Ty však buď rozhodný a mužný. Davidova řeč k Šalomounovi má dvě témata: Poslušnost Hospodinu a rozhodné jednání. Po pravdě řečeno, značnou část řeči tvoří instruktáž, jaké možné budoucí protivníky odpravit. A to nás nejspíše alespoň trochu zaráží.
Šalomoun se však má stát vládcem, držitelem moci, politikem. A ukazuje se, že dobrému vládnutí je potřeba dvou věcí: Dobrého přesvědčení a ovšem také schopnosti věc prosadit.
Vzdělaný, moudrý a ušlechtilý vládce, který ale nedovede svou věc prosadit, nepřináší žádný prospěch – nic z jeho myšlenek se nerealizuje a tak může být každému vlastně jedno, že to myslí dobře. Moudrý ale neschopný vládce se často stává zlým a mstivým, nakonec všechnu sílu vynakládá jen na to, aby udržel pouhou svou moc. Neschopnost a nerozhodnost možná stojí za proměnou Saula, který pak celou svou sílu vynakládá na pronásledování domnělého konkurenta Davida. Slabá vláda každopádně vždy vzbuzuje velkou nespokojenost a zášť lidí a vede k rozbujení násilí.
Vládce, který je pouze schopný, ale nemá žádný moudrý dobrý cíl je samozřejmě také neštěstí. Lidé ovšem, ve své hříšnosti, bývají často spokojenější ze zlým, ale silným vládcem než s vládcem dobrým, ale slabým.
Proto nejspíš David tak velkou část své řeči věnuje tomu, co bychom nejspíše nazvali mocenskou čistkou. Čteme ale reálný příběh, nikoliv pohádku. Již proběhly dva pokusy o převrat. Po samotném Šalomounovi nastoupil jeho slabý syn – a země se hned rozpadla na dvě s brzy propadla modlářství a na severu i stálým převratům. Jinak, než podle Davidovy rady nemá Šalamoun šanci zůstat na trůnu.
Ty také víš, co mi udělal Jóab David jako prvního jmenuje Jóaba, o kterém jsme vícekrát řekli, že byl Davidovým „zlým duchem“. Vybral si Davida jako toho, komu bude umetat cestu třeba i vraždami a jehož moc bude posilovat – aby posílil svou moc. Nyní si vybral Adonijáše za svého nového „pána“. A jeho prvním cílem tedy jasně musí být odstranit Šalomouna.
Ovšem nakonec tu jde o víc. Jde o spravedlnost, kterou David nemohl vykonat, protože byl na Jóabovi dost závislý. Šalomoun má začít s čistým štítem a potrestat Jóaba za jeho vraždy. Má začít s novou politikou, ve které stálý vražedný boj o moc, který Jóab představuje, nemá místo.
Je tu u tebe i Šimeí Ze Saulova radu, při Davidově útěku mu kladl za vinu smrt Saula. Možná představuje ty, kteří by chtěli obnovit Saulovu dynastii. Šimeí ale především zlořečil králi, pomazanému Bohem a tím zprostředkovaně i Bohu. Už Saulovi je vyčítáno, že nezakročil proti těm, kteří ho uráželi a že tím nehájil Boží čest. Davidovi, který Saula nezabil, ovšem jeho řeč připomene jinou vraždu, kterou skutečně spáchal – Urijáše. A proto proti Šimeímu nezakročí a při návratu k moci mu udělí milost. David, hříšný, nedovede být soudcem. Ale Šalomoun není v postavení, aby pro svůj zločin omlouval zločiny druhých. Nemůžeme být soudci, když děláme totéž, co někdo zlý. Také proto je dobré nehřešit
Bat-šeba odpověděla: „Dobře. Já se za tebe u krále přimluvím.“ Je zajímavé, že Bat-šeba léčku neprohlédla. Možná spoléhala na (obvykle účinu) ženskou chytrost a tentokrát přelstila sama sebe. Možná se domnívala, že Adonijáš, když už nemá trůn, spokojí se s „hezkou holkou“; že pak už nebude Šalomouna ohrožovat.
Proč žádáš pro Adónijáše Šúnemanku Abíšagu? Žádej pro něho království. Vždyť je to můj bratr, starší než já. Žádej je pro něho a pro kněze Ebjátara a pro Jóaba, syna Serújina! Šalomoun prohlédl léčku: Král v orientě byl trochu jako kohout. Když někdo získal královy ženy, získal jako „silnější samec“ práv vládnout. V o něco kultivovanější Evropě středověku a značné části novověku se pomocí sňatku taktéž dala získat moc – tak přišli k svému obrovskému panství např. Habsburkové. Kdyby získal Adonijáš Abíšagu, se kterou už David pro stáří nic neměl, ukáže se jako přirozený nástupce. Kde David už nemohl, on může.
Proto David hned připomene i jiné věci, které hrají Adonijášovi do karet: Je starší a má mocné spojence v Jóabovi a Ebjátarovi. Je to tedy jako by Šalomoun řekl: „To si rovnou můžeš říct o království pro něj a jeho spojence.“
Ať se mnou Bůh udělá, co chce! Je patrné, že Šalomoun je rozčilen. Možná i proto, že Adonijáš použil velmi průhlednou léčku, která tehdy byla asi jasné kde komu a tak ukázal, že nepokládá Šalomouna za moc chytrého a jeho vládu bere jen jako dočasnou, jako jen na krátkou chvilku.
I zapudil Šalomoun Ebjátara Ebjátar je spolu s Jóabem hlavní Adonijášův spojenec. Slovo Hospodinovo proti domu Elího je ze začátku 1. Samuelovy, kde Elí nezakročí proti svým zlým synům a tak je mu prorokován konec jeho kněžského rodu. Z Anatótu, kam Ebjátar odešel, zřejmě ze stejnéh kněžského rodu, byl později prorok Jeremijáš.
I utekl Jóab ke stanu Hospodinovu a chytil se rohů oltáře. Tam byl člověk pod ochranou před mstiteli. Ale podle Zákona ne, když se dopustil vraždy. Jóab byl vrah a odpouštět nedokázal, nyní se dovolává odpuštění a milosrdenství. Asi pragmaticky spoléhá na to, že jako byl zbožný David, je podle všeho zbožný i jeho syn a bude se bát ve svatyni zasáhnout.
Učiň, jak řekl. Skol ho! Šalomoun se nedá vydírat vírou. A ani Bůh sám se sebou nenechá zacházet, jako by byl nějaká dřevěná deska, kterou se může krýt, kdo ji zrovna vezme do ruky a komu se hodí.
Zároveň je v Šalomounově řeči náznak vtipu: Jóab říká „zemřu tady“ a Šalomoun říká, „učiň, jak řekl“. Takže je i svým způsobem z obliga, že poslal zabijáka do svatyně, protože Jóab sám řekl „zemřu tady“.
Buď jist, že v den, kdy vyjdeš a překročíš Kidrónský úval, propadneš smrti. Šalomoun nechtěl zabíjet zbytečně. Dal zabít jen Adonijáše, který jasně plánoval převzít moc a Jóaba, který už několik lidí zavraždil. U Šimeího není jasné , jak to s ním je a Šalomoun je natolik moudrý, aby věděl, že do člověka nevidí, ať v dobrém, nebo zlém. Šimeí posléze sice neodešel z Jeruzaléma, aby plánoval vzpouru. Ale z toho, že porušil zákaz s jasnými následky je jasné, že si ze Šalomouna moc nedělá a tedy jej neuznal za krále a nevzdal se tedy naděje proti němu něco podniknout.