Když Izák zestárl, jeho oči vyhasly Že je Izák vyvolený Boží neznamená, že jej minou rány života. Neminou ho trápení, Bůh v nich bude při něm.
neznám den své smrti Lze chápat i tak, že často lidé tušili, že jejich smrt přichází. U Jákoba to nebyl ten případ. Pro jistotu tedy chce udělit požehnání už teď. Ve skutečnosti však bude žít ještě mnoho let.
slyšela jsem rozmluvu tvého otce s tvým bratrem Ezauem Rebeka vidí Jákobovu pošetilost: Že má Ezaua rád kvůli tak dílčí věci jako jsou jeho oblíbená jídla. Ezau se v. 26, 34-35 oženil a jeho ženy působí Rebece trápení. Ezau se jí nezdá hoden odpovědnosti, Jákob schopen rozumného úsudku. Přehnanou důvěrou ve svůj vlastní úsudek však sama způsobí více než čtrnáct let trápení a hořkého rozdělení v rodině.
dones mi z něho dvě pěkná kůzlata. Připravím z nich tvému otci oblíbenou pochoutku Na zvláštních jídlech, jako je zvěřina, nění tolik výjimečného, aby jejich chuť šikovná kuchařka dovedla dobře napodobit. Otázka je, proč Rebeka tento svůj um uplatňuje až teď. Kdyby takto vařila dříve, Ezau by se možná díky svým úlovků nestal Jákobovi tak velkou útěchou, nestavěl by se k němu možná tak nekriticky.
on se nají a před smrtí ti požehná I když přesný, přece poněkud přezíravý pohled na Jákoba, kterého stačí "nakrmit" aby člověk dosáhl svého cíle.
Takové zlořečení ať padne na mne, můj synu. Což se pak opravdu stane. Ezau si na truc matce i otci vezme další Chetejské ženy, kvůli kterým se Rebeka bude trápit do té míry, že nebu mít chuť žít.
To mi dopřál Hospodin, tvůj Bůh. Už tak děsivou scénu podvodu na slepém otci ve velmi citové věci ještě dorazí zneužívání Božího jména.
Přinesl mu i víno a on pil. Víno se sice k jídlu pilo, zde je však zvláště zdůrazněno jako součást obalamucení Izáka. Je ho kromě všeho dalšího třeba ještě trochu opít.
vůně mého syna jako vůně pole Jákob žehná, jako by žehnal Ezauovi, muži pole. Jákob byl pastevec. Zároveň je to ale prorocké slovo, které se vztahuje na dvanáct synů Jákobových, dvanáct kmenů Izraele. Jednou budou Izraleci v zemi ídlit jako zemědělci.
Ode všeho jsem pojedl, dříve než jsi přišel! V připravovaném jídle nejde jen o nasycení hladu nebo o společenskou věc. Jíst něčí jídlo zavazuje, je to vstup do důvěrného společenství s druhým.
Požehnaný také zůstane. Požehnání má moc. Ale moc mají jen slova člověka, který své slovo nebere zpět, byť k vlastní škodě.
Připravil mě o mé prvorozenství a nyní i o požehnání. Prvorozenství bylo u těchto dvojčat poněkud sporné, jeden vyšel jen o chvilku dříve. Tím spíše, zdá se, tedy Ezau uznává, že přišel o provorozenství a tím i právní nároky. Ale jedna věc je, kdo dostane majetek, hodnosti a privilegia. Druhá, "komu se fandí", kdo je ten oblíbený. Nyní Ezau přišel i o toto.
Jen když se budeš toulat bez domova, setřeseš jeho jho ze své šíje. Jákob nemůže dát oběma stejné požehnání, protože u požehnání se věří, že se naplní. Musí být proto realistické. Těžko budou oba bratři velet ve stejné domácnosti. Jákob tedy požehná Ezauovi jediným možným způsobem, který se může realizovat.
Ihned uprchni k mému bratru Lábanovi do Cháranu. Rebečina loajalita k její původní rodině vystupuje do popředí, což je znamením toho, že rodina přestává fungovat. Manžela jako postavu ochrany a autority nahrazuje bratr. To spatřujeme např. v matriarchálních společnostech západní Afriky.
Proč mám být zbavena vás obou v jednom dni? Nejspíše proto, že Ezau by za zabití bratra byl sám potrestán smrtí. Nebo že tím, že přišel o požehnání a jaké požehnání dostal, byl Ezau jakoby vyobcován z rodiny.
Vezme-li si Jákob ženu z chetejských dcer Hledání nevěsty použije Rebeka jako záminku k odůvodnění Jákobova dochodu.