beránekznak Loun

farní sbor Českobratrské církve evangelické v Lounech

13.4. Zelený čtvrtek
17h čtění pašijí
14.4. Velký pátek
17h bohoslužby
16.4. Hod Boží Velikonoční
9h bohoslužby

Hlas mučedníků Ženevský žaltář Podporujeme Izrael! Náhradní rodiny Ústeckého kraje

Naše víra jednou větou

Kristus triumfuje nad smrtí

Nejkratší vyjádření našeho náboženství zní:

Ježíš Kristus vstal z mrtvých.

První misionáři právě touto větou shrnovali obsah naší víry těm, pro které byla věcí zcela novou. Že člověk s konkrétním jménem Ježíš vstal z mrtvých považujeme, stejně jako oni, za sktečnost, zajímavou pro každého:

Porážka smrti, nepřítele člověka

Jak škodí tělu

Smrt je největším nepřítelem člověka a vše zlé v životě z ní přímo či nepřímo vychází a k ní směřuje: Už jakákoliv bolest je varováním před poškozením těla, které by nakonec mohlo vést ke smrti. Nemoc stejně tak ohrožuje život a člověka může zahubit i obyčejná chřipka, pokud ji ignoruje. Tělesné či duševní postižení ubírá plnost životu a postižený by mnohdy brzy zemřel, nebýt pomoci druhých. Stejně tak stáří vyvolává největší lítost tím, že život končí a nebude se opakovat.

Jak škodí duši a zlo v člověku

Mnohá bolest, nemoc, postižení ba i stáří se dá snáze zvládat v dobrém duševním stavu. Proto je nakonec vyhlídka na smrt horší pro duši: Smrt bere člověku jeho blízké a s nimi už neopakovatelné hezké chvíle. Způsobuje, že mnohé chyby už nemůže člověk napravit. A že mnohé radosti života už nezažije.

Zároveň bere člověku velkorysost a vlídnost -- kdyby býval měl více času, leccos odpustí, v lecčems ustoupí, leccos nemusí mít za každou cenu. Ale protože život, mládí, příležitosti rychle ubíhají, má každý člověk někdy sklon urvat co chce za každou cenu. Chce často i dobré věci -- za kterými ovšem, jak se domnívá, musí jít bezohledně. A tak i když člověk ví, že co udělal, je zlé, stejně řekne: Musel jsem, jinak to nešlo -- jaký bych pak měl život. Smrt zbavuje člověka svobody; mnoho věcí chtěl -- ale jiné, jak se domnívá, nakonec musel. Jak máme za to, zlo nakonec vždy vychází z duše, nikoliv z těla člověka.

Starý Zákon — jak by bylo pěkně na světě

Takový stav popisuje první část základní posvátné knihy křesťanství, Bible, zvaná Starý Zákon:

  1. Svět, ve kterém všechny věci byly stvořeny jako dobré, podle důmyslného řádu. Kde všechny touhy člověka mají dobrý základ a kde by bývalo šlo všeho užívat s radostí. (Hmotný svět, tělo, touhy člověka, vnímáme v tedy základu jako dobré.) Zákon obsahuje dobrá pravidla, jak žít, aby člověk života užil, shrnutá v Desateru (je jich však daleko více): Ničemu neotroč. Druhý člověk je tu v zásadě pro tebe, neškoď mu. Dávej a dostaneš. Nezáviď.
  2. Zákon na mnoha příbězích ze života ukazuje, že lidé takto od počátku dějin ke své škodě nejednali. Je diagnózou zla v člověku.
  3. Zákon vypráví o Bohu, který se nesmiřuje se stavem světa, který si vybral lid Izrael, ve kterém měly věci fungovat jinak. Vypráví o stálých selháních i v tomto lidu, o Božím odpuštění. A stále jasněji ohlašuje příchod Pomazaného (hebrejsky Mesijáše, řecky Krista), který má přinést konečnou nápravu.

Nový Zákon — radostná zpráva

V Novém Zákoně, druhé části Bible, se ukazuje, že sám Bůh se stal člověkem, jako my. Který ovšem se stejným tělem a duší jako my neselhal. Který zároveň přijal trest za všechno lidské zlo (protože zlo nemůže zůstat bez trestu) na kříži. Zemřel, byl pohřben. Ale třetího dne vstal z mrtvých, v těle. Takže bylo možné se jej dotknout, dokonce jedl; na druhou stranu už nebyl omezen mnoha věcmi, kterými je člověk omezen. Jeho život je nový život, z části za hranicemi naší představivosti a chápání. Těm, kteří mu uvěřili, slibuje stejné zmrtvýchvstání.

Nový život ve starém světě

Naše náboženství tak v základu vyžaduje jedinou věc: Věřit ve zmrtvýchvstání Krista a tím ve své vlastní. Tím je člověk vysvobozen z nutnosti vše urvat v tomto životě (je před ním věčný život). A i když stále někdy jedná zle, nemusí si nalhávat, že je to nutné, může toho litovat a příště jednat jinak. Dovede rozpoznat podstatu Zákona, že míří k radosti ze života. Může rozeznat, že druhý člověk je tu v zásadě pro něj. Dovede se tedy v zásadě s lidmi shodnout a dokázat to tím, že dovede žít s druhými v jedné církvi a setkávat se s nimi každé neděle k oslavě zmrtvýchvstání Krista, poslouchání Zákona a očekávání zmrtvýchvstání při křesťanských bohoslužbách.

To je tedy v největší stručnosti naše víra.

© Tomáš Pavelka 2006–2015