Opět začal učit u moře. Tedy u Genezaretského nebo také Galilejského jezera. Podle Josefa Flavia bylo toto jezero centrem vzkvétajícího rybářského průmyslu. Na hladině bylo možné většinu času napočítat přes dvě stovky větších lodí. Cenou i velikostí odpovídaly dnešnímu náklaďáku. Bohaté úlovky byly zpracovávány sušením a solením. Sladkovodní ryby, upřednosťnované před mořskými, byly vyváženy do celé země. Ježíš se tak pohybuje v oblasti náročné fyzické práce, ale také značných příležitostí. Řekněme, jako by dnes kázal v Mladé Boleslavi.
musel vstoupit na loď na moři Z hlediska akustiky je vodní hladina skvělý odrážeč, reflektor. Na Ježíše se nejen netlačí zástupy, ale jeho hlas se i přes hladinu dobře nese.
Když rozsíval, padlo některé zrno podél cesty Zrna, která rozsévač rozsívá, jsou částí minulé úrody, na kterou se mezi sklizněmi za žádnou cenu nesmělo sáhnout. Zrno, které nejde semlít, i kdyby byly vlastní děti hladové. Zrno, v kterém je jediná naděje další sklizně, budoucnost života. A toto tak dlouho úzkostně ochraňované zrno nyní rozsévač plnými hrstmi rozhazuje. A rozsévač vidí, že některé padá na udusanou zem, na kameny a pod. hned ve chvíli, kdy zrno rozhodí. S něčím výsostně dobrým, opatrovaným, svatým, se nyní musí plýtvat. Obilí se totiž nedá sázet jako ředkvičky: Udělat prstíkem důlek, zasadit semínko a o dva centimetry v řádku zase další. Obilím se musí rychle pokrýt velká plocha.
vyptávali se ho … co znamenají podobenství Oproti rozšířené představě nejsou podobenství názorné příklady pro prosté. Jsou to hádanky! I Ježíšovi nejbližší jsou řečí v podobenstvích zmateni. V Matoušovi se učedníci přímo rozhořčeně ptají „Proč k nim mluvíš v podobenstvích?“ Kolem jsou shromážděny davy. Není volba takových záhadných výroků promeškanou příležitostí oslovit co nejvíce lidí?
těm, kdo jsou vně, děje se všechno v podobenstvích, aby hleděli a hleděli, ale neviděli Ježíš sám, velmi překvapivě, odpovídá, že je jeho cílem být „širšímu publiku“ nesrozumitelný! Srovnejme to s často patrnou snahou farářů/kazatelů na „půlnoční“ a při jiných příležitostech, kdy mají jinak nezvykle velké publikum, podat co možná nejlidovější a nejsympatičtější sdělení.
Ježíš volí podobenství proto, aby v neynámém davu cíleně zasáhl ty, kteří si kladou duchovní otázky. Podobenství funguje jako vtip: Některé vtipy pochopí člověk až s věkem. Některé pochopí člověk, jen pokud má zkušenost s rodinným životem. Některé se vyprávějí jen v určité profesní skupině. Zkrátka, člověk potřebuje určitou životnní zkušenost a teprve pak mu sepne.
Když je Ježíš dotazován na správný život, obvykle se odvolává na Zákon: „Přikázání znáš…“, „mají Mojžíše a proroky, ty ať poslouchají“, atd. K etice, k tomu, co je správné jednání, už není mnoho co dodat.
Jenže: Kdo se skutečně pokusí jednat dobře, tomu vyvstávají otázky nové: Jednal jsem dobře – ale výsledek se nedostavil. Jednal jsem dobře – ale setkal jsem se s nezdarem. Jednal jsem dobře – ale teď cítím jen únavu, žádné zadostiučinění. Jednal jsem dobře – ale setkal jsem se jen s nevděkem. Nakonec: Zkoušel jsem jednat dobře – ale pak jsem selhal, sešel jsem z cesty. Otázka pak uže nezní „co je správné“, ale spíše: Mělo to cenu, i když výsledek nepřišel? Mělo to cenu, i když z toho mám divný pocit? Nebo: Vím, co je správné. Ale mohu ještě já po svých selháních v životě jednat správně. A spíše na takové otázky podobenství odpovídají. Vyžadují, aby měl člověk už nějakou praktickou zkušenost s dobrým jednáním a jeho dopady.
Nerozumíte tomuto podobenství? Jak porozumíte všem ostatním? Rozsévač je jediné podobenství, u kterého Ježíš podává výklad. A položme si otázku: Pokud má podobenství jen ten smysl, který nyní vyloží: Proč neřekl rovnou přímo, že různí lidé přijímají slovo s různým úspěchem? A proč nemáme zaznamenán výklad všech ostatních podobenství?
Ježíš zde totiž ukazuje svým učedníkům i nám metodu výkladu: Podobenství lze pochopit jen z vlastní životní zkušenosti. Jen při plnění vlastních životních úkolů. Úkolem učedníků je kázat. Kázat slovo, které dává naději, život. Které je jim drahocenné: Podobně jako rozsévač zná velkou cenu toho pracně ušetřeného osiva z loňské úrody.
Jak je potom možné, že někdo je k tomu slovu úplně lhostejný? A že někdo se ho nadšeně chopí, ale za chvilku z toho není nic? A že i tam, kde viděli růst ve víře nakonec přišlo odpadnutí? Každý kazatel tohle, myslím, zná. Je to jedna z nejvíce ubíjejících věcí na tomto jinak krásném povolání. Ale tam, kde se slovo ujme, přináší hlubokou proměnu.
Něco podobného však zažívá dobrý učitel ve třídě – učí něčemu, co má sám rád a přitom vidí, že se s většinou žáků nějak míjí; u některých však možná položí základy budoucího úspěchu v daném oboru. Kdo pomáhá bezdomovcům, narkomanům atd. musí vynaložit velké úsilí a přitom výsledky bývají málo patrné. Ale některé nakonec může vrátit do života a to je malý zázrak. Každý, kdo se o něco upřímně snaží, se zde může najít.
Ježíš tak podobenství jednak říká: Vím, jak vám je. Vše jsem to sám poznal a jsem s vámi. Dále: Dobré má přece naději. I v pracovním, hospodářském, politickém životě můžete vidět, že různé zdánlivě beznadějné či podivné činnosti nakonec vedou k cíli. A nebo: Podívejte se, kolik toho jsou lidé schopni podstoupit pouze pro pozemské věci a nevzdávají se. Tím spíše nevzdávejte své usilování o věčný život, i když váš život byl plný selhání, dokud jsem já vás nenalezl.