„Tak řekni šibbolet!“ On však řekl: „Sibbolet“ Příběh končí podobně jako příběh o Gedeonovi – po bitvě by se chtěl každý k boji připojit. Jiftách, podobně jako u krále Amónovců, si zase lépe pamatuje, jak to bylo. Volal je o pomoc, nepomohli. Šanic měli, nevyužili, tal co teď chtějí. Jiftách tak je soudce, který si pamatuje a to je důležité. Pamatuje si, jak věci byly, pamatuje i na svůj slib. Příběh končí černohumornou historkou o tom, jak poznat lidi podle nářečí – humor se v knize soudců vyskytuje často. Efrajimci jsou potrestáni podoběn jako Amónovci – jako ti, kteří bezdůvodně začali válku a musí pak nést následky.