beránekznak Loun

farní sbor Českobratrské církve evangelické v Lounech

13.4. Zelený čtvrtek
17h čtění pašijí
14.4. Velký pátek
17h bohoslužby
16.4. Hod Boží Velikonoční
9h bohoslužby

Hlas mučedníků Ženevský žaltář Podporujeme Izrael! Náhradní rodiny Ústeckého kraje

Křest

ze křtu

Bůh je neviditelný, proto i náboženství se odehrává hlavně na duchovní a duševní rovině. Duševní svět člověka se však vyznačuje velkou nestálostí a proměnlivostí. Dnes se cítíme tak, zítra zase jinak. Proto naší víře napomáhají viditelná, hmatatelná, hmotná znamení, jinak svátosti. A to sice křest a večeře Páně.

Křest je jednou pro vždy platné, neopakovatelné znamení, že nás Bůh našel, když jsme jej ješzě ani nehledali, že se k nám přiznal, vykoupil nás a připojil ke svému lidu, církvi. Viděno shůry, člověk se pro křest nerozhoduje, nekřtí sám sebe, ale Bůh sám jej křtem přijímá a dává mu jím znamení plného odpuštění minulých hříchů a zaslíbení odpuštění budoucího. Starokřesťanské pravidlo zní: „Ať je to kdokoliv, kdo křtí, Kristus sám je ten, který tomu předsedá.“

Podstatným rysem evangelické víry je tedy přesvědčení o plné platnosti a neopakovatelnosti dětského křtu a křtu v jiných křesťanských církvích. Pokřtít už jednou pokřtěného považuje evangelická církev za projev malé důvěry v boží moc a takové jednání zásadně odmítá. A naopak, i když se v některých bodech naší víry nemůžeme prozatím s křesťany jiných vyznání bohužel shodnout, máme pevnou jistotu, že právě křest nás s nimi spojuje.

Evangelická církev tedy uznává křest všech křest. církví a jejich člen se může v ev sboru účastnit Večeře Páně nebo se stát bez dalšího členem, pokud o to poždádá. Dospělý zájemce o křest prochází před křtem přípravou, ve které se seznamuje se základním obsahem bible a křesťanského vyznání, aby se mohl v životě církve hned orientovat, očekává se od něj také účast na bohoslužbách, protože křesťanská víra dává smysl je ve společenství.

Ze stejného důvodu mohou být pokřtěny pouze děti rodičů, kteří se účastní bohoslužeb. Křtem je člověk připojován k církvi a pokud je do předu jasné, že se nebude účastnit jejího života, znamení je tím znevažováno. Rodičům se však doporučuje, aby své děti dali pokřtít. Rodiče, zvláště v raném věku, vyplňují celý téměř celý život dětí, rozhodují i takových detailech, jako co má dítě jíst či zda má nosit čepici. Když rodiče pečují o časné dobro dětí, tím více by jim měli v lásce umožnit mít své plné a platné místo v Božím lidu, dobro věčné.

© Tomáš Pavelka 2006–2015