Jericho se před Izraelci důkladně uzavřelo Jericho je zřejmě nejstarším městem světa. První, co udělá Kain po tom, co odejde od Boží tváře je, že postaví město. Město totiž funguje jako filtr, záclona, která nás svým způsobem odděluje od skutečnosti. Ve mestě se dá snáze žít v umělém, smyšleném světě, než v lese či na vesnici. Město hraje v Písmu dlouho spíše zápornou roli, která se pak vrací ještě na konci Písma ve zjevení v podobě Babylóna, babylónské nevěstky. Zároveň ale něco původně zlého Bůh přetváří v dobré. To je Jeruzalém, město, kde člověk žije uprostřed lidí, bližních, jakási velká domácnost, velká rodina.
Starověká města byla často v podstatě nedobytná, většinou byla dobya spíše zradou či lstí než přímou ztečí. Oblehnout a vyhladovět je trvalo roky a bylo na to potřeba kolem celého města postavit další hradby, aby nikdo nemohl ven, samozřejmě o mnohem větším průměru, což si žádalo spoustu materiálu. Samozřejmě bylo nutné po celou dobu živit a ubytovávat obléhatele. V táboře obléhatelů často porpukaly epidemie. Města přitom měla zásoby potravy pro případ obléhání i na několik let, někdy byly uvnitř hradeb i menší pole a hsopodářská zvířata.
vydal jsem ti do rukou Jericho i jeho krále Žádný lid není nikdy zcela bez odpovědnosti za to, co dělá jeho vládce, každý vládce musí trochu odpovídat na to, co si lidé přejí. Stejně tak vládce může být svůdcem lidí, vytvářet poměry, které jsou pro lidi pokušením. Bez viny za poměry v Jerichu není ani vládce, ani lid.
obejdete město vždy jednou kolem Lidé mají silný sklon dělat kolem nečeho kruh. U starých slovanů bylo zvykem na jaře oborat celou vesnici jednou brázdou. Je to podobné, jako když si dnes zakroužkujeme něco důležitého. Izraelci obcházejí město v náboženském procesí.
jakmile uslyšíte zvuk polnice, vyrazí všechen lid mohutný válečný pokřik Izrael znamená „Bojuje Bůh“ a celé Písmo má mnoho válečné symboliky. Sám život je konečně zápas, překonávání sebe sama a okolností, abychom dosáhli neěčeho lepšího, porazily zlé ve svém životě. Jako válečný pokřik se často užáívalo jméno božstva. A naopak, samotné Boží jméno JHVJ zní podobně jako „jah“, zvolání dodnes užívané Izraelci v podobném významu jako „hurá“.
Zdržíte se válečného pokřiku, ani nehlesnete, ani slovo nevyjde z vašich úst, až do dne, kdy vám nařídím: Strhněte pokřik. Psychologický efekt. Dosnes zcela tichý početný dav působí majestátně a hrozivě. Procesí je vzkazem obyvatelům Jericha: Boží mlýny melou pomalu, ale jistě.
Město se vším všudy je klaté před Hospodinem. Nejde o bežný střet mezi lidmi, který je občas nevyhnutelný a bývá i težké říci, kdo je v právu. V takovém střetu bylo samo sebou, že vítěz získá kořist, tj. majetek poražených a hlavně samy poražené jako otroky, obvykle daleko cennější než jakékoliv věci v městě. Válka byla nákladná a zdržovala od práce, lidé se přirozeně museli „zahojit“ na kořisti.
Útok na Jericho je však svatá válka, vykonání Božího trestu. Nejde o spor Izraelců a Jerišanů, je to spor Boha a Jerišanů, vykonání soudu a trestu nad městem. Nikdo z Jericha nemůže mít kořist, jako soudce nebo policista nezískává majetek toho, koho odsoudil či zatkl. Boj s Jerichem není osobní ani zištný.
Hradby se zhroutily Starověká opevnění se mnohdy hroutila sama od sebe, protože stavební technika byla nedokonalá. Div je v tom, že se tato věc stala zrovna ve chvíli, kterou Bůh určil a Izraelci potřebovali.
vyhubili ostřím meče jako klaté, muže i ženy, mladíky i starce Jediná druhá možnost by byla vzít je do otrctví a tím se výrazně obohatit. Pustit je nebylo možná, protože by se za prvním kopcem přeskupili a pustili do boje znovu a po nich každý rok jejich potomci.
Také jde o vykonání Božího trestu. Člověk není oprávněn vykonávat kolektivní spravedlnost, přesto taková spravedlnost je, člověk svým dílem dopovídá za to, v jakém sousedství a v jaké kultuře žije. Bůh kolektivní spravedlnost vykonává, zde rukou Izraelců.
Vyhubeni jsou i ženy, děti a straci. Překvapivé pro naši dobu; ovšem uvědomme si, že téměř žádný muž nejedná zcela nezávisle, ale většinou pod silným vlivem své ženy i svých dětí, své domácnosti. Přestava válkychtivých mužů, u kterých zbytek rodiny jen nečinně přihlíží je zcela naivní už jen když se podíváme na spory mezi sousedy, které nezřídka podněcuje starší člen rodiny či manželka. Ani tak militantní společnost jako Sparta nebyla mužskou civilizací – právě naopak, ve Spartě byly ženy z celého Řecky nejemancipovanější.
zvědové, tedy vešli dovnitř a vyvedli Rachabu i jejího otce a matku i bratry se vším, co jí náleželo; vyvedli všechno její příbuzenstvo Stejně jako je kolektivní vina ta i jediná Rachab svým činem zachránila celou rodinu. I zde její rodina ovšem k jejímu činu z části přispěla, minimálně tím, že ji neprozradili, neudali.
zůstala uprostřed Izraele až dodnes Starověké národy i dnešní afričané mají v paměti svůj rodokmen do neuvěřitelné vzdálenosti, třeba až čtrnáct generací. Praktikým důvodem je vyhnout se sňatkům mezi příbuznými. Ale i to, že když vím, odkud jdu, tuším i kam mířím. Když znám začátek, dává větší smysl pokračování. Nevěstka Rachab se nachází i v rodokmenu Ježíše Krista.
Proklet buď před Hospodinem muž, který znovu vybuduje toto město Jericho Přesto bylo v době královské znovu zbudováno a stojí dodnes.
Na svém prvorozeném položí jeho základy, na svém nejmladším postaví jeho brány. Míněna je lidská oběť, která, jak nám ukazuje archeologie, byla bohužel běžná při stavbě domů i v předkřesťanské a ranně křesťanské Evropě, myslí se to doslova. Můžeme si udělat představu, jací lidé v Jerichu žili…
Hospodin byl s Jozuem a pověst o něm se roznesla po celé zemi. Strach usedlých národů před Izraelem bude při dobývání zaslíbené země hrát důležitou roli.