Jozue 4

Joz 4, 2

Vyberte si z lidu dvanáct mužů, po jednom z každého kmene Bude pravděpodobně vybrán někdo významnější. V zasedání kmenové rady bude svůj čin připomínat, předáci jednotlivých rodů a tom bdou mluvit při zasedání svého rodu, otcové rodin o tom budou mluvit ve svých domácnostech. Dodnes je překvapivé, jak málo „přátelů přátel“ nás dělí od v podstatě libovolného člověka v naší desetimilionové zemi.

Joz 4, 3

Vyneste zprostřed Jordánu, odtud, kde nepohnutě stály nohy kněží, dvanáct kamenů Svou neměnností kámen starověkého člověka fascinoval a u nás to vlastně není o moc jiné. Zde jde ještě o kameny, které byly normálně ukryté pod hladinou, nedostupné. Asi jako kámen z měsíce.

Joz 4, 6

Až se v budoucnu budou vaši synové vyptávat Zásadní problém, který Písmo řeší, je: Ať se v minulosti stane cokoliv zásadního, ať se jakkoliv jasně prokáže nějaká pravda, s pár generacemi jako by se nestala. Šokující počet lidí dnes nemá povědomí již o tom, co se odehrálo řekněme před třiceti lety, ačkoliv pro většinu z nás je to celkem nedávno. Proto jsou lidé nuceni opakovat stále stejné chyby, historie se zdá vzdálená, jako by to byli nějací lidé jiného druhu, jejichž chyby nemůžeme nikdy opakovat.

Joz 4, 9

dvanáct kamenů a ty tam jsou až dodnes Tj. v době sepsání knihy Jozue. Nemůžeme přesně určit, kdy to bylo. Knihy se obvykle píší ve chvíli, kdy začínají umírat poslední pamětníci, případně jejihc žáci. O tomto místě se píše ještě v Samuelových dobách, tedy o nějakých čtyřista let později. Tehdy funguje jako národní svatyně, trochu jako katedrála sv. Víta.

Joz 4, 12

V čele Izraelců přešli vojensky seřazeni též Rúbenovci, Gádovci a polovina kmene Manasesova Rozhodli se totiž usadit na východním břehu Jordánu výměnou za to, že nejdříve pomohou svým bratřím v dobytí krajů za Jordánem.

Joz 4, 18

hned jak se nohy kněží odtrhly ode dna a stanuly na suchu, vrátily se vody Jordánu Div se tím potvrzuje, nešlo o běžný úkaz, ustal hned, jak se kněží pohnuli.

Joz 4, 20

Oněch dvanáct kamenů, které vzali z Jordánu, postavil Jozue v Gilgálu. Památníku se říká gilgál a podobný byl nalezen na více místech v údolí Jordánu. Gilgál, i když to slovo by se z hebreštiny dalo přeložit jako „kouleč, kruh“ není přímo kruh jako ve Stonehenge, ale má spíš tvar stopy, šlápoty, zřejmě na znamení, že místo bylo zabráno.