Vyhnání Hagary je tvrdé, v době, kdy se příběh odehrává však celkem běžné jednání. Je i těžké pochopit, prč k němu sám Bůh svoluje. Snad ale jde o to, že je pro člověka nutné vzdát se svých starých vlastních představ o štěstí, když mu Bůh sám dá štěstí větší. V životě se setkáváme s lidmi, kteří měají celkem dost důvodů být šťastni mají dobrou rodinu, dobré zaměstnání atd., ale pořád se teskně obracejí k nějaké své umanuté představě.
A Bůh byl s chlapcem. Hagar se do potíží dostala jen kvůli slabé víře Sáry a Abrahama. Teď zmizí z jejich příběhu, ale to neznamená, že zmizí Bohu. I když víme, že se o nás Bůh stará a že jsme pro něj důležití, musíme pamatovat i na to, že nějak jedná i s lidmi, kterých se straníme, kteří jsou nám cizí či nepřátelští. Po Bohu nemůžeme žárlivě požadovat, aby byl jen na naší straně. A je to jedna z nejtěžších věcí, přiznat si: Stejně laskavě, jako Bůh mluví se mnou, promlouvá možná i k člověku, který je mi protivný, kterého mám za nemožného atd.
Ismael,připomínáme, se stal praotcem Arabů. Proto bydlí ve stepi a je lučištníkem luk používali hlavně nájezdníci. Bůh plní své sliby i přes něvru lidí a tak jsou Arabové početní ještě početnější než Izraelci, Židé. Je to také Boží požehnání, ale, jak víme, vlastně nevyužité většina Arabů věří bludům islámu.