Golijáš byl soubojový zápasník. Tedy profesionální sportovec. Člověk, jehož zápas ostatní s napětím sledovali. Jako by to v tu chvíli byla ta nejdůležitější věc na světě. Což je ale opravdu přelud. Vždyť po zápase se diváci zvednou a vrátí se do všedních dnů.

Do všedních dnů. Ve kterých je trochu potíž rozeznat, co je to nejpodstatnější. Ano, svět dává jednoduché odpovědi jako: Vztahy jsou důležitější než kariéra. Tak zní obvyklé poselství rodinných filmů. Ale ve skutečném životě, když ztratíte práci a tedy peníze, ztratíte někdy i rodinu. Častěji má ovšem člověk jen temnou předtuchu. Pozná z náznaků, že situace je vážná. Že malé peníze či malé společenské úspěch probouzejí pomalu u jeho nejbližších znepokojení. Někdy člověk tuší, že lidé kolem něj chtějí vidět nějaký viditelný úspěch.

Skutečný život je proto těžká hádanka: Kolik času pro práci? Kolik času pro rodinu. Konečně: Kolik času pro přátele? Protože nakonec, když člověk není ceněn mezi lidmi, i kdyby byl bohat, i kdyby rodině dal, kolik jen může, stejně mu to pak někdo připomene. Pusťte si televizi, abyste viděli, jak uvažuje průměrný člověk: Obvykle tam nějaký dospívající bude říkat svým rodičům: Vy nikam nechodíte, sedíte jen doma. Známé nemáte.

Po člověku tedy zlý svět obvykle žádá nemožné: Buď úspěšný člověk, buď člověk hodný důvěrného vztahu. Buď také zábavný společník. Takové nároky světa těžko ustát. A tak si člověk raději vybírá jen jednu disciplínu, ve které bude dobrý. Stejně jako ve sportu. Někdo ukáže peníze. A všichni říkají: Peníze nejsou všechno. A nejsou všechno, ale po pravě řečeno zmůžou hodně. A někdo ukáže svůj úspěšný milostný život. A po pravdě řečeno, milostné vztahy jsou asi tak náhodné, jako velké peníze. Ale pořád znamenají pro život hodně. A někdo ukáže fotografii šťastné rodiny. A znovu: šťastná rodina je k nezaplacení. Ale komu se vůbec taková věc podaří? Nakonec někdo, a to se opět opravdu stává, bude všemi oblíben, ani by měl peníze nebo pěknou rodinu na ukázání. Ale některým lidem vše snadno prochází a vždy nějak projdou. Mají prostě nějaké osobní kouzlo.

Je velmi těžké, zpola nemožné vyvážit všechny nároky, které na člověka klade život pracovní, milostný, rodinný, společenský. Úspěc v každé té jednotlivé oblasti vychází navíc nakonec hlavně z božího požehnání, ne ze snahy člověka. Lidé však mají snahu do popředí postavit tu jednu věc, ve které sem právě jim daří. To je to nejdůležitější, v tom soupeřme! A tak se například na různých srazech namurantů po dvaceti letech obvykle obejví někdo, do dává na odiv své bohatsví, dále profesionální maminka. Dále věčný milovník, který se bude pokoušet svést některou ze spolužaček. A dále někdo, kdo bude ukazovat, jak má všechno na háku, že žije stejně volně, jako za časů mládí. Každý bude chtít, aby se soupeřilo v jeho oblíbené disciplíně. Aby ta rozhodovala, co je úspěch. Co je skutečný život. Ve skutečném životě ale, jak už jsme řekli, se spíše každý nachází ve více či méně patové situaci. Každý je víceméně rozerván, roztržen mezi vícero důležitými věcmi, o které je třeba dbát. Boháčovi asi chybí rodinný život a profesionální matce zase trocha lesku v životě. Profesionální svůdce či svůdnice mývá málo přátel stejného pohlaví. A zase lidé, kteří tráví většinu času zábavou v mužských či ženských spolcích postrádají v životě něhu. Člověk vyzývá na souboj v nějké životní disciplíně, aby zakryl své nedostatky.

Takový je tedy duchovní význam té bitvy u Sóka. Izraelci jsou opevněni na jednom kopci, Pelištějci na tom prostějším. Oba tábory mají výhodnou pozici, kterou ovšem ztratí, když opustí své výhodné stanoviště. Pak by je čekal boj na neznámém území, z nezajištěných pozic. Proto Pelištejci vysílají Golijáše, sportovce, šampióna. SOubojového zápasníka. Snaží se Izraelce vmanévrovat do disciplíny, ve které jsou silní. Snaží se jim namluvit, že takový zápas může bitvu rozhodnout.

Nezapomeňme při pohledu na Golijáše, který má hodně přes dva metry, že Izraelské vojsko vede také muž, který o hlavu převyšoval všechen lid. Totiž Saul. Také Izraelci měli svého šampióna. Totiž krále. Na něj se dosud sázelo, na jeho vzrůst a krásnou postavu. Právě proto ale Pelištejci postavili do boje ještě většího obra. Nevyplácí se brát život jako boj v jedné disciplíně. Protože dříve či později narazíte na někoho, kdo bude ve vaší oblíbené discíplíně ještě lepší. Proti němuž vy budete až druzí. Proti němuž budete béčko. Boháč se střetává s větším boháčem. Nadané děti ze vzrorné rodiny potkávají ve školách a kroužcích děti ještě nadanější. Svůdník či svůdnice se na svém lovu dříve či později střetnou s někým mladším, více okouzlujícím. Dobrodruh, užívající života brzy uslyší vyprávění o ještě zábavnějším životě, který je někde jinde. Také obr Saul se tedy bojí porážky od ještě většího obra Golijáše.

Na scénu konečně přichází David, který se ve shromáždění rytířů chová jako buran. Poslechněme si ten rozhovor Saula s Davidem: Saul Davidovi odvětil: „Nemůžeš jít proti tomu Pelištejci a bojovat s ním. Jsi přece mladíček, kdežto on je bojovník od mládí.“ David řekl Saulovi: „Tvůj služebník byl pastýřem ovcí svého otce. Když přišel lev anebo medvěd, aby odnesl ze stáda ovci, hnal jsem se za ním a bil jsem ho a vyrval mu ji z tlamy. Když se proti mně postavil, chytil jsem ho za dolní čelist a bil jsem ho, až jsem ho usmrtil. Tvůj služebník ubil jak lva, tak medvěda. A tomu neobřezanému Pelištejci se povede jako jednomu z nich, protože potupil řady živého Boha.“ Izraelský tábor z úskostí vyhlíží, odkud se vynoří Achilés nebo hektor, rytíř ve zbroji. Přijde ovšem David se slámou v botách a povídá: U nás na vesnici to děláme takhle. Je to asi jako kdybyste si na plese v opeře k tanečku s miss České republiky nechali zahrát country.

Davidův domorodý, inmprovizovaný způsob boje je nicméně efektivní. Když chytnete lva nebo medvěda za čelist, nejspíš je to překvapí – nemůžou kousat. Jejich hlavní zbraň je pryč. Davidovo vítězství spočívá v tom, že Pelištejce nebere jako rovného soupeře. Nebere to jako sportovec, který respektuje svého soka. Který cítí jakousi temnou, podivou lásku ke svému protivníku. Pro venkovana Davida je Golijáš prostě škodná. Je to pro ně ten neobřezanec. Je to pro něj někdo, kdo ztratil všechnu důstojnost v momentě, kdy se rouhal Bohu.

David nakonec porazí Golijáše šokujícím nesportovním způsobem. Jak poznáváme z Golijášova pokřiku: „Copak jsem pes, že na mě jdeš s holí?“, David předstírá, že se bude nějak šermovat. V kapse má ale prak a pár kamenů. Tenhdejší prak byla jen taková malá kapsička na dlouhé šňůrce, co se roztočila nad hlavou. Je to tedy asi takové, jako kdybyste si na zápas v boxu s šampiónem těžké váhy vzali do kapsy malou pistoli. David prostě Golijáše z dálky zastřelil. Na žádné heroické zápasení muže proti muži vůbec nedošlo. Mnohem více než situaci, kdy slabší kluk přemůže silnějšího kluka to připomíná střety Evropanů s divochy. Protože se evropští vojáci a osadníci nemohli měřit s národy, u kterých byl boj jediným smyslem života, používali prostě pušky s dlouhým dostřelem, takže k boji muže proti muži vůbec nedošlo.

Davidův úspěch proti lvu, medvědu i proti soubojovému zápasníku spočívá v následujícím: David nebere boj jako něco, co by ukázalo jeho vlastní cenu. Bere jej jen jako nutné zlo, jako další nepříjemnou starost. Když jde David bojovat, nejde o to, aby si o tom pak lidé povídali. Jde jen o to, aby dravci vytrhl ovečku. Nebo aby umlčel rouhače. A tak ho míjejí rozpaky profesionála a daří se mu věci řešit improvizací. Protože nějak to vyřešit musí.

Nám pak plyne z příběhu trojí poučení: Za prvé: V životě je třeba se starat o mnoho věcí: O živobytí, o lásku, o rodinu i o přátele. Obvykle tedy člověk ve většině věcí dosahuje průměrných výsledků. Nesnažme se ale proto z jedné životní oblasti udělat soutěžní disciplýnu, ve které se budeme s ostatními měřit. Za druhé: Nepřijímejme nikdy výzvy lidí, kteří by se s námi skrze peníze, rodinu, či zažitá dobrodružství chtěli měřit. Zakrývají tím jen své slabosti, to je dobré vědět. Za třetí: Člověk nesmí klesat na mysli, jak říká David. Život před nás klade úkoly z velmi různých oblastí, ve kterých nějak obstát musíme. Nepřímejme však žádnou z nich jako zápas, který s konečnou platností rozhodne o naší cenně. Snažme se spíše, jako David, každou věc nějak dostupnými prostředky vyřešit, doufat v Boží pomoc, abychom zase modli jít dál. Amen