Gedeón propustil všechny izraelské muže, každého k jeho stanu; jen těch tři sta si podržel. Z původních 32 000 mužů nařídil Hospodin postupně většinu propustit. Zůstalo pouhých 300 aby bylo jasné, že vítězství způsobil Hospodin a ne síla Izraelců. Toužíme často po pocitu, že jsme něčeho dosáhli jen vlastní silou nemusíme být někomu vděční. Máme sklon brát věci buď jen jako vlastní zásluhu, nebo pomoc druhých jako jejich povinnost. Nechce se nám přijmout, že by pro nás někdo něco udělal jen z dobroty srdce. To by znamenalo, že také my můžeme být nezištně laskaví a dobří. Přišli bychom o svou výmluvu.
Jestliže se bojíš sestoupit sám Gedeon není na svůj úkol sám, pokud se bojí, může si vzít společníka. Víra neznamená věřit něčemu, co je nemožné. Znamená jen věřit něčemu, čím si nemůžeme být úplně jistí. Pro co sice jsou důkazy, ale ne nevyvratitelné. Víra se podobá důvěře k blízkému člověku – u něj také nežádáme na všechno důkazy, neustále ho neprověřujeme. Věříme mu, protože ho máme rádi. A tak je víra pevně spojená s láskou. Láska působí víru a víra, důvěra, udržuje lásku. A z víry pak vzchází naděje; jako i Gedeon má naději na vítězství.
Uslyšíš, o čem budou mluvit. Pak jednej rozhodně Ve víře si dáváme dohromady, co už víme. Za a), Bůh řekl Gedeonovi, že zvítězí. Za b), Gedeon slyší, že už teď mají ti početní Midjánci strach. Rovná se c), celou věz způsobil Bůh. Žádný přímý důkaz pro to, pravda, není. Ale dá se tomu celkem rozumně věřit.
Bůh mu dal do rukou Midjánce i s celým táborem. Všichni lidé vlastně nějak vědí o Bohu. Spíše se sami sebe snaží přesvědčit, že není – aby mu nemuseli být vděčni (viz v. 7, 8). Občas si náhle uvědomí, že Bůh nejspíš je a zachvátí je náhlý strach. Tito Midjánci najednou chápou, že ječný pecen (nejlevnější a nejrychlejší chleba, placka, která se jen tak plácne do popela a pak zase vyndá) znamená improvizované vojsko „nýmanda“ Gedeona.
Když Gedeón slyšel vyprávění tohoto snu i jeho výklad, poklonil se Gedeon v celém příběhu váhá, ale nakonec dovede podle víry jednat. I naše víra je často slabá, ale pokud podle ní jednáme, tak ať se uvnitř cítíme, jak se cítíme, víru prostě máme. Křesťanskému filosofu Pascalovi kdysi známý řekl, že by moc rád věřil. Ale nějak uvnitř necítí, že by Bůh byl. Co tedy dělat? Pascal mu odpověděl, ať chodí do kostela, modlí se, prostě dělá všechno jako křesťan – a ten pocit se časem dostaví sám.
všem jim dal do rukou polnice a prázdné džbány a do džbánů pochodně Cílem je náhlým hlukem a světlem, přicházejícím ze všech stran, vyvolat v nepřátelích zmatek. Gedeon na tento nápad přišel sám. Bůh mu dodal naději, víru, že se celá věc může povést. A když takovou víru člověk má, když se mu úkol nezdá od začátku nemožný a námaha zbytečná, už nějak přijde na to jak věc provést. Třeba byl i lepší způsob, jak Midjánce porazit. Ale Gedeon si vybral tento, věřil mu a hlavně se ho držel až do konce.
Hospodin obrátil v celém táboře meč jednoho proti druhému Plán byl rozumný, mohl vyjít i jindy. Ale také nemusel, byl to také dost riskantní plán. Nebylo to jako v přísloví „člověče, pomoz si, Pán Bůh ti pomůže“, ale spíše obráceně „když Pán Bůh pomůže, nějak už si poradíš“. Tj., protože Gedeon plnil Boží vůli, jeho plán vyšel. Bůh způsobil, že to vyšlo.