého ovšem podle všeho očekávají spíše uzdravení ochrnutého. Je překvapivé, že Ježíš nejdříve místo toho vyhlašuje odpuštění. Zřejmě půjde o toto: Konečným cílem jsou věci duchovní – věcí duchovních a věčných však dosahujeme fyzickými činy a starostmi o časné dobro bližních.

L 5, 21

Zákoníci a farizeové začali uvažovat Tj. neřekli to hned nahlas, nevrhli se na Ježíše atd. Je těžké posoudit, zda ze zbabělosti, protože kolem Ježíše byl zástup (jak tomu bylo později v Jeruzalémě před Ježíšovým zatčením), či naopak s chvályhodné rozvážnosti, která nejdřív rozvažuje, pak terpv mluví. Protože jsou jejich myšlenky zapsány jako otázka, spíše bude platit druhý případ.

L 5, 22

poznal jejich myšlenky Spíše jako člověk pozná, že v lidech kolem něj je v určité chvíli otázka nad jeho jednáním.

L 5, 23

Je snadnější říci ,Jsou ti odpuštěny tvé hříchy‘, nebo říci ,Vstaň a choď?‘ Ve skutečnosti těžká otázka, pokud bereme v potaz, že se to má skutečně stát. Jenom říci je snadné obojí. Zatímco na ozdravení je potřeba pouze moc, schopnost uzdravovat, za odpuštění je podle Zákona potřeba přinést oběť (kterou Kristus přinese na kříži).

Na druhou stranu, moc konat zázraky (nebo znalost medicíny potřebná k uzdravení ochnutého) není přítomná vždy a ve všech časech. Možnost získat odpuštění či druhým odpuštět je přítomná vždy (díky oběti Kristově). Vnějšně je těžší uzravit ochrnutého, vnitřně je težší odpouštět hříchy.

L 5, 24

Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy Ježíš následně ukazuje, že na jeho slovo byly skutečně ochrnutému odpuštěny hříchy, protože i na slovo vstaň a choď vstal a chodil.

vstaň, vezmi své lůžko a jdi domů Čekali bychom jednak, že nosítky náhled uzdraveného se po tak překvapivé události nebude nikdo zabývat. Jednak také, že nově uzdravený zůstane ve shromáždění, aby vydával svědectví. Místo toho Ježíš vlastně říká „ukliď to tu po sobě a jdi domů“. Problém vyřešen, dál o tom nebudeme mluvit. Tím se podtrhuje, že odpuštění hříchů je víc, než uzdravení.

A ovšem i to, že skutečné uzdravení se pozná na tom, že člověk už není ne-mocen, že přejímá své obvyklé povinnosti, jako např. že po sobě uklidí. Nebo že je nyní běžným člověkem a nevyžaduje zvláštní pozornost druhých. Jde domů.

L 5, 25

vstal, vzal to, na čem ležel, šel domů a chválil Boha Stává se, že člověk se jaksi schovává za svou nemoc. Což je přirozené, když už nemá nic z života, má aspoň tu nemoc. Zde vidíme správný přístup, kdy nemocný je zcela rád, že vše je pryč. Uklidí to, co bylo celou dobu jeho hořkostí a je rád, že věci jsou normální, že už nepotřebuje zvláštní pozornost.

L 5, 26

Co jsme dnes viděli, je nad naše chápání. Více pravda, než zástupy tušili, neboť v tuto chvíli skutečně ještě nemůže být jasné, jakou mocí, na základě čeno, Kristus odpouštěl hříchy.

© Tomáš Pavelka 2006–2015