beránekznak Loun

farní sbor Českobratrské církve evangelické v Lounech

Hlas mučedníků Ženevský žaltář Podporujeme Izrael! Náhradní rodiny Ústeckého kraje

Naše víra jednou větou

Kristus triumfuje nad smrtí

Nejkratší vyjádření našeho náboženství zní:

Ježíš Kristus vstal z mrtvých.

První misionáři právě touto větou shrnovali obsah naší víry těm, pro které byla věcí zcela novou. Že člověk s konkrétním jménem Ježíš vstal z mrtvých považujeme, stejně jako oni, za sktečnost, zajímavou pro každého:

Porážka smrti, nepřítele člověka

Jak škodí tělu

Smrt je největším nepřítelem člověka a vše zlé v životě z ní přímo či nepřímo vychází a k ní směřuje: Už jakákoliv bolest je varováním před poškozením těla, které by nakonec mohlo vést ke smrti. Nemoc stejně tak ohrožuje život a člověka může zahubit i obyčejná chřipka, pokud ji ignoruje. Tělesné či duševní postižení ubírá plnost životu a postižený by mnohdy brzy zemřel, nebýt pomoci druhých. Stejně tak stáří vyvolává největší lítost tím, že život končí a nebude se opakovat.

Jak škodí duši a zlo v člověku

Mnohá bolest, nemoc, postižení ba i stáří se dá snáze zvládat v dobrém duševním stavu. Proto je nakonec vyhlídka na smrt horší pro duši: Smrt bere člověku jeho blízké a s nimi už neopakovatelné hezké chvíle. Způsobuje, že mnohé chyby už nemůže člověk napravit. A že mnohé radosti života už nezažije.

Zároveň bere člověku velkorysost a vlídnost -- kdyby býval měl více času, leccos odpustí, v lecčems ustoupí, leccos nemusí mít za každou cenu. Ale protože život, mládí, příležitosti rychle ubíhají, má každý člověk někdy sklon urvat co chce za každou cenu. Chce často i dobré věci -- za kterými ovšem, jak se domnívá, musí jít bezohledně. A tak i když člověk ví, že co udělal, je zlé, stejně řekne: Musel jsem, jinak to nešlo -- jaký bych pak měl život. Smrt zbavuje člověka svobody; mnoho věcí chtěl -- ale jiné, jak se domnívá, nakonec musel. Jak máme za to, zlo nakonec vždy vychází z duše, nikoliv z těla člověka.

Starý Zákon — jak by bylo pěkně na světě

Takový stav popisuje první část základní posvátné knihy křesťanství, Bible, zvaná Starý Zákon:

  1. Svět, ve kterém všechny věci byly stvořeny jako dobré, podle důmyslného řádu. Kde všechny touhy člověka mají dobrý základ a kde by bývalo šlo všeho užívat s radostí. (Hmotný svět, tělo, touhy člověka, vnímáme v tedy základu jako dobré.) Zákon obsahuje dobrá pravidla, jak žít, aby člověk života užil, shrnutá v Desateru (je jich však daleko více): Ničemu neotroč. Druhý člověk je tu v zásadě pro tebe, neškoď mu. Dávej a dostaneš. Nezáviď.
  2. Zákon na mnoha příbězích ze života ukazuje, že lidé takto od počátku dějin ke své škodě nejednali. Je diagnózou zla v člověku.
  3. Zákon vypráví o Bohu, který se nesmiřuje se stavem světa, který si vybral lid Izrael, ve kterém měly věci fungovat jinak. Vypráví o stálých selháních i v tomto lidu, o Božím odpuštění. A stále jasněji ohlašuje příchod Pomazaného (hebrejsky Mesijáše, řecky Krista), který má přinést konečnou nápravu.

Nový Zákon — radostná zpráva

V Novém Zákoně, druhé části Bible, se ukazuje, že sám Bůh se stal člověkem, jako my. Který ovšem se stejným tělem a duší jako my neselhal. Který zároveň přijal trest za všechno lidské zlo (protože zlo nemůže zůstat bez trestu) na kříži. Zemřel, byl pohřben. Ale třetího dne vstal z mrtvých, v těle. Takže bylo možné se jej dotknout, dokonce jedl; na druhou stranu už nebyl omezen mnoha věcmi, kterými je člověk omezen. Jeho život je nový život, z části za hranicemi naší představivosti a chápání. Těm, kteří mu uvěřili, slibuje stejné zmrtvýchvstání.

Nový život ve starém světě

Naše náboženství tak v základu vyžaduje jedinou věc: Věřit ve zmrtvýchvstání Krista a tím ve své vlastní. Tím je člověk vysvobozen z nutnosti vše urvat v tomto životě (je před ním věčný život). A i když stále někdy jedná zle, nemusí si nalhávat, že je to nutné, může toho litovat a příště jednat jinak. Dovede rozpoznat podstatu Zákona, že míří k radosti ze života. Může rozeznat, že druhý člověk je tu v zásadě pro něj. Dovede se tedy v zásadě s lidmi shodnout a dokázat to tím, že dovede žít s druhými v jedné církvi a setkávat se s nimi každé neděle k oslavě zmrtvýchvstání Krista, poslouchání Zákona a očekávání zmrtvýchvstání při křesťanských bohoslužbách.

To je tedy v největší stručnosti naše víra.

© Tomáš Pavelka 2006–2015